Olga Sommerová
Rozvedení otcové se v českých zemích stali bezprávnými a bezmocnými občany. Jejich děti coby rukojmí pomstychtivých matek ztrácejí základní lidské právo – právo na oba rodiče. Toto se děje pod taktovkou nezávislého soudnictví demokratického státu a za lhostejného přihlížení celé společnosti. Od opatrovnických soudů odchází matka jako vítěz, otec jako poražený. Skutečnou obětí války Novák versus Nováková je dítě. Podle starobylých zvyklostí klade společnost většinu výchovných povinností na matku. Při rozvodu se jí za to odměňuje právem na dítě jakožto válečnou kořist. Obojí je špatné, absurdní, zatuchlé, nemravné, nelidské.
Každý zná ze svého okolí desítky historek o marném otcovském dožadování se dětí na soudem přiklepnutý „styk“ jednou za čtrnáct dní, o odmítání matek „půjčit“ dítě, protože ono je právě dnes a vlastně skoro pokaždé nemocné. Dítě se stává nástrojem pomsty, aniž by jeho milující matka myslela na dítě samé – na jeho touhu po tátovi.
Muži, kteří nerezignovali na své otcovství, celá léta marně bojují s bývalými manželkami, se sociálními pracovnicemi, soudci a soudkyněmi. Jsou to otcové, kteří se dítěti po dobu trvání manželství věnovali více než je ve zdejších krajích zvykem, ti, kteří nebyli jenom dodavateli peněz do rodinného rozpočtu, ale empatickými kamarády, dospělými muži, pro které má člověk-dítě větší hodnotu než kariéra. S mnohými jsem se setkala v průběhu dvaceti let při natáčení dvou filmů na téma do očí bijící diskriminace mužů v českých zemích. První film jsem točila za komunistického režimu, druhý ve svobodné zemi. Nic se nezměnilo. Možná jen jedna pokroková novela zákona o rodině, zákona o společné výchově dítěte po rozvodu z roku 1998, kterou někteří soudci nazývají nešťastnou novelou a není zvykem ji naplňovat. Předseda Unie otců Daniel Nebeský, který jedenáct let bojoval o to, aby se mohl stýkat se svým synem, říká: „Čeští soudci jsou nezávislí – na mezinárodních úmluvách o právech dítěte, na republikových zákonech, na morálce, logice a prokazatelných skutečnostech.“
Hrdina mého filmu Evžen Voleský viděl naposledy svého, nyní devítiletého syna, před pěti lety: „Kdykoliv jsem si šel pro syna, zavolal na mě nový partner mé ženy policii. Synovi kroutil hlavou, aby se na mě nemohl podívat.“ Po pětiletém martyriu, opakovaných pokusech setkat se synem, po němž se mu bolavě stýská, obdržel Evžen Voleský od brněnského soudu zákaz styku se svým dítětem: „Cítím se poškozený v základních lidských právech zaručených naší ústavou, v právu rodiče na výchovu dítěte. U Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku jsem podal žalobu na Českou republiku.“
Našim dětem chybí otcové. Dcery postrádají předobraz budoucího manžela, synové mužský vzor. Několik set českých mužů, vyvržených z rodin, prolamuje svým donkichotským úsilím o kontakt s vlastním dítětem tradiční obraz vzdáleného chladného otce.
Stát, pro nějž je rodina základním stavebním prvkem, jim v tom důsledně brání.
Článek, převzatý z osobních stránek této feministické (!) autorky, je z roku 2001. Co se od té doby změnilo?
12. 12. 2011 at 13:07
Naprostý souhlas s LM. Zločiny proti lidskosti ! Odělování dětí od otců. Ničení a likvidace rodin. Xenofobie proti části obyvatelstva – otcům, manželům. Likvidace vztahů i vůči prarodičům k vnoučatům, převážně rodičům otce.
Brali jsme si své ženy z lásky, totéž slibovaly ony, mnohdy před oltářem. Je opravdu možné, že se poté 65% manželů mění ve stvůry domácích násilníků ? To je naprostá pitomost.
Je ovšem zajímavé, jak funguje davová psychóza. V manželství mne měly rády i spolupracovnice mé ženy. Po podání rozvodového návrhu mou šílenou manželkou, mne zčista jasna nenávidí většina jí podřízených spolupracovnic, většina učitelek ze školy kde je zaměstnána
Dokonce pan ředitel, jež prohlásil, že to zná, páč to má doma, jeho dcera se rozvádí a ten její „pitomec“ také dělá potíže !
Rozuměj – nechce se rozvádět, nechce se vzdát výchovy svých dětí, nechce dobrovolně odevzdat společný majetek rozvoduchtivé manželce.
12. 12. 2011 at 17:20
její „pitomec“ také dělá potíže ! v čem dělá potíže = že se nesebere, neodstěhuje se pod most, neodevzdá v poklidu a předklonu svůj poslední majetek, nepřepíše vše na matku a neplatí tučné výpalné, proto je to pitomec a ten opravdový pitomec pan ředitel si není schopen uvědomit, jak by se choval on na místě tohoto jim tzv. pitomcem. Proč? Protože hloupost, tupost a vychcanost v česku zatím vyhrává nad vším
Kdy že bude zasedat ten soudní tribunál co má soudit českou opatrovnickou justici? Chci místo v první řadě
12. 12. 2011 at 18:59
přiznávám, že jsem taky „pitomec“ a dělám potíže…
12. 12. 2011 at 19:59
Zdravím všechny skvělé otce, chodím si to sem číst, abych věřila, že chlapi taky chtějí děti. Já to svoje vozila přes 100km, aby se jeho otec uvolil strávit s ním taky nějakou tu hodinu měsíčně. Držím Vám palce.
13. 12. 2011 at 8:04
i tací jsou někteří otcové, problém je že soudkyně je nechtějí a ani neumí rozpoznat
13. 12. 2011 at 12:00
mámo – jsi skvělá máma, bohužel vaše dítě nemělo štěstí na „správného tátu“ – volím záměrně toto přídavné jméno
13. 12. 2011 at 12:01
tp64 – pak není nic lehčího než nalézt v sobě sílu ke změně
držím palce prospěje to jistě nejenom Vám, první krok máte za sebou = uvědomění
13. 12. 2011 at 16:50
prečítajte si:
http://www.facebook.com/profile.php?id=1463918562&sk=notes#!/note.php?note_id=2287392671983
19. 12. 2011 at 22:50
Jak je možné-matka dvou malých dětí odejde od manžela-jejich tatínka-jen protože se jí něco nelíbí….proč je všude zvýhodněna ona „milující matka“,která vše zničila,vytrhla bezohledně asobecky děti z domova-opravdu tomu nerozumím a doufám za mého bratra a mé neteřinky,že spravedlnost přijde
24. 4. 2013 at 0:16
Sommerová je normální lidská zrůda. Ztělesněné Zlo. Méně takových „lidí“ jako je paní olga a svět by byl zcela určitě opět o něco lepším místem.