Ing. Aleš Hodina
Rozvádějí se jen ti, co si to zaslouží! A i kdyby, máme přece rovnoprávnost. Tak proč bych se měl bát, že přijdu o děti? Nebo… snad ano?
„Pohyboval jsem se v mezinárodně obchodním prostředí a naivně jsem se domníval, že to, co tam vidím, je standard všude. Když jsem začal jednat se státními a městskými úřady u nás, nevycházel jsem ze šoku a z úžasu, kde to žijeme a jací lidé na těch úřadech dodnes jsou. Jaké lidi si stát platí za ochranu práv dětí a za fungování státního aparátu.“ Tak popsal své první setkání s opatrovnickým systémem známý aktivista JIŘÍ FIALA… Dnes už své děti neviděl řadu let.
Hmm, já mám přece prachy! A známosti! Kdyby bylo nejhůř, já si to nějak zařídím…
„Nemůžu být se svým synem. Já už jsem ho sedm měsíců neviděl, přestože soud rozhodl, že ho každých čtrnáct dní musím dostat na víkend do péče. Tak prostě Iveta v něm vybudovala takzvaný syndrom zavrženého otce…“ To potkalo bohatého a vlivného Ladislava Štaidla.
Promiňte, ale já jsem hodný a starostlivý táta, o svou rodinu se starám, proč by mě žena opouštěla a ještě mi odvedla děti?
„Bude to rok, co se má zatím ještě manželka odstěhovala jedno sobotní brzké ráno i s dětmi ke svému nynějšímu příteli, se kterým si připravovala tajně byt… Jsem dost zoufalý, protože jsem se 11 let staral o svou rodinu, moje žena v podstatě nikdy nepracovala a pracovat se jí nechce… Na mou prosbu mi soudce odpověděl, že dá děti do péče matky, protože jsou děti s ní více od doby jejich narození.“ Tak dopadl milující táta LUBOMÍR KOTEK.
Byl jsem se podívat na jednom soudním jednání. Soudkyně se vážně zamýšlela nad tím, jestli není moc, když bude dcera navštěvovat otce jednou za čtrnáct dnů. Jestli by nestačilo jednou za tři týdny. Co za asociála byl tento táta, že by s ním dcera měla být tak málo? Byl to – soudce.
Ještě si myslíte, že se vás to netýká?
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
11. 4. 2011 at 7:03
Týká se to každého. Žel…nejen otců. Ale celých rodin ze strany otce. Babiček, dědečků….. Navíc obviňování a lži házené na otce samozřejmně zasahují celou rodinu. Včetně dětí.
11. 4. 2011 at 8:26
kdo nezažil nepochopí, před pár lety jsem netušil, jak hrůzné toto v naší společnosti opravdu může být a jak hluboce je to zakořeněno…
…taky mě nenapadlo, že by se mě tato problematika mohla někdy v životě týkat. Jak se praví NIKDY neříkej NIKDY. Tvá lhostejnost dnes může přinést Tvé neštěstí v budoucnu. To není pověra lidé, ale FAKT… 
…zkuste se nad tím konečně již zamyslet s rozumem a bez osobních emocí…děkuji Vám za všechny takto postižené děti, že nezůstanete pouze sedět nečinní a opravdu pro nás něco uděláte, my se nemůžeme ještě bránit, my jsme ještě malí, umíme si hrát a chybí nám táta nebo máma…
, Vy kdo jste zažili dětství bez jednoho rodiče můžete pochopit jak nám je, Vy kdo ne, těžko pochopíte, ale je to těžké, to nám věřte. Zkuste si představit, že jste dítě, kterému ve 4-5ti letech umřel táta, je Vám líto tohoto dítěte? Ano? TO je dobře máte cit, cítíte s ním, nejste kus chladné skály. Proč neumíte cítit s dítětem, kterému jeden rodič neumřel, někde tu po světě chodí a bloudí, pouze druhý rodič tomuto dítěti brání ve styku s ním. Když víte, že Vám někdo umřel, dá se s tím srovnat, ale když víte, že milovaná osoba je na živu, ale pouze VY se s ní nesmíte stýkat, jak se chcete srovnat s tímto faktem???? Kdy už začnete používat MOZEK, zkuste najít jeho zbytky… 
11. 4. 2011 at 9:00
ad MA: velmi trefně napsáno. Jen díky takovým rodičům, co brání druhému ve styku s dítětem existují pořady „Pošta pro Tebe“
11. 4. 2011 at 9:44
ad JA – to je psáno z REALITY – pokud některý čtenář těchto stránek opravdu nevěří situaci, jaká ohledně těchto věcí u nás panuje – ano pošta pro tebe evidentně vznikla z důsledků podobných případů
11. 4. 2011 at 10:53
No, taky nevycházím z údivu při jednání s institucemi jako je soud a sociálka. A souhlasím, je třeba bojovat!!!
11. 4. 2011 at 12:12
ad Zdenek – já bych rád napravil zde často používaný výraz „boj“ nebo „bojovat“ – my nebojujeme proti ženám, ženy máme rádi a matky s rozumem uvítáme v našich řadách. My bojujeme za práva všech dětí na oba rodiče, které ony si neumějí a nemohou hájit, tak jako dospělý člověk
a za používání mozku především
11. 4. 2011 at 13:32
zaujala mě následující věta z horoskopu – Děti vám dají najevo, kdo je jejich favoritem v rodině. Nerozčilujte se, záleží to na tom, koho doma vídají častěji. – Tátové prostě nemáte u svých dětí šanci, nejste a hlavně NEMUZETE být často vídáni svými dětmi oproti jejich matkám
18. 4. 2011 at 19:00
Co dodat?Tohle se nestává jen tatínkům, ale i maminkám.Sama již Syndrom zavržené mámy prožívám podruhé za vydatné podpory OSPOD a všech zainteresovaných.Jen ombudsman stojí na straně dítěte, ale je to pořád nějak málo… kdoví jak to dopadne, zatím se jen dívám, jak z mých synů rostou citově a nejen to ploší lidé, věřte nikomu to nepřeju