Natálie Exnerová

–

5.2 Míra zachování identity dítěte a rodinných vazeb

Druhým kritériem pro svěření nezletilého dítěte do střídavé péče je míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby. Při rozhodování o poměrech nezletilého dítěte musí obecné soudy usilovat o to, aby byl minimalizován zásah do rodinného života, tedy za „(a) aby dítě nebylo odtrženo zejména od osob, k nimž má silnou náklonost, u nichž dlouhodobě setrvávalo a u nichž nachází svůj domov a od svých sourozenců; a (b) aby bylo svěřeno do péče osoby, která uznává roli a důležitost jiných blízkých osob v životě dítěte, a která tedy kontaktu dítěte s takovým osobami v případě nebude bránit.“ (66)

V případě svěření nezletilého dítěte pouze do výlučné péče jednoho z rodičů může docházet k narušení rodinných vazeb mezi dítětem a rodičem, do jehož péče dítě svěřeno nebylo. Zachování rodinných vazeb je mimořádně důležité například za situace, kdy jeden rodič absolutně ignoruje druhého rodiče a snaží se dítě od druhého rodiče odtrhnout. Může docházet i k situacím, kdy se rodič, který má dítě ve své výlučné péči, tedy tzv. rezidentní rodič, snaží druhého rodiče postavit jenom do role toho, kdo má s dítětem pouze daný styk, a proto dle rezidentního rodiče ani tento rodič nemůže hrát žádnou jinou roli, tj. zejména výchovně působit na dítě, zastávat rodičovskou autoritu a spolurozhodovat o záležitostech dítěte. (67) V takových situacích může být svěření dítěte do střídavé péče jediným prostředkem, který může rodinné vazby zachovat a postavit tak oba rodiče do rovnocenné role.

Dále může samozřejmě docházet i k narušení vazeb mezi dítětem a dalšími příbuznými osobami. Typicky se bude jednat o sourozence, prarodiče, další příbuzné osoby a ostatní osoby, které nejsou s dítětem příbuzné, ke kterým má dítě nějaký citový vztah (např. kamarádi). Relevantní proto může být například existence rodinné vazby s prarodiči, pokud je jedním z rodičů v řízení avizováno, že tento k nim sám nemá vůbec žádný pozitivní vztah, a pokud bude dítě svěřeno do jeho výlučné péče, nebude existující vazby s prarodiči jakkoli podporovat. Může také docházet k situacím, kdy jeden z rodičů nebude chtít, aby se dítě stýkalo s prarodiči ze strany druhého rodiče dítěte. Pro nezletilé dítě je žádoucí, aby zachovávalo vztahy nejen s rodiči, ale i s prarodiči a ostatními členy rodiny, neboť tyto osoby také mohou výchovně působit na dítě. V takových případech by soud měl usilovat zejména o to, aby nedocházelo k narušení všech výše uvedených vazeb a aby dítě nebylo odtrženo od osob, ke kterým takové vazby má. Z povahy věci je zřejmé, že musí být naplněna další kritéria pro svěření dítěte do střídavé péče, tj. především zájem druhého rodiče o dítě v rámci střídavé péče o dítě pečovat.

Mimo minimalizaci zásahů do rodinného života musí být minimalizován také zásah do běžného života dítěte jakožto individuální bytosti s vlastním identitou, která je tvořena různými složkami, např. národností, náboženským vyznáním apod. (68) Pod pojmem běžný život dítěte si lze představit vše, co se jakýmkoli způsobem dotýká každodenního života dítěte. Může se jednat o jakékoli záležitosti týkající se dítěte, od školy, kterou dítě navštěvuje, přes volnočasové aktivity a zájmy dítěte, až po místo, kde dítě žije a ke kterému má vazby.

Soud by tedy měl v každém případě postupovat tak, aby dítě nebylo odtrženo od osob, k nimž cítí silnou náklonnost, a aby byl minimalizován zásah do jakéhokoli aspektu běžného života tohoto dítěte.

(66) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 21.

(67) ROGALEWICZOVÁ, Romana. Vymezení základního rámce dohod rodičů o styku s dítětem. Bulletin advokacie, 2020, roč. 22, č. 1-2, s. 49.

(68) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 21.

Pokračování za týden