Nevychova.cz
–
To přesvědčení, že oba rodiče musí mít jednotný přístup, často vychází z toho, že se bojí, aby jim dítě nepřerostlo přes hlavu. Aby nebylo zmatené, když teda každý dělají něco jiného.
V životě taky ale přece neplatí všude stejná pravidla. V kině je třeba OK chroupat popcorn, zatímco v divadle ne. A neznamená to zmatek, jen různost. A dítě si jí všímá. Začíná rozlišovat, jak to kde chodí, a brzy se v tom vyzná. Takže když půjdete do kina, bude možná chtít popcorn, protože minule jste si ho taky koupili :), ale když půjdete do divadla, popcorn ho nejspíš ani nenapadne.
A zrovna tak v rodině. Velmi rychle například pochopí, že když večer ukládá maminka, tak čteme pohádku, ale když ukládá tatínek, tak spolu před spaním blbneme pod peřinou – a není z toho zmatené. A stejně tak pochopí, že jeden rodič s ním jedná Nevýchovně a druhý ne.
Všímá si ale toho rozdílu, jak s ním komunikujete vy a jak druhý rodič. A všimne si i toho, že vám spolu začne být dobře a že si čím dál víc rozumíte. No a když zjistí, že už před vámi nemusí kličkovat, ječet, vymýšlet si, protestovat, a místo toho se s vámi může domluvit, často se stane, že to začne používat i s druhým rodičem (babičkou, dědou) a i jejich vztah se následně zlepší.
Ukázka z článku Má smysl začít s Nevýchovou, když má partner/ka jiný přístup? Bude to fungovat?
Okomentovat