RNDr. Josef Hausmann, CSc.
19. V čem jde moderní feminismus proti ženám
Muži a ženy jsou rozdílní, neboť matka příroda není feministka. (David Conway)
Feministky negují biologické rozdíly mezi oběma pohlavími. Přirozená dělba práce mezi mužem a ženou – žena pečovatelka, muž zaopatřovatel – ke které došlo díky její vzájemné výhodnosti, je považována feministkami za diskriminaci. Chtějí důsledky přirozeného vývoje zvrátit pomocí státní intervence. Nechtějí slyšet, že vždycky bude více žen než mužů (v ČR podle odhadů ½ – ⅔ všech žen), které raději zůstanou doma s dětmi, které nestojí o výdobytek stejného pracovního uplatnění, které se stanou raději opatrovnicemi v jeslích než mechanikem helikoptér, protože budou preferovat méně peněz za méně zodpovědnosti, pracovního stresu a kratší pracovní dobu. Těmto ženám feministky škodí, když je tlačí někam, kde není jejich přirozenost. Neuznávají svobodnou volbu žen při výběru svého životního stylu a ústředním pilířem jejich ideologie je teze: „Jen patriarchální útlak může ženu přinutit vzdát se zaměstnání a věnovat se domácnosti a péči o děti.“ (Friedanová) Feministky uznávají jen svůj „jediný správný“ životní styl. Ono se jim to také snadno mluví, když prakticky všechny publikující feministky, které definují, co vlastně ženy mají chtít, jsou (pohříchu) zaměstnány v akademických či novinářských profesích s volnou pracovní dobou, což jim umožňuje zkresleně snadné řešení domácí agendy. Navíc feministky domov zas až tak moc nezatěžuje – nemají tam mužského sexuálního partnera a většinou ani děti ne. Avšak pro většinu žen čelící každodenní tvrdé realitě celodenní absence obou partnerů doma, finanční nedostupnosti placené náhrady na domácí práce a touze po mužském objetí, jsou vzdušné feministické zámky k ničemu.
Pokud se žena svobodně rozhodne pro domácnost a péči o dítě, považují to feministky za „sebezničující volbu“, která pramení z „nesprávného vědomí“ žen, které chtějí to, co by správně chtít neměly. Zde už nabývá feminismus totalitního charakteru. Všechny ženy by se podle feministek měly realizovat v zaměstnání a péči o děti má vzít na sebe stát. Pro ilustraci dva citáty: Prvním je odpověď světice feministek Simone de Beauvoir na „kacířkou otázku“, zda by ženy měly mít na vybranou mezi tím zda jít do zaměstnání nebo zůstat doma s dětmi: „Ne. Žádná žena by neměla být oprávněna zůstat doma s dětmi. Ženy by neměly mít tuto volbu, protože kdyby ji měly, příliš mnoho z nich by po ní sáhlo.”
A Barbara Bergmanová, „významná“ feministická ekonomka na American University, při diskusi o letitém návrhu zahrnout péči o děti a domácnost do statistiky hrubého národního produktu: „Ne, částečným motivem návrhu je prokázání jisté úcty k ženám v domácnosti. Feminismus ovšem chce ženy z domácností vymýtit.”
Také volbu životního stylu chtějí feministky ženám vnutit totalitním způsobem. Jak lze celkem snadno spočítat, kdyby se feministkám podařilo prosadit projekt (opticky chvályhodné) státní péče o děti, znamenalo by to tak obrovskou zátěž každého daňového poplatníka, že většina z těch domácností, kde domácí rozpočet umožňuje alespoň po omezenou dobu ženě zůstat doma s dětmi a žít z jednoho platu, by o tuto volbu přišla. Proto také moderní feministky tvrdošíjně mlčí o svých klasických předchůdkyních, které ženám volbu jejich životního stylu přiznávaly – vždyť to byl pravý cíl jejich boje! Jak by také mohly uznávat podle nich zastaralé názory reprezentované třeba Clare Boothe Luceové (mj. zakladatelky časopisu Life), když před válkou napsala: „Je už na čase přenechat otázku role ženy ve společnosti matce přírodě, kterou tak snadno ošálit nepůjde. Stačí, když dáme ženám stejné šance jako mužům, a brzy shledáme, jaká je jejich vlastní podstata. Vyberou si totiž to, co je v jejich nátuře, a nikdo je od toho neodradí. A uvidíme také, že nebudou dělat to, co v jejich nátuře není – i když k tomu budou mít příležitost.”
Vidíme tedy, že klasické (řekněme předválečné) feministky (dnešními feministkami zneuznané) zachovávaly vůči ženám základní respekt a férovost. Vždyť je také – na rozdíl od moderních feministek – reprezentovaly! Požadovaly pro ženy stejné právní, politické a ekonomické šance jako pro muže. Věděly, že pouze v rovných podmínkách se dá poznat role, která ženám sedí.
Rovné podmínky tu jsou již mnohá desetiletí a moderní feministky – zděšeny, jakým způsobem je ženy používají – se je snaží přebít autoritářskými doktrínami, které lze uskutečnit jen v socialistickém státě.
Všechny tři nedemokratické a protitržní balíky zákonů, které známe z Kapitoly 3 a které jsou feministkami úspěšně exportovány z USA do celého světa, jdou ve svých důsledcích proti ženám. Antidiskriminační zákony přinesou ženám konkurenci v dříve tradičně ženských povoláních (letuška, pečovatelka, obsluha na dámských WC, …). Zbaví je i možnosti vytváření si ryze ženských pracovišť.
Zákony na podporu (protežovaných menšin) je připraví o prestiž (mnohdy i neprávem), neboť muži, které ženy díky těmto zákonům přeskočily v kariérovém postupu, budou na ně nevražit a jejich počiny podceňovat jako umělé přehánění skutečnosti, což by se při zachování volné ruky trhu nestalo. Navíc – prosazování těchto zákonů stojí daňového poplatníka (a tedy i ženy) miliardy na financování dozoru v podobě komisí a feministických trafik, nemluvě o ušlém zisku za práci, kterou podnik musí vynaložit, aby prokázal plnění těchto zákonů.
Proti zájmům žen jde i třetí pilíř taktiky moderních feministek – zákony o srovnatelné mzdě za práci podobné hodnoty. Tím jsou totiž ženy inspirovány k tomu, aby i nadále preferovaly „pečovatelské“ profese, než aby se snažily o namáhavou kariéru třeba báňského inženýra, a to leží feministkám hluboko v žaludku. Navíc umělým zvýšením platu žen nad tržní hodnotu dojde k redukci pracovních míst pro ženy – stejným mechanismem jako ustanovení minimální mzdy nad tržní hodnotu. (Zaměstnavateli se vyplatí investovat např. do kancelářské technologie více než si platit sekretářku.)
Velmi zákeřně jde proti ženám i feministkami prosazený trend tzv. no-fault rozvodů. Zdánlivě velkoryse se zde nabízí rozvést se bez určení viníka, a tudíž bez možnosti získat u rozvodu majetkovou kompenzaci – většinou určenou ženám. Feministky tím zredukovaly původní práva ženy, aby jí mohly říci něco ve smyslu: „V manželství ti nic pořádného nekyne, u eventuelního rozvodu nebudeš mít žádné právo se něčeho domoci, tak se do manželství nehrň a koukej si zbudovat vlastní kariéru.”
2. 12. 2011 at 11:35
prokázání jisté úcty k ženám v domácnosti – můj názor je ten, že mužské pokolení se v tomto směru snaží o maximum, vždyť se podívejme, kolik domácích pomocníků muži vymysleli sestrojili a vyrábí se, za účelem, aby ženám péči a starost o domácnost ulehčovaly a zpříjemňovaly….nelze sem ovšem zamotávat problém finanční dostupnosti na úplně vše a pro všechny….
2. 12. 2011 at 14:41
V minulém životě jsem byl útočnou feministkou s planoucí myslí a ne-
kompromisní vůlí.Za trest je teď ze mě chlap, nepřítel ježibab.A co Vy
pánové,za co máte Vy to, co si nikdo z nás nevybral? Připadá Vám to,
co jsem tu napsal pitomé? Pak se alespoň pokusme blahovolně neto-
lerovat blázny. Před lety byla část Afriky ochuzena o slony a začala celkově odumírat. Zoologové tam tedy dopravili stáda slonic s mláďaty.
Počin byl úspěšný,země se začala zotavovat. Až tu se pojednou začala nacházet těla zabitých nosorožců a přišlo se na to, že pachateli jsou dospívající sloní samci. Plni testosteronu, nadržení ale slonicemi
odmítaní si vybíjeli své napětí smrtícím vandalismem. A bylo zle.
Pomoc byla jednoduchá. Aby se vytvořila přirozená skladba sloního společenství,bylo s velikým usilím přivezeno několik dospělých sloních
samců. A tito fotrové velice rychle své teenagery umravnili.To je část
souboru přirozeného chování slonů. A pointa? Pevným základem
společenských norem musí být geneticky dané individuální a skupinové chování člověka, jako biologického druhu. Ano je to
imperativ,ale pokud ho nebudeme respektovat jsme jako blázni, kteří
jsou paseni všehoschopnými lotry a jejichž život se ztrácí v rozpadající se zemi.
2. 12. 2011 at 19:10
samojed – krásné, ale toto českým soudkyním rozhodně nevysvětlíš, ty si melou své
hlavně že jejich sloní stádo je v pořádku…tak daleko jejich mysl a rozhled nedohlédne, ten je evidentně velice omezen…na muže parchanty, které je třeba trestat, trestat a opět zase jenom trestat, aby ukázaly svoji moc a nadvládu
až toto bude pochopeno, pak může česká opatrovnická justice se začít měnit…soudkyně se přeci nebudou učit od německých kolegů, kteří mají dlouholetější zkušenosti než tato totalitní zrůdnost likvidační zrůdnost i v dnešní době a není se čemu divit, že se dnešní mladí do ničeho dobrovolně hrnout nehodlají…
2. 12. 2011 at 23:46
Tím pádem je logické nechat péči o děti ženám a nebrat jim je, naopak je podporovat.
3. 12. 2011 at 11:26
Luboši matkám někdo bere dítě? Leda úřady a to v případě, kdy se o děti neumí starat….otcové jim je rozhodně neberou, naopak
přeci, ten kdo bere dítě je matka otci, či jeho odstavení – a to už narážíme na LZPS, kterémají hájit i otce a jejich rodičovská práva, tento fakt je u nás mohutně porušován. Na toto poukazuje již ve velkém (narozdíl od minulosti) i ústavní soud! Je to na nás, jak se k tomu postavíme a co budeme požadovat či čemu se podvolovat
3. 12. 2011 at 11:35
No dobře, ale proč nenechat péči o děti ženám? Vždyť je to logické z přirozenosti a v článku uvedené feministky proti tomu brojí. Chlap je přeci má zabezpečovat a bránit matku dětí, aby je ona mohla v klidu vychovávat. To, že výše uvedené feministky se proti tomu staví je podle mě nepřirozený stav a nesouhlasím s nima!
3. 12. 2011 at 11:44
Mě prostě přijde střídavá péče jako další z feministických výmyslů, kdy se v dnešní politickokorektní době téměř nesmí ani rozlišovat pohlaví a táty se udělá tátomáma a z mámy mámotáta. Jsem prostě pro tradiční rozdělení rolí v životě. Jsem rozvedený, ale mám dva velké syny a mají mě za svého tátu, ikdyž s nima nejsem každý den z důvodu vzdálenosti, tam problém není. Možná je to tím, že i po rozvodu jsme si žádné naschvály s ex nedělali, ani jsme styk s dětmi neřešili přes soud, tak nějak jsem automaticky počítal, že budou u mámy, ale ona mi je pak ráda posílala 🙂 aby taky měla občas klid.
3. 12. 2011 at 14:58
také jsem jí syna nechal v domění že k soudu nepůjdem nebyli jsme manželé a že ho budu vídat kdy chci… a 10 000,- bych jí dával.
namísto toho jsem ho skoro tři měsíce neviděl a mezi tím mi přišla obsílka od soudu
„ukradla jsem syna z domova a at soud řekne že patří mě“
3. 12. 2011 at 15:02
ty ženy už se ani nebojí že budou pronásledovány soudně!
ony po únosu a odtržení dítěte od otce to podávají samy jako NAVRHOVATELKY !!!
„Ukradla jsem auto a at soud řekne že patří mě“
asi nevíš co meleš…
3. 12. 2011 at 22:35
Luboš holt má své velké syny, tak jako soudruzi z KSČM a ostatní co zabloudili v podpoře novely…a proto je tyto problémy s dětmi nezajímají, jelikož se jich netýkají…o čem to tedy je? nevyjadřovat a nehlasovat o něčem co jde úplně mimo mě….a pokud já jsem zbabělec, proč musím chtít to samé po druhých