Jak můžeš milovat Boha, když nemiluješ svého manžela?

13. ledna 2011

Marie Tesárková

Tuhle otázku mi Pán už mnohokrát položil. Je mi 55 let, žiji v manželství 36 roků a vychovali jsme s manželem s pomocí Boží půl tuctu dětí. Stále se učíme mít rádi jeden druhého, abychom zvládli i další etapy našeho života. Jó, to se řekne: „Roztáhni křídla a leť! Když se budete mít rádi, budete si odpouštět a o všem si spolu povídat, pak to dokážete.“ Jenže, co když lásku jaksi přehlušily starosti, práce, nedorozumění a vůbec: „S tím chlapem se už nedá pořádně mluvit!”

„Pane, kde jsi, co mám dělat?”

Má rada zní: Pořádně se vyplakej před Bohem (ne v sebelítosti), ale hledej milost u něho. On je věrný, nezapomíná na naše sliby.

Znovu se rozhodni milovat, a to svou vůlí. Třeba proti citům, pocitům, zkušenostem a hlavně proti své hrdosti. To rozhodnutí je důležité, protože Pán Ježíš tě naplní novou láskou. Když miluji, pak mi jde o dobro druhého, a láska najde způsob, jak navázat přetrženou nit komunikace. Moje hrdost je hotová hned: „Když nechceš, máš smůlu.” Přesně podle zásady: „Jak nechceš, aby lidé jednali s tebou, tak jednej s nimi.” Přímo nebezpečné jsou rady od nevěřících, třeba i přátel, protože dnešní svět už nejedná podle křesťanských zásad a nabízí destruktivní řešení. Zároveň tě utvrzují ve falešném postoji, že máš na to právo.

My ženy jsme slabá stvoření. Získá si nás každý, kdo má pro nás pochopení a obdiv, a je to zřejmě úplně v pořádku, pokud se teprve rozhlížíme po partnerovi. Katastrofa nastane, pokud nás něco takového zaskočí v manželství. Může se to stát, a to v kterémkoli věku.

I u křesťanů je to velice častá příčina rozvodu, pokud si nehlídají své teritorium a neřeší včas svá nedorozumění.

Takže, jestliže si začínáš víc rozumět se svým šéfem nebo s kterýmkoli jiným mužem než se svým, je potřeba hodně rychle něco dělat. Utíkejte před smilstvem!

Záleží ti víc na Bohu nebo na člověku? Nenech se vláčet pocity svého těla. A nemyl se: „Když ptáčka lapají …“ Znám některá rozvedená manželství, kde si žena rozhodně nepolepšila druhým partnerem. Jen si to ve své hrdosti nechce přiznat. Ten, kdo chce řešit svoje problémy v době, kdy už má vyhlédnutou náhradu, je vlastně rozhodnut. Nelze sloužit dvěma pánům – druhého si vezme a proti prvnímu bude štvát sebe i děti.

Když jednáme podle Božích řádů, věci se dávají do pohybu a jsme svědky zázraků! Jestliže přijmeš jiné principy, i když vypadají logicky a zapadají do tvých představ, jednou narazíš a může to být pád smrtelný.

Všem upřímným přeji, aby se jejich manželské soužití stále více proměňovalo v souznění a ne v soužení.

Převzato z časopisu Život v Kristu 10/2008