Vlasta Hurtová
Portál Střídavka v soutěži ŽBLEBT ROKU 2012 vybírá nejpodivnější či nejhloupější výrok známých osob, který pronesly na téma rozvodu a porozvodové péče o děti. Kandidátů, pro něž můžete hlasovat, je celkem osm.
Čtvrtým z nich je výrok PhDr. Mgr. Jeronýma Klimeše, Ph.D. Mediální psycholog dává otci, jemuž bývalá žena nechce předávat děti, radu k nezaplacení:
„Pokud chcete být otcem svých dětí, jděte a dělejte poníženého otroka své ženě. Služte jí bez odmlouvání do roztrhání těla a ona možná bude tak laskavá a nechá vás si někdy pohrát či pohlídat vaše děti.“
K tomuto žblebtu musím předeslat, že mu moc nerozumím… Myslela jsem, že i když je Jeroným Klimeš řekněme svérázný, podobnou vážně míněnou radu by nikdy nikomu nedal. Jenže stalo se.
Už první část výroku je nesmysl. „Pokud chcete být otcem svých dětí…“ Jaképak „chcete“? Otcem se přece muž stává narozením dítěte! Potom už nemá na výběr, pak je zbytečné řešit, jestli jím chce či nechce být, prostě jím je a nikdo mu to neodpáře. Jestli by měl něco chtít, tak být otcem co nejlepším, a to jak v rámci partnerského soužití, tak i po případném rozchodu či rozvodu.
„…jděte a dělejte poníženého otroka své ženě“ – tak toto je asi nejvíc zarážející a překvapivé. Otrok už je ponížený a podřadný, proč tedy ještě „ponížený otrok“? Nechápu takovou radu z hlediska psychologického a už vůbec ne lidského. Ani člověk, který je soudně zbaven svéprávnosti, který není schopen rozhodovat sám o sobě, se nesmí stát ničím otrokem. Otroctví je mimo zákon. Navíc Klimeš se netají svým křesťanstvím a Bible v tomto směru říká jednoznačně: Muž je hlavou ženy! Ne otrokem. A nejdůležitější věc: Bylo by přínosem pro dítě vnímat jednoho ze svých rodičů jako „poníženého otroka“?
„Služte jí bez odmlouvání do roztrhání těla…“ – tak toto už snad opravdu nelze brát jinak, než jako nadsázku. Připomíná mi to rytířskou poezii. Že by byl Klimeš pod vlivem četby? Je to možné. Navíc i dnes může mít láska podobu služby, proč ne. Ale „rytíř lásky“ není otrok, ani poskok, ani pod pantoflem, nikdy není ponížený, naopak, je velmi hrdý.
„…a ona možná bude tak laskavá a nechá vás si někdy pohrát či pohlídat vaše děti.“ Otec tu není pro to, aby si s dětmi pouze hrál či je hlídal. To je bohužel časté nepochopení otcovské role. Otec děti vychovává, pečuje o ně, živí je a především k nim má vztah. Je prostě důležitý a nezastupitelný, zrovna tak jako matka.
V neposlední řadě tento výrok vyvolává dojem, že ve vztazích a v rodičovství je to, jak se říká, „něco za něco“. Že když budou otcové dětí „skákat, jak se píská“, bude vše v pořádku. Bohužel je smutným faktem, že to takto i v partnerství a zvláště pak po rozchodu nebo rozvodu často opravdu může být. Důkazem toho je také další pokračování citovaného Klimešova výroku: „Já sám své ženě dělám též otroka a zdá se, že to perfektně funguje. Děti mohu mít od rána do večera.“
Na závěr dva citáty všem, kteří jsou v podobně těžké situaci, jako adresát Klimešova výroku či Klimeš sám:
„Raději svobodu s jejími nebezpečími, než klid otroctví.“ (vojvoda poznaňský)
„Buď pánem své vůle a otrokem svého svědomí.“ (židovské přísloví)
1. 2. 2013 at 10:19
Když si na Mikeše počkám v Líbeznicích před kostelíčkem a vypálim mu chlapské dělo až lehne, to co jeho fotr zanedbal, myslíte že to bude hřích před pánembohem nebo spravedlivý trest z vůle boží?
1. 2. 2013 at 12:49
Myslím si že to bude rozhodně vůle Boží
1. 2. 2013 at 13:02
měli by si ho vzít zpět do nebe a poslat ještě lepší náhradu
1. 2. 2013 at 13:56
Ne nadarmo se říká, že psychologii jdou studovat lidé, kteří mají problém sami se sebou a snaží se ho pochopit. Tomuto pánovi se to nepovedlo.
1. 2. 2013 at 14:23
Sádlo máslo?:-)
1. 2. 2013 at 21:49
Ale no tak. Klimeš je očividně de**l. Jenomže, nepomlouvejme. Totéž si může někdo myslet o mně a já mu to neberu. Pokud narazím na Klimeše nebo jemu podobným, dá mi takouvouto radu, pomyslím si že je vůl, každopádně už za ním nepůjdu. Pokud mne poškodí (např. u soudu) je to horší a nabízí se několiko řešení. Je na každém na jaké má odvahu.
Smutné ale je, že takovéhle individua jsou placeni z daní, tedy peněz daňových poplatníků a nás všech. Klimeš je zaměstnán naP12, podle informací a to je špatně! Pokud si zařídí soukromou věšteckou kancelář, je mi to fuk a je na každém, kdo za ním půjde. Pokud ale škodí u státního (obecního) úřadu, to je nehoráznost.
1. 2. 2013 at 22:41
Ten výrok je tak nesmyslný, že opravdu nevím jak ho Klimeš myslel. Opravdu jako vtip ? Špatný vtip ?
V praxi dělaní otroka nefunguje. Respektivě funguje jen určitou dobu. Já jse své bývalce dělal otroka a ona to nějakou dobu oceňovala. Pak si mne přestala vážit a měla mě za nulu, kterou může ponižovat. A skončilo to tradičně – našla nového chlapa a mne připravila o děti. Teď ji dělá otroka ten nový a mi ona ubližuje přes děti. To jí dělá dobře. Tak to chodí. Kdo dělá otroka, ten končí bez vděku a bez respektu. Chlapa, který se chová jako chlap a třeba i své ženě občas zahne, žena nikdy neopustí. Naopak o něj bojuje. Otrokem žena pohrá, i když on, bláhový, čeká vděk. Nakonec se ji stejně bude zdát, že otrok pro ni dělá málo a nazve ho sobcem. Avšak skutečného sobce, který si jde tvrdě za svým, žena nikdy neopustí.
4. 2. 2013 at 20:28
Výrok Klimeše -bohužel -není míněn ze srandy, napsal ho skutečně zoufalému otci, který se na něj obrátil o pomoc, když mu zdrhla zbožná jehovistka s 5 dětmi a která to teď peče s jiným zbožným jehovistou, co se rozešel se ženou. Takže v tom vidím zrůdnost a záludnost a volím Klimeše. Další čast toho šíleného e-mailu od Klimeše je zde: “Zopakuji Vam to jeste jednou: Pokud chcete byt otcem svych deti, jdete a delejte ponizeneho OTROKA sve zene. Sluzte ji bez odmlouvani do roztrhani tela a ona mozna bude tak laskava a necha Vas si nekdy pohrat ci pohlidat Vase deti. Ja sam sve zene delam tez otroka a zda se, ze to perfektne funguje. Deti mohu mit od rana do vecera. Tedy priste az me budete nekde citovat, tak neopomente pripojit tuto vetu: Ja P. V. jsem dostal od Jeronyma Klimese vzacnou radu, ktera by mi umoznila delat detem otce, ale sve hrdosti si cennim vic nez deti.” Pravost textu je ověřena.
14. 4. 2013 at 22:25
Mám pocit, že pan Klimeš to myslel s nadsázkou…jinými slovy zveličeně řekl…máte-li tu smůlu a rozvedl jste se s krávou, která vám nyní dělá problémy, snažte se jí všemožně vyjít vstříc, i když si nesmyslně staví hlavu a vy s ní nesouhlasíte. Protože nebudete-li se snažit s ní vyjít, oplatí vám to zdárně právě na dětech. Já s ním souhlasím a onoho otroka bych zřejmě rovněž dělala…měla bych totiž s takovou krávou na výběr jen dvě možnosti 1) buď dělat toho otroka 2) a nebo přijít o své děti…a vlastně ještě jedna možnost…neustále se o ně s tou krávu prát a vzájemně se nazávat kusem hovězího. Je na tom něco nepochopitelného? Přijde mi to pravdivé a logické…nerozumím tomu, proč pisatelka tohoto článku Klimešův výrok nesmyslně rozpitvala na atomy…čímž nám tedy ukázala svoji přemýšlivost a vzdělání, ale úplně rozorala pravdivou a dobře míněnou myšlěnku. Pan Klimeš by si bohužel měl asi uvědomit, že některým méně důvtipným lidem není nožné udílet rady jinak než prostým a přímočarým způsobem.