Zdenek Ručka
V předchozím blogu jsem příběh otce dvou dětí trochu posunul dál a úmyslně vynechal několik krátkých příběhů z doby, kdy společné sudé víkendy jakž takž fungovaly, ale situace se neustále zhoršovala.
Jeden z nich se odehrál během prázdnin, kdy měly děti strávit týden s otcem. Tento čas samozřejmě matka mohla využít pro sebe, odpočinout si od uspěchaného života, nabrat novou sílu do vyčerpávajícího boje se svým druhým já o svůj „majetek“. V tomto případě je třeba napsat spíše „nemohla“. Nemohla dopustit, aby děti s otcem strávily příjemný čas, aby náhodou neměly zbytečné otázky, aby se matka necítila ohrožena. Bylo třeba minimalizovat společné chvíle, a to opět zcela sofistikovaně. Aby před svým okolím ukázala svou „lásku“ k dětem a současně demonstrovala nezájem otce trávit čas s dětmi. Říká se tomu „zabít dvě mouchy jednou ranou“.
Návod „jak na to“, je dětsky jednoduchý. Jelikož věděla, kdy mají být děti s otcem, naplánovala jim návštěvy lékařů. Nic urgentního samozřejmě, nic, co by se nedalo řešit i v jiném čase. Samozřejmě každé z dětí k jinému lékaři a v jiný den. Otec měl na výběr hned ze dvou možností, co udělat. Jedna byla odložit návštěvu lékaře. Druhá, jít k lékaři spolu s dětmi. Třetí možnost nebyl jeho výběr, ale… „Nemusíš se unavovat, já jsem jim naplánovala lékaře a tak tam s nimi půjdu,“ rozhodla se matka. A tak se i stalo. Jelikož zdravotní karty a také kartičky pojištěnce byly u matky, výběr možností se v tom okamžiku zúžil na minimum. Z týdne, který měl otec strávit s dětmi, zůstaly 3 či 4 dny s laskavým svolením matky, rozdělené na více jednodenních etap. Starostlivá matka dokázala opět zabodovat v očích jejích „věrných“ a z otce udělat chlapa – egoistu, který není schopen jít s dětmi ani k lékaři.
Jiný příběh, stejné období, stejné postavy… Otec nevyžadoval od matky dětí ošacení na víkend, který společně trávili. Měli u něho vše potřebné na pár společných dnů. Pokud některé z dětí mělo svátek, otec jim koupil drobnost, většinou nějaké tričko nebo něco, co mohly děti využít i v jinou dobu než během sudého víkendu.
Při nějaké příležitosti – tuším nemoc jednoho z dětí – zašel za nimi k jejich matce. Obyčejná krátká návštěva, jejíž konec byl však nepříjemný pro něj a zcela určitě pro děti.
Když se oblékal a byl na odchodu, přistoupilo k němu starší z dětí a se slzami v očích mu podávalo tričko, které dostalo od otce k svátku. Matka stála hned vedle dítěte a chladným hlasem opakovala: „Vrať mu ho. No tak mu ho vrať.“ Otec se chvíli nechápavě díval. Pochopil však velmi rychle. Matka mu dala prostřednictvím dětí jasně najevo, že dárky, které děti dostanou, si nebudou brát domů a nebudou je nosit v době, kdy jsou s ní. Byla to nepříjemná situace, pro otce, a jsem si jistý, že mnohem nepříjemnější pro dítě… Co dodat, opět voda na matčin mlýn. Otec přestal kupovat dětem věci, které by mohly používat mimo jejich „druhý domov“. Matka však ráda okolí prezentovala, jaký je otec sobec, protože nedopřeje ani vlastním dětem…
A do třetice, příběh týkající se „sudých víkendů“, které mu ctěný soud přidělil jako otci. V čase, který měl určený, snažil se otec věnovat dětem v maximální míře. Dbal o to, aby tento čas strávily v pohodě, aby to nebylo o tom, že „musíme“. ale „chceme“. Výlet, plovárna, kamarádi,… Vlastně všechny běžné činnosti jako za „starých časů“. Dětem však přibyly nové kroužky, které měly během týdne, ale i během víkendu, a naneštěstí každé z dětí v jiný den, v jiném čase a na jiném místě. No, co se dalo dělat. Otec se snažil přizpůsobit víkendový program i těmto novým aktivitám. Pokud si představíte, že děti nejsou samostatné a nemůžete je nechat doma jen tak, že s jedním z nich byste měli cestovat několik kilometrů, zůstat tam s ním dvě – tři hodiny a pak se vrátit domů k druhému z nich, které by bylo doma osamocené, je jasné, že máte problém. Sice řešitelný, ale problém. Otec musel tedy vzít obě děti spolu v sobotu a stejně tak v neděli. Zatímco jedno sportovalo, s tím druhým na něj čekali někde nedaleko, protože přesun domů a opět zpátky by zabral dost času. V neděli vše probíhalo v opačném garde. Takže každý druhý víkend, kdy mohl strávit čas s dětmi, je musel vozit za jejich aktivitami, které jim naplánovala matka. Pokud někoho napadne v této souvislosti, že to přece nemusel dělat, že ten víkend si měl udělat program s dětmi podle sebe, tak bych s ním souhlasil… Řešení se zdá být jednoduché, kdyby… Kdyby matka dětí nečekala na příležitost , která se chtě nechtě musela časem objevit a kterou opět dokonale využila k tomu, aby ukázala, že otec je překážkou a ona – matka „zachránkyně“ – je jediná spolehlivá, pečlivá a odpovědná, jíž na srdci leží zdravý vývoj a štěstí jejích dětí – jejího majetku.
Takže dotyčný otec, který žil sám, vzal obě děti během víkendu na jejich aktivity. Výsledek byl podle očekávání. Ani jednomu z nich se nechtělo dvě hodiny jen tak trávit čas čekáním. Nuže co, za dva týdny vymyslel jiný plán. Jedno dítě zůstalo u sousedů se svým kamarádem, zatímco on šel s tím druhým na kroužek. Druhý den se situace opakovala. Děti byly spokojené, každé si zašlo na svůj kroužek a ještě i strávilo krátkou dobu s kámošem. Super, vyřešené! Ale jen na chvíli. Už během následujících dní si jeho manželka byla stěžovat všude a každému, kde mohla, že otec, který má víkend trávit s dětmi, je „odkládá“ k sousedům. Celkem silná káva, to je třeba uznat.
Aby se během dalšího společného víkendu vyhnul zbytečné konfrontaci před úřady, přišla na pomoc babička dětí, kterou měly, dovolím si napsat, velmi rády – zejména to starší. Musela na návštěvu cestovat více než 100 km, ale to nebyl neřešitelný problém. Scénář víkendu podobný tomu předchozímu. Otec „taxikář“, děti spokojené… Matka…? Rozhodně ne… Další stížnosti byly v duchu, že se otec nevěnuje dostatečně dětem a „musí“ se o ně starat jejich babička. A musel vypít další kalich hořkosti až do dna.
To se už otec rozhodl situaci řešit razantněji. Oznámil dětem, že budou muset oželet své kroužky během víkendu, který stráví společně. Nebyly z toho úplně nadšené, ale akceptovaly to. A jejich matka? Také, ale po svém… Další stížnost na otce, který podle ní bránil dětem navštěvovat kroužky, čehož následkem mělo být, že se nebudou moci účastnit akcí spojenými s touto jejich aktivitou.
I tyto krátké příběhy jsou částmi, které patří do celé mozaiky příběhů o jedné rozvedené rodině. O dětech, které se manipulací matky staly polosirotky bez otce. Pokud byste spočítali všechny dny a víkendy, které otec mohl strávit s dětmi díky soudu, sociálce a samotné matce, dostanete maximálně pár společných týdnů z jednoho roku života dětí. Co je horší, je vědomí, že nedokážete jako rodič proniknout do „bubliny“, ve které děti žijí, kde se lež stává pravdou. A výsledek…? Stáváte se pro ně cizím člověkem, bez jakékoliv úcty. Pokud nemáte štěstí, tak i s nenávistí, kterou v nich živí ten „dobrý“ rodič, protože „ony“ jsou jeho výlučným majetkem.
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
25. 5. 2016 at 19:06
Ze slovenštiny snad není třeba překládat.
25. 5. 2016 at 19:10
Budete se divit, ale jak již nejsme delší dobu součástí jednoho státu a slovenština není běžnou součástí našeho života, pro mnoho lidí začíná být tento jazyk méně srozumitelný a čtení slovenských textů méně pohodlné.
26. 5. 2016 at 3:47
Střídavka: A přitom se několikrát setkáte s tím, že soudci mluví slovensky, ba dokonce existuje i právo Slováků mluvit zde slovensky a mít přeložené úřední dokumenty do slovenštiny.
26. 5. 2016 at 7:36
Chápu návštěvy doktorů, pokud jich bylo výrazně víc v čase otce než matky. Stejně tak zapovězené dárky (a zřejmě nutné převlékání).
Stěžovat si na pravidelné víkendové zájmy dětí, je podobné si stěžovat, že děti v noci chtějí spát a nebudou se věnovat otci.
V každém případě, pokud si partneři chtějí ubližovat, tak si ubližovat budou a nic jim v tom nezabrní:-(
27. 5. 2016 at 9:52
Sťažovať si na víkendové záujmy detí, to nie celkom presné. Mať 3x do týždňa tréningy futbalu a ešte aj každú sobotu… Nie všetky deti aj s kompletných rodín chodili na tieto tréningy a pravdupovediac môj syn nebol v nejakom výberovom družstve ako mimoriadny talent, ale obyčajnom mestkom klube. A dcéra detto. Chodila spievať do kostola. Mimochodom nemá hudobný sluch… 🙂 ale tam sa to asi stratí…
Vedel som veci zariadiť tak, aby boli deti spokojné, ale to bola nespokojná matka a tak som mal na krku stále nejaké sťažnosti.
28. 5. 2016 at 21:41
A to je takový problém odvést jedno dítě na kroužek a s tím druhým si třeba zatím zajít na hřiště? jak to řeší během svého víkendu matka?
30. 5. 2016 at 22:44
Ne, to asi az takovy problem neni. Ale problem bude v tom, ze matka ma na planovani aktivit s detmi treba 3x vice prostoru, nez otec. Tomu se pak tedy opravnene nelibi, kdyz matka naplanuje aktivity deti i v „jeho“ case, a postavi ho pred volbu dite pujde na trening / nebo treba pojedete na vodu a dite nepujde.
Matce by se take (opravnene) nelibilo, kdyby otec oznamil „ve stredu chodi na serm, ve ctvrtek na box,vem to na vedomi a voz ho tam“.
Tady je dulezite aby matka predem zjistila nazor otce na konkretni aktivity deti v „jeho“ case, a domluvila se.
11. 6. 2019 at 20:41
Zvláštní je že když už vznikly 2 děti tak se kdysi jejich rodiče milovali. Konec konců z lásky vznikly. No a pak se něco podělá a hazí na sebe špínu. Jen bohužel tato špína zůstane viset na jejich dětech. Mají tím naprogramované „špinavé “ životy, plné nejistot a sebeobviňování. Vzpomeňte te si tu všichni rozvedení že jste kdysi svému partnerovi říkaly “ Miluji tě“