• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůJá a můj táta
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Já a můj táta

7. března 2014

Martina Mrázková

V každé šťastné rodině je to stejné. Máte milující maminku, která by pro vás udělala vše, co by vám na očích viděla, a tátu, který vás chrání a brání jenom proto, že vůbec existujete.

Já můžu potichu takovým holkám jen závidět. Neznám ten pocit pohody, když si sednete, proberete, co jste celý den dělali, a potom spokojeně usnete.

První otázka, která vás asi napadne, je: Proč? Odpověď zní: Nemám tátu. Teda mám, ale ne u sebe. Neznám ten pocit, když ho obejmete a cítíte se v bezpečí. Můj tatínek je pryč. Byl to voják a odjel bojovat do Afghánistánu. Tehdy mě pronásledovaly takové pocity jako strach, starost a brek.

Nyní je mi patnáct let a od té ztráty uběhl nějaký ten čas. Nebyla jsem zrovna nejhodnější dítě. Alkohol, kouření, špatný známky, občas i tráva byly součástí mého života. Máma to se mnou neměla lehký a já si to uvědomovala, ale její starosti mi nezabránily v tom, že jsem to pořád dělala. Později jsem však uvažovala: Proč to té mámě dělám? Brečí skoro každou noc a já jí ještě k tomu přidělávám problémy. Pak jsem začala přemýšlet i o něm. Chyběl mi, on, ten chlap, o kterém ani nevím, jestli je pořád naživu. Sedla jsem si na postel a vyndala staré fotky. Prohlížela jsem si důkazy našich společných chvil a do rukávu si utírala slzy. Já toho člověka potřebuju, i když ho u sebe nemám. Po rozhovoru s mámou jsem si začala všechno uvědomovat. Povídala mi o něm, jak byl silný, statečný a jak nás všechny miloval. Brečely jsme obě. Najednou mě napadlo napsat mu dopis o tom, jak nám chybí a jestli je v pořádku. Obě jsme doufaly, že dostaneme nějakou zprávu.

Nic. Uběhly další dva týdny a pořád nic. Kvůli tomu jsem se vykašlala i na kamarády a byla stále s mámou. Ano, to znamená, že jsem omezila i závislost na kouření, hulení, a pít jsem přestala úplně. Takže aspoň v jedné části se mi trošku ulevilo.

Jednoho dne jsme společně uklízely celý byt, protože se blížily vánoční svátky. Na Štědrý den jsme usedli ke stolu a s falešnými nucenými úsměvy se na sebe všichni smáli. Věděli jsme, že tady někdo chybí. Najednou se ozval zvonek. Mamka vstala a šla otevřít. Zaznělo cvaknutí kliky a poté pláč. Nevěděla jsem, jestli šťastný nebo smutný, tak jsem také vstala a šla se kouknout, kdo to je. Stoupla jsem si přede dveře a se slzami v očích se dívala na muže oblečeného v maskáčích. „Tati?“ řekla jsem trochu rozklepaným hlasem. „Sluníčko moje!“ zvolal, přímo rozhodil své tašky a vzal mě i s bráškou do náručí. „Veselé Vánoce, rodino!“ Všichni jsme brečeli. Poté táta objal mámu a dal jí pusu. Byli jsme najednou všichni šťastný. Jedli jsme, smáli se a falešné úsměvy byly pryč.

„Kdy nám zase odjedeš?“ zeptala jsem se s pocitem, že se zase rozbrečím. „Už nikdy,“ řekl a usmál se. „Jak to?“ byla překvapená mamka. „Dostal jsem nabídku na místo tady, v Česku. Už vás nikdy neopustím, nedokážu unést ten pocit, když držím v ruce dopis a čtu ta nejkrásnější slova od někoho, koho miluju. Zlomilo mě to a normálně jsem se rozbrečel. Nemůžu bez vás žít.“ A my jsme spokojeně v rodinném kruhu oslavili ty nejkrásnější Vánoce v životě.

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Průtahy v řízení u soudů

4 Responses to “Já a můj táta”

  1. Odpovědět
    JTR
    7. 3. 2014 at 1:11

    Bravo, já jsem s mojí dcerou a synem neměl Vánoce dlouhých 8 let. Nebyl jsem v Afgánistánu. Jenom dvě ulice od nich. Nemám maskáče, nikdy jsem je neopustil, chránil jsem je, jenom proto, že existují, miluji je. Pronásledují mne takové pocity jako strach, starost a brek. Pronásleduje mne takový člověk v taláru, který rozhoduje o životě mém, mých dětí a našich Vánoc !!!

  2. Odpovědět
    stykač
    7. 3. 2014 at 9:29

    Pěkný článek.
    U nás se tátové neposílají do Afghánistánu, aby se odcizovali dětem. Na to bohatě stačí duševně zaostalá matka, ospod a soud. Pocity dítěte, jak popisuje autorka, tedy zájem dítěte, nikoho z této opatrovnické mafie nezajímá!
    Ještě drobnost, nechci urazit autorku, ale myslíte si, že by pila, kouřila a hulila, kdyby měla otce na blízku …?

  3. Odpovědět
    TH
    7. 3. 2014 at 16:20

    Nyní je mi patnáct let a od té ztráty uběhl nějaký ten čas. Nebyla jsem zrovna nejhodnější dítě. Alkohol, kouření, tráva byly součástí mého života. To jako kdy ? Ve třinácti, ve čtrnácti ? Tady je vidět jak dopadají děti, kterým chybí ve výchově táta. Jo tátu nikdy nenahradí žádný mrdák matky ….. rodina je rodina

  4. Odpovědět
    Johan
    9. 3. 2014 at 22:26

    Jak taky člověk může dopadnout.
    Co na to soudy?
    http://www.novinky.cz/finance/329648-rozpady-manzelstvi-delaji-z-tisicu-lidi-exekucni-stvance.html

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

    Ochráníme naše děti před degradací a degenerací ...

    23. února 2023

    Spor o péči. Dceru odtrhli policisté od matky přím ...

    16. května 2023
  • Tatínkové na rodičovské dovolené

    2. června 2023

    Děti zažívající násilí v rodinách hledají pomoc ta ...

    1. června 2023

    Ústavní soud: Účast otce u porodu spadá do základn ...

    31. května 2023

    O tom, jak díky nám soud zrušil své rozhodnutí o z ...

    30. května 2023

Kalendář příspěvků

Červen 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
« Kvě    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Bruno: Děti zažívající násilí v rodinách hledají pomoc také u ombudsmana
  • Bruno: Děti zažívající násilí v rodinách hledají pomoc také u ombudsmana
  • Lubomír Balvín: Děti zažívající násilí v rodinách hledají pomoc také u ombudsmana
  • Lubomír Balvín: O tom, jak díky nám soud zrušil své rozhodnutí o zákazu styku rodiče s dětmi
  • Lubomír Balvín: Učitelka češtiny, které hrozí šest roků vězení za „nesprávné“ názory na Ukrajinu: Politické procesy jsou zpět!

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (382)
  • Odborné články (338)
  • Vaše zkušenosti (212)
  • Fungování institucí (179)
  • Zahraniční zkušenosti (132)
  • Zákony, judikáty, vzory (153)
  • Výchova dětí (318)
  • Akce a aktivity (171)
  • Starší nezařazené (1 375)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu