Michaela Klepačová
–
II. část
V rámci své bakalářské práce „Rozvody a porozvodová péče o děti v České republice z pohledu otců organizovaných v ,otcovských sdruženích´″ jsem prováděla výzkum formou osobních rozhovorů s rozvedenými nebo rozvádějícími se otci. Hovořila jsem s 22 otci, z nichž sedmi byly děti svěřeny do výchovy a patnácti nikoliv. Z 22 oslovených otců navrhovalo svěření dítěte/dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky 15 respondentů.
Pokud údaje ze své bakalářské práce přenesu do konkrétních čísel, docházím k výsledku, že ve sledované skupině respondentů navrhovalo svěření dítěte/dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky 68,2 % otců (z toho do výhradní výchovy otce to bylo 53,3 % a do střídavé výchovy 46,7 %).
O svěření dítěte/dětí tedy neusilovalo jen 31,8 % respondentů. Ani v jednom případě to nebylo z nezájmu o dítě/děti. Jako nejčastější důvod k tomu, že o svěření dítěte otec neusiloval, uváděli respondenti to, že byli přesvědčeni o tom, že v soudním řízení o svěření dětí nemají šanci uspět a proto svůj „boj″ o děti raději předem vzdali. Dalším důvodem byla snaha otce ušetřit sebe a hlavně děti zdlouhavému soudnímu sporu nebo stěhování a změně prostředí, neboť matka zůstala v původním domově, dále nízký věk dětí a v jednom případě matka přiznala, že její manžel není biologickým otcem dítěte.
Závěr
Pokud výsledky z obou zkoumaných skupin shrnu, docházím k následujícím závěrům:
Shrnutí | 1. skupina | 2. skupina | celkem |
Počet respondentů - otců | 30 | 22 | 52 |
Navrhovali svěření dítěte do VVO nebo SV | 13 | 15 | 28 |
43,3 % | 68,2 % | 53,8 % | |
Navrhovali svěření dítěte do VVO nebo SV, ale návrh později vzali zpět | 1 | - | 1 |
3,3 % | - | 1,9 % | |
Nenavrhovali svěření dítěte do VVO nebo SV | 16 | 7 | 23 |
53,3 % | 31,8 % | 44.2 % |
První skupina je tvořena otci oslovenými v rámci anketního šetření u Obvodního soudu pro Prahu 4 během pěti dnů. Druhou skupinu respondentů jsem převzata ze své bakalářské práce.
Použité zkratky: VVO = výhradní výchova otce, SV = střídavá výchova.
Závěrem, ke kterému jsem svým výzkumem došla, je možné říci, že z celkového počtu dotazovaných otců 53,8 % navrhovalo svěření dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky.
Pokud se zaměřím pouze na výsledky z ankety provedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 během pěti dnů v prosinci 2004, docházím k závěru, že 43,3 % z takto oslovených otců navrhovalo svěření dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky. Pouze 27,3 % otců, kteří o svěření dítěte neusilovali, tak činili proto, že neměli o svěření dětí zájem. V ostatních 72,7 % k tomu měli jiné důvody, mezi nimiž převažovalo přesvědčení, že otec nemá šanci dítě do výchovy získat. Toto přesvědčení je podporováno také negativními zkušenostmi jiných otců, kteří „boj″ o děti již absolvovali a neuspěli. Kdyby tyto okolnosti neexistovaly, je pravděpodobné, že by tito otcové o svěření dítěte do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky rovněž usilovali.
Okomentovat