Aíša Rafik
Opatrovnické zákony v Pákistánu
Rada pro islámskou ideologii pomáhá státu při plnění jeho povinností, jak je uvedeno v ústavě Pákistánu. Pákistánská ústava uvádí, že všechny stávající zákony musí být uvedeny do souladu s islámskými nařízeními, jak jsou stanoveny v Koránu svatém a sunně. K posuzování islámských záležitostí a prosazování práva šaría existují soudy šaría včetně vrcholového orgánu nazvaného Federální soud šaría.
Osm let po vzniku Pákistánu, dne 4. srpna 1956, pákistánská vláda oznámila vytvoření Komise pro manželské a rodinné právo. Na otázku péče o dítě Komise pro manželské a rodinné právo odpověděla jednomu tazateli.
Otázka zněla takto: “V současné době má matka právo na péči o své nezletilé dítě pouze do určitého věku, tj. chlapce do sedmi let a dívku do dosažení puberty. Tyto limity nemají žádnou oporu ani v koránu ani v hadísech, ale byly stanoveny jako výsledek názorů některých muslimských právníků. Považujete za přípustné navrhnout nějaké úpravy?“
V odpovědi na tuto otázku Komise uvedla ve své zprávě, že “podle názoru Komise je přípustné navrhovat změny v otázkách péče o nezletilé děti, protože ani korán ani sunna neurčily žádnou věkovou hranici a někteří z velkých učených imámů vyjádřili názor, že otázka věkového limitu je v tomto ohledu otevřená.“21
Učenec Amin Ahsan Islahi (1904-1997)22 komentoval odpověď Komise takto: “Je pravda, že v koránu a sunně není žádný explicitní závěr, který určuje věkovou hranici. Ale to neznamená, že právníci určili limit podle libosti a neměli dobré důvody pro tyto závěry … … pečlivé studium rozsudků Svatého proroka (nechť je mír při něm) v případech, které rozhodoval, ukazují, že nejdůležitějším kritériem je prospěch, blahobyt, výchova, vzdělání, ochrana a zájmy nezletilého. Pokud jich mohlo být dobře dosaženo, když byly děti v péči matky, tak byla nařízena a když tomu tak nebylo, byly svěřeny do péče otce … “
O pět let později, v březnu 1961, byla řada doporučení Komise pro manželské a rodinné právo zahrnuta do Muslimského rodinného zákoníku z roku 1961, ale beze zmínky o otázce péče o nezletilé. Celopákistánské sdružení žen (All Pakistan Women’s Association, APWA) pokračovalo v agitaci a nakonec navrhlo opatrovnickou reformu jako novelu Muslimského rodinného zákoníku roku 1961. Tvrdilo, že „rodinný zákoník neupravuje otázku péče o nezletilé. Zákon by měl zajistit, že při rozhodování o péči o děti z rozvrácených rodin by měl soud mít na zřeteli nejen prospěch nezletilých, ale rovněž přání těchto dětí.“
Učenec Maududi (1903-1979)23 , významný pákistánský náboženský znalec, konstatuje: “V tomto ohledu je správné, že zájem dítěte musí stát nade vším ostatním. V každém konkrétním případě musí být rozhodnuto ve prospěch otce nebo matky poté, co se komplexně posoudí jejich vlastní výchovné a vzdělávací předpoklady. … ať má dítě v péči kdokoliv, nesmí existovat žádná omezení pro styk dítěte s druhým rodičem.“24
Právník Tanzil ur Rehman25 uvádí: „Při svěření do výchovy je třeba mít na mysli zajištění dítěte a jeho blaho a má se preferovat péče matky tak dlouho, dokud nevznikne překážka. V jistých situacích dítěti musí být dána možnost volby mezi rodiči. Někdy mohou nastat okolnosti, kdy by bylo vhodné svěřit dítě babičce z matčiny strany nebo strýci z matčiny strany, i když má dítě rodiče. Pokud není vhodné svěřit dítě matce kvůli jejímu vyznání nebo zaměstnání, soud sám určí, komu dítě svěří.“26
V pákistánské společnosti převažuje zažitý pohled, že v případech manželského rozchodu, rozvodu nebo zrušení manželství je dítě svěřeno do péče otci, když dítě dosáhne sedmi let (jak uvádí hanífovská právní škola), a to je podporováno islámským právem, jakož i pákistánskými zákony. Ve skutečnosti se pákistánský Muslimský rodinný zákoník z roku 1961 k otázce péče o dítě nijak nevyjadřuje, a proto je třeba prozkoumat pákistánskou judikaturu při rozhodování opatrovnických případů.
21 Zpráva Komise pro manželství (Marriage Commission Report), podle prof. Churšida Ahmeda (Khurshid Ahmad), Karáčí, Chiragh e Rah Publications, 1959, str. 218
22 Pákistánský muslimský učenec proslulý svými komentáři koránu Tadabbur i Qura’n’, působil rovněž jako člen Komise pro manželské a rodinné právo založené vládou Pákistánu roku 1956. Byl rovněž jedním ze zakládajících členů Islámské strany, kterou v roce 1958 opustil.
23 Zakladatel Islámské strany, pákistánský novinář, stoupenec muslimské náboženské obrody a kontroverzní islámský myslitel 20. století.
24 Zpráva Komise pro manželství, viz výše, str. 887
25 Doktor práva Tanzil ur Rehman, významný pákistánský právník a znalec islámských studií, bývalý předseda Federálního soudu šaría, člen Rady pro islámskou ideologii a autor mnoha knih.
26 Tanzil ur Rehman, Majmúa Kavání Islám (Majmua Qawaneen e Islmi), Islámábád, 1991, Islámský výzkumný institut, sv. 2, str. 886-887
7. 4. 2016 at 11:22
Je to zajimave cteni – ale nemuzu se ubranit pocitu, ze pravo techto zemi je o kousicek opozdene – dle zminovane judikatury to vypada, ze do urciteho veku pecuje matka, pak otec – a ze je silny tlak matek na to, aby se zvyklosti zmenily, a pece jim zustavala (neni divu, kdyz do urciteho veku vyhradne pecujete, vzajemne pouto byva silne, do zmeny se ani matce, ani diteti nechce). Viz napr. ” má se preferovat péče matky tak dlouho, dokud nevznikne překážka…”, zapojeni hnuti pakistanskych zen …
Takze bohuzel jako dalsi krok pri vyvoji v muslimskych zemich vidim “dite matce”
7. 4. 2016 at 18:14
Tuleňovi – máte pravdu, autorku je možné brát jako muslimskou feministku, proto mi připadalo zajímavé ukázat rozdíl mezi feministkami různých kultur. Jedna obecně akceptovaná výchovná překážka na straně muslimské matky znamená její nový sňatek, islám vylučuje, aby dítě z předchozího manželství vychovávala spolu s novým manželem-otčímem. A zároveň islám nepovoluje mimomanželské soužití, čili rozvedená matka s malým dítětem se vrací do rodičovského domu a zde žije za prostředky své rodiny v celibátu nebo se vdá a musí počítat se ztrátou péče. Jiná možnost neexistuje, žádný přeskok z jedné náruče do druhé. Představte si tuto překážku v Evropě, kde ženám radí jít za hlasem svého srdce, kolik by ubylo rozvodů při představě dětí automaticky svěřených otci.
8. 4. 2016 at 1:38
Pane Jadlovský, je vidět, že vašemu synovi jedině prospěje dětství u maminky ve Španělsku, než u obhájce islámského fundamentalismu a genderové diskriminace. Nad takovejma věcma duševně zdravý člověk ani nepřemýšlí stejně jako nepřemýšlí o znovuobnovení Norimberských a jiných rasových zákonů. Vy se do té Arménie opravdu hodíte, raději se rovnou odstěhujte do Íránu, anebo Pákistánu, a konvertujte k islámu.
8. 4. 2016 at 1:39
Tomáš J. Mirek bude Španěl a bude mluvit jenom španělsky, aby konečně zanevřel a zapomněl na své ostudné české kořeny. Já osobně bych ho přejmenoval na Juana Panizo Lobato, aby se ve Španělsku nemusel stydět za své jméno.
8. 4. 2016 at 7:32
2 anonym – Jen hlupak nepremysli nad kulturnimi rozdily na svete, jen hlupak je uzavreny do sve krabicky nejspravnejsiho svetonazoru. Nevsiml jsem si ze by p. Jadlovsky jakkoli obhajoval fundamentalismus a diskriminaci, spis je to presne naopak. A vase utoky na nej pres jeho matkou protipravne unesene dite radim k tomu nejsprostsimu co jsem v poslednich letech na netu videl.
8. 4. 2016 at 13:53
Anonymovi bych doporučil aby se přejmenoval a vystupoval zde jako Juan (čti Chujan). Snad víš, co to slovo znamená ve slovenském slangu.
Obávám se, že pokud Mirek zůstane jen pod vlivem matky a její rodiny, bude bohužel JEN mluvit španělsky. Ještě před posledním únosem do Španělska jsem je navštívil v Arménii. Po pěti letech ve španělské rodině neuměl žádnou špaň. básničku nebo pohádku. Po roce s otcem v Arménii jich v češtině uměl zpaměti jistě více než ty.
8. 4. 2016 at 17:35
Pro anonym:
Ostudné české kořeny? Co jste to vlastně za ostudu, že tady píšete tak krásně česky? Stydíte se snad za svou zemi? Neříkám, že je ČR dokonalá, ale myslíte si, že je Španělsko nějak výrazně lepší? V průběhu krize jejich počty nezaměstnaných rostly na takové čísla, že se o tom ČR ani v těch nejhorších snech nesnilo. Co se týče svobody, tu zemi taky nevidím, jako něco, hodné následování. Čím více o Španělsku slyším, tím více mi přijde divné. Naše země si náhodou vede docela dobře. Obyvatelstvo má v rámci možností dobrou kupní sílu (jakkoliv nejsme určitě nejlepší), ekonomika je taky na slušné úrovni. Jediné, co nám to tady kazí jsou ne právě nejlepší soudy a místy také politici.
Pokud se ale vrátím k Vaší osobě, tak musím říci, že na Vaši ubohost poukazuje už způsob, jakým píšete Vaše příspěvky. Text, na který jste reagoval, jste zjevně ani dostatečně nečetl, protože jinak by jste si všiml, že autor poukazuje na zajímavé kulturní odlišnosti, které mohou být užitečné při uvažování o problémech, které se Evropy aktuálně týkají. Žádným výrazným způsobem islám nevyzdvihuje, ani jej nijak zvláště nehodnotí. Jediná oblast, která by se dala snad takto brát v potaz, srovnává dva různé systémy, kdy lze ale spíše říci, že se jedná o kritiku modelu porozvodové péče v evropských zemích, než o nějaké vyzdvihování islámu. Ostatně i kdyby pan Jadlovský islám vyzdvihoval, tak bych se tomu po jeho zkušenostech se soudy v ČR ani moc nedivil.
Pro
8. 4. 2016 at 17:46
Pro Tomáš J.:
Díky za zajímavý článek. Nepíšete někde, například mimo tento web, nějaké články, které by podobným způsobem popisovaly problematiku muslimských států? Přestože je tato série článků hodně tématicky zaměřená, poukazuje na různá specifika, která bych jinde těžko dohledával. Vzhledem k současné situaci nejen v Evropě bych byl rád, kdybych Islám a muslimské země obecně dokázal nějak myšlenkově podchytit, představit si mentalitu místních a konflikty evropských hodnot s muslimskými (ale nechce se mi číst celý Korán a další literaturu – zatím). Že tohle psala “muslimská feministka”, mě dostalo. Ten systém je pro ženy podle všeho opravdu přísný (a ženy můžou být rády, že si to tady můžou přečíst). Smekám, je vidět, že máte opravdu rozhled.
8. 4. 2016 at 18:24
Brunovi – v dalších dílech budou stručně rozebrány jednotlivé země, pokud umíte anglicky, můžete si to rovnou projít zde:
http://www.ijhssnet.com/journals/Vol_4_No_5_March_2014/29.pdf
Islámu se nijak zvlášť nevěnuji, jen mne napadlo připravit takové srovnání pro Střídavku, aby měli čtenáři představu, jak to funguje jinde. Anonyma si nevšímejte, nestojí za to.
8. 4. 2016 at 18:56
Pro Tomáš J.: Díky za odkaz, asi na to mrknu už jen proto, že mě překvapil přesný popis způsobu propojení politiky a náboženství v zemich s výraznější muslimskou menšinou.
Co se anonyma týče, zareaguji na něj velice rád. Ne, že by mi nějak výrazně hýbal žlučí (přestože mě trošku nadzvedl ze židle), ale kdyby tyhle lidi člověk ignoroval, mohlo by to pro někoho vypadat jako nevyslovený souhlas, případně by čtenáře mohlo napadnout, že proti němu nikdo nemá žádné argumenty, což bych docela nerad.