Aíša Rafik
Opatrovnické zákony v muslimském světě
Rozeberme a srovnejme opatrovnické zákony ve zbytku muslimského světa. Níže je zmapován přehled opatrovnických zákonů ve třech většinově muslimských oblastech na Blízkém východě, v Africe a Asii.
Blízký Východ
Blízký východ leží na křižovatce Afriky, Asie a Evropy a tvoří nejstarší světovou civilizaci. Jde o převážně muslimský region a islámské hodnoty prostupují každým aspektem národů zemí Blízkého východu.
V království Saúdské Arábie se v rodinných věcech uplatňuje klasická hanbalovská právní škola. V případě rozvodu saúdští chlapci zůstávají se svými matkami až do věku sedmi nebo devíti let a dívky až do svatby (pokud se matka znovu nevdá, v tom případě ztrácí péči o své děti). Obvykle rozvedené saúdské ženy odvádí své děti s sebou do domu svého otce.31
Džafarovský směr je převládající právní škola v Íránu. Podle zákona z roku 1933 upravujícího práva nešíitských Íránců soudy aplikují rodinné zákony použitelné na strany sporu. Íránská islámská republika nejdříve svěřovala dívky starší sedmi let a chlapce starší dvou let otcům a v případě jejich smrti jinému mužskému příbuznému. Nicméně během íránsko-irácké války bylo válečným vdovám zaručeno právo vychovávat své děti a nakládat s platy, důchody nebo jinými životními výdaji po manželovi bez zásahů jejich mužského příbuzného. Později získaly stejná práva i ostatní ženy.32
Hanífovská právní škola je převládajícím směrem v Sýrii. Pokud má rozvedená syrská žena bydlení a není znovu provdána, bude mít možnost ponechat si své chlapce až do věku devíti let a dívky až do věku jedenácti let. Rozhodovací praxe ukazuje, že pokud soud shledává otce nevhodným pro děti, soudce může rozšířit péči matky o dívky až do sňatku nebo péči o chlapce i dívky až dokud se nedokáží sami rozhodovat.33
Podle iráckého práva, ve kterém převládají džafarovská a hanífovská škola, rozvedená žena má právo na péči o chlapce i dívky až do věku deseti let a je možné prodloužení do 15 let, je-li to shledáno v nejlepším zájmu nezletilých. Po dosažení 15 let si dítě může vybrat, se kterým z rodičů chce žít nebo se může rozhodnout žít s jakýmkoliv jiným příbuzným, pokud se taková volba jeví soudu rozumná.34
Málikovský směr je oficiální právní školou v Kuvajtu. Právo rozvedené matky na péči zaniká u chlapců v pubertě a ve sňatečném věku pro dcery.35
V jordánském právu převládá hanífovská právní škola a rozvedená matka má právo na péči o své děti dokud nedosáhnou puberty, s respektováním klasických podmínek.36
Opatrovnické zákony v Saúdské Arábii, Íránu, Sýrii, Iráku, Kuvajtu a Jordánsku ukazují, že nehledě na to, která právní škola převažuje, v těchto zemích není žádný pevně stanovený věk pro péči a většina zákonů a justiční praxe ukazují, že soudy mají v závislosti na okolnostech daného případu pravomoc prodloužit svěření dítěte matce po dosažení věku uvedeného v textech. To jasně ukazuje, že soudy nejsou slepé ke spravedlnosti a islámská právní věda při rozhodování o péči o dítě počítá se zvažováním mnohých dalších kritérií. Muslimští právníci konstatovali věk, do kterého dítě musí zůstat s matkou, ale to neznamená, že matka nemůže udržet své děti po tomto věku. Soudy neuplatňují přísně zákony jakéhokoliv konkrétního myšlenkového směru, ale také berou v úvahu literaturu jiných myšlenkových směrů a zvyklosti dané oblasti. V Sýrii vypracoval šejk al Tantawi komplexní pojednání o rodinném právu založeném na volbě pravidel různých právních škol v souladu s principy nejvíce vyhovujícími měnícím se společenským podmínkám. Ve Spojených arabských emirátech zůstává rodinné právo bez kodifikace, ale ústava stanoví islámskou šaríu za hlavní zdroj legislativy. Rozsudkem č. 8/97 z roku 1997 dubajský Nejvyšší soud rozhodl, že rozvedená matka, která se znovu vdala, si ponechává péči o děti vzhledem k písemné dohodě mezi rodiči, kde otec souhlasil, že si nebude nárokovat péči, ani když se jeho bývalá manželka znovu vdá. Stejně tak v Kuvajtu, nehledě na oficiální málikovskou školu, má rozvedená matka právo na péči o syna až do puberty a dceru až do sňatku. V jordánském právu je dominantním směrem hanífovská právní škola. Jordánský zákon o rodině (Jordanian Law of Personal Status) odkazuje ke klasickým hanífovským pravidlům bez konkrétní zmínky v textu, ale zákon také stanoví, že rozvedená matka může pečovat o dítě do puberty, s respektováním klasických podmínek.
31 Altorki S., Ženy v Saúdské Arábii – Ideologie a chování mezi elitami (Women in Saudi Arabia: Ideology and Behavior among the Elite), New York: Columbia University Press, 1986, str. 8
32 Poya M., Ženy, práce a islamismus (Women, Work and Islamism), Londýn, Zed Books, 1999, str.101
33 Abdullahi A. Al Naim, Islámské rodinné právo ve měnícím se světě (Islamic Family Law in a Changing World), Londýn, Zed Books Ltd, 2002, str. 140
34 Tamtéž str. 114
35 Tamtéž str. 125
36 Tamtéž str. 121
14. 4. 2016 at 11:07
Myslíte si, že by toto mohlo být inspirativní. Aby se po rozvodu jinak zacházelo s muži a ženami? Já jsem si totiž myslel, že prosazujete rovnoprávnost.
14. 4. 2016 at 11:27
Notabene jak by se vám zamlouvalo, kdyby až do puberty dítě vyrůstalo s matkou a dědečkem?
14. 4. 2016 at 11:57
Ja to vubec nechapu jako nejaka doporuceni jak by to melo byt. Pro me je to jen pouceni jak to (ne)funguje jinde. Navic to uz od minuleho dilu beru jako “propagandu” muslimske feministky, prosazujici naopak zvyhodnovani zen. Ta se snazi prevratit model islamu tradicniho, s durazem na roli muze a striktnim delenim roli, do modelu o diteti rozhoduje vzdy matka. To se skoro jiste povede (tak jako se to povedlo v evrope zapadni), a bude nasledovat vyvoj dalsi, ktery zde uz probiha, ke skutecne rovnopravnosti zen a muzu ve vsech rolich.
14. 4. 2016 at 14:26
Ferminovi – článek vychází pro představu čtenářů, jak to funguje jinde. Nečekám, že by kvůli němu kdokoliv přestoupil na islám. Ke druhému bodu – rozvedená dospělá dcera se vrací do rodičovského domu a sice nelze paušalizovat, ale myslím si, že tam bývá tlak na to, aby se znovu vdala a živil ji někdo jiný, obzvláště pokud má bratra, který má větší právo na dědictví po rodičích. A samozřejmě ne každé ženě se chce žít v celibátu, takže ani ony samy většinou nepočítají, že zůstanou příliš dlouho u rodičů.
14. 4. 2016 at 20:30
Tomáš J.: Zajímavější by mi přišel článek o rozvodech na Dálném východě – Jižní Korea, Čína, Japonsko.
14. 4. 2016 at 22:00
Vzhledem k aktuální situaci v Evropě rozhodně ocením článek o jejich mentalitě. Je jen dobře, když je na jasných objektivních faktech vidět, jak u nich právo funguje. Člověk má potom díky lepšímu rozhledu relevantní argumenty, chce-li proti Islámu argumentovat.
15. 4. 2016 at 14:23
Ferminovi – zkuste nějaký článek najít, přeložit ho a nabídnout ho Střídavce. Určitě by bylo zajímavé poznat opatrovnickou praxi i v dalších částech světa.
15. 4. 2016 at 22:12
Tomáš J.: Já se v oblasti překladatelství zaměřuji převážně na právní postavení LGBT minority u nás i ve světě, nicméně vzhledem k tomu, že s tímto porozvodová péče o děti úzce souvisí, tak se určitě odhodlám. Ostatně zaobírat se touto tematikou bude i pro nás v dohledné době důležité, protože i my se rozvádíme, a tudíž se budeme v dohledné době také dohadovat o péči o děti.