Mgr. Jana Barvíková, Ph.D.
–
Ben: Připravovat jim snídaně, vozit je do školy a starat se… kdybych tohle neměl, přišlo by mi, že nejsem otec
Ben má se svou bývalou ženou Barborou dvě děti ve věku osm a šest let. Jejich manželství považoval za více méně spokojené do té doby, než mu před třemi lety žena oznámila, že se před měsícem v práci zamilovala do kolegy, v jejich manželství je nespokojená a hodlá od něho odejít k novému partnerovi. Sám je přesvědčen, že manželství se nemá jen tak opouštět při prvních problémech a vzplanutí, že je třeba problémy zkusit řešit a snažit se manželství zachovat i kvůli dětem. Ostatně vyrostl v rodině, kde vztah rodičů nebyl ideální, a teprve až v dospělosti se dozvěděl, že rodiče zůstali spolu jen z ohledu na děti. Je jim za to vděčný, protože to, že zůstali spolu, pro něj bylo důležité. S vlastním rozvodem se dodnes zcela nesmířil, rozpad jejich rodiny proběhl velice rychle, byl to pro něj šok. V průběhu rozvodového řízení absolvovali se ženou mediaci (poprvé z iniciativy Bena, podruhé jim byla uložena soudem). Pomoc psychologa vyhledal sám, za pro sebe užitečnější však považuje podporu svých kamarádů. O párové terapii ani neuvažovali, žena byla pevně rozhodnuta jejich soužití ukončit. Důvody její nespokojenosti v manželství se dozvídal až po jejich rozchodu. Když má dnes s bývalou ženou mluvit, stále ještě se necítí dobře, zazlívá jí unáhlený rozpad rodiny.
Zatímco žena prosazovala svěření dětí do výlučné péče s rozšířeným stykem, Ben usiloval o střídavou péči. Navrhoval ženě i společnou péči, s tím, že by se střídali v péči o děti v jejich původním bydlišti. Tuto variantu Barbora kategoricky zamítla s tím, že si nedokáže představit, jak by se společně starali o domácnost. Podle Bena by to realizovatelné bylo, měl představu, že by si rozdělili úkoly a kdo má co na starosti, podobně jako tomu bývá přirozeně v rodině. Jelikož podle Bena jediným motivem ženy pro výlučnou péči s rozšířeným stykem byla snaha vysoudit vyšší alimenty, soud se přiklonil k jeho návrhu a rozhodl o střídavé péči. Děti se u rodičů střídají po týdnu, v pondělí ráno je jeden odveze do školy a druhý si je tam odpoledne vyzvedne. U každého z nich mají kompletní sadu oblečení, hraček, školních potřeb a jiné domácí zvířátko, kromě oblíbených hraček tedy mezi oběma domácnostmi nic nestěhují. Obě domácnosti jsou vzdálené přibližně půl hodiny jízdy autem. Barbora je nyní na rodičovské dovolené, otcem jejího miminka je její nový partner. Z logistických důvodů, aby pro ni bylo snazší děti dopravovat, mají nyní školy a většinu zájmových aktivit v místě bydliště matky. To je pro Bena časově náročnější. V týdnech, kdy má v péči děti, končí v práci dříve, v týdnech, kdy jsou u matky, pracuje o to déle. Aby pro děti nebyla změna rodinného uspořádání ráz na ráz, během asi dvouměsíčního období počet dní, po kterých se střídaly, postupně navyšovali, nejprve to byly dva dny, potom tři, čtyři. Ben má za to, že i díky tomu děti přijaly změnu v rodinném uspořádání poměrně dobře, alespoň tedy bez nějakých zjevných dramatických reakcí, které očekával. Přispělo k tomu patrně i to, že s matkou žije jiný muž, že je pro ně změna jasná a srozumitelná. „Ale samozřejmě jim to tak jako šrotuje a furt se ještě ptají – budeme zase spolu? Z ničeho nic jako vypálej.“ Náročné je pro ně, že mají dvě různá zázemí, mezi nimiž se přesouvají, nikdy se však zatím nestalo, že by nechtěly k matce či otci. Ačkoliv jim jako důvod rozchodu rodičů bylo sděleno, že maminka si našla nového muže a na tom se nic nezmění, Ben nezaznamenal, že by se kdy za to na ni zlobily, nebo jí to vyčítaly. „To se člověk třeba za deset let dozví.“
Důvodem, proč prosazoval střídavou péči, bylo, že nechtěl být jen tatínkem na zábavu a přijít o to, že se o děti stará.
R: No, ona chtěla nějakou střídavou péči s rozšířeným stykem, takže jako co z ní vypadlo, že by jako to byl furt ten model ten stejnej, akorát, že já bych jako platil a nestaral se o nic, což je jedna z věcí, která jako… tam přistoupilo, že vlastně já se jako nechci zbavit toho jako, že se o ně starám. Jako možná to není tak jako kvalitní, ale jako…
T: Co to znamená, že to možná není tak…
R: Nějaký oblečení a to jim jako kupuju, jako víc toho mají asi od těch… ale já si myslím, že ona… i když něco z bazárku mají, ale většinou jako to jsou věci poděděný, takže… A prostě připravovat jim snídaně, vozit je do školy a starat se o to, to mi příde jak… že kdybych tohle to jako neměl, no tak by nebylo jakoby bejt nějakým způsobem otec. (…) To, že musím udělat tu snídani, vařit, prát. Že to jakoby někde, jako ne asi nezvládám jako sestra moje, tak si myslím, že jakoby to je… to je to,… co to dítě jednou za čtrnáct dní na výlet a… jednou za tejden se jim podívat do žákovský? Vlastně kvůli tomu jsem jakoby tu střídavou jako prosazoval.
Před časem měl vážný úraz, oporou mu byli opět kamarádi. Zaplatili mu jako dárek pravidelný úklid domácnosti, což mu umožnilo starat se o děti i po dobu dlouhé rekonvalescence. „Existuje internet, takže nákupy přivezou domů. Do práce jsem nechodil, auto jsem… zase jako od jinýho kamaráda pučil, takže jsem i do školy mohl vozit, ale jako tady asi, kdybych neměl kamarády, tak nevím, jestli bych potom hledal někde nějakou jako službu, nějakou pečovatelku, která by vozila děti a… To bych asi dva měsíce byl bez dětí.“
Ukázka z odborné monografie “Neúplné rodiny” vydané VÚPSV, v. v. i. v roce 2019. Pokračování za týden.
Okomentovat