Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Poštovní hala přeplněná sedícími i stojícími lidmi dávala tušit dlouhé čekání. Jediné volné místo k sezení bylo v zadní části haly. Poté, co jsem na něj usedl, brzy jsem pochopil proč.
Přímo proti mně seděla otylá cikánka se třemi dětmi. Tedy, lépe řečeno, matka otráveně seděla, děti se snažily proměnit poštovní halu v kůlničku na dříví. Ječely, kňouraly, pohazovaly po zemi papíry a rozhazovaly kamínky, které byly součástí výzdoby haly. Teprve když začaly z nedostatku dalších podnětů oblézat přímo její rozložitou postavu, cikánka je svým, vskutku vybraným slovníkem hlasitě okřikla.
Seděl jsem a přemýšlel o paradoxech. Této matce nikdo nebrání vychovávat své děti, pokud se tedy její přístup dá vůbec nazvat výchovou. Naproti tomu řada slušných otců své potomky vychovávat nemůže. Stačí k tomu jen, aby se matka s dětmi odstěhovala za milencem či za maminkou přes půl republiky, de facto děti unesla. V Kalifornii taková únoskyně ztrácí právo výchovy, u nás naopak dostane děti do péče.
Co tedy vlastně náš stát podporuje? Jaké vzory pro budoucí generace? K čemu naše společnost spěje?
Bylo mi z toho přemýšlení smutno.
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
17. 9. 2013 at 11:20
Romské populace se otázky práva dětí na rodiče a rovnosti otců a matek moc netýkají. Vzpomínám si na svou upovídanou opatrovnickou soudkyni, která vyprávěla, že Romy mívá jako strany sporu naprosto výjimečně, a když už na to dojde, přijdou bez advokátů a je na jednom stání vše dohodnuto. Je vymožeností nás gádžů, že si z dětí děláme nástroje pomsty mezi rodiči a kšeftu pro advokátní a znalecké parazity.
17. 9. 2013 at 12:18
Tuto otázku jsem si rovněž pokládal v souvislosti s ghettem v Ostravě Přednádražní. Tamní tatínkové jsou systémem považovány za vhodné otce, nejsou ponižováni psychoposudky a mají i vhodné výchovné podmínky. Dospěl jsem k názoru, že tyto úvahy jsou bezpředmětné. Zločinec vždycky okrádá slušného člověka, protože okrást grázla není výnosné a je to daleko složitější. Paralela s opatrovnickými zločinci je zcela jasná.
20. 9. 2013 at 2:27
Cikáni se totiž moc nerozvádějí. Neznám takový případ. Ale vím, že velice ctí otce rodiny.
No a viděti na počtě tlustou cikánku s dětmi, raději ruku na šrajtofli, bo výpalné by nemuselo býti z čeho zalepit
Ale ne. Jsou to mnohdy slušní lidé a bylo by zajímavé jak by soudili v taláru rozvodové případy
25. 9. 2013 at 9:29
Já jsem žil deset let s jednou ženou, byli jsme manželé, dvě děti. Ona je bílá, já černej – Rom nebo Cikán, jak chcete. V práci mě začala podvádět, zamilovala se do mladýho kluka a vyhodila mě z domova, podala žádost o rozvod a děti máme ve střídavé péči.Střídá chlapy víc, než já boty. To jen tak uvádím abyste si také přečetli něco z “druhé strany”. Přeji hezký den.
30. 9. 2013 at 0:43
ad julius: Vy pro nás nejste “druhá strana”. Nezáleží na barvě kůže, ale na chování.