Jana Šilhavá
Svědectví mnoha párů, které zkusily uvést do života poznatky Dr. Emersona Eggerichse o lásce a úctě, hovoří o tom, že stačilo málo a jejich manželství znovu rozkvetla. Principy nejsou složité, vycházejí ze dvou základních potřeb mužů a žen.
Žena má totiž jednu důležitou potřebu – musí cítit, že ji manžel miluje. Pokud je tato její potřeba naplněna, je šťastná. Také muž má jednu důležitou potřebu – musí cítit, že si ho manželka váží. Je šťastný, když je jeho potřeba naplněna. Na první pohled to vypadá opravdu jednoduše, ale zatímco mužům není přirozené projevovat lásku, ženám zase není přirozená úcta. A aby toho nebylo málo, když se ženy cítí nemilované, chovají se neuctivě. Muži pak tváří v tvář tomu, co se jeví jako pohrdání, v sobě těžko vydolují láskyplné pocity. Přitom ženiny kritické připomínky ve skutečnosti představují volání: „Prosím, dávej mi najevo svou lásku.“ Dr. Eggerichs trefně pojmenovává koloběh, který se začíná roztáčet jako „kruh šílenství“. Snadněji vidíme to, co nám dělá ten druhý, než to, co děláme my jemu. Čím méně lásky žena cítí, tím víc manželem pohrdá…
Ve chvíli, kdy manželé navzájem uznají své potřeby lásky a úcty, kruh šílenství se může zastavit. Zvlášť manželčina úcta může sehrát velkou roli při jeho zpomalování. Ženy se ale bojí, aby neskončily jako kus hadru. Postoje: “ten chlap si mou úctu musí zasloužit,” se nevzdává snadno.
Kdo udělá první krok?
Samozřejmě máme strach, že se setkáme s negativní reakcí. Raději bychom vyčkávali, až se iniciativy chopí ten druhý. Kdyby žena křičela: “Nebudu si ho vážit, dokud mi nezačne projevovat lásku!” a muž: “já té ženě nebudu projevovat lásku, dokud si mě nezačne vážit!” z kruhu šílenství by nikdy nevystoupili. Dr. Eggerichs proto radí, že „první krok by měl udělat ten, kdo sám sebe vidí jako zralejšího. Převzít roli zralého partnera může být riskantní, ale je to účinné. Málokdy tím můžeme něco ztratit. Když se dotkneme nejhlubší potřeby svého partnera, vždy se stane něco dobrého.“
Když se žena dokáže spolehnout na manželovu základní dobrou vůli a jeho dobré úmysly, přestože se někdy chová nelaskavě, může své manželství od základů změnit. Důležitou zprávou pro muže je, že i ženy mají v podstatě dobrou vůli, pouze se chovají kriticky, svárlivě a neuctivě, protože takto volají po lásce. Pokud se manžel naučí dešifrovat manželčino niterné volání: “Prosím, miluj mě!” čekají ho dobré věci. Zní to trochu jako pohádka, ale Dr. Eggerichs svoje slova dokládá příklady z osobního života. S manželkou Sarah má tři dospělé děti a bohaté zkušenosti s kruhem šílenství. Cituje také mnoho dopisů těch, jejichž manželství díky spojení úcty a lásky opět rozkvetla.
„Napsala jsem svému manželovi dva dopisy o tom, proč si ho vážím. Naplňuje mě úžasem, jak to zjemnilo jeho chování ke mně. Léta jsem se modlila, aby mi manžel projevoval lásku a mluvil mým jazykem lásky. Když jsem ale začala mluvit jeho jazykem, reaguje tak, jak jsem si to přála.“
Chce to odvahu
Muži často své pocity tají a nepřiznají si, že potřebují cítit, že si jich druzí váží. Zároveň by měli uznávat pocity svých žen, které zase potřebují cítit lásku! Když žena na svého manžela vyjede s neúctou, blýskající jí v očích a s jedem sršícím z jejího jazyka, každý muž má na vybranou ze dvou možností: hájit svou hrdost a vychrlit na ni svůj vlastní jed nebo odrazit její útok, anebo se snažit vyslechnout manželčino volání a reagovat na ně bezpodmínečnou láskou. Když žena uvidí manželovu dobrou vůli a odpustí mu, co se stalo v minulosti, mohou ji mnohé pocity neúcty opustit.
„Když jsme začali otázce lásky a úcty přikládat větší váhu, naše srdce se obměkčila. Teď jsme si s manželkou stále blíž…“ Odpustit je snazší, když se člověk vzdá svého přesvědčení o partnerových zlých úmyslech, když vidíme své vlastní chyby a nedostatky. Manžel se neprobouzí s myšlenkou: Čím bych ji tak dneska naštval? Ani žena ráno nevstává s cílem urážet ho.
Do kruhu šílenství se čas od času můžeme dostat všichni, nezbavíme se ho jednou provždy. V drobných a zdánlivě nevýznamných věcech na sebe reagujeme negativně, ale je důležité naučit se rozpoznávat, kdy hrozí, že by se kruh mohl roztočit. Vždycky ho můžeme zpomalit a zastavit, máme tajnou zbraň: jeho láska motivuje její úctu, její úcta motivuje jeho lásku.
Převzato z webu MANZELSTVI.CZ
10. 4. 2016 at 20:27
Pane Beinsteine, muži založili hodně organizací, ale žádná z nich nežádá rovná práva při výchově dětí. ČvT má úplně jiné zaměření, LOM je organizace pro vytváření dojmu, že všechny státní dotace nejdou feministkám a trochu také kápne mužům (ovšem na zcela okrajové záležitosti). Skutečné prootcovské organizace jako Střídavka, K 213, Unie otců nebo Spravedlnost dětem jsou v podstatě záležitostmi několika jednotlivců. Na demonstrace nebo avizovaná soudní řízení přichází tolik lidí, že by Vám i jedna ruka na spočtení stačila, jen výjimečně byste potřeboval dvě. Většina lidí nemá zájem, rezignuje nebo tyto organizace podporuje jen verbálně.
10. 4. 2016 at 20:56
Hmm, ještě tak aby tu mužskou organizaci vedla žena. Děcka se nudí a matkám to vůbec nevadí. Muži se starat nemohou.
10. 4. 2016 at 21:07
http://portal.cz/casopisy/pd/ukazky/temne-stranky-psychologie/5670/
Pan profesor Zimbardo před deseti lety popsal špinavé praktiky moci.
Reaguji na předchozí příspěvky v diskuzi a míním odkaz použít k varování, ale rozhodně ne k odrazení disentu. Článek je aktuální, netýká se jen minulosti.
Advokát Savčenkové na dotaz novináře, mě připomněl odpovědí naše selektivní klinické psychology- Myslíte, že soudce někdo řídí? Ne, nikoli, to je dospělej chlap, toho nikdo neřídí, ten jen zná výsledek-ale jak k němu dojde, to je jen na něm, na to studoval.
Když dojdete až tam, kde se láme chleba, mohou na vás použít to, o čem mluví pan profesor Zimbardo.
Účelem je, aby jste zalezli a ony si obhájily potlačení práv dítěte do budoucnosti.
Tady to smrdí hodně a proto mají tří generační bezodporové pozice. Vyplatí se ale vytrvat, člověk míní, život mění.
Nám se synem se teď daří, ale není to důsledek právního státu, spadli jsme do té jejich bolševické šablony v které je pro ně možné dát také péči otci.
Bylo to ale taky proto, že jsem nezanedbal faktickou péči v době ssstyku a v jedné době jsem musel jít doslova proti všem, jinak bych v nadřazované kolektivní výchově ohrozil citovou, mravní a rozumovou vazbu dítěte k rodiči.
11. 4. 2016 at 5:02
Tomáši J., Tomuhle samozřejmě rozumím, ale já dokládám pouze schonost takovou organizaci založit. Kolem webu Střídavky je hodně chytrých lidí s vysokoškolskými tituly, kteří takovou organizaci založit dokáží.
Také s Vámi souhlasím, že organizace na podporu otců jsou fakticky jednomužné. To ale neznamená, že se nemohou spojit a podnikat společné akce. Ostatně v jednotě je síla :-).
Lidi nemají zájem? Máte naprostou pravdu. Co takhle je zkusit přesvědčit? Pokud nezabírají současné metody, musí se hledat jiné. Nezájem lidí překonávají obchodníci velice často. Kdyby měli k obchodu stejný přístup, tak budou rádi, když vůbec něco prodají. Takoví lidé musí hledat stále nové způsoby. Přemýšlet nad argumenty, způsoby prezentace, myšlením lidí. Uvažovat, proč jejich zavedené systémy přestaly fungovat a vymýšlet nové. Jedná se o neustálý nepřetržitý proces hledání cesty a způsobu, jak prorazit. Co zkusit třeba tento přístup? Nechce se mi věřit, že se mezi 10 000 000 lidí najde pouze méně než 10 jedinců.
No nic, musím končit, pokračovat budu později.
11. 4. 2016 at 7:36
Když vidím 43-tileté krásné muže, bez rodiny, musím je za to pochválit. Neboť jejich vrstevníci jsou už dávno bez dětí, nešťastní ze zkušenosti, kterou nabyli. …s vysokým výživným na krku, vláčených systémem. (Soudy, policie, sociálka, přestupková komise, poradna).. jdoucích z práce do práce, aby to utáhnuli. … koho život je lepší?
11. 4. 2016 at 7:51
2david: Ona ta zakleta zalezitost tkvi v nemoznosti spoluprace. Kazda ze zminenych “otcovskych organizaci” ma pocit patentu na rozum, a tak k tematu SP semele svuj svetonazor na vsechno co jde okolo. Muslimove, pristehovalci, homosexualove, dane, k tomu ze ta “jeji” cesta je jedina spravna a ostatni spatne …. No a tam se nazory a zajmy liisi, a misto aby spolupracovali na tematu sp a vitali jakykoli posun, vycerpavaji se jeste ve vzajemnych ocernovanich a bojich, viz posledni clanek zde o cochemu, atd :(.Bohuzel tim v dulezitych lidech vyvolavaji pocit magoru a odvadeji tak myslenky od samotne sp 🙁
11. 4. 2016 at 10:02
Samozřejmě, kdyby střídavá péče byla základem, tak bychom si jako matky mnohé rozmyslely. Už by se nám rodiny nerozbíjely tak snadno. Teď si stačí dupnout a vše je podle nás. ..a ostatní nás naučí rozvedené kamarádky.
11. 4. 2016 at 18:41
2tulen: Určitě je v tom kus pravdy. Strašně rád bych věděl, jak zlepšit komunikaci nejen mezi sdruženími.
11. 4. 2016 at 18:46
Ještě bych chtěl dodat, že se vystoupení proti praxi, kdy je komunikace umožněna pouze určité části názorového spektra vůbec nedivím. V tomto konkrétním případě se Střídavkou souhlasím.
11. 4. 2016 at 20:47
Díky Kontra za článek, byl poučný. Mimo informací, které přináší, se mi strašně líbí jeho odhalení moci psychologie, protože si ji málo lidi uvědomují.