Zdenek Ručka
Milí čtenáři,
po několika příbězích, které jsem vám nabídl, dovolil bych si prozatím ukončit psaní o strastiplné cestě muže – otce, který bojoval proti zkostnatělému, zvrácenému až chorobnému systému. Proti systému, který umožnil jeho exmanželce vyčlenit ho ze života jejich dětí. Dovolím si dokonce napsat, že jí v tom svým jednáním a přístupem aktivně napomáhal jménem “nejlepšího zájmu dítěte”, přesto, že vlastně ani neví, co je to “nejlepší zájem”. Celá byrokratická mašinérie našeho systému včetně soudů, sociálek a dalších patří někam na periferii minulosti a ne do centra dnešní doby, kterou žijeme. Nekompetentnost, nemorálnost a korupce se staly součástí těchto institucí a jednotlivec je pro ně jen nepodstatné “nic”. Lidé placení z našich daní si navzájem kryjí své pokřivené charaktery, ať už jsou to soudci – z nichž mnozí asi ani nepostřehli, že byl nějaký rok 89 – sociální pracovnice, psychologové,… Prvořadé je pro velkou většinu z nich mít teplé místečko v kanceláři se svou židlí a vědomí, že každý měsíc si vydělají své menší či větší peníze. Nezáleží jim na tom, kde je pravda. Ta často leží někde v prachu a pošlapat ji může každý darebák a lhář bez jakýchkoliv zábran a morálních zásad. K odpovědnosti není volán viník, ale ten, kdo nemá konexe na patřičných místech nebo je mu cizí uchýlit se k takovým praktikám a jednání, protože stále věří na nějakou vyšší moc.
Celý tento příběh, který jsem se snažil popsat, však stále neskončil. Pokračuje dál i v současnosti. Momentálně návrhem na zvýšení výživného, nebo věcmi, které se děly v posledním roce, v souvislosti s dětmi a stále společným majetkem. I to patří do celé této mozaiky a věřím, že se s odstupem času vrátím i k těmto tématům.
Věci, které jsem dosud popisoval, prezentuji jako pravdivé a mám na to své důvody. Některé příběhy možná vyvolávají otázky, zda se skutečně něco podobného mohlo dít. Moje odpověď je jednoznačná. Dělo a děje se to denně a je to všude kolem nás. Někteří jen nevidí, jiní vidět nechtějí. Každý z nás má v okolí někoho, kdo přišel nebo přichází o děti. A zná děti, které ztratily či ztrácejí jednoho z rodičů. Je naivní si myslet, že jeden rodič dokáže zastoupit toho druhého – chybějícího. A pokud je to představa právě takového rodiče, je to docela zvrácené a chorobné.
Děkuji za diskusní příspěvky k blogům, vážím si jich, ať už byly pozitivní nebo negativní, a chci věřit, že nějaká naděje existuje pro každého, kdo v životě někoho blízkého ztrácí…
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
1. 6. 2016 at 11:00
Diky, urcite je uzitecne poznat zlo ktere generuje zvracena ceska juvenilni justice symbioze se sobeckymi matkami. Mnoho lidi nesnasi dilo Fraze Kafky, pripada jim depresivni, bezvychodne.. Tento genius pravem oznacovany za jednoho z nejvetsich spisovatelu 20.stoleti vsak psal v souladu se svym svedomim. Sve dilo reflektoval takto: Aby se clovek mohl vyhnout zlu musi ho nejprve rozpoznat… Verim, ze anatomie zla, ktere se pacha ve jmenu “nejlepsiho zajmu deti” je slozita disciplina a proto odhalovanim souvislosti zvraceneho systemu by se mel zabyvat kazdy otec, ktery chce alespon nepatrne zvysit sve sance v boji o sve deti.
2. 6. 2016 at 15:43
zde je zakopaný pes: “návrhem na zvýšení výživného”. Dokud nebudou jasná pravidla pro stanovení výživného, vždy se hyenám rozvodového průmyslu na sporu parazitujícím i sobeckým matkám bude vyplácet zničit otce dětem pro pár špinavých papírků. Nic jiného až na pár případů skutečných psychomatek fakt nehledejte.
2. 6. 2016 at 20:23
Ano, nedavno jsem v kavarne vyslechl jeden rozhovor rozvadejici se matky s druhou. Druha byla matka se SP. Resili peci o deti, rozvadejici se nakonec rekla – tak to ja bych se SP problem nemela, on se stara skvele a holky ho maj rady. Ale narovinu -neodsouhlasim mu to. Ja ty penize potrebuju a bojim se ze by vyzivne bylo nizsi. Vyzivne hraje v motivaci mnoha matek roli velkou.
3. 6. 2016 at 18:31
Je dobré si občas připomenout zkušenosti našich předků, Čechov, Werich-https://www.youtube.com/watch?v=SdI0O2BXCuU