Věra Nosková
Než spustím, musím rovnou odrazit očekávané kritiky, spíš kritičky, namítačky a taky zastánce údajné ženské křehkosti a nezpochybnitelného laskavého mateřství; tedy – je mi známo, že existují muži psychopati, dále agresivní závisláci (na alkoholu, tvrdých drogách, patologičtí hráči), muži lenoši, paraziti, slaboši, násilníci a extrémní sobci. Je hrozné s nimi žít a mít s nimi děti, je komplikované a nervy drásající se jich zbavovat rozchodem a rozvodem.
O těch nejhorších, kteří třeba i zabijí, se dozvídáme z médií, vídáme je v televizi, jak si, většinou na chodbě soudu, zakrývají před objektivy tvář. Ponechme psychologům a předmanželským poradnám, aby před nimi ženy varovali, nechť se na neštěstích, které tihle podřadní jedinci rozsévají, pase krvelačný bulvár. Já byla vtažena do jiného světa, do příběhů, kde je slušný starostlivý muž, milující manžel, partner a otec z malicherných příčin opuštěn, vyvržen a připraven o majetek, čest, dítě, domov. Načež je i nadále pustošen finančně, psychicky a společensky. Kým? Bývalou partnerkou, za níž se často postaví i její rodina, soudy a další přidružené instituce.
Stále týž model
Scénář, podle něhož se někdy celá léta hraje, tento pochmurný kus, je téměř vždy týž. Obsahuje tyto hybatele a opěrné sloupy: Partnerka se rozhodne svého muže zbavit, omrzí ji, má za něj náhradu. Ženy muže, i otce svých dětí, dokáží opouštět snadno, bez skrupulí a neodvolatelně. Muž nechápe, zoufá si, jeho život je vyvrácen z kořenů. Snaží se porozumět, hledá vinu u sebe. Žena má v tu chvíli jiné starosti. Potřebuje vyvolat dojem, že za rozbití vztahu může muž.
Následují monstrózní lži, při nichž partnerka ignoruje i přísahu před soudem, ordinérní nevkus, s nímž matky při rozvodech, dnes až příliš často, tvrdí, že partner, manžel sexuálně zneužíval jejich společné dítě. Evidentní je potřeba muži škodit, zadupat ho do země, která někdy bývá v rozporu s přáním, aby musel platit co nejvyšší výživné, ale hlavně a především, žena usiluje o to, aby měl tatínek minimální, nejlépe žádný, přístup ke společnému dítěti, dětem. Souběžně pracuje na tom, aby dítě tatínka nesnášelo, nenávidělo a děsilo se ho.
Tyto fúrie manipulují okolí lží a úskoky, vedou dcerky a syny k masívní nenávisti. Jak k tomu ty čisté duše přijdou? Děti, které ještě nedávno tátu držely za ruku, důvěřovaly mu, jsou teď vycvičené matkou, aby utíkaly, jakmile ho spatří! Matkou vštípená nenávist, opovržení k biologickému otci, je někdy neopustí po celý život. Jindy prohlédnou, mají tu manipulaci matce za zlé, a pak se jejich nenávist obrátí k ženě. Vychovávat dítě k jakékoli nenávisti je kontraproduktivní a obludné. Mrzačí jeho charakter, místo rovného jedince vyrůstá nešťastný paskřivec.
Ale kromě postižených otců je to snad všem lhostejné.
Soukromá pekla a křivdy soudy nedojímají
Přitom stát by mohl tento jev potlačit, eliminovat. Jenom těch soudních znalců – psychologů, kteří věčně testují členy rozpadající se rodiny, mnohdy zbytečně a vždy za tučný peníz. Vidí přece, co se děje, jak tvárná hlína dětské duše v rukách nenávistné matky tvrdne. Měl by na nesmyslně nenávidící dítě upozornit soud a další instituce, které by s matkou pracovaly, domlouvaly jí, udělovaly sankce, a dítě jí třeba, v nutném případě, i odebraly. V jiných zemích se to děje.
Právě tak je třeba pracovat s dítětem, zajistit jeho častější kontakty s otcem, přimět ho ke změnám matkou pěstovaných postojů. Děti mívají velmi křehké a nejisté ego a nedisponují větší vnitřní silou. Je tak snadné vychovat z nich téměř zrůdu!
„Největším lákadlem ke špatným skutkům je naděje na beztrestnost,“ pravil Cicero. Co se stane ženě, která křivě přísahá, zničí život muži, který ji měl rád, děti vychovává k nenávisti k němu, poníží muže odpornou lží, že vlastní dítě sexuálně zneužíval, že ji znásilňoval, připraví ho o bydlení, klidný život, čest atd. atd.? Nic. Naprosto nic. Ještě bývá litována. Když se zeptáte bezdomovců, jak se jim stalo, že se ocitli na ulici, mnozí odpovědí: „Rozvedl jsem se a přišel jsem o bydlení…“
V knize Chraňme muže jsem shromáždila odpovědi na otázky, co se to s muži a otci dnes děje a popsala i několik výše načrtnutých příběhů. Mohutná odezva mužů – otců poškozených rozvodem a následnými tahanicemi o děti mě přiměla k tomu, abych popsala i jejich příběh. Takže vznikla kniha PŘÍBĚHY MUŽŮ. Ta ke mně vrhla další zoufalé tatínky, většinou solidní muže středního věku. Radíme se, pomáhám jim coby psycholog – amatér, shromažďuju jejich zkušenosti.
Říkají mi Matka otců
Sama jsem vdaná čtyřicet let, můj příběh, až na dávnou zkušenost z dětství, to tedy není. Ale velmi s těmi muži soucítím. I s jejich rodiči, kteří přicházejí často o kontakt s milovanými vnoučaty, neboť mstivá matka rozšíří povinnou nenávist i na ně. Vím, že je v tom do jisté míry pochopitelná snaha, aby děti přestaly mít rády biologického otce, a o to víc se přimkly k matčině příteli – novému tatínkovi. Ale to přece vůbec není nutné! Pokud bude nový partner kvalitní a laskavý člověk, děti budou mít rády oba muže. Lásky a příchylnosti není nikdy dost a člověk, dítě především, s nímž se laskavě zachází, ji pak rozdává jak slunce světlo.
Když je něčeho patologického ve společnosti příliš, kvalitní demokratický stát se snaží o nápravu prostřednictvím zákonů a nastavením pravidel, která snižují šance parazitů, šikany a zlovolné manipulace. Jsou země, v nichž je kultura rozvádějících se partnerů mnohem vyšší, snad proto, že mezilidské vztahy jsou tam dlouhodobě kultivované, ale jistě i proto, že státní a jim nápomocné instituce se chovají rozumně, vstřícně, klidně, citlivě, netěží účelově z vleklých soudních sporů. Přiznejme si to, rozvodová řízení a hlavně s nimi spojené spory o děti jsou pro soudnictví a jeho externisty (soudní znalce atd.) zlatý důl.
Proč soud, který rozvádějící stojí tolik peněz, pro ně udělá tak málo?
Proč společnost soucítí s matkami, i s těmi, které intrikují, lžou a ubližují dětem i bývalému partnerovi?
Proč společnost kašle na tiše trpící zavržené otce?
Převzato z BLOGU VĚRY NOSKOVÉ
11. 11. 2014 at 1:48
cestou je důsledně se bránit a nikoli jen tiše trpět
z poslední doby je k tomu několik vhodných nálezů ÚS
a i rozhodnuté věci se dají na základě nich přehodnotit
chce to ale důslednost a vytrvalost nikoli jen odevzdanost
11. 11. 2014 at 7:24
Vrchní státní zastupitelství: „matku nelze stíhat pro křivé obvinění z pohlavního zneužívání proto, že policie nedůsledně prověřila samotné pohlavní zneužívání, takže se vlastně neví, jestli otec je nebo není pedofil.“ Pokud takhle budou uvažovat ti, kteří mají zločiny stíhat, nápravy se nedočkáme.
11. 11. 2014 at 11:44
Soudkyně Enochová např. matky, které nutí své děti krást v bydlišti otce odměňuje rozšířením jejich péče. Ale dokud bude v této zemi rozhodovat odpad jako optarovnické soudkyně nic se nezmění
11. 11. 2014 at 18:03
Děkuji paní Noskové, jasně a výstižně napsáno, jaký odpad společnosti většinově vyrůstá v dnešních generacích. Máme se na co těšit, bude hůř, tak hůř, až to jednou pocítí i samotné matky, o kterých paní Nosková píše.
Odpovědi na otázky na konci článku:
1. protože soudci jsou beztrestní paraziti na lidském neštěstí především dětí, které jsou jim totálně u prdele, bez jakékoliv zodpovědnosti.
2. Protože lžou a intrikují a nikdo je za to nepotrestá. Nabydou velmi brzy dojmu, že si mohou dovolit vše a ještě to poradí ostatním, jak jim to krásně prošlo.
3. Protože jsou otcové chodící peněženky a sytá hladovému nevěří. Protože spousta otců se nechá do této pasti vlákat samo a nebojují. Protože ještě v CZ nedorostl Breivick.
11. 11. 2014 at 21:13
Potvrzuji, viz níže, dělají z nás peněženky a pouze stykače, za účelem deformace vztahu, aby např. poroce nezákoných usnesený tvrdily, že jsou vztahy narušené a proto nelze se SP souhlasit. J.K.
12. 11. 2014 at 17:58
Tátové (ale někdy i mámy), ze kterých dělají „stykače“! Je potřeba se zvednout a něco s tím dělat. Ne jen si stěžovat v diskusích. Děkujeme všem, kdo nám v tom už pomáhají. Sledujte prosím další akce a přidejte se. Případně zde jsou různé možnosti podpory: http://www.stridavka.cz/podpora.html
14. 11. 2014 at 20:51
Četla jsem obě knížky paní Noskové a nezbývá mi, než s ní souhlasit. Sama mám přítele, který má z předchozího manželství dvě děti. To, co je schopná jeho bývalá žena udělat jen proto, aby mu zabránila mít jakýkoliv kontakt s dětmi, je neuvěřitelné
.A bohužel jí za to opravdu zřejmě nehrozí žádný trest
. Je mi z toho smutno. Takže chlapi, držím Vám palce.
17. 11. 2014 at 15:26
Děkuji za hezký článek. I já sedím v ordinaci/kanceláři psychologů a snažím se dokázat, že nejsem o nic horší, než ta, která unesla syna z jeho domova, mne a ani jeho se neptala, jestli to tak chceme? U soudu jsem se dověděl z předběžného opatření, jako bych byl gauner, pedofil, gambler a asociál, feťák, či co, že právě na mne je potřeba uvalit předběžné opatření, co kdybych své dítě dovedl zpět domů !!! Nikoliv na únoskyni…
18. 11. 2014 at 18:22
Přesně tak. Jeden člověk (v těchto případech matka) si vymyslí spustu nesmyslných obvinění, ke kterým nemusí mít jediný důkaz. A druhý člověk (otec) se musí obhajovat a dokazovat, ža nic neudělal a je potrestaný tím, že nemůže vidět vlastní děti. Kam se má obrátit pro spravedlnost?