Lubomír Bouše
Jak jsme článkem OBČANSKÁ KONTROLA SOUDNÍ ČINNOSTI čtenáře informovali, zúčastnili jsme se v pondělí 19. ledna jako veřejnost jednání před soudem. Konkrétně před Obvodním soudem pro Prahu 10, sídlícím ve známém justičním areálu Na Míčánkách. Chceme se na jednotlivých soudních případech přesvědčit, jak opatrovnická justice a orgány sociálně-právní ochrany dětí rozhodují spory rodičů o výchovu a výživu jejich společných dětí.
K dopolednímu jednání opatrovnická soudkyně Jiřina Horáčková předvolala rodiče tříleté Olgy, oba doprovozené staršími advokátkami, aby rozhodla o návrhu otce na úpravu styku. Tato dívenka nesezdaných rodičů středního věku, nikdy spolu ve společné domácnosti nežijících, neměla vstup do svého života zrovna jednoduchý. Otec v zákonné lhůtě od jejího narození soudně namítl, že jejím pokrevním otcem není. Vzhledem ke způsobu vystupování obou rodičů mám za to, že k takovým pochybnostem měl v dané době i dostatek rozumných důvodů. Teprve před několika měsíci bylo jeho otcovství na základě testů DNA pravomocně určeno.
Své nové životní role se novopečený tatínek poté zhostil se ctí, otcovská láska k jeho dceři se probudila v plném rozsahu a během několika posledních měsíců ji zahrnul množstvím dárků, hraček, dětských věcí a dalších nezbytných potřeb, aniž ji do té doby směl vůbec vidět. Po přečtení pokladních paragonů za nákupy těchto mnohdy opravdu drahých předmětů soudkyně celkovou sumu sice nevyčíslila, ale hrubým odhadem lze usoudit, že se jednalo o nejméně 20 tisíc korun. Přesto hlavní starostí matky bylo domáhání se placení výživného a vehementně požadovala, aby soud otci v postavení osoby samostatně výdělečně činné nechal vyhotovit audit jeho účetnictví, protože byla doslova pronásledovaná myšlenkou, že ten své příjmy před soudem zatajuje. Jako perličku dokreslující její až nemístnou posedlost lze vzpomenout, že předložila soudu fotografii, na níž otec kouří americké cigarety, z čehož usoudila, že na placení výživného podle jejích představ má jistě prostředků dostatek.
Potom se soudkyně vrátila k otázkám podílu otce na výchově malé Olinky. Matka se v době řízení o určení otcovství dokonale vžila do role výlučné majitelky dítěte. Takže teprve během loňského prosince a letošního ledna svolila se stykem otce s dcerou, a to pouze jednou za dva týdny po dobu 2 hodin v obývacím pokoji jejího bytu. Připustila, že v oněch dvou hodinách všechna čtyři dosavadní setkání otce s dítětem pečlivě dozorovala. Otec soudu nesměle navrhoval, aby se stýkání s jeho dcerou už nekonalo v bytě matky, ale např. v nějakém nákupním centru. Zjevně nezkušený táta, najatou právničkou o svých rodičovských právech dokonce dostatečně neinformovaný, ještě k tomu navíc očividně v submisivním postavení vůči matce (připomínající svým ostrým verbálním projevem Sokratovu Xantypu), k mému překvapení více nežádal. Přitom z účastnických výpovědí obou rodičů vyplynulo, že otec bydlí v rodinném domě společně se svou matkou a sestrou, má pravidelný měsíční příjem i nezbytné zázemí, rodiče žijí ve stejné pražské čtvrti a své dítě vychovávat chce. Tudíž rovnoprávná střídavá výchova by byla zcela ideálním způsobem řádné výchovy této dívenky.
Přiznám se čtenářům, že takovou míru arogance k právům dítěte i jeho rodičů, šíři diletantské nekompetentnosti a pohrdavé nečinnosti juvenilní justice i ustanovené opatrovnice jsem už dlouho nezažil, byť touto problematikou se už nějaký rok zabývám. Opatrovnicí nezletilé se nazývala zhruba dvacetiletá dívka zaměstnaná na sociálním odboru místní městské části, která vzhledem ke své nezralosti a nezkušenosti měla potíže spíše sama se sebou, než aby byla schopna v zájmu dítěte být jeho plnohodnotnou zástupkyní. Příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí byl nepochybně na řízení o určení otcovství procesně účasten, o stavu věcí kolem této nevinné dívenky byl od počátku informován. Takže v krajním případě nejpozději po vydání rozsudku o určení otcovství měl konat, jak mu zákonodárce uložil, neboť bylo zcela evidentní, že její práva na otcovskou výchovu jsou matkou egoisticky paralyzována.
Rozhodně nechci čtenáře unavovat citacemi zákona, nicméně aby vyniklo bezprecedentní pohrdání českým právním řádem ze strany této opatrovnice, připomeňme si, že podle ust. § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, účinného od 1.1.2013, “předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči“. Stejně tak znuděná a unavená soudkyně důchodového věku byla k zájmům tohoto od narození osudem zkoušeného dítěte naprosto lhostejná. Dávno známý a prokázaný otřesný stav rodinných vazeb mladé lidské bytosti ji nepřinutil k neprodlenému ráznému opatření ve prospěch dítěte, tedy k nařízení nezbytné výchovy oběma rodiči v co nejširším rozsahu.
Ukazuje se tedy i na tomto jediném a zcela náhodně vybraném příkladě (vedle desetitisíců dalších), že český opatrovnický systém zahrnující orgány sociálně-právní ochrany dětí spolu s juvenilní justicí jsou z principu nefunkční a kontraproduktivní orgány veřejné moci, volající po okamžité hluboké reformě. Návrhy na jejich restrukturalizaci a k zajištění funkčnosti v opravdovém zájmu dítěte v tomto smyslu existují; možná se k nim dostaneme někdy příště.
A jak ono ústní jednání nakonec dopadlo? Opatrovnice navrhla styk otce s dívenkou jednou za dva týdny pouhou jednu hodinu na místním pracovišti Fondu ohrožených dětí, a to pod dozorem pracovnic tohoto fondu i matky. Soudkyně apelovala na otce, aby vzal svůj návrh zpět, a on zkratkovitě vyslovil souhlas. Jeho advokátka mu před tímto závažným procesním úkonem žádnou kvalifikovanou právní radu bohužel neposkytla. Řízení bylo zastaveno a naivní otec se (snad) bude stýkat s holčičkou na pracovišti FOD, pouze na základě ústního příslibu.
Kdo zná kontroverzní a účelové praktiky tohoto fondu, životopis jeho předsedkyně, navenek líbivě se tvářící Klokánky, selektivní azylové domy, sofistikovaně nevybíravou kampaň proti střídavé výchově apod., nebude ani minutu na pochybách, že je pouze otázkou času, kdy se vztah tohoto dítěte k jeho otci definitivně destruuje. Najde se v tomto státě vůbec někdo, kdo se této nešťastné dívenky nakonec zastane?
23. 1. 2015 at 9:50
Motání “otec se ozve, neozve, je bojovník, není bojovník”, je o ničem, to nemá s meritem věci nic společného. Všem kteří pochopili, jak moc rozhodnutí, o němž článek je, poškodilo zdravý vývoj dítěte a jeho sociální identitu, děkuji. A že ho vynesla soudkyně a co navrhoval OSPOD, o tom se těžko přít. Tyto orgány tedy jednaly v zájmu dítěte, jak jejich pověsti sluší. Jestli je otec právní a intelektuální kapacita nebo prosťáček, je asi stejně relevantní a seriozní jako tvrdit, že tělesně handicapované děti nemají chodit se zdravými do školy, aby nepřekážely při tělocviku.
23. 1. 2015 at 10:51
Daná kauza je určitou sondou, jak by Cochemský model probíhal v praxi. Tedy že by otec na straně jedné byl oběma advokátkami, matkou, soudkyní i opatrovnicí vmanipulován do submisivní pozice, v níž by souhlasil dobrovolně se svým vyloučením z výchovy dítěte. Zájem dítěte by tak byl zakonzervován jako vždycky až na posledním místě.
Na prvním místě je přece výživné pro matku a dítě, bez toho by rozvodový byznys už dávno zkolaboval. Na toto téma se konalo odpolední pondělní jednání u téhož soudu ale jiných rodičů a jiné soudkyně. Příští týden zveřejníme o něm další článek.
23. 1. 2015 at 13:14
ToBouše: přesně teď jsi to napsal správně. Ano, takto bude fungovat, resp. již dávno funguje Cochem made in CZ. Dostat otce do submisivní pozice, kde se nebude dál již bránit a odsouhlasí cokoliv. Pro kverulanty pak přibudou pohrůžky a cydírání výživným. Ale to přeci velmi dobře známe, proto Cochem v CZ není možný, není řešením, neboť zaběhnutá praxe se tímto nezmění, jen legalizuje to, co probíhá.
23. 1. 2015 at 13:17
tohle je přesně o té submisivitě, kterou mám na mysli. Jakékoliv sviňárny nejen opatrovnické justice se musejí stát standardem, aby pak nikomu 2 hod za měsíc s dítětem nepřišly divné a vlastně ještě byl rád, že to tak dopadlo. Vraťme se k meritu věci, tj. rovnoprávnosti rodičů bez výjimek a předsudků. Norma je, že dítě má oba rodiče, nikoliv submisivního na vše kývajícího otce a všemohoucí matku.
23. 1. 2015 at 13:18
pardon ten odkaz k té submisivitě jsem rozčilením zapomněl vložit
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/359586-muzi-maji-pravo-doma-mocit-vstoje-rozhodl-nemecky-soud.html
23. 1. 2015 at 14:11
Stykači, už jsme spolu komunikovali před časem, já pod jiným jménech, však jistě víš, dej redakci nebo třeba sem na sebe spojení, já se ozvu.
Jinak jsem rád, že čtenáři rizika odchýlení se od jednoznačné a ničím nezpochybnitelné střídavé výchovy intuitivně vnímají. Tento odstrčený táta je názorným příkladem, jak by to v praxi vypadalo.
26. 1. 2015 at 13:41
ok, písnu redakci.
27. 1. 2015 at 10:37
Milí čtenáři, včera jsem byl na kontrole dalšího opatrovnického soudu veřejností a výsledek ? Střídavka ! Stal se zázrak. Už o tom píši článek.
27. 1. 2015 at 22:21
možná tedy prosazovat nějaké heslo:
“dávejte dětem péči(čas), nikoli výživné”
31. 1. 2015 at 18:05
Kolego, tak takovému heslu by se Vám feministky vysmály. Vždyť na stoprocentní jistotě, že rozvodem dostanou nejen dítě, ale i prachy, je rozvodový průmysl založený. To ony samozřejmě nikdy nedopustí.