RNDr. Josef Hausmann, CSc.
DÍL DRUHÝ: NĚKTERÉ FEMINISTICKÉ NEPRAVDY, BLBOSTI A VÝKŘIKY DO TMY
1. Nepravda první: Muži chtějí po ženách jen “to jedno”
Ženské pohlaví požaduje a očekává od mužského všechno, čeho si přeje a co potřebuje. Mužské pohlaví vyžaduje od ženského bezprostředně pouze jedné věci. Proto bylo nutno učinit opatření, aby mužské pohlaví své jediné věci mohlo dosáhnout jen tehdy, když vezme na sebe péči o všechno. Na tomto zařízení závisí zdar veškerého ženského pokolení.
Arthur Schopenhauer
Podvod tvrzení z nadpisu této kapitoly spočívá v záměrném nedefinování toho, co to vlastně „to jedno“ je, čímž je nám implicitně podsouvána překroucená skutečnost, že si muži chtějí na ženách pouze a výlučně ukojit svůj pohlavní pud. Z despektu, s jakým se ženy o tom, „jednom“ vyjadřují, by pak nezasvěcenec mohl chybně vytušit, že to je něco, co nám ženy dávají, aniž z toho samy něco mají – ať už tělesně nebo materiálně, či dokonce že je to bolí.
Víme samozřejmě, že z toho mají obojího hojnost, o jejich fyzických rozkoších si muži mohou nechat jen zdát (a také že nechávají). Proč tedy ta přetvářka, proč ta touha být sexy, hrát na mužovu nejslabší strunu a potom – když se hra zadaří – mu vyčíst, že mu „o nic jiného“ nejde? Proč si ženy neřeknou: Zaplať Panbůh, nám to dělá dobře, a navíc je to naše jediná pořádná páka na mužské?
Ze dvou důvodů:
1) Žena si nemůže přiznat, že chlap ani nic jiného než „to jedno“ chtít nemůže, protože její tělo je jediná komodita, kterou do partnerského vztahu přináší. Vše ostatní (tj. její charakterové vlastnosti, zábavnost, užitečnost, družnost) jsou neprodejné cetky, bez kterých se chlap obejde a rád, nebo si je opatří u mužů levněji a bez komplikací. Žena si však o těchto svých dalších „kvalitách“ naivně myslí, že mají stejnou hodnotu, jako její tělo. Příroda si zde s muži zahrála na protřelého obchodníka, který – aby se zbavil neprodejných ležáků – vytváří svůdně zabalené dárkové koše, do nichž narafičí jako vějičku flašku nějakého dobrého a těžko sehnatelného koňaku a k ní přibalí hromadu neprodejného zboží. Ženy však tomuto podvodu věří a berou ho vážně. Proto chtějí, aby se z tohoto ilustrativního dárkového koše kromě lákavého koňaku konzumovaly i prošlé rybičky, ztvrdlé keksy, sušenky bez chuti, olezlá čokoláda a Bůh ví, co ještě tam zlotřilý kšeftman vždycky podstrčí. Ke zklamání žen však muž vidí v onom balíčku jen tu flašku, která v této alegorii samozřejmě reprezentuje sex. Vše ostatní, tj. vše, co souvisí s tzv. ženinou „osobností“, dříve či později muž demaskuje jako podvod s neprodejným zbožím. Cena za prostitutku reprezentuje tedy cenu, kterou je muž ochoten zaplatit za to, aby nemusel odebrat a skladovat zboží, o které nestojí – o jehož hodnotě však mají ženy pohříchu přehnanou představu („Co by z tebe bylo, kdybych ti neuvařila, nevyprala a nevytvářela zázemí?”).
2) Žena musí zamaskovat, že z „toho“ má požitek, aby nezahodila potenciál něco z „toho“ vytřískat. Proto předstírá – a to tak dokonale, že tomu sama věří – že neví, že mužova touha po sexu má dva motivy. Jeho vlastní ukojení je pouze podružnou součástí celé jeho motivace pro svedení ženy. Hlavním uspokojením pro nás muže je totiž to, že se to líbí ženě. Rozkoš čtená v jejích očí je pro nás nejvyšší metou i odměnou. Důkaz? Ženské, nikoliv mužské slastné vzdechy se inzerují erotickými službami za účelem získání zákazníků. Zkušené ženy předstírají orgasmus, neboť vědí, že to muže uspokojí více než jeho vlastní vyvrcholení. My muži tedy de facto škemráme u ženy o něco ve smyslu: „Dovol, abych ti směl způsobit rozkoš. Dovol mně, abych tě směl hladit, laskat … Přistoupím i na to, že ti to budu dělat jednostranně, bez nároku na reciprocitu.“ Tohle je „to jedno“, tohle nám čtou z očí, briskně si to však přeloží jako: „Ty mě chceš zneužít jako všichni“ a pak jim už nedá moc práce se tvářit, že tak velkou milost si musíme napřed nějak zasloužit. Na to ovšem my nechápavě kroutíme hlavou a říkáme si v duchu: „Ono ji to bolí, nebo co?“
Představme si to v obráceném gardu. Představme si, že by muži četli v očích žen a v každém jejich gestu: „Nech si to, prosím tě, ode mě udělat, nic víc od tebe nebudu chtít, pokud nebudeš mít náladu …“ a my bychom na to reagovali třeba: „Co tě to napadá, až jak se ti podaří večeře!“ Zní to absurdně? Je to však nejpřirozenější chování žen.
Ať feministky nechají na pokoji civilizaci bílého muže, která ženám prokazuje nejvyšší úctu, jaká je na tomto světě k dostání, a raději jdou dělat pořádek do muslimského světa. Tam se ženská přirození nelaskají ani nezbožňují, ale již v útlém mládí mrzačí (female sex mutilation), aby ženy ze sexu nikdy nic neměly. Z nepochopitelných důvodů to tamější muže takhle baví. Ano, ti Arabové a ti černoši, kteří jsou u evroamerických nanynek tak v kurzu, ti myslí jen na sebe, ti znají jen jednu komponentu sexu – vlastní ukojení. V úvodu překroucená pravda tedy správně zní: MUSLIMOVÉ CHTĚJÍ PO ŽENÁCH JEN TO JEDNO, ALE NA NĚ SI NETROUFÁME.
13. 1. 2012 at 13:17
nějak to zase nechápu… o co teda těm chlapůj jde, co chtějí? jen uspokojovat ženy? nic víc po nás nechtějí? Takže teda nemusím prát, vařit, starat se o děti, jen si mám užívat (víte co… )Myslela jsem, že se pro Adama nenašla “pomoc jemu rovná” a tak došlo na Evu. Že jsme jedno tělo. Ve skutečnosti je na mně ale užitečná jen určitá malá část, zbytek je pouze lákavý obal + nějaké neprodejné zboží. No to je pro mě šok!
14. 1. 2012 at 18:55
Realitko, článek je reakcí na pronásledování mužství a mužů. Jak dovedete vy ženy být nespokojené a nevděčné, i když by člověk předpokládal 100% spokojenost a vděčnost. Nebavíme se jen o orgasmu. Ano, těší nás váš orgasmus, ale těší nás i starat se o vás a o naše děti. Je v nás ten archetyp lovce, co přinese domů ulovenou kořist a sklízí za to obdiv a úctu ženy i dětí. A to vaše praní a vaření? Průměrná domácnost dnes by neměnila s těmi nejluxusnějšími hrady a zámky před 100 lety. Máte (máme) auta, sporáky, pračky, ledničky, vysavače, plíny na 1 použití, polotovary a stejně vysedáváte znuděně v Mc Donaldech i s dětmi a jste tak nějak pořád NESPOKOJENÉ. Manžel je v práci a armáda pseudoodborníků se vás chystá zachránit a osvobodit od té nechutné otročiny “zlému” muži. Hodí se hned třeba ta rozdílnost povah, to je nejčastější důvod k rozvodu.
Ještě z úcty k předkům musím dodat, že při těch všech dnešních vymoženostech průměrná žena nevychovává 5 až 8 dětí, ale 1 nebo 2 rozmazlence, nevychovance. Když otec má povinnost a chce vychovávat vlastní děti, pseudoordbornice podobným způsobem začnou ječet a chránit a osvobozovat naše dětí -izolací od otců. Tak jsme se dostali až
k pronásledování otců.
A z Bible samozřejmě miluji i ty verše, že žena má poslouchat svého manžela, dokonce jako Pána (Boha), a že své tělo nemá pro sebe, ale pro svého muže a taky, ať starší ženy poučují mladší ženy, jak mají milovat svého muže a děti, starat se o domácnost a být svému muži vnitřně poddané a navenek (k ostatním mužům) cudné. Dnes se to prý už tak nenosí. Podle toho to tu vypadá. Nikdo nic lepšího a funkčního zatím nevymyslel a nevymyslí. Přestaňte si proto už pořád stěžovat a nadávat a otevírat si pusu na svého muže. Přečtěte si na dobrou noc pohádku O zlaté rybce a netýrejte nás.
15. 1. 2012 at 12:09
Vale
16. 1. 2012 at 21:13
Vale, taky myslím, že nikdo nic lepšího nevymyslel, než je níže uvedeno.. ale kam sHausmannem na ty ženský chodíte, že je to tak neklape?
22. 1. 2012 at 21:59
Realitko, děvče. V Tvé úpřímné odpovědi se ukazuje jedno časté klišé a omyl. Zkouší to na nás kdekdo. Že stejně tak nějak to asi bude naše chyba, že to neklape, zde třeba že jsme asi špatně nebo na špatném místě životního partnera hledali. A uteče se snadno od zlé vůle ženy, která většinou rozbíjí manželství a zabíjí vztah mezi dítětem a tátou, event.i prarodiči.