Michaela Klepačová

–

II. část

V rámci své bakalářské práce „Rozvody a porozvodová péče o děti v České republice z pohledu otců organizovaných v ,otcovských sdruženích´″ jsem prováděla výzkum formou osobních rozhovorů s rozvedenými nebo rozvádějícími se otci. Hovořila jsem s 22 otci, z nichž sedmi byly děti svěřeny do výchovy a patnácti nikoliv. Z 22 oslovených otců navrhovalo svěření dítěte/dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky 15 respondentů.

Pokud údaje ze své bakalářské práce přenesu do konkrétních čísel, docházím k výsledku, že ve sledované skupině respondentů navrhovalo svěření dítěte/dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky 68,2 % otců (z toho do výhradní výchovy otce to bylo 53,3 % a do střídavé výchovy 46,7 %).

O svěření dítěte/dětí tedy neusilovalo jen 31,8 % respondentů. Ani v jednom případě to nebylo z nezájmu o dítě/děti. Jako nejčastější důvod k tomu, že o svěření dítěte otec neusiloval, uváděli respondenti to, že byli přesvědčeni o tom, že v soudním řízení o svěření dětí nemají šanci uspět a proto svůj „boj″ o děti raději předem vzdali. Dalším důvodem byla snaha otce ušetřit sebe a hlavně děti zdlouhavému soudnímu sporu nebo stěhování a změně prostředí, neboť matka zůstala v původním domově, dále nízký věk dětí a v jednom případě matka přiznala, že její manžel není biologickým otcem dítěte.

Závěr

Pokud výsledky z obou zkoumaných skupin shrnu, docházím k následujícím závěrům:

První skupina je tvořena otci oslovenými v rámci anketního šetření u Obvodního soudu pro Prahu 4 během pěti dnů. Druhou skupinu respondentů jsem převzata ze své bakalářské práce.
Použité zkratky: VVO = výhradní výchova otce, SV = střídavá výchova.

Závěrem, ke kterému jsem svým výzkumem došla, je možné říci, že z celkového počtu dotazovaných otců 53,8 % navrhovalo svěření dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky.

Pokud se zaměřím pouze na výsledky z ankety provedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 během pěti dnů v prosinci 2004, docházím k závěru, že 43,3 % z takto oslovených otců navrhovalo svěření dětí do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky. Pouze 27,3 % otců, kteří o svěření dítěte neusilovali, tak činili proto, že neměli o svěření dětí zájem. V ostatních 72,7 % k tomu měli jiné důvody, mezi nimiž převažovalo přesvědčení, že otec nemá šanci dítě do výchovy získat. Toto přesvědčení je podporováno také negativními zkušenostmi jiných otců, kteří „boj″ o děti již absolvovali a neuspěli. Kdyby tyto okolnosti neexistovaly, je pravděpodobné, že by tito otcové o svěření dítěte do výhradní výchovy otce nebo do střídavé výchovy otce a matky rovněž usilovali.

Předchozí část