RNDr. Pavel Rusý
„V tom úplně útlém věku absence matky při výchově, třeba pouze čtrnáctidenní, může mít fatální následky pro psychiku dítěte, zatímco absence otce neznamená vůbec nic. To je bohužel vědecký poznatek.“
Výrok PhDr. Karla Humhala pochází z POŘADU V ČESKÉM ROZHLASU, v němž se vyjadřoval ke střídavé péči. Pan doktor se ohání vědeckými poznatky, ačkoliv, jak známo, věda, zejména psychologická, dokáže najít argumenty pro zcela protichůdné postoje. Škoda, že pan doktor neuvedl zdroj svého vědeckého poznání, možná bychom se dozvěděli, že čerpá z doby svých školních studií. Ostatně nebylo by to ponejprv, kdy lidé rozhodující o životech dětí opírali svá stanoviska o literaturu či judikaturu z 60. let minulého století. Mám tím na mysli poměrně čerstvý případ, který musel řešit až Ústavní soud, kdy obecné soudy opíraly své rozhodnutí o právní stanoviska z této doby.
Současná psychologická věda prokazuje leccos. Objevuje se řada studií, které se zabývají situacemi, kdy primárním pečovatelem u dítěte velmi útlého věku je osoba mužského pohlaví, aniž by došlo k jakémukoliv postižení psychiky dítěte.
Svým vyjádřením pan doktor obvinil z nezodpovědnosti značnou část žen, které riskují fatální psychické postižení dítěte tím, že si dovolí brzy po narození prvého dítěte pořídit si dítě další. Tím první dítě vystavují riziku zničujícího období porodu druhého dítěte, nedej bože nutnosti své hospitalizace na delší dobu díky rizikovému těhotenství. Kolik takto fatálně psychicky postižených prvorozených dětí je?
Ale abych nechytal pana doktora za slovo, i pokud bychom v jeho textu vyměnili slovo „matky“ za „primárního pečovatele“ a „otce“ za „sekundárního pečovatele“, ani tak se nelze s jeho výrokem ztotožnit. Ano, absence primárního pečovatele může mít fatální následky, ovšem pouze za splnění dalších, zpravidla klíčových podmínek, jako je absence další osoby v každodenní péči. Jestliže tedy neexistuje další osoba, která by péči o dítě v běžné době rovněž zastávala – například právě tehdy, je-li otec cíleně vyřazen z péče o dítě (svěřením dítěte do péče matky nebo úmyslným bráněním v jeho péči ze strany matky).
Specifikací pohlaví ve svém vyjádření se ale pan Humhal jednoznačně dostává do pozice genderově předpojatého „znalce“, kterým prokazatelně je. Tento „znalec“ je schopen bez zaváhání odůvodnit rozhodnutí, zda děti ve věku 2 a 4 let svěřit do péče otce nebo matky, pohlavím rodiče.
Zkusme ale z vyjádření pana doktora vytěžit i něco pozitivního. Pokud tvrdí, že již 14denní absence matky může mít pro dítě fatální psychické následky, lze toto jeho tvrzení vzít jako doporučení, aby doba střídání u dětí velmi útlého věku byla kratší než 14 dní. Nakonec nám tedy znalec dává doporučení pro střídavou péči u dětí velmi útlého věku, kdy je žádoucí zkrátit intervaly střídání. S tím nelze než souhlasit, u malých dětí je pro střídavou péči vhodnější režim střídání po 2 – 4 dnech. Zde již znalec určitě ohrožení psychiky dětí nespatřuje.
Jeho názor lze interpretovat i ve prospěch otců v tom směru, že je nezbytné, aby zejména dítě útlého věku mělo zajištěnou péči známou osobou i pro případ, kdyby matka nemohla z jakýchkoliv důvodů o dítě po dobu 14 dnů pečovat. Tedy jako argument pro nevyřazování otce z péče o dítě útlého věku právě s odkazem na jeho útlý věk a prevenci jeho psychické újmy pro případ nucené absence matky v péči o ně. Řada z otců se setkala s praxí soudů, kdy právě záminka útlého věku dítěte byla použita pro vyřazení otce z péče o dítě.
Každý týden publikujeme komentář k jednomu z výroků zařazených do ankety ŽBLEBT ROKU 2014. Hlasovat v ní můžete ZDE.
20. 1. 2015 at 10:33
Pokud se jedná o vědecký poznatek, tak bývá obvyklé, že vychází z randomizované studie a je uveřejněn a diskutován v akademickém periodiku. Aby byl takový vědecký poznatek přijat odbornou obcí, musel by být ve shodě s dalšími obdobnými studiemi. K relevanci studií se aplikuje tzv. trojůhelníkový/trychtýřový graf. Na osu y se vynese robustnost (počet sledovaných)a metodologická čistota studie (sběr dat, náhodnost vzorku sledovaných, zpracování výsledků, statistické vyhodnocení), na osu x pak relevance závěrů. Relevantní studie se pak seskupí okolo vrcholu trojúhelníku, zatímco ty nevěrohodné jsou rozesety po stranách (čím níže, tím je studie méně rozbustní a věrohodná, čím dále od středové osy y, tím se závěry studie více odchylují). Jakýkoliv závěr, týkající se zdraví organismu (viz fatální následky), musí vycházet z biologické podstaty člověka. A ta se nevyvíjela ve vzduchoprázdnu, ale ruku v ruce se strategií přežití v měnících se podmínkách planety. Psychologie, která nevznikla přírodním výběrem, je fantazií. Pokud by dítě bylo vázáno pouze na primárního pečovatele, pravděpodobnost prosperity by se snížila minimálně o 50%. Tváří v tvář všem hrozbám pro vývoj dítěte, které filozofové (PhDr.) nastolují, je zázrak, že jsme jako druh ve zdraví přežili pravěk, starověk a středověk. Pokud dítě dostane chřipku, onemocní a pak se uzdraví, dokladuje to adaptační mechanismy. Stejné platí i pro psýchu. Dítě si již od narození vytváří vícečetné vazby v rámci své rodiny/rodu. Odvozovat tvrdé sociální úpravy s celoživotními dopady na základě údajných psychických hrozeb je asi podobně smysluplné, jako na základě hrozby dopravních nehod zakázat dětem přepravu. Bohužel, záležitosti dětí se posuzují z psychologických hledisek, jako by zde nebyli závažnější rizika medicínská (rizika dědičných chorob – leukémie, dětský diabetes) a životního prostředí (toxické kovy, těkavé látky). Ne náhodou byli na sociální léčbu znárodnění, kolektivizace) experti komunisté.
20. 1. 2015 at 10:33
Tito komunističtí „vědci“ prostě musejí umřít, aby přestali lidem škodit. Jinak jsou jako skřeti z Gundabádu.
20. 1. 2015 at 14:59
P. Humhal je typický představitel feministicko-socialistické výchovy, který měla mateřství zakotvené v zákoně a která je na vině zcela tristního chápání otcovství v české republice. Navíc je zatížen vlastní minulostí, když se po rozvodu vykašlal na vlastní děti a odjel studovat ta svá moudra do Moskvy. Podle toho to také vypadá.
Lidi z neúplných rodin, rozvedení apod. by neměli zásadně pracovat jako opatrovničtí soudci, na sociálkách ani jako znalci, aby přestali prznit další generace. Jsou jako rakovina.
20. 1. 2015 at 18:14
To ,co řekl tento starý pán by mělo být trestné.Je to diskriminace pohlaví.Na druhé straně je to chudák,kterému chyběl táta a on se mstí mužům.Takto dopadnou kluci pod vlive matek.
20. 1. 2015 at 18:17
Někteří lidé jsou staří a moudří a někteří jenom staří.
20. 1. 2015 at 21:28
A tohle je zase celkem dobrý článek. Podle stylu jejiho psaní si začínám myslet, že ten její článek o střídavé péči možna nebyl myšlen až tak vážně http://danielakovarova.blog.idnes.cz/c/444716/O-cem-smi-dite-samo-rozhodnout.html
20. 1. 2015 at 22:42
Zrovna skončil Zdenek Kapitan v Udalostech, komentarich a opet prokazal, ze je vul a jeho úřad na nic. Moderator David Borek, který je vždy slušný měl tentokrát ostřejší hlas, protože impotence UMPOD je uz do nebe volajici. Kapitan zvani neuveritelnym zpusobem…
28. 1. 2015 at 14:54
V mém případě Dr. Humhal stál na straně střídavé péče, svým posudkem pomohl dost podstatným způsobem střídavou péči pro mé děti získat. Minimálně v mém případě jsem nezaznamenal nějakou zaujatost, ba naopak. Je to starý praktik, vyplatí se hovořit s ním otevřeně. Z mého pohlede tedy spíše lepší znalec.