Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
„Můžeme zkusit novinky stylu střídavá výchova, ale pro děti musí tyto experimenty být lepší variantou než osiření.“
Toto je sedmý z devíti výroků nominovaných do soutěže ŽBLEBT ROKU 2013. Jeho autor, psycholog Jeroným Klimeš, by se dal nazvat nestorem této ankety. Klimešovy výroky se v minulých ročnících dokonce vždy probojovaly na čelné pozice ve výsledcích hlasování. V anketě ŽBLEBT ROKU 2011 „bodoval“ na třetím místě doporučením řešit rozvodové boje zapovězením styku rodiče s dítětem. A v následujícím ŽBLEBTU ROKU 2012 si ještě polepšil o jedno místo na druhou příčku, když radil muži dělat poníženého otroka své ženě, aby si vůbec mohl pohrát se svými dětmi.
Teď pro změnu nazývá střídavou výchovu novinkou, přestože jde o model známý a fungující už nejméně desítky let. Zachování péče obou rodičů označuje za experiment a srovnává jej s životní tragédií, která dítě postihne při osiření (přitom právě střídavá výchova brání tomu, aby děti nepřišly o jednoho z rodičů a nestali se z nich fakticky polosirotci).
Svérázné výroky svérázného psychologa by mohly být jen úsměvnými kuriozitami, kdyby nebyly brány vážně některými orgány péče o děti. Klimeš úzce spolupracuje s OSPOD Praha 12 a je jím dokonce doporučován rodičům pro řešení jejich rozporů. Jeden z takových rodičů trefně popsal své zkušenosti s tímto psychologem v článku ZMRTVÝCHVSTÁNÍ BOBLIGA Z EDELSTADTU. Čtyři rodiče pak na základě svých zkušeností sepsali VÝZVU POŠKOZENÝM JERONÝMEM KLIMEŠEM…
Jeroným Klimeš však není oblíbený pouze u OSPOD Praha 12, ale i u dalších orgánů péče o děti. Své bludy tak šíří na přednáškách po celé republice za souhlasného kývání úřednic, které jsou stejně jako on zaujaté proti péči obou rodičů.
V přednášce, z níž je i shora citovaný výrok, pak mimo jiné hodnotí i tři cesty po rozchodu. Rozebírá je výhradně z pozice muže – jako by to byl vždy pouze muž, kdo je aktérem rozchodu, kdo si dovolí nedělat poníženého otroka své ženě a kdo chudinku ženu opouští. (Statistiky, jak víme, dnes hovoří o opaku, ty ale zřejmě Klimeš nečte. Místo toho živí v sobě i ostatních představu rozchodů, jak probíhaly někdy před sto lety.)
Mužům tedy doporučuje vybrat si jednu ze tří cest. Hned první z nich zní až morbidně: „naprostý rozchod vnímaný jako úmrtí“. I další popis stojí za to: „Umřela mi žena a děti při „autohavárii“ (rozchodu). Už je nikdy neuvidím. Jen zbyly následky „autohavárie“ (alimenty). Po ročním vdovském čase si pořídím novou ženu a 3-4 děti.“
Tak zřejmě má podle Klimeše vypadat ideální rozchod. Protože druhou možnou cestu popisuje se značným despektem jako „hru na hrdého a na spravedlnost“, jako „boj o to, abych vyšel z rozchodu jako ten, kdo je na koni“. Pokud tedy muž definitivně neopustí své potomky a nechce se stát pouhým platičem alimentů, ale naopak bojuje o možnost s dětmi být a vychovávat je, je to jasné: jen si hraje na hrdého a na spravedlnost…
Ale pozor! Klimeš v přednášce připouští i třetí možnost: „chci být otcem těmto dětem“. Že by tedy dával rozvedeným tátům přece jen šanci? Kdepak. Přestože klamně hovoří o „třech cestách po rozchodu“, ve třetím případě o žádnou cestu po rozchodu vůbec nejde: „Chci s nimi trávit co možná nejvíce času. Musím je akceptovat i s jejich mámou. Je-li opravdu hrozná, tak u ní nenechám děti samotné.“ Jinými slovy: Milí otcové, se svými dětmi můžete být, jedině když zůstanete s jejich matkou a za žádnou cenu od ní neodejdete, ať se chová jakkoliv. (Co však máte dělat, když se naopak matka rozhodne odejít od vás, to už jaksi neřeší. Vždyť přece za rozchod může vždy muž…)
O psycholozích se říká, že vystudovali psychologii, aby hledali řešení svých vlastních problémů. Nevím přesně, jaké problémy má Jeroným Klimeš. V televizní „13. KOMNATĚ“ však hovořil o obrovském traumatu z vlastního rozchodu: „Ty fantazijní postavy, který jsem v tuhletu dobu jako vlastně uchopoval, tak oni vznikaly tak, že já jsem viděl ty postavičky, co mi dělají v hlavě. Jsem si říkal, to je přece normální cvokhaus.“
Pane Klimeši, zkuste prosím pochopit jednu věc: Rodiče a děti nejsou fantazijní postavy ve vaší hlavě, se kterými si hrajete své fantazijní divadélko. Jsou to reálné lidské bytosti a vztahy mezi nimi jsou ty nejdůležitější v lidském životě. Mají přirozené právo na jejich ochranu. Bez toho, aby si s nimi zahrával a experimentoval nějaký psycholog, psychiatr či psychotik.
Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst a hlasovat o nich ZDE.
11. 3. 2014 at 14:00
Sakra, konečně mi někdo vysvětlil, co vlastně poslední roky dělám. Já si myslel, že chci lepší budoucnost pro syna, ale teď vím, že si hraji na hrdého. Při autohavárii mi upadl jenom jeden blatník, kterého ani nelituji, protože se ukázal jako prohnilý a kabina s dětskou sedačkou se dá zachránit.
12. 3. 2014 at 10:20
Tleskám panu Klimešovi, více takových a střídavkáři to mohou zabalit. Dětem naberte domov, zkuste to sami tatínkové. Stěhujte se týden cot ýden jinam. Zkusili jste to?
12. 3. 2014 at 10:24
Spousta lidí se stěhuje dvakrát do týdne byt – chalupa a zpět a je to pro ně oživující. Fascinují mě lidi, co nechtějí „brát dětem domov“, připoutat je k jednomu místu, ale chtějí jim vzít jednoho rodiče.
12. 3. 2014 at 12:05
Prosím, ve kterém zákoně či mezinárodní smlouvě je zakotveno právo dítěte na jeden domov a jednu postel? Nemohu to dohledat. Děkuji.
12. 3. 2014 at 13:19
No, pokud je to pravda, co ten p. Klimeš tvrdí, mám tušení, že to nejen psychotik ale i psychopat. Možná by měl vyhledat nějakého svého kolegu. Mně totiž žádný blatník neupadl a v mém případě se v mé nepřítomnosti ex prostě odstěhovala, před tím stihla unést naše dítě, vykrást můj dům a odvézt auto, které jsem koupil . Odešla v době, kdy se českou kotlinou převalila krize a já musel řešit existeční problémy. Ještě před tím si nabrnkla movitějšího…. V její rodině otec neexistoval, zasebevraždil se (mohu jen spekulovat, proč) Chlapci, pánové, vyhněte se ženám,které vyrostly v rodínách kde muž je jen na to, aby byl spotřebován pro daný účel a kde dokonce otec přímo chybí, ať už fyzicky nebo jen svým chováním. Je to první známka, jak k vám bude přistupováno v případě vzniku sebemenšího problému v komunikaci. Je to garanotvaný příslib Vašich budoucích doživotních problémů.
12. 3. 2014 at 14:03
xxx je ubohý(á) provokatér(ka), která sama děti stěhuje víkend co víkend nebo i na déle k babičce, aby měla klid a nechovala se jak uštvaná matka.
12. 3. 2014 at 15:54
PetrK: To znám to přesně jak to píšeš „Odešla v době, kdy se českou kotlinou převalila krize a já musel řešit existeční problémy. Ještě před tím si nabrnkla movitějšího “ A podepisuji: „Chlapci, pánové, vyhněte se ženám,které vyrostly v rodínách kde muž je jen na to, aby byl spotřebován pro daný účel a kde dokonce otec přímo chybí“ !!!
13. 3. 2014 at 8:44
U nás byl také otec, který v rodině sloužil pouze pro statistiku… náhody jsou vyloučeny a nebo se s nimy musí počítat
13. 3. 2014 at 21:19
Není to náhoda. Existuje přímá závislost chování matky (ženy) vůči mužům podle toho jaký měla vztah s jejím otcem. Vzhledem ke stavu opatrovického systému v cz to bude tedy jen horší.
4. 6. 2014 at 13:00
mám taky zkušenost-případ,kdy přišel otec ve vysokém postavení s tím,že matka doma fetuje,nestará se o děti-tato matka od otce po 14letech psych.týrání odešla i s dětmi-otec mj říkal 3letému synovi:zavři ty dveře,at tu hnusnou mámu nevidíme,máma je hloupá,holky jsou krávy a syn musel jít a bouchnout dveřma mámě před nosem.Svou manželku neustále přesvědčoval,že ji donutí k sebevraždě, dělo se tam mnoho zla,ale za zavřenými dveřmi a navenek se choval jako milující otec-ovšem z práce denně kolem 18.h, pak vana,cigárko,internet.K tomu při práci studoval 2 VŠ a přesto všechno,aniž by p.Klimeš děti nebo onu zfetovanou matku viděl,vydal k soudu doporučení svěřit děti ve věku 2 a 4r. do výlučné péče otce, který s dětmi do té doby nestrávil sám ani půl dne.Přestože matka absolvovala testy na drogy ihned po napadení manželem a tyto vyšly samozřejmě negativně,byly děti svěřeny do stříd.péče,cestují 150km týdně. Do toho otec matku neustále drží v kleštích,vyhrožoval,že znalecké posudky má zmáklé-jeho sestra je psycholožka a on je připraven,navíc je již ze svého povolání zná zpaměti. Děti u matky brečí,že u táty nesmí zmínit ani stesk po mamince, když si jejich syn rozbije koleno,prosí matku,aby to otci neříkala,že se bude zlobit. Syn je již nyní v 7letech rozdvojená osobnost-dělá jen to,co chce po něm otec-co jsem viděla,všechny ženy jsou „krávy“, mladší holčička se neustále ujištuje,že maminka jí zůstane její maminkou,protože tatínek říkal, že maminka už děti uvidí jen o víkendech na návštěvě aže budou mít novou maminku.Nikomu bych nepřála vidět tu malou holčičku….Doma ji odstrkují, dokonce jí její bratr řekl,že musí po něm odnést talíř,protože to chlapi nedělají,to dělají jen nány pitomý….Soudy se táhnou dlouho a posudky dopadly přesně dle otcových hrozeb a vypadá to,že matka ve finále o děti přijde a otec si bude moct s p.Klimešem plácnout.Co je zač,když nepozná,že sám jedná z narušeným člověkem a zničí životy lidí vydáním doporučení,aniž by se obtěžoval je v