Sylva Höhne a kol.

–

2. Základní sociodemografické údaje o respondentech výzkumu „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ a jejich domácnostech

(Sylva Höhne)

V návaznosti na nastavení podmínek výzkumu „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ je žádoucí představit i další sociodemografické charakteristiky respondentů a jejich domácností (tabulky č. 2.1 a 2.2). Z hlediska nejvyššího dokončeného vzdělání převládali mezi dotázanými muži i ženami středoškoláci s maturitou, a to v obou sledovaných typech péče. Vysokoškolsky vzdělaní muži byli zastoupeni zhruba z jedné třetiny, maturitního vzdělání nedosáhla necelá pětina. Ženy měly oproti mužům častěji jen základní vzdělání a bylo mezi nimi méně vysokoškolaček. Také ekonomická aktivita se mezi muži a ženami dle očekávání lišila. Zatímco všichni muži byli s výjimkou jednotlivců výdělečně činní jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), ekonomické postavení žen bylo rozmanitější. Většina dotázaných žen sice také patřila k pracujícím (ženy mající dítě v rovnoměrné péči o dost častěji než ženy, jejichž dítě je v převážné péči jednoho z rodičů), ve vyšší míře ale byly na mateřské či rodičovské dovolené (příp. v domácnosti) nebo nezaměstnané.

Tabulka č. 2.1 Vybrané sociodemografické charakteristiky respondentů (v %)

Pozn.: * jiné = důchodce, student, jiné ekonomické postavení

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Dotázaní muži byli častěji vyššího věku než ženy. V případě převážné péče o dítě představovali nejpočetnější skupinu muži starší 45 let a ženy nejvýše čtyřicetileté. Věková struktura mužů majících dítě v rovnoměrné péči byla vyrovnanější, s výjimkou nejmladší kategorie, u žen však stejně jako u převážné péče převládaly mladší ročníky.

Dotazníkového šetření se účastnili respondenti ze všech krajů ČR a z různých velikostních kategorií obcí (tabulka č. 2.2). Respondenti mající dítě v rovnoměrné péči se mírně častěji rekrutovali z největších, ale i nejmenších obcí, z hlediska regionálního pak více z hlavního města Prahy a ze Středočeského kraje. Naproti tomu rodiče, jejichž dítě bylo v převážné péči, častěji žili v obcích s 5 až 19 tisíci obyvateli a v rámci krajského srovnání pocházeli mírně častěji než rodiče s rovnoměr-nou péčí z Moravskoslezského či Olomouckého kraje.

Pro dokreslení současné životní situace respondentů je žádoucí zajímat se také o složení jejich domácnosti a o stávající uspořádání péče o (nejmladší) dítě. Přestože více než polovina respondentů se s druhým rodičem svého dítěte rozešla, když bylo toto dítě předškolního věku (viz tabulka č. 1.1), v současnosti, přesněji v době výzkumu bylo toto dítě nejvýše šestileté zhruba u čtvrtiny dotázaných (tabulka č. 2.2). Nejčastěji dosáhlo dané dítě věku povinné školní docházky, tedy 7 až 15 let.

Pokud bychom se soustředili na to, kolik (v době výzkumu) nezletilých dětí měl respondent s bývalým partnerem, ve třech čtvrtinách partnerství se jednalo pouze o jedno dítě mladší 18 let (75 % v případě převážné péče, 74 % u rovnoměrné péče), v další přibližně čtvrtině o dvě takové děti (23 %, resp. 25 %). Tři a více dětí mladších 18 let mělo (v době výzkumu) s expartnerem minimum dotázaných (2 %, resp. 1 %).

Data dotazníkového šetření sice neobsahují informace o tom, v jakém typu domácnosti se rozejití rodiče po rozpadu úplné rodiny nacházeli, umožňují však rozlišit, zda nyní (tj. v době výzkumu) žijí s novým partnerem nebo sami, zda mají v domácnosti nezaopatřené děti, případně zda jsou přítomny i další osoby (prarodiče, zaopatřené děti, další příbuzní, jiné osoby). To může mít vliv na řadu oblastí, o které jsme se zajímali, například na ekonomickou situaci domácnosti, spokojenost v osobním životě či zvládání péče o dítě. Představitelé tzv. rekonstituovaných rodin (tj. rodiny s nevlastním rodičem, případně nevlastním dítětem) tvořili v datovém souboru přibližně jednu třetinu, a to jak v případě převážné, tak rovnoměrné péče o dítě (tabulka č. 2.2). Pokud měli dítě v rovnoměrné péči, více než dvoutřetinová většina z nich neměla se svým aktuálním partnerem společné dítě. Zato u dotázaných žijících v době výzkumu v rekonstituované rodině, jejichž dítě je v převážné péči jednoho z rodičů, jsou podíly těch, kteří mají nebo nemají s novým partnerem společné dítě, takřka vyrovnané. Zhruba polovina dotázaných s dítětem v převážné i rovnoměrné péči byla v pozici sólo rodiče. Většina z nich žila jen s nezaopatřenými dětmi, tedy bez dalších osob, a představuje takzvaně čistou neúplnou rodinu. Zbývající kategorii typu domácnosti naplňují samostatně, s partnerem nebo s dalšími osobami žijící respondenti, v jejichž domácnosti se však po většinu dní v měsíci nevyskytuje nezaopatřené dítě. Je zřejmé, že v případě převážné péče o dítě se jedná o nerezidenčního rodiče, u nějž dítě přespává nejvýše osm nocí v měsíci.

Tabulka č. 2.2 Vybrané charakteristiky domácností respondentů (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Rezidenční rodiče, tedy respondenti muži i ženy převážně pečující o dítě, byli ze tří pětin v postavení sólo rodičů, ze dvou pětin žili s novým partnerem v rekonstituované rodině. Naopak u tří pětin nerezidenčních rodičů nebydlelo v domácnosti žádné nezaopatřené dítě a většina z nich (60 %) nežila ani s partnerem. U další čtvrtiny se jednalo o rekonstituovanou rodinu a u zbývajících 13 % o sólo rodiče. Ženy respondentky mající dítě v rovnoměrné péči, byly v nadpoloviční většině (56 %) samoživitelkami, další třetina jich žila s novým partnerem v rekonstituované rodině. Situace mužů, respondentů majících dítě v rovnoměrné péči, byla v tomto směru mírně odlišná: 45 % z nich lze označit za samoživitele, ve 30 % utvořili rekonstituovanou rodinu a s 25 % nebydlelo (po většinu dní v měsíci) v domácnosti žádné (jiné) nezaopatřené dítě.

2.1 Uspořádání péče o dítě

Jak již bylo uvedeno výše, u převážné péče o dítě lze rozlišit, je-li respondent v postavení hlavního čili rezidenčního rodiče nebo druhého, tedy nerezidenčního rodiče. Téměř tři čtvrtiny (72 %) respondentů s převážnou péčí o dítě představovaly hlavního rodiče (581 žen a 181 mužů), více než čtvrtina rodiče nerezidenčního. Respondentek matek v pozici druhého rodiče přitom bylo v datech velmi málo (jen 27), a to nejen v porovnání s nerezidenčními respondenty otci (270). Současně lze tedy určit, který z rodičů je tím hlavním pečujícím. Data potvrzují výraznou dominanci matek jako hlavních pečujících. V našem výzkumu bylo 80 % (nejmladších) s expartnerem společných dětí v převážně péči matky a zbývajících 20 % v převážné péči otce. Budeme-li tedy při další analýze zohledňovat, v čí převážné péči se dítě nachází, vyjdeme z tohoto konceptu. U dílčích charakteristik týkajících se domácnosti respondenta budeme zohledňovat, zda respondentem byl hlavní, rezidenční rodič, nebo ten druhý, nerezidenční.

Ačkoli by se dalo očekávat, že matky budou mít v převážné péči spíše menší děti a otcové spíše ty starší, data výzkumu „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ to nepotvrzují. Rozdíly ale existují dle četnosti péče, respektive míry styku, kontaktu rodiče s dítětem. V případě převážné péče matky se ve srovnání s převážnou péčí otce častěji jedná o výhradní formu této péče, kdy dítě u druhého rodiče vůbec nepřespává (56 % vs. 43 %; tabulka č. 2.3). Je-li tedy dítě v péči otce, matka se více – alespoň z pohledu vyššího počtu dní či nocí, které u ní dítě tráví – podílí na jeho péči, než je tomu v opačném případě. U výhradní péče to lze potvrdit četností měsíčního kontaktu nerezidenčního rodiče s dítětem. Přibližně každé páté dítě ve výhradní péči otce (21 %) se s matkou vídá minimálně pětkrát za měsíc. Naproti tomu žije-li dítě výhradně u matky, jen 14 % z nich se s otcem vídá pětkrát měsíčně nebo častěji. Zcela bez kontaktu s druhým rodičem je přitom 30 % dětí ve výhradní péči matky, resp. 20 % dětí ve výhradní péči otce (graf č. 2.1). Dokladem častějšího styku dítěte s nerezidenční matkou než s nerezidenčním otcem je i nastavení režimu, v jakém probíhá. Zatímco děti v převážné péči matky tráví se svým otcem nejčastěji jeden až dva víkendy v měsíci, případně ještě jeden či dva dny navíc, u dětí v převážné péči otce je nejčastějším režimem týdenní střídání pobytu u každého rodiče.

Tabulka č. 2.3 Typy převážné a rovnoměrné péče podle vybraných specifik (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Graf č. 2.1 Jak často se s dítětem ve výhradní péči matky/otce vídá jeho druhý rodič (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Rovnoměrná péče o dítě je zpravidla nastavena tak, že dítě střídá bydliště rodičů. Ve výzkumu se objevila pouze 2 % respondentů, jejichž dítě zůstává v jednom bytě a rodiče se zde u něj střídají (tabulka č. 2.3). I v těchto případech je však míra zapojení matek do péče o děti vyšší než u otců. Lze to tvrdit na základě počtu nocí, které dítě obvykle u rodičů tráví. Zatímco více než polovina žen majících dítě v rovnoměrné péči sdělila, že dítě u ní tráví 16 až 21 dní v měsíci, z mužů to deklaroval jen každý šestnáctý (7 %). Necelá polovina mužů totiž uvedla, že se jedná o rovných 15 nocí v měsíci a další dvě pětiny zmínily ještě nižší počet nocí (graf č. 2.2). Zhruba v polovině případů (48 %) se rovnoměrná péče o dítě realizuje na principu pravidelného týdenního střídání dítěte u každého z rodičů. Režim odpovídající spíše převážné péči o dítě s rozšířeným stykem, spočívající v tom, že dítě tráví pravidelně jeden až dva víkendy v měsíci a k tomu jeden či dva dny u jednoho rodiče a zbytek u druhého, se týkal pětiny dětí. Ve zbývajících případech (23 %) funguje rovnoměrná péče o dítě na jiné bázi, většinou ale pravidelné než nepravidelné. Roli zde hraje přání dítěte, pracovní vytížení rodičů, blízkost jejich bydliště a jiné, což je mnohdy podloženo vzájemnou dohodou obou rodičů.

Graf č. 2.2 Obvyklý počet nocí, které dítě v rovnoměrné péči rodičů u nich tráví (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

2.2 Sociodemografické charakteristiky expartnerů a jejich domácností

Kromě sociodemografických charakteristik dotazovaného rodiče je žádoucí blíže poznat také jejich expartnery, tedy druhého rodiče (nejmladšího) dítěte. Naprostá většina dotázaných věděla, jakého nejvyššího vzdělání jejich expartner dosáhl (tabulka č. 2.4). Zatímco ženy, jejichž dítě je v převážné péči rodičů, měly nejčastěji za partnera muže se základním vzděláním nebo vyučeného, ale bez maturity (47 %), expartnerky mužů se stejným uspořádání péče o dítě byly nejčastěji středoškolačky s maturitou (56 %). Vysokoškolského vzdělání dosáhla méně než pětina těchto expartnerů, resp. expartnerek. Vzdělanostní struktura bývalých partnerů respondentů, kteří mají dítě v rovnoměrné péči, byla vcelku odlišná. Ženy expartnerky sice stále nejčastěji zakončily své studium maturitou (52 %), více jich však bylo vysokoškolaček než se základním vzděláním. Muži v postavení expartnerů s dítětem v rovnoměrné péči měli většinou středoškolské vzdělání s maturitou a dále mírně častěji jen základní vzdělání než vysokoškolské. Souhrnně lze říci, že polovina rodičů, jejichž dítě je v převážné péči jednoho z nich, dosáhla stejné úrovně vzdělání, v dalších třech desetinách měla vyšší vzdělání žena. Současně se ukazuje, že u převážné péče hraje rozdíl ve vzdělanostní úrovni rodičů důležitou roli, neboť s vyšším vzděláním příslušného rodiče bývá dítě častěji právě v jeho převážné péči. Žena měla vyšší vzdělání než bývalý muž v 33 % případů její převážné péče o dítě ve srovnání s 11 %, kdy bylo dítě v převážné péči otce. A podobně v 31 % případů převážné péče otce měl vyšší vzdělání muž, kdežto u převážné péče matky to bylo pouze 16 %. Rovnocenného vzdělání dosáhli oba rodiče v 60 % případů rovnoměrné péče o dítě. Zastoupení rodin, ve kterých měl vyšší vzdělání muž, bylo stejné (pětinové) jako u případů, kdy měla vyšší vzdělání žena. Obecně lze ale říci, že rodiče mající dítě v rovnoměrné péči, vykazují spíše vyšší vzdělanostní úroveň, než když péče o dítě spočívá převážně na jednom rodiči. Oba rodiče měli nejvýše základní vzdělání nebo jeden z nich maturitu v 37 % případů převážné péče o dítě, kdežto stejně co do výše vzdělání na tom bylo 28 % rodičů pečujících o dítě rovnoměrně. Naproti tomu vysokoškolsky vzdělaní byli oba rodiče v 18 % případů rovnoměrné péče, resp. v 11 % případů převážné péče o dítě.

Tabulka č. 2.4 Vybrané sociodemografické charakteristiky expartnerů respondentů (v %)

Pozn.: * jiné = důchodce, student, ve výkonu trestu, jiné ekonomické postavení

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Znalost aktuálního sociálně-ekonomického postavení expartnera byla menší než u jeho dosaženého vzdělání, zvláště v případě převážné péče. Většina expartnerů mužů i žen byla výdělečně činná, ti nepracující představovali převážně nezaměstnané, bývalé partnerky pak ve vyšší míře byly na mateřské či rodičovské dovolené, případně v domácnosti (tabulka č. 2.4). Věková struktura expartnerů se příliš neodlišovala od věku respondentů. Muži bývají v páru zpravidla starší. Platí to i pro rodiče – bývalé partnery – neboť v 66 % případů, kde je realizována převážná péče o dítě, je otec starší než matka, při rovnoměrné péči o dítě je tento podíl ještě vyšší (77 %). Stejného věku jsou rodiče v dalších 13 %, resp. 10 % případů, podobně zastoupeni jsou bývalí partneři, kde je otec mladší než matka (16 %, resp. 11 %). Věkový rozdíl mezi rodiči činil nejčastěji jeden až tři roky.

O domácnosti expartnerů, tedy druhých rodičů nejmladšího dítěte, lze zjistit, zda žijí ve společné domácnosti s novým partnerem a zda tam případně jsou i další nezaopatřené děti. To může mít případně vliv na řadu aspektů péče bývalých partnerů o společné děti. Čtvrtina respondentů, mužů i žen v postavení hlavních pečujících v převážné péči o dítě, však nevěděla, jestli jejich bývalý partner žije v partnerství či nikoli. Další přibližně dvě pětiny si byly jisty, že expartner má nového partnera, podle zbývající necelé třetiny žili v tomto ohledu sami. Při výhradní formě péče, kdy dítě přespává pouze u hlavního rodiče, byla nevědomost o partnerské situaci druhého rodiče větší (30 %), než když druhý rodič měl u sebe dítě jeden až osm dní v měsíci (15 %). V tom druhém jmenovaném případě podle respondentů až polovina expartnerů žila v novém partnerství a dítě se tedy po několik dní v měsíci pravděpodobně setkávalo s nevlastním otcem či matkou. Jen každý šestý nerezidenční rodič, u nějž dítě vůbec nepřespává nebo přespává nejvýše osm dní do měsíce, neznal partnerskou situaci hlavního rodiče. Necelá polovina nerezidenčních rodičů však uvedla, že jejich bývalý partner bydlí s novým partnerem a dítě tedy většinu měsíce žije v úplné rekonstituované rodině s nevlastním otcem či matkou. Také v případě rovnoměrné péče zažívá dítě poměrně často přítomnost nevlastního otce či matky u svého druhého rodiče, neboť podle poloviny respondentů bydlí jejich expartner, s nímž má dítě v rovnoměrné péči, s novým partnerem. Desetina dotázaných partnerskou situaci druhého rodiče neznala, zbývající dvě pětiny respondentů z rovnoměrné péče se domnívaly, že druhý rodič s žádným partnerem nežije.

Podíváme-li se na to z pohledu dětí, jestli se v některé domácnosti setkávají s novým partnerem svého rodiče a mají tedy určitou zkušenost s nevlastním otcem či matkou, ukazuje se, že zhruba každé páté dítě v převážné i rovnoměrné péči rodičů zažívá více či méně častou přítomnost nevlastního otce i matky, neboť oba jeho rodiče mají nové partnery (graf č. 2.3). Nejčastější je však situace, kdy má nového partnera pouze jeden z rodičů. V případě převážné péče o dítě platí, že v novém partnerství žije spíše ten druhý, nerezidenční rodič. V případě rovnoměrné péče o dítě bydlely s novým partnerem častěji matky než otcové. Naproti tomu celkově u 20 % dětí v převážné péči a 27 % dětí v rovnoměrné péči nežil ani jeden z rodičů dítěte v novém partnerství.

Graf č. 2.3 Existence nových partnerství u rodičů majících dítě v převážné nebo rovnoměrné péči (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Určitá neznalost panovala u respondentů rovněž v otázce na alespoň občasnou přítomnost nějakých nezaopatřených dětí v domácnosti druhého rodiče. V případě převážné péče o dítě si tím nebyla jistá necelá pětina dotázaných, u rovnoměrné péče téměř desetina. Zhruba polovina dotázaných v převážné péči a dvě třetiny z rovnoměrné péče uvedly, že s druhým rodičem žádné další nezaopatřené dítě nebydlí. O jejich přítomnosti tedy byla přesvědčena zhruba čtvrtina dotázaných z obou typů péče.

2.3 Finanční a bytová situace respondentů

Příjmová situace rodiny se odvíjí od počtu členů domácnosti a jejich ekonomické aktivity. Pro vyjádření čisté měsíční výše příjmů domácnosti byli respondenti požádáni o zařazení se do jednoho z devíti desetitisícových intervalů, přičemž započítat měli veškeré mzdy, platy, sociální dávky, případně čisté příjmy z dalších zdrojů. Podobně jako v jiných výzkumech se i v tomto určitý podíl respondentů odmítl vyjádřit k výši příjmu domácnosti (14 % respondentů s převážnou péčí, 21 % respondentů s rovnoměrnou péčí) a jednotky procent jeho výši neznaly (2 %, resp. 3 %). V rámci zohlednění četnostního zastoupení v jednotlivých příjmových kategoriích a možnosti jejich dalšího porovnání napříč vybranými typy domácností byly původní kategorie zúženy na tři skupiny (graf č. 2.4 a 2.5).

Graf č. 2.4 Čisté měsíční příjmy domácnosti respondenta podle typu domácnosti a typu současné péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Graf č. 2.5 Čisté měsíční příjmy domácnosti podle pohlaví respondenta a typu současné péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Předně se potvrzuje horší příjmová situace sólo rodičů, významné jsou ale i genderové rozdíly. S nejnižšími příjmy disponovaly matky samoživitelky, které mají dítě v převážné péči. Téměř tři pětiny z nich měly příjem domácnosti nižší než 30 000 Kč (v tom čtvrtina příjem dokonce pod 20 000 Kč a třetina od 20 000 do 29 000 Kč). Ze sólo matek pečujících o dítě rovnoměrně s jeho otcem měla příjem v nejnižší kategorii přibližně třetina (36 %), další třetina (32 %) disponovala příjmem od 30 000 do 49 000 Kč. To z mužů vystupujících v pozici sólo rodiče s dítětem v rovnoměrné péči nedosáhla 30 000 Kč pětina, třetina hospodařila s 30 000 až 49 000 Kč a další pětina s příjmy ještě vyššími. Přítomnost nového partnera a život v úplné (rekonstituované) rodině výrazně posouvá příjmovou situaci domácnosti do vyšší úrovně.

S nižší příjmovou úrovní domácnosti se pojí častější čerpání sociálních dávek, do kterých měly být zahrnuty dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, důchody, podpora v neza-městnanosti aj. Zřejmá je opět i genderová podmíněnost, ukazující na to, že ženy (respondentky) patří k častějším příjemcům sociálních dávek. Platí to jak v případě rovnoměrné péče o děti, kde čerpání dávek uvedla každá čtvrtá žena, ale jen každý osmý muž, tak u převážné péče o dítě. Rozlišíme-li, zda byl respondent tím hlavním (rezidenčním) rodičem, plynuly sociální dávky do každé třetí domácnosti rezidenčních žen, do každé páté domácnosti rezidenčních mužů a do každé sedmé domácnosti mužů, kteří však nejsou hlavními pečovateli o dítě. Ženy v čele neúplné rodiny se přitom v míře pobírání sociálních dávek nelišily od zástupkyň rodin rekonstituovaných.

Finanční situace domácnosti je úzce provázána se zkušeností s exekučním řízením. V době výzkumu byl návrh na exekuci podán u necelých 6 % respondentů s dítětem v převážné péči. U dalších 11 % již byla vypořádána. Fakt, že s exekucí nikdy nepřišli do přímého styku, sdílelo 81 % dotázaných a zbývající 3 % odmítla na tuto otázku odpovědět. Dle pohlaví respondenta a typu rezidenční péče se neprokázaly statisticky významné rozdíly. V případě rovnoměrné péče o dítě je nějaká zkušenost s exekucí mnohem nižší, a to jak u mužů, tak u žen. Celkově na 90 % z nich nebyla exekuce nikdy podána. V době výzkumu ji řešila 2 % dotázaných, dalších 6 % ji mělo již vypořádanou, 2 % se k tomu odmítla vyjádřit. S exekucí se častěji potýkaly nízkopříjmové domácnosti více závislé na sociálních dávkách.

Pokud měli respondenti zhodnotit, jak se jim daří vyjít s příjmy domácnosti, ženy byly kritičtější než muži. Velké nebo určité obtíže vyjádřila až polovina žen majících dítě v převážné péči. Pokud byly současně samoživitelkami, s těžkostmi při vycházení s příjmy se potýkaly tři pětiny z nich, pokud žily s novým partnerem v rekonstituované rodině, obtíže deklarovala třetina. Naproti tomu muži v postavení rezidenčních i nerezidenčních otců ze dvou třetin nepociťovali téměř žádné obtíže vyjít s příjmem. Problémy při hospodaření s rodinným rozpočtem častěji oproti mužům vyjadřovaly také ženy s dítětem v rovnoměrné péči (46 % vs. 36 %). Dle očekávání se míra potíží při vycházení s měsíčním příjmem domácnosti výrazně snižuje s jeho rostoucí výší. Větší obtíže při nakládání s příjmem jsou dále vázány na aktuálně probíhající nebo již vypořádané exekuční řízení.

Velmi silná je korelace mezi mírou obtíží při vycházení s příjmem domácnosti a tím, nakolik mohou zaplatit dětem vše, co potřebují. Čím větší potíže při hospodaření s rodinnými financemi vyjadřují, tím častěji uvádějí, že dětem nemohou koupit vše potřebné, a naopak. V souhrnu nicméně čtyři pětiny dotázaných (80 % z převážné péče a 84 % z rovnoměrné péče) spíše či určitě nevnímaly, že by nemohly zajistit dětem vše potřebné. Opomenout však opět nelze genderové diference, neboť nemožnost zaplatit dětem vše, co potřebují, uváděly častěji ženy, a sice jak ty převážně pečující o dítě (23 % ve srovnání s 15 % rezidenčních i nerezidenčních otců), tak ty s dítětem v rovnoměrné péči (22 % oproti 11 % mužů).

V dotazníkovém šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ byla zjišťována také bytová situace dotázaných z hlediska právní formy užívání bytu. Převažující vlastnická forma bydlení se potvrdila i zde. Ve vlastním bytě nebo rodinném domě žila zhruba polovina rodičů, dotázaných mužů i žen pečujících o dítě rovnoměrně, ale i přibližně každý druhý rodič, jehož dítě bylo v převážné péči jeho vlastní, případně druhého z rodičů (graf č. 2.6). Třetí nejčastější formou bylo bydlení v nájmu, kde žila čtvrtina rodičů s dítětem v rovnoměrné péči a necelá třetina dotázaných v případě převážné péče. Statisticky významně méně často bydleli v nájmu muži převážně pečující o dítě (22 %). Za „jiným“ typem bydlení (uváděným spíše výjimečně) se skrýval například azylový dům či ubytovna, obecní byt, bydlení u kamarádů, spíše provizorní bydlení v zahradním domku či chatě, ale i spolu-vlastnictví bytu s bývalým partnerem. Při zohlednění typu domácnosti vlastní byty, a především domy častěji obývaly rekonstituované rodiny, naproti tomu sólo rodiče ve vyšší míře bydleli v nájemních bytech, ale i v bytech patřících rodičům nebo jiným příbuzným.

Graf č. 2.6 Právní forma užívání bytu dle typu současné péče o dítě (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN – JÍT NA ZAČÁTEK

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.