Stridavka.cz

Burdova: Ještě ke střídavce… my nemáme ale nic takového v zákoně, že se svěří do péče jednoho z rodičů. Střídavka je postavena naroveň, dle mého, jak to vidím od roku 98, kdy střídavka byla vnesena do zákona o rodině, jde o aplikaci zákona v kontextu širších předpisů, jako je právě Úmluva práv dítěte.

stridavka: Není ani naroveň, ale i kdyby byla, proč stavět naroveň péči dvou rodičů a péči jednoho rodiče? Obávám se, že věc vidíte pouze ze svého advokátského pohledu – jak ze současného stavu s využitím všech možných norem co nejlépe vybruslit. My se ale snažíme o pohled na jiné úrovni – jak současný stav změnit.

Burdova: Musím se ohradit, nevidím to z hlediska advokátního pohledu, ale z hlediska stovek případů ze své praxe. Je to nejen aplikace práva, ale permanentní boj o lidský faktor. Zákon je dobrý, ale jak jsem již psala, aplikace vázne… dle mého soudu.

stridavka: Tak když vázne lidský faktor, musíme jeho vliv omezit. Protože jeho změna je velmi, velmi obtížná a naráží na zájmy konkrétních lidských faktorů… Soudkyně chtějí rozhodovat o osudech dětí, znalkyně chtějí dál psát své posudky, ospoďačky chtějí dál být důležité…

moravan: Jak je omezit? Právě o tom je politika, o které jste pochyboval.

Florian: Víte, je zajímavé, že ve Sněmovně střídavka, byť těsně, uspěla, ale zařízl ji Senát, a to vlastně zásahem právníků v ústavně-právním výboru (zpravodaj Dienstbier a předseda Antl). Sněmovna také těsně odmítla privilegované postavení advokátů při mediacích, ale Senát jim pozici vylepšil. Není to důkazem jakési lobby? A co ti psychologové či psycholožky? Jejich masové nasazení skutečně připomíná průmysl. Ti renomovaní poctivě říkají, že z pár sezení ani není možné poctivě říci, co je vlastně zájmem dítěte. Není právě chyba v tom, že třeba ten ústavně-právní výbor věřil svým advokátům, a že se nenechal řídit zdravým rozumem? Proč se veřejně neřekne, když platí a) právo na oba rodiče, musí logicky platit b) střídavá péče. A žádné další mudrování sem nepatří.

Allan: V Senátu střídavku zařízly skvělé senátorky, Sněmovna to mohla přehlasovat, ale to by nesmělo být tolik absentujících poslanců a pátá kolona v koalici.

Florian: Na obranu Mgr. Burdové: Podobně reaguje řada mladých lidí, kteří střídavku poctivě a vnitřně preferují. Nevidí ale v zákoně všelék. My si to možná trochu idealizujeme a zjednodušujeme. Přesto ale podstata mé otázky: Nemáme na to právo?

Burdova: Obecně je zakotveno ústavní právo dítěte na péči obou rodičů… Střídavku by měly soudy aplikovat v co nejširším rozsahu, pokud je to ad hoc namístě. Musím říci, že se to naštěstí opravdu zlepšuje, ovšem jestliže se tatínek vzdá u prvoinstančního řízení, je problém, přeci jen na odvolačce sedí soudci tři… Jak jsem psala, já to vidím z praxe technicky, díky řadě řízení, ale jestliže se mýlím a tatínkům by byla zachována výchova dítěte presumpcí střídavé péče, ok…. Ale jako advokát se snažím býti o tři kroky napřed (to je mou povinností) a myslím si, že „maminka“, která střídavku nechce, vždy půjde na soud a bude se jí bránit, ať je presumovaná nebo ne. Jen podotýkám, že právě ústavně je fakticky preferována péče obou rodičů…

stridavka: Chápete ale zásadní rozdíl mezi tím, když se nastolí střídavka a pak se ji někdo teprve bude snažit zvrátit, a tím, že se nastolí péče jednoho rodiče, a pak se někdo bude snažit domoci střídavky? Mně třeba i na odvolačce střídavku zamítli (v rámci předběžného opatření). Problém je v tom, že právě vidí jako „normu“ péči jednoho rodiče, leda že se nějak v řízení složitě prokáže, že dítěti mají zůstat oba. Dnes to tak bohužel je. Proto musíme samozřejmě povzbudit rodiče k takovému boji. Zároveň bychom se ale měli snažit i změnit opatrovnický systém.

Tomas: Paní magistro, ve čtvrtečním příspěvku jste uvedla dobrou práci Městského soudu v Praze. Mám špatnou zkušenost s jedním senátem. Existuje možnost obrátit se tam na někoho a upozornit na nejednotnou judikaturu?

Burdova: Ano. Bohužel nevíme, k jakému senátu se dostaneme… Čím víc tatínků bude o svá práva bojovat, tím víc senátů „bude cvičeno“. Když tatínek podá ústavní stížnost a eventuelně mu dá Ústavní soud za pravdu, pak podotýkám, že takové nálezy jsou známé a také jsou aplikovány, u mých sporů.

Allan: Je velmi smutné, že péče o vlastní dítě se musí řešit až u Ústavního soudu. A pak tady máme špičku ledovce – tolik proher ČR u Evropského soudu pro lidská práva.

Florian: Lidský faktor bohužel vymizel – viz např. nesmyslné vymáhání bagatelních dluhů, nastavený systém exekutorských soudů, které nezajímá, jak se ten, o kom rozhodují, dostal do své situace… Jak potom můžete očekávat něco jiného v právu rodinném? Navíc řada soudců to ani nemůže ovlivnit (třeba ty lhůty). Ale paní Mgr. děkuji za jasné a pregnantní formování ústavní preference péče obou rodičů. Škoda, že to tak nechápe kandidát na prezidenta a advokát pan Dienstbier, který jako zpravodaj v ústavně-právním výboře jeho ostatní členy přesvědčil, jak by nebylo správné preferovat střídavku v novele zákona o rodině, že všechny formy péče jsou rovnocenné, čemuž sekundoval JUDr. Antl tím, že nemůžeme (zákonem sic!) ovlivňovat nezávislé soudy.

Burdova: No, o bagatelních dluzích, to je téma samo pro sebe, už jaksi zapomněli novináři se držet občanským soudním řádem např. v tom, že náklady řízení nejsou odměnou advokáta, on je jen platební místo a musí je zúčtovat klientovi na již poskytnutou zálohu. Navíc alespoň vidíme, že se řada lidí soudí o bagatelní spory, ale boj o své děti (jen jak já to vidím ze své praxe) řada již dopředu vzdává. Musím jen opět konstatovat, že žádná právní norma nepokryje všechny složité životní situace. Je vždy na té které straně, aby je zargumentovala, oslovila soud, vše jim dala na zlatém podnosu (i to pomáhá, včetně judikatury) a bojovala za svá práva… Je třeba každý případ zkoumat zvlášť, skutečně ne každé dítě je vhodné pro střídavku, má rádo statut quo, pak je nutné tedy bojovat o výlučnou péči nebo se podřídit režimu dítěte tak, aby ho rozchod rodičů a střídavka nezaskočila.

stridavka: Když boj o výlučnou z jedné strany – a v reakci na to i druhé strany – spor jen vyostřuje. Je velký rozdíl řešit, zda dítě bude mít ve výchově jeden nebo druhý – nebo zda to bude 50 : 50 či trochu jinak.

Florian: Burdová: Prosím nezmírňujte ústavní princip – žádné dítě přece není vhodné ani pro rozvod. Nikdo nechce střídavku nařídit tam, kde jsou nějaká zdravotní či společenská rizika na straně rodičů – to nechť soud zkoumá. Jinak by mohla střídavka nastoupit automaticky, a to nikdo nenavrhl.

Burdova: Souhlasím jak se střídavkou, tak s Florianem, ano, máte pravdu. Já jen že jak jsem psala, když bude presumpce střídavky, z mého technického úhlu advokáta a řízení u soudů se to opravdu moc nezmění, leda že by to ovlivnilo maminky ke střídavce. Já osobně jsem zastáncem naprosto stejného práva matek i otců. To, že my (ženy) umíme dříve mimča přebalit, není mateřský pud jen, ale to, že manžel je prostě v práci…. Myslím, že všichni normální lidi jsou schopni se postarat o své dítě.

stridavka: Věříme tomu, že změna paradigmatu sice neodstraní spory, ale pomůže mnohem více dětem zachovat péči obou rodičů.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST