Petr Cihlář
Zatímco děti se na prázdniny těší, pro jejich maminky, zvláště samoživitelky, jsou prázdniny noční můrou. Ne každá totiž dokáže vyřešit problém, kam s dětmi.
Za dnes už nenormálních okolností (normální to bylo několik desetiletí dříve) má každé dítě tátu, mámu, dvě babičky a dva dědečky. Tito se dokázali vzájemně zastoupit a postarat se o děti v době prázdnin. Nynější „rodina“, tedy matka-dítě či matka-děti, často žije na hranici chudoby a platit příměstský tábor je velkým zásahem do rozpočtu. Dva měsíce volna by zcela jistě znamenaly v práci vyhazov. I vztahy se širší rodinou jsou často tak špatné, že dítě může být rádo, má-li aspoň jednu babičku a dědečka, ochotné a schopné péči na pár dní převzít. Ano. Nejen ochotných, ale také schopných, protože jak nám maminky stárnou, stárnou i babičky. Ne každá sedmdesátiletá babička je natolik čupr, aby zvládla desetiletého vnuka. Vidíme, že strašákem rodičů už nejsou jen Vánoce v podobě nucených úsměvů, úklidu a utrácení, ale také prázdniny.
Jak z toho ven? Řešení nám chodí pod okny. Zaúkolujme muže, kteří by se rádi starali o svoje děti a nemůžou. Je jich víc než dost. Jeden příklad za všechny:
„Začínají prázdniny, začal jsem závidět všem otcům a matkám, kterým jejich bývalí partneři „dovolí“ a půjčí jim jejich syny na dovolenou. Neměl jsem možnost již od 15.12.2010 strávit sám se svým synem ani jeden den. Minuly dvoje Vánoce, narozeniny Otíka, prázdniny (letní, jarní, zimní), Velikonoce, mé narozeniny a dokonce i moje svatba proběhla bez přítomnosti mého syna.
Opět tu jsou prázdniny a já trpělivě píši již měsíc každý den sms a maily s dotazem, zda mi tentokrát bývalá umožní strávit něco času s mým synem. Bohužel mé dotazy jsou těžce ignorovány a i když se na ně zeptám přes telefon, tak na toto nechce odpovídat, jen pořád říká: napiš to do sms. Proč se musím pořád doprošovat? Mám také unést svého syna, jako to udělala bývalá?
Krásné léto přeji všem, kdo jsou se svými dětmi. Ale i těm, co musí každý den trpět jako já, když vidí malé děti, jak si hrají, dovádějí ve vodě a vlastně všude, kam se podívám, si užívají sluníčka a volna. Vždy si představuji, jaké by to bylo, kdyby tu byl Otík, mám pro něj připraveno tolik tipů na výlet a tolik věcí na prozkoumání a tolik lumpáren a bojím se, že to zase budu muset odložit snad na příští rok. Otíku, snad se nám podaří strávit spolu pár dní, než tě tvá máma ode mne odloučí natrvalo. Úřady na Slovensku jí v tom bohužel pomáhají a ignorují to, že i já jsem tvůj rodič a ten, kdo tě moc miluje.“ (ZDROJ)
Je mi líto žen, které dělají všechno proto, aby probudily zájem mužů o jejich děti. Znám takové, které raději ani nechtějí výživné, jen aby aspoň jednou za měsíc přijel a děti věděly, že mají tátu. Těmi muži, kteří zájem o svoje děti nemají a jejich matce nepomáhají, opovrhuji. Stejně tak ale opovrhuji ženami, které brání otci svých dětí v tom, aby si je o prázdninách vzal. Takové ženy si soucit a pomoc nezaslouží. Ten si bohužel zaslouží jen jejich děti.
9. 7. 2012 at 8:24
Po přečtení článku mě píchlo u srdce, protože já řeším opačný problém,, já chci, aby otec trávil se synem úplně ten stejný čas jako se mnou, ale on odmítá 🙁
9. 7. 2012 at 13:32
Je to smutné Silvie 🙁
10. 7. 2012 at 14:41
Zažila jsem obojí – otce, který si nebral dcery (už pár let o něm nic nevíme) a teď Maminku, která (navzdory všem možným soudním bůhvíčemu) nedá mému manželovi – jejich tátovi děti. Zrovna teď měli být někde v Českém Ráji. Ale to by se v pátek musel dozvonit… je to vždycky o lidech. A nefunkčním systému, který „trestá“ ty, kdo dodržují pravidla a nějak neumí dosáhnout na ty, kdo je porušují. S touto zdvojenou zkušeností přidavám praktické – nezapomínejme ani na sebe – život máme všichni jen jeden.
10. 7. 2012 at 16:54
Život máme jen jeden a zrůdným rozvodovým průmyslem zničen.
Píchá mne u srdce každé prázdniny, Vánoce, Velikonoce a vlastně každý den.
Proč nemohu jet s vlastními dětmi na dovolenou, jako jsme jezdívali každý rok – jako rodina. Kupodivu jsem na to tenkrát nepotřeboval žádný papír od soudce.
Teď jako loutka na provázku, přesně ve stanovený čas na papíru, jdu do místa kde jsou zavřené mé děti, přesně v napsaný čas jsou vystrčeny ven aby tatínka viděli a ten „id**ot“ tam zase nevolal snad PČR, že není naplněn PAPÍR.
A to vlastně jen když mám štěstí.
Prázdnin se to víceméně netýká, páč dveře jsou zavřené, z papíru si můžu udělat vlašťovku, děti jsou pravděpodobně u tchyně a tam by jel jen sebevrah, bo i PČR to odmítne a alibisticky s úsměvem odkáže – prý na občansko právní řízení
10. 7. 2012 at 22:33
Dobrý den,víte-s prodlužujícím časem trápení nemám sílu věřit v nezralost.To je jen diplomacie psychoanalýz.Nezralost připouští příliš velkou perspektivu.Je to osobnostní malost bez perspektivy změny.Nevidím žádný vývoj osobnosti Majitelky,nesdílí radost s úspěchu vývoje výchovou táty-jen se dál snaží silově primitivně sabotovat.Má prioritu ve vytvoření duševního pouta syna k ní.Dítě září při třetinkové devítiměsíční péči a výchově táty- a matka chřadne zlobou a nenávistí.Jsou takhle povahově navrstveny jako kompost,den po dni,měsíc po měsíci,rok po roce totalitním opatrovnictvím.Jako přes kopírák,PLOŠNĚ.A dále ročníky 50,60 a 70, rozhodují o našich dětech.Stejné ženy,které vytvořily Majitelky,jen to donuceně lepí po evropsku.Jak chcete nečestným a podlým způsobem vychovat čestného člověka?Není dostatečný důkaz pro ty,kteří nemají zákulisní zájmy,že matriarchát nefunguje,když se všeobecně žehrá na charakterní rozklad společnosti?Kdo vychovával,určoval pravidla, těch,kteří jdou záporně příkladem z vysokých míst?Tátové?Když se tady 65 let nosí transparent ,,v zájmu dítěte u matky“?A podle toho se v takzvaných úplných rodinách nechali vydírat tátové natolik,že neplnili svoji roli?Totalitní režimy mají shodné znaky-Soudruzi s NDR se neštítili si dát slovo ,,demokratická“ do názvu státu,aby se mohli chovat nedemokraticky,stejně se chovají dnes,jen ten transparent ,,v zájmu dítěte“ musí být dost velký a dost vysoko aby zkryl zákulisní zájem krmit Hydru.A s úšklebkem ďábel viděl pro každého podíl,syn otce nenáviděl,bratr bratru škodil.Jak ten Kryl totalitu znal i se syndromem zavrženého rodiče.Konec pláče.
10. 9. 2018 at 21:02
je to tragedie z obou stran, mám kamaráda, který byl a je vzorný otec, jen si bývalá našla nového a utekla a dceru mají střídavě a milostivá (moje bývalá kamarádka) dělá neskutečný naschvály a tahá ho všude po soudech. A bývalá kamarádka proto, že mně přesvědčovala abych zůstala s psychopatem a alkoholikem, kvuli kterému jsem málem o dítě přišla. Malá je naštěstí statečná. Pro změnu by si ji rád pujčoval bývalej, kterej ji několikrát ohrozil na životě a to nepřekousnu ani já a kupodivu ani jeho otec se kterým jsem nikdy neměla nejlepší vztah. Těm se ji zase bojím dát, protože jí je 6 let. Vztahy jsou fakt složitý a zamotaný.
11. 9. 2018 at 20:41
🙁