Aleš Hodina
„Tati, já nechci k mamince,“ začala Diana kňourat v autě, zatímco padající sníh tvořil na silnici souvislou, stále se zvětšující vrstvu.
Musel ji vozit tam i zpátky, přestože ten, kdo se odstěhoval tak daleko, byla její matka. Ta vždy jen milostivě dceru vpustila nebo vypustila rozvrzanými vrátky svého domu.
„Vždyť víš, že by se maminka zlobila, kdybys k ní nepřijela včas.“
„No jo, ale proč nemůžu být doma dýl?“
Domov pro ni byl stále tam, kde dřív žila s oběma rodiči. A kde teď zůstal jen táta a její plyšáci.
„Maminka nechce. A soud to taky nepovolil.“
„Ale já chci, tatínku,“ řekla. Napůl prosebně a napůl vzdorovitě.
Kéž by si to mohla sama rozhodnout, pomyslel si otec. Soudkyně a sociální pracovnice, samy také často rozvedené, chtějí to, co si přeje matka.
„Tati,“ pokračovala dcerka, „Veronika teď pořád jezdí na víkendy k babičce. Skoro se nevidíme.“
Veronika byla její nejlepší kamarádka. Dřív spolu hodně chodily ven, hrály si, navštěvovaly se. I jejich rodiče se znali, předloni dokonce jeli i s dětmi na společnou dovolenou. Teď je Diana doma jen tři dny ze čtrnácti. Má „rozšířený víkendový styk“ a Veronika v tu dobu odjíždí k babičce.
Sníh se začal mísit s deštěm.
„Kdybych byla týden u tebe a týden u mámy, bylo by to lepší. Aspoň by taky na mě tolik neřval ten tydýt. A máma mi přitom říká, že ty jsi zlej. A to není pravda.“
„Tydýtem“ dcera nazývala nového přítele matky. Pracoval jako dělník v dolech, čemuž odpovídaly i jeho způsoby. Před časem opustil nemocnou ženu s dcerou a našel si novou, zdravou. Dianinu matku. Těžko říct, kde k němu přišla. Sama byla vysokoškolačka a učila v mateřské školce.
Většina jejích kolegyň byla už také rozvedená. A všechny udělaly z otců víkendové stykače a platiče alimentů…
„Jedete pozdě. O čtvrt hodiny.“
Objevila se ve vrátkách a mrkala, jak jí déšť a sníh padal do očí. Díval se na ni, už k ní nic necítil, ale uvědomil si, jak hodně ztloustla za tu dobu, co nejsou spolu.
„Byla špatná cesta. Copak nevidíš, jak je?“
Diana šla už raději dovnitř.
A po cestě si říkala, že jednou, za dlouho, až bude velká a bude mít děti, nemůže přece být taková jako její máma…
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
4. 3. 2013 at 14:10
tak to je pěknej článek,hlavně pravdivej co se děje s dětmi.
4. 3. 2013 at 17:23
Ano, pěkná ukázka toho, jak děti trpí kvuli bezohlednosti svých matek.Ty příběhy jsou různé a také podobné
5. 3. 2013 at 20:19
Zatím je to dobrý, zatím holčička nechce být jako její máma. Zatím holčička umí rozlišovat mezi dobrem a zlem. Horší je když je dítě matkou zmanipulované tak, že přestane komunikovat s otcem nebo i s jeho rodiči. Přitom kromě manipulace matkou k tomuto chování důvod nemá. Otce a prarodiče mělo dříve moc rádo a oni mu nic zlého neudělali. Přesto se chování dítěte pod vlivem matky mění. Toto je poškozování dítěte a bohužel mu můžete jen přihlížet, protože soudy proti těmto zločinům nezasáhnou.
6. 3. 2013 at 0:31
Nejjednodušší a nejpřirozenější obranou proti manipulaci dítěte je trávit co nejvíce času s druhým rodičem.
6. 5. 2013 at 0:23
Článek hodně založený na citech. Jak je to ve skutečnosti, to se nikdo nedoví, ale pěkně napsané to je …