RNDr. Milan Press
–
Za jedenácté: Rizika
Náš příběh jsem vyprávěl mnohokrát, s velkým úspěchem, a často jsem zodpovídal otázku, zda jsem se cítil na Filipínách bezpečně, když jsem se tam vydal sám. Ano, považuji Filipíny za bezpečné, rozhodně bezpečnější, než Václavské náměstí v Praze v noci. Chce to jen jednu jedinou věc: Dokázat si poradit v každé situaci.
Nelze popřít, že svazek s Filipínkou má i svá rizika a chce to značnou sílu osobnosti to zvládnout. První byla nutnost stát každý rok přes noc ve frontě před cizineckou policií. Robustní postava, síla a ochota jít do případného fyzického střetu je velkou výhodou. To je již minulostí.
Závist je v Čechách hodně rozšířená a exotická kráska některé jedince, zejména ženy, popuzuje k různým útokům. Člověk musí být neustále připraven patřičně odpovědět na podobné útoky, chce to silnou povahu, asertivitu a patřičnou váhu osobnosti.
Asiatkou naštvete feministky široko daleko. Jejich argumenty tím totiž padnou a zbude jen prázdné nic. Jsou lidé, kteří se mnou od té doby nemluví. Souseda jsem se zeptal, jestli ho manželka také každý večer masíruje, a od té doby se mnou sousedka nemluví. Jiná sousedka, taková zapšklá babka, ani nepozdraví, tváří se kysele a polévá náš živý plot herbicidem, ani policie to nedokázala vyřešit. To jsme s jejím mužem spolužáci.
Rasismus není v Čechách příliš rozšířený, ale občas vykoukne tam, kde by to člověk nečekal. Třeba na úřadech, a proto vyřizuji úřední záležitosti zásadně já.
Tchyně z 1. manželství byla panovačná osoba a ráda manipulovala širokým okolím. Tchán ji držel na uzdě, ale po jeho smrti se to zhoršilo. Jen u mne padla kosa na kámen. Já jsem velice svobodomyslný člověk a nesnáším manipulace. Tchyně si spočítala, že Filipínkou nebude moci manipulovat a jejím prostřednictvím mnou, jako to dělala se svojí dcerou, mojí 1. manželkou. Tak prohlásila, že žádná Filipínka nebude vychovávat její vnoučata, spustila soudní procesy a kupodivu to vyhrála. Zničila tím celou rodinu a z mých dětí udělala prakticky sirotky.
Nejhůře dopadl můj syn, který v té době chodil do základní školy. Představte si malého kluka, kterého vychovávají 3 ženské, z nichž jedna je autoritativní až diktátorská babička. Soud mé argumenty v jeho prospěch ignoroval. Snažili jsme se mu to s Filipínkou vynahradit při jeho občasných návštěvách u nás, ale naše možnosti byly omezené. Tchyně tím získala 3 pečovatele o sebe do konce svého života, z velké části na můj účet.
Právníci dodnes nad tím kroutí hlavou, jak to je možné. Možná bych věděl jak, ale nemám důkazy. Soudkyně při vynášení rozsudku kritizovala, že jsem si přivezl Filipínku. To byl jasný rasismus. Můj právník úplně nadskočil, na tom by se krásně otočilo odvolání, ale v písemném rozsudku to nebylo. Škoda. V české justici se dějí někdy hrozné věci a to tu ani nemáme Barnevernet.
To nebyla jediná aktivita tchyně v tomto směru a zmanipulovala k tomu další lidi. To bylo i na českou justici moc a další bitvy tchyně prohrála. Na mé straně bylo několik znaleckých posudků a několik doktorů, docentů a profesorů, kteří opakovaně soudu vysvětlovali situaci. V posudku dokonce znalci kritizovali příslušné úřady, které místo toho, aby mé rodině v těžké životní situaci pomohly, ještě špatným postupem moji rodinu prakticky zlikvidovaly. Tak vypadá naše reálná spravedlnost!
Trvalo to několik let, česká justice není právě rychlá, ale kolik lidí to stálo čas, energii, peníze atd., které mohly být vynaloženy na něco rozumnějšího. Kolik hodnot mohlo být vytvořeno. Kvůli jedné nenávistné ženské.
Tchyni si vzal čert, ale duševní ovlivnění mých dětí z prvního manželství se tím nespraví, o finančních ztrátách za právní služby nemluvě. Na jejím pohřbu jsem zaslechl, že to byla vzácná a drahá žena. Mě tedy přišla draho určitě. Fakt, milionová baba. Co ji k tomu vedlo, kdo ví? Snad panovačnost, nenávist, závist, xenofobie nebo rasismus?
Když Filipínka zjistila, co se děje, s pláčem navrhovala, že odjede, aby nebyla příčinou rozpadu mé 1. rodiny. To jsem rezolutně odmítl. Jednak bych se musel stydět sám před sebou, co moje hrdost a čest, druhak by to stejně nepomohlo. Příčinou rozpadu mé 1. rodiny nebyla Filipínka, ale tchyně. Řešením bylo založit 2. rodinu s Filipínkou.
Filipínka na soudy zareagovala naprosto perfektně. Intenzivně mě podporovala a to ty soudy trvaly několik let. Filipínci jsou hluboce věřící katolíci, a tak se za mě vždy před soudním jednáním modlila nejen moje Filipínka, ale i její příbuzní na Filipínách. Dokonce tam dělali nějaké speciální obřady. Která ženská by to tady pro mne udělala? Stala se z toho mezinárodní, dokonce mezikontinentální záležitost. Jestli to pomohlo, nevím, ale rodinné vztahy to velmi upevnilo.
V Čechách máme hodně rozvodů a rozvinutý rozvodový průmysl. Jak se jim dostanete do spárů, ten mlýnek na maso Vás semele, vinen, nevinen, ani se nemusíte rozvádět. Jak říkali křižáci, než dostali výprask od českých husitů: „Pobijte je všechny, Pán Bůh si je přebere.“
Při té příležitosti jsem se seznámil s otázkou ochrany práv otců. V této zemi tisíce otců bojují o možnost vůbec vidět své děti a média hlavního proudu to zcela ignorují. Slyšel jsem řadu děsivých příběhů. Je to hrubé porušení základních občanských práv otců, jejich diskriminace na základě pohlaví, ale jako by to nikoho nezajímalo. To je jedna z nejtemnějších kapitol české justice.
V porovnání s některými otci jsem nedopadl tak špatně. Nešel jsem do vězení a zůstal jsem naživu.
Hlavní problém je ale jinde. Ti muži se mohli místo boje o děti věnovat něčemu rozumnému a mohli vytvořit nějaké hodnoty, o něž je tato společnost ochuzena. Muži jsou nositeli některých zásadních životních principů a pokud jsou děti o to ochuzeny, přestávají být konkurenceschopní. Vidíme to kolem sebe. Společnost jako celek pak přestává být obranyschopná. Před lety to nevypadalo jako vážný problém, dnes je ale situace mnohem horší.
Na Filipínách by se něco takového nemohlo stát. Rozvody jsou velmi vyjímečné, rozvodový průmysl neexistuje, nikoho ani nenapadne upírat otcům jejich práva, nebo je dokonce posílat do vězení. Taková situace se jim ani nedá vysvětlit, jak to je vůbec možné? Pokud nějaký rodič vypadne z péče o rodinu, je tu širší rodina, řada příbuzných, kteří se toho ujmou. Když vychováváte 10 dětí, zvládnete i 11. Filipínci jsou mimořádně konkurenceschopní, jak dokazují v mnoha zemích světa každý den. Filipíny jsou obranyschopná země, jak dokázali za 2. světové války a dokazují v bojích s muslimy na jihu země.
Když vidím některé politiky, jak se šavlují trestním oznámením či trestním stíháním, nebo diskuse nad možností objednání trestního stíhání, musím se smát. Vždyť to je tak snadné. Stačí list papíru, či šikovně formulovaná výpověď před soudem, pak se přivede pár svědků, kteří sehrají před soudem srdceryvný tyátr a výsledek je zaručen. Že jste nikdy nikomu nezkřivili ani vlásek na hlavě? To není důvod, abyste nemohli stát před soudem.
Co Vás nezabije, to Vás posílí. Něco jsem ztratil, něco jsem získal. Získal jsem hlubokou důvěru k mé Filipínce, k její rodině, obdiv k Filipínkám a Asiatkám obecně, k Asii vůbec. Získal jsem hlubokou nedůvěru k české justici, k militantnímu feminismu a feministkám obecně a k tchyním vůbec.
Perspektivy
Evropa se potácí v řešení imaginárních problémů, které si sama vytvořila. Reálné problémy, a že jich má Evropa hodně, jdou stranou. To nemůže dopadnout dobře. Máme tu různé –ismy, které nám ubírají svobodu čím dál více. Evropské hospodářství je čím dál regulovanější a je spíš důvodem k pláči. Například záporné úrokové sazby jsou naprostou šíleností. Nebo snaha zrušit hotové peníze. Asie evropským problémům nerozumí, řeší si své reálné problémy a rozvíjí se tempem, o kterém se Evropě může jen zdát. Filipíny jsou jedna z asijských prudce se rozvíjejících zemí, změny sleduji při každé návštěvě. Jak to dopadne s Evropou, nevím, ale o budoucnost Filipín a Filipínců se neobávám.
Příroda nezná žádné dobro a zlo. To jsme si vymysleli my, lidé. Příroda zná jediné, přežít nebo nepřežít, tedy přenést svoji DNA do příští generace nebo ne. Filipínci to umí velmi dobře. Ani by je nenapadlo „zachraňovat planetu“ tím, že nebudou mít děti. Molekulární biologii a genetiku nelze okecat.
Uvažuji o založení české kolonie na Filipínách. Znám tam jedno pěkné území. Je to západní svah na kopci, tedy nehrozí tsunami a je to chráněné před případným tajfunem. Roste tam spousta ovocných stromů, manga, banány, kokosy, jsou tam prameny pitné vody. Nedaleko je hlavní silnice, která vede na mezinárodní letiště. Dole na pobřeží je krásná pláž u teplého moře. Výborné místo, chybí mi jen pár milionů na koupi pozemku.
Pokud se situace v Evropě zlepší, mohl bych sem přivézt nějaké své neteře či synovce. Možná bych je mohl adoptovat, nebyl bych v místní filipínské komunitě první. Jsou to chytré a disciplinované děti, tady by mohly mít lepší perspektivu a pomohly by dalším příbuzným.
Pokud se situace v Evropě ještě zhorší, sbalím Filipínku i dceru a odjedeme na bezpečné Filipíny, kde to známe, kde znají nás, a vplyneme do naší širší filipínské rodiny. Život tam je levnější, než tady.
Co má pro takový případ připravené laskavý čtenář?
Závěr
Jak si mohou pánové vyřešit problém s hledáním partnerky, jsem popsal. S rozvojem komunikace a cestování se bude situace zlepšovat. V Evropě i v naší zemi Asiatek přibývá a militantní feministky budou postupně vymírat. To bude konec militantního feminismu.
V západní Evropě existují speciální seznamovací agentury, které Vám dodají až do domu Asiatku podle Vašeho výběru a se záruční dobou, kdy ji můžete vrátit. Není to levné. Jsou tam také specializované cestovní agentury, které pořádají seznamovací zájezdy do Asie. Ani to není levné a někdo musel předem vybrat dámy na seznamovací akce.
V době internetu mi to přijde zbytečné a drahé. Jak na to, Vám poradím sám a zadarmo. Moje Filipínka má řadu kamarádek, a velice hezkých, které by také rády do Evropy.
Pro dámy tu máme jinou možnost. Uvažujeme o speciálním výcviku pro dámy, kdy by se během měsíčního pobytu ve vybraných rodinách na Filipínách naučily, jak to s muži dělat. Když to tak dobře umí Filipínky, proč by se to nenaučily Evropanky? Jinak totiž Evropankám hrozí, že je Asiatky demograficky převálcují. Ekonomické a hlavně demografické trendy jsou neúprosné a pokud to Evropa nezačne řešit, musí ji Asie v krátké době porazit.
Ale ani to by mě příliš neznepokojovalo. Je to normální přírodní výběr podle Darwina. Prostě vyhraje ten lepší, konkurenceschopnější, a ten horší vymře. Jako se to stalo dinosaurům.
Na závěr malý testík pro pány. Masíruje Vás manželka večer doma? Pokud je Vaše odpověď negativní, možná by byl čas uvažovat o Asiatce nebo o speciálním výcviku na Filipínách pro manželku.





Okomentovat