JáRodič.cz
–
Možná vás překvapí, že vykání patří k jednomu z projevů školní zralosti. Znamená to tedy, že než dítě nastoupí do první třídy základní školy, mělo by být schopné rozlišit, komu se tyká a komu vyká. Mnohé děti se tuto dovednost naučí v mateřské školce, popřípadě to prostě „přijde samo“ odposloucháváním rodičů a dalších dospělých či sourozenců. V některých případech jim to ale trvá delší dobu, anebo prostě neví, kdy kterou formu zvolit. V dnešním příspěvku jsme pro vás proto připravili povídání na toto téma. Příjemné čtení.
Vykání
Rozdíl mezi tykáním a vykáním je asi každému jasný, neboť v českém jazyce se vykání používá naprosto běžně a je považováno za základ slušného chování. Také asi nepřekvapí, že některé jazyky tykání a vykání nerozlišují.
Za zmínku určitě stojí to, že pravidla pro používání vykání a tykání se v posledních desetiletích částečně změnila, respektive upravila. Výrazné je to zejména v pracovní oblasti. Obecně ale stále platí, že se vyká neznámým osobám, děti dospělým (pokud to nejsou příbuzní či známí) a podobně, tykání navrhuje žena, nadřízený, společensky významnější osoba či osoba, která je starší. Vždy je třeba si dopředu uvědomit, o jaké prostředí se jedná – svá pravidla mají pracovní vztahy, svá osobní.
Tip: Nejste-li si jisti, pak raději vykejte.
Děti a vykání
Malé děti nechápou rozdíl mezi tykáním a vykáním a všem lidem tykají. Od určitého věku (zhruba cca 5 let. Jedná se ale pouze o orientační údaj, neboť každé dítě je jiné) je dítě schopno tento rozdíl pochopit a začít vykání používat i v mluvené řeči.
Tipy, jak naučit dítě vykat
- Dítěti vysvětlete, co je tykání a co vykání a kdy se používá
- Jděte dítěti příkladem, popřípadě mu v konkrétních situacích řekněte, že nyní jste použili vykání, protože jste mluvila s neznámou osobou či třeba s paní učitelkou, doktorkou atd.
- Čtěte mu knihy/příběhy, kde se rozlišuje vykání a tykání
- Zkusit můžete i různé hry na toto téma – využít se dají panenky, medvídci, figurky, kdy každá z nich hraje určitou roli (žák a paní učitelka, doktorka,…)
- Trénujte s dítětem běžné denní situace (návštěva obchodu, paní doktorky, příchod do školky, k příbuzným atd.)
- Zkuste problém vykání/tykání probrat s paní učitelkou ve školce a požádat jí o pomoc
- Dítě nekárejte, nezlobte se na něj. Obrňte se trpělivostí. Pokud rozdíl ještě nechápe, netlačte na něj a zkuste to za nějakou dobu znovu.
Závěr
Učili jste své dítě vykat, anebo to „přišlo“ tak nějak samo? Zaznamenali jste vůbec, že váš potomek rozlišuje vykání a tykání? Pokud ano, vzpomínáte si, kolik dceři či synovi bylo? A jestliže jste svého předškoláka toto učili, jakým způsobem jste postupovali? Co se vám nejvíce osvědčilo? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, tipy a rady.
Převzato z webu JáRodič.cz
9. 11. 2020 at 15:36
Vykání, dokonce Onikání byl i u nás projev vyspělosti národa a civilzace. Vykáním a onikáním se rozdélovali lidé podle duševních schopností. To byla doba patriarchální.
Po ovládnutí společnosti Feministickou, LGBTI totalitou se děti začaly podle vzoru evolučně neúspěšnéjších savcu oddělovat a izolovat od otce a mužské společnosti. V izolaci od otce, ale i v rodinách podpaučového táty, se v dětech začala pěstovat nenávist k mužským schopnějším vlastnostem. Například k schopnému mužskému mozku.
Lidem moudrým se děti učily říkat “ty vole” a moudří lidé s mužským pohlavím se zobrazovali, jako blázni.
Na Slovensku niekoľko desaťročí študujem, že matrirchálnym Slovákom vládnuce ženy vštěpovaly do hláv, že Šafařík, Kollár, Štúrovci, Štefánik, mnohí Česi neboli géniovia, lae “divní”, čudní” to je blázni. No a tym sa nevykalo, ale tykalo….
Dúfam, že v tejto dobe degenerácie dětí a ľudí vás poteší aspoň moja Českoslovenčina ….
7. 3. 2021 at 20:31
A můžu vědět, proč by podle vás děti měly mít moránlí povinnost vykat dospělým, pokud jim oni dospělí tykají? Pro mě osobně je slušnost především v respektování druhých jako sobě rovných a tykání i vykání musí být v první řadě oboustranné. Tudíž pokud mi někdo jiný začne tykat (a to bez ohledu na to, jestli je mi 10, nebo 50) pak považuji za zcela legitimní mu tykat zpátky. Nebo jsou snad dospělí lidé něco víc?
8. 3. 2021 at 14:32
2ver.zan. – Nic jineho, nez spolecenska zvyklost. Dejme ji cas na zmenu, a nevystavujme zatim deti neprijemnostem pramenicim z jejich “nezdvorilosti”.
Az bude zcela obvykle tykat bez vyzvani sefovi, starsi zene .. pak uz nikdo tuto zvyklost deti ucit nebude, ztrati to smysl. Zatim to smysl ma, pomalu se to meni .. ale nejake to desetileti to jeste vydrzi.
A vubec to neni o tom ze by dite/clovek kteremu se tyka (a ono vyka) bylo neco mene. Nehledejte v tom diskriminaci (jak je dnes bohuzel ve vsem zvykem). Je to prosta jazykove spolecenska zvyklost. Do pomerne nedavna bylo napriklad normalni vykat si i v manzelstvi. Jazykovy trend pomalu k tykani jako standardu smeruje. Ale ty nejkriklavejsi spolecenske zvyklosti (deti, stari lide, vysoci nadrizeni) se udrzi jeste dlouho.
13. 3. 2021 at 21:00
tulen2 – Děkuji za reakci. Já se obávám, že jestli se má nějaké paradigma změnit, tak se nikdy nezmění bez toho, aby to někdo začal aktivně dělat, tudíž čekat, že se něco změní samo nemá zrovna moc smysl.
Jinak ono je hrozně zajímavé, že kdykoliv třeba položím otázku, jestli je dítě něco míň než dospělej člověk, tak každý na ní vždycky odpoví, že samozřejmě ne, pokud je položená takhle, ale pak jsou tam ty ale. Já mám za to, že to jestli je někdo něco míň, než jinej člověk se opravdu neurčuje tím, že si tady sedneme a řekneme, že ne. To se určuje právě podle toho, jak s tím člověkem jednáme na každodenní bází, tím, jaký na něj uplatňujeme metr a ve všech těchto drobnostech. A tohle je úplně typický příklad. Pokud je tu někdo, kdo mi musí vykat, ale přitom já mu můžu tykat, tak je to úplně jasná demonstrace mojí nadřazenosti. Nikdo to nechce slyšet, ale přitom to tak zkrátka je.
Pokud jde o tykání třeba šéfovi, však ano, ale ono to ani v práci nebývá tak, že já šéfovi vykám a on mě tyká (to by bylo myslím hodně přes čáru) já třeba vůbec nevolám po větším zavádění tykání jako takového. Mě je vlastně celkem jedno, jestli si lidé tykají, nebo vykají. I s tím vykáním si v manželství – jde tam totiž o to, že si vykají oba vzájemně. Problém není tykání, nebo vykání. Problém je jednostranné tykání a jednostranné vykání. Myslím, že kdyby se teď zavedlo, že ženy mají mužům vykat, ale muži naopak můžou všem ženám tykat (i cizím) tak by v tom každý viděl jasný akt nadřazenosti. Ten tam prostě je.
15. 3. 2021 at 13:04
2ver.zan. – No a co to zkusit menit nejprve u sebe, pokud po tom volas? Driv nez budu vystavovat dite neprijemnostem pramenicim z jeho “nezdvorilosti” ….
Co zkusit prijit za tim sefem, a rict mu jardo… ja Ti ted budu tykat, chces? Pokud si uz tykate, tak za vyssim sefem, zkusit to u soudu, atd …
Ja muzu ucit dite, ze by bylo fajn kdyby mu vykal i dospely … ale ze te vetsinou nedela, protoze zvyk … Ale z vyse uvedenych duvodu bych MEL dite ucit vykat, pokud ono dospeleho oslovi, a nebylo vyzvano, aby tykalo.
Ohanet se pritom menecennosti a nadrazenosti … to je dnesni problem hyperkorektnosti. Ja se nebojim rict ANO, dospely je diteti nadrazeny. Je mu nadrazeny vekem, zivotnimi zkusenostmi. Stejne jako stary clovek mladikovi, nadrizeny podrizenemu. To nic nerika o tom jestli je lepsi clovek, jestli je neco vic nebo mene. Je mu proste spolecensky nadrazen (z hlediska spousty spolecenskych zvyklosti). Stejne jako zena je nadrazena muzi ve spouste zvyklosti. Michat tyhle zalezitosti “etikety” s menecennosti, diskriminaci je sice modni, ale za me hloupe.