Zuzana Brehmová
–
Byla nebyla jedna mladá žena bláznivě zamilovaná do svého přítele, se kterým se nebála plánovat svou budoucnost na celý život. Neboť mu věřila a velmi ho milovala. Při požádání o ruku řekla ano a v květnu 2006 svůj vztah stvrdili manželstvím, do kterého vstupovala s přesvědčením, že vše zůstane tak krásné po celý život.
Když se již zdálo, že vše bude v pořádku a život nám dopřál, že budeme mít tentokrát úspěch v podobě toho, že se staneme rodiči a naším bytem se začne rozléhat dětský pláč a smích, přišla krutá rána osudu, kdy mi bylo lékaři diagnostikováno možné poškození plodu. Postoupila jsem vše na doporučení lékaře a absolvovala řadu vyšetřeních příjemných i těch méně příjemných, ale co bych pro ověření o informacích o poškození plodu či opaku neabsolvovala. V těchto stresujících chvílích se mi přidala další životní událost, kterou mi zasadil můj tehdy ještě manžel a jeho rodina.
Bylo to, shrnuto v jedné větě, že půjdu na potrat anebo tím končí naše manželství, že oni, jako Petrikovi, si žádného debila nemohou dovolit a víc se se mnou o tom nehodlali bavit.
V té době mi nejvíce sil a statečnosti dodávala má rodina, která respektovala mé rozhodnutí vyčkat až do poslední chvíle. Toto pro mě bylo velmi cenné a do konce života budu své rodině včetně mých dvou bratrů velice vděčná za psychickou a morální podporu. Až později jsem si vlastně definitivně uvědomila, jak nás máma s tátou mě a mé sourozence dobře vychovali, protože vlastně má rodina převzala na sebe funkci mého manžela i budoucího otce a dopřávala mi to, co by mi mělo dopřávat manželství. Klid, lásku a pohodu. Vždy mě dokázali povzbudit a dodat další síly a trpělivě se mnou objíždět všechna potřebná vyšetření.
V této době pro mě již pro mě manželství skončilo a ustal veškerý zájem o mě a o nenarozené dítě.
10.7.2007 v 0:27 se mi narodila krásná a zdravá dcera, kam k mé nelibosti moje maminka, která byla přítomna, vzala i otce mé dcery a zaplatila za něj poplatek k porodu v dobré víře, že snad otec pochopí, jak se nevhodně choval, a že absolvovat porod a vidět příchod své dcery na svět vše smaže a bude to pro nás znamení a přehodnocení našeho vztahu a možnosti začít znovu tentokrát v podobě nové rodiny s jedním členem navíc. Otec se kupodivu choval velice statečně, podporoval mě a měl velikou radost z narozené dcery. Tímto to skončilo, neboť ještě ten večer se opil a popral se kvůli bývalé přítelkyni a ranou do někoho si přetrhl šlachy na levé ruce. S tímto se mi přišel ještě přiopilý pochlubit druhý den odpoledne do porodnice a s hrdostí v hlase mi to vše povídal povídal i před rodiči.
Má rodina mě ještě prosila i po tomto incidentu, ať to vše ještě s manželem zkusím a zapomenu na tyto události, aby měla malá kompletní rodinu. Na naléhavé žádosti jsem ustoupila a setrvávala v manželství, o kterém jsem věděla, že stejně spěje ke konci. Neboť ve mně přetrvávala ta věta, o potratu nebo rozvodu. Později jsem došla závěru, že otec bohužel není ochoten k malé si vytvořit ten krásný vztah, ve který já jsem věřila a doufala, že nastane. Nikdy nebyl ochoten malou přebalit, natož k ní v noci vstát a nakrmit jí. Upřednostňoval kamarády a barové pitky. A tímto definitivně skončilo mé manželství. Vše jsem vydržela do dubna 2008, kdy manžel odjel s kamarády na hory. Týden předtím, než odjel, jsem si našla byt pro mě a mou dceru a v době, kdy manžel odjel na veselí s kamarády na hory, jsem se opět za pomoci rodiny odstěhovala. Vše je toto uvedeno mnou a zároveň bohužel i potvrzeno v rozsudku o rozvodu. Kde otec toto vše odsouhlasil, včetně návrhu na potrat a nechtění dcery. Rozvod proběhl rychle a bez průtahů. Nikdo z jeho rodiny nejevil nijak přehnaný zájem, jak otec, tak jeho rodina, do doby, než těžce a nevyléčitelně onemocněl otec mého manžela. O mě a o malou žádný zájem. Pouze otec platil řádně výživné. Konverzace mezi mnou a otcem neprobíhala taktéž skoro žádná. Později se otec seznámil se svou nynější přítelkyní a postupem času mně a mojí rodině nastalo to pravé peklo a to v podobě toho, že otec zjistil, že má také v rozsudku zaneseny návštěvy ohledně styku s dcerou. V té době jsem po krátkém vztahu zjistila, že jsem těhotná. A od té doby, co to zjistil můj manžel, byla započata doslova válka, neboť k nelibosti otce a jeho přítelkyně nevěděli, kdo je otec. Podotýkám, že to neví dodnes nikdo, pouze já. Rozhodla jsem se i přesto druhé dítě si ponechat s tím, že nechci, aby má dcera zůstala bez sourozence. A opět následovala vyšetření, kde se hledala vývojová vada jako u předchozího těhotenství. Jaké bylo rozčarování lékařů, že tento plod je naprosto zdravý a nevykazuje ani náznak toho, co u předchozího těhotenství u dcery. Odborný specialista došel k závěru, že z mé genetické stránky je vše v pořádku, neboť zde je jiný biologický otec.
Následně jsem porodila syna Jiříka a tím se spustila lavina vůči mé osobě a dceři ze strany otce a jeho přítelkyně. Následovalo pravidelné a tvrdé vymáhání si návštěv, různých udání a prošetřováních jak ze strany OSPOD, tak ze strany policie. Malou jsem vždy řádně připravila ke styku a když již oblečená stála mezi dveřmi a viděla otce, vždy utekla a schovala se. Po delší době, kdy jsem dceru nedokázala přesvědčit, aby s otcem odešla, již u předání asistovala pracovnice OSPODu pí. Pavlíková, jeho matka, přítelkyně, policie a jiné cizí osoby, které si otec zval k předávání dcery. Ani přítomnost a přemlouvání sociální pracovnice nedonutila mou dceru, aby šla k otci i pod příslibem, že půjde sociální pracovnice s nimi. Tímto, že se malá stavěla na odpor i sociální pracovnici, doslova začala naší rodině včetně mě a Aničky bitva o zachování holého života, neboť jsme začali být všichni tvrdě pronásledováni a napadáni OSPOD pracovnicí, otcem a později i soudem. Kde mi soud jako samoživitelce na MD uložil pokuty za neuskutečněné styky 32 000 Kč za 32 zmařených styků. Poté následovalo v listopadu 2010 sepsání návrhu otci sociální pracovnicí pí. Pavlíkovou předběžného opatření na svěření do péče otci. Který později, 15.12.2010 došel k naplnění a dcera mi byla odebrána a předána do péče otci. Tato situace se táhne až do nynější doby, kdy tomu bude skoro 5 let. Mezitím proběhla spousta soudních stání, 2 znalecké posudky a mediační poradenství, kde jsem vždy vyšla naprosto v pořádku, nikde se neprokázalo mé manipulování s dcerou, pochybení v péči nebo nekomunikace s otcem.
V dnešní době je tomu tak, že otec mi nedává mou dceru na běžný styk, je poučován OSPODem o nerespektování soudního rozhodnutí a o rodičovské zodpovědnosti, čeká mě a mého syna již v pořadí třetí znalecký posudek. Má dcera je již osmiletá slečna, která projevila přání veřejně i před otcem a OSPODem, že chce bydlet u mě a u brášky, odmítla se vrátit zpět k otci z návštěvy. 27.9.2015 volala má dcera otci, že chce být u mě ještě alespoň do dalšího dne. Otec toto odmítl, že jedou na výlet, že mají doma hodně práce a následně že se musí Anička učit. Dcera brečela a prosila, ale otec nepovolil. Má dcera mi sdělila, že se tam vrátit již nechce. Následující den jsem vyhledala pomoc i na policii a ta mě spojila s pohotovost sloužící OSPOD pracovnicí pí. Petrlíkovou, která se spojila s naší sociální pracovnicí pí. Klimtovou a dohodly se, že má dcera u mě zůstane až do středy 30.9.2015, kdy se sejdeme společně a vyjasníme si nastalou situaci. Já jsem za paní Klimtovou zašla toho rána i s dcerou, vše tam řádně zapsala a malá řekla, že chce být u mě a že k tatínkovi zpět nechce, že jí tam ubližují a jiné věci. S tím, že jí OSPOD pracovnice Klimtová slíbila, že k otci nebude muset jít, když mu řekne do očí, že nechce již bydlet s ním, ale s maminkou, tak malá odešla spokojeně do školy.
Téhož dne odpoledne jsem se tam dostavila i s Aničkou a čekali, co se bude dít. Má dcera řekla veřejně i před otcem, že chce bydlet se mnou a s bráškou a myslela, že tím je to skončeno a že půjdeme spolu domů. To nevěděla, co bude následovat. Otec jí tam u stolečku v kanceláři OSPOD pracovnice cosi našeptával a od té doby malá byla zakřiknutá a moc toho nepověděla. Podotýkám, že sociální pracovnice otce usměrňovala, ať si jde sednou zpět ke stolu. Tak sociální pracovnice rozhodla, že já a otec půjdeme ven a že jestli jí to řekne Anička, když tu v kanceláři budou sami. Anička na toto přistoupila s vědomím, že potom opravdu půjdeme spolu domů. Jenže ouha, spletla jsem se jak já, tak dcera. Během pětiminutového pohovoru dcera sdělila sociální pracovnici minimálně 4krát, že chce bydlet u mě, i přes nátlak a výhrůžky sociální pracovnice typu: „A rozmyslela sis to dobře, abys potom nelitovala? Nebo co ti maminka slíbila za to, že budeš chtít být u ní? Nebo ještě jestli to není kvůli pejskovi?“ A v závěru výhrůžka policií, že to bude prošetřovat policie, to bití na zadek a že tím by se nerespektovalo soudní rozhodnutí‘. Tímto stylem se vede pohovor s nezletilým dítětem na OSPOD Žatec pod vedením pí. vedoucí Pavlíkové a soc. pracovnice pí. Klimtové. Celý tento pohovor od doby, kdy jsme vkročili do kanceláře, jsem nahrávala na záznamové zařízení. Když jsem si to poté doma přehrávala, nestačila jsem se divit. A jaký kolotoč jsem tím spustila, když jsem při odchodu z OSPODu sdělila, že jsem si to celé nahrávala, to jsem také netušila. Malá musela za mými zády odejít zpět k otci, ačkoliv nechtěla, a od té doby (od 30.9. 2015) jsem svou dceru neviděla, kromě jedné návštěvy ve škole a náhodného setkání před školou, kudy jsem šla se synem Jiříkem do školky. Otec opakovaně nerespektuje soudní nařízení, nedbá rady a poučení OSPODu o rodičovské zodpovědnosti a vše mu to prochází.
Kdysi jsem dělala i já stejné chyby jako otec teď a byla za ně potrestána odebráním dcery z péče. Otec není žádné domluvě přístupný ani po dobrém a ani po zlém a tak já budu konat tak, jak si to otec přeje. Je podán návrh na výkon rozhodnutí, 9.11.2015 jsme pozvaní k vyšší soudní úřednici k OS Louny a 11.11.2015 za mnou a mým synem přijede soudní znalkyně z Rychnova nad Kněžnou. Jsem zvědavá, jak celá situace bude pokračovat a jak se věci vyvrbí. Jen chci pro svou dceru to nejlepší. Vím, že má nárok na oba rodiče a má nás ráda oba dva, ale proč jí otec ubližuje tím, že mě má dcera nevidí?
12. 11. 2015 at 8:37
Osobne znam oba a nemam k tomuto vyhraneny nazor,kazdy z nich ma neco a na soudu je rozhodnout co je v nejlepsim zajmu ditete. Neuskutecneni navstev otce a nasledne potrestani formou pokuty a nasledne odebrani z matciny pece je zakone mozne,v tomhle pripade za to muze matky nenavist k otci,dle zakona ma dite narok na oba rodice. Nemyslim si,ze nasledne zverejneni pripadu v bulvarnim platku jako blesk bylo v zajmu ditete a ty popotahovacky na uradech kam vlaci osmiletou holcicku,ktera je porad pod natlakem matky i otce,chudak dite a jeho krehka dusicky,z tohohle si ponese psychicke nasledky cely zivot.
12. 11. 2015 at 8:57
Jsme přesvědčeni, že pokud by soud nastolil péči obou rodičů už od raného věku dítěte, od prvních sporů, a důsledně na ní trval, nedocházelo by k onomu vychylování nejprve ve prospěch matky a poté ve prospěch otce a situace by se stabilizovala. To je zkušenost i z mnoha jiných případů. Dokonce i dříve exekuovaná dcera herečky Jirešové má od té doby už několik let střídavou péči a o žádných problémech už neslyšíte. Bohužel soudy toho stále nejsou mentálně schopny a svým rozhodováním „buď jeden, nebo druhý“ jen staví rodiče proti sobě.
12. 11. 2015 at 10:18
Presne tak. Tyto divoke spory pouze ospody a soudy podporuji, misto aby je mirnily. Zajem ditete na tom mit oba rodice nahrazuji zajmem „jedne postylky“, nuti tim rodice bojovat o to, kde ta jedna postylka bude, nasledne zajem ditete pletou s tim, co dite rekne, tim rodice podporuji v manipulaci ditete, uplaceni vecne, psychicke….
Pokud by od zacatku byly role rodicu vyrovnane, vyrazne by sporu ubylo, vyrazne by se zkratily.
12. 11. 2015 at 19:49
malá Anna nese následky pýchy a ješitnosti otce a jeho přítelkyně a kdepak měla přítelkyně svou dcerku v jisté době a pokud bude třeba rozepíši se podrobně maminku neznám jen z ordinace kde již nepracuje a je to škoda ale rodinu od přítelkyně otce znám a velmi dobře i jejich děti a tak je třeba hledat taky někde jinde nejenu rodičů malé Anny ,a taky jsem měla pronajatý byt kde nyní žije Anna s otcem a nebylo co stát ale sociálka asi má zájem jen o matku ale měla by se podívat jináma jinak jako třeba ,že se otec moc doma nepohyboval ,a že občas se tam děli věciale matka ta snese vše a je ta pozornost dobře na ní obrácená Žatec je hodně malej bohužel
14. 11. 2015 at 18:51
co se týká statistik, tak celý daný soud za celý rok 2015 zatím uložil jen jednu jedinou pokutu matce v rámci výkonu rozhodnutí
17. 11. 2015 at 0:05
v případech, kdy jeden chce dítě výhradně do své péče, a druhý do péče střídavé či společné – naprosto nechápu co soud řeší. s vyjímkou prokázaných trestných činů by měla být apriori preferována společná či střídavá péče rodičů – tedy pokud někomu dítě z výchovy odejmout, tak vždy (ale zato bezvýhradně) tomu, kdo usiluje o svou výchovu výlučnou.
17. 11. 2015 at 21:29
Cituji: Tyto divoke spory pouze ospody a soudy podporuji, misto aby je mirnily. Je to skutečně tak. Nebýt špatného rozhodnutí OS, mohli jsme už žít normální život. Takto je to život jenom ve stresu.
2. 12. 2020 at 22:43
no ještě aby spory nepodporovaly, vždyť je to živí. Kdyby se všichni v klidu dohodli, víte kolik lidí by přišlo o práci? To není problém těch lidí, to je problém systému. Ti lidé jsou placeni za ŘEŠENÍ problému, nikoliv za vyřešení.
20. 11. 2015 at 13:55
konkrétně jedinou pokutu co letos uložili bylo 2tis.Kč za zmaření celého týdne
sp.zn. 0P 13/2015-287 ze dne 31.7.2015
14. 2. 2016 at 16:44
snad jsem to dobře pochopila ,že Anička je zpět u maminky ,moc jsem jim to přála ,ta malá si to zaslouží,tak přeji hodně štěstí a radosti a snad už bude mít ta malá život ve správných kolejích ,v jakých to chce mítdržím palce
12. 6. 2016 at 19:05
Anička je už soudně s maminkou a bratrem ,jen to zde píšu aby to všichni konečně přestali komentovat díky
14. 10. 2018 at 19:02
Anička není zpět. Ba naopak soud ji svěřil do péče otce. Protože moc dobře ví, co je tato rodina zač. Takže tu nelžete. Celý Žatec vás zná a ví co jste zač!
29. 11. 2020 at 23:38
Ba, pravda to byla co jste psal v komentáři.Bohužel pro Aničku a mně jako jejího otce je dnes vše trochu jinak.Anicka, se skoro před dvěma roky rozhodla že ji je dvanáct a chce změnu.Dne 6.1.2019 mi měla matka vrátit Aničku z běžné návštěvy, bohužel se ale tak nestalo
.Spustil se koloběh ( další soudy a pod. vlastně to co má matka ráda a co vyhledává) .43 soudů to už je slušná porce.Jak již matka sama napsala, o znaleckých posudcich a že je v pořádku.Není to tak úplně pravda!4 znalci napsali o matce i o mě ve čtyřech zprávách naprosto to samé. O matce -Matka manipuluje s dcerou proti otci, jeho blízkým.Trpí hystrionickou a paranoidní poruchou osobnosti a pokud s manipulací dcery proti otci neustane může některou z těchto osobnostních poruch vyvolat i u vlastní dcery (to je to čeho se celou dobu bojím, že Anička bude stejná jako matka a proto bojuji).O otci znalci napsali – je podrážděný z neustálého napadání matkou vůči své osobě a hlavně osobám jemu blízkým ( přítelkyně a nevlastní dcera s celou rodinnou) . Prostě jí vadí že jsem se svou přítelkyní bezmála dvanáct let a že nám to funguje.To matce se to nějak nevede, je teď sice co já vím placnu asi dva roky vdaná má třetí dítě a každé s jiným mužem.Dluhy a exekuce kam se podívá a jinak to asi už v jejím životě nebude.Může být vděčná svému staršímu bratrovi, který se stará snad o celou jejich rodinu.(nezávidím mu to, vlastně mě tenkrát před svatbou i varoval.Dobrej a hodnej chlap to je).Nu co víc říci, soud uložil matce od roku 2019 již ve třech případech předat mi Aničku zpět z návštěvy a bohužel po novém roce to budou dva roky co matka porušuje zákon a Aničku štve proti nám všem.Nic se neděje, všichni v pohodě – jak PČR tak OSPOD Most tak soud.Anicku jsem naposledy viděl 24.12.2019 když jsem si pro ni šel do matky bydliště a viděl jsem ji pouze na balkoně.Nekomunikuje tel.nezveda, chvilku jsem měl i blokle volání stejně jako moje matka(babička Aničky).
2. 12. 2020 at 22:31
Není nad to slyšet obě strany. Mě ten příběh od začátku přišel poněkud jednostranný.
Máte-li rozhodnutí soudu o svěření do péče, tak je nesmysl to řešit přes OSPOD či soud.
Je-li jí 12, chodí do školy. Stačí ji vyzvednout ze školy a informovat matku o převzetí.
Pokud to neuděláte, zhoršíte si pozici u soudu:
1) dítě si u matky zvyklo, nebudeme měnit současný stav
2) nejevíte o dítě zájem, když ho necháváte u matky
2. 12. 2020 at 8:57
Zdráhám se uvěřit, že jste nezměnil tento stav a s dcerou nebyl v osobním kontaktu celý rok!? Opravdu celý rok? Soud je nečinný?
11. 12. 2020 at 16:27
Pane Petriku, doufám kvůli vám a dceři, že po přečtení inspirace zde už máte dceru opět u sebe.