Eva Decroix
–
7.8 Notář jako nestranná autorita
Dle notářské řádu vykonává notář notářskou činnosti nestranně. To je velmi důležité v rámci úvah o roli notáře v rozvodové agendě. V roce 2019 se projednával legislativní návrh, jehož součástí byl návrh, aby opatrovnickou dohodu vyhotovovali výlučně notáři. Dohoda by byla sepsána notářem v podobě notářského zápisu s přímou vykonatelností. Jakkoliv se tehdy návrh veřejně označoval jako „rozvody u notáře“, návrh nepředpokládal, že by notáři skutečně rozváděli manželství, neboť pravomoc soudu k vyslovení rozvodu byla zachována. Proti tomuto návrhu se zvedla vlna nevole ze strany advokátů, kteří zastupování klientů v rodinných věcech považovali za svou doménu a neshledávali notáře v této oblasti dostatečně kompetentní. (613) V průběhu vyjednávání bylo nakonec od zapojení notářů upuštěno. Výsledný návrh nakonec zcela a úplně vypustil pravomoc soudu ke schvalování opatrovnických dohod, aniž by ji nahradil. Výsledný návrh tedy ponechával uzavření opatrovnických dohod pouze na shodné smluvní vůli rozvádějících se rodičů bez povinnosti následného soudního schválení či intervence notáře. Tento reformní směr považuji za chybný, neboť ruší aspekt rozvodového procesu, ve kterém stát nemá rezignovat na svou roli s ohledem na nejlepší zájem dítěte, jeho ochranu a podporu jako zranitelné, slabší strany.
Role notáře jako osoby pověřené sepisem opatrovnické dohody se navíc v praxi může střetnout právě s nárokem na nestrannost notáře. Tento potenciální střet zájmů a funkcí na straně notáře vyřešila Francie v rámci své zákonné úpravy notářského rozvodu uložením povinného právního zastoupení advokátem pro každého z rozvádějících se manželů. Notář v této koncepci notářského rozvodu je opět jen autoritou registrující vůli manželů, autory opatrovnické dohody jsou advokáti a rozvádějící se manželé.
7.9 Notář, nebo úřad?
Výše předestřené úvahy lze částečně analogicky vztáhnout i na rozvody administrativní. I v případě přenosu pravomoci k vyslovení rozvodu na státní orgán je nutné se vypořádat především s tím, zda je možné tak učinit i v případě, kdy jsou manželé současně rodiči nezletilých dětí. Stejně tak podmínky vztahující se k nutné společné vůli manželů, jejich dohodě o porozvodovém uspořádání či případné zavedení ochranné lhůty jsou dle mého názoru předmětem stejných úvah a vstupních parametrů jako rozvody notářské.
Vyslovení rozvodu orgánem nadaným státní mocí se zdá logickým krokem v tom smyslu, že se neuplatní námitky vyžadující, aby o statusovém právu nerozhodoval jiný než státní orgán.
Jaký správní orgán by mohl být příslušný v české soustavě k vyslovení administrativních rozvodů? Jako nejvhodnější se po vzoru některých zahraničních právních úvah jeví matriční úřady. (614, 615) Matriční úřad je dle zákona o matrikách úřad odpovědný za vedení knihy manželství, do které jsou zapisovány vybrané matriční události (např. uzavření manželství) a vybrané matriční skutečnosti (např. rozvod manželství). (616)
Současně uplatníme-li tezi předkládanou notáři, že rozvody u soudu jsou stresující a je nutné je dedramatizovat, pak rozvod pojatý jako čistě administrativní matriční úkon je v tomto ohledu událostí zcela jistě nejméně stresovou záležitostí. Většina lidí ve svém životě již nějakou zkušenost s jednáním a vyřizováním žádostí a právních jednání na úřadech má. Úřady obce jsou dostupné všem, informace o úřdeních hodinách, o postupech, nutných přílohách a průběhu řízení jsou dohledatelné na webových stránkách obce. Na úřadech je jednoduché se doptat na pomoc. Kapacitně je matričních úřadů v České republice násobně více (1 275 v roce 2021) než notářů nebo okresních soudů, tedy není důvod se domnívat, že by docházelo k průtahům ve vyřizování.
Současně je zde ale velmi důležitá symbolická rovina. Vyslovení rozvodu soudem, notářem nebo matričním úřadem má vždy takovou společenskou důležitost, jakou autoritu a vážnost požívá daný orgán.
Rozvod vyslovený soudem je jistě stresovou záležitostí i s ohledem na to, jakou autoritu a vážnost má justice v očích veřejnosti. Vyřízení rozvodu na obecním úřadě, kam většina lidí chodí platit poplatky za psa, popelnice, vyřizovat si občanské průkazy nebo pasy, by bylo součástí každodenního občanského života a obecně by bylo vnímáno jako dostupné.
Opět si proto položme otázku, jak dostupné rozvody potřebujeme. A zda je možné některé rozvody, především ty, na kterých jsou manželé dohodnuti, vnímat jako pouhý administrativní úkon matriční povahy na stejné úrovni jako uzavření manželství nebo se jedná o zásah do statusového práva, který si zasluhuje větší pozornost a ověření podmínek.
7.10 Za jakých podmínek mohou mít notáři své místo v rozvodovém řízení?
Z výše uvedeného pojednání si dovolím učinit následující dílčí závěry k další odborné a veřejné diskuzi:
– O pravomoci notáře v rozvodových řízeních může být uvažováno na úrovni soudního komisaře vydávajícího usnesení o rozvodu nebo může být notář pověřen sepisem veřejné listiny obsahující společnou vůli manželů o rozvodu pro účely zápisu rozvodu do veřejného registru.
– Přenesení pravomoci v jakékoliv formě na notáře v oblasti rozvodů se jeví jako smysluplné a systémové pouze u rozvádějících se bezdětných párů, kteří jsou dohodnuti jak na principu rozvodu, tak na vypořádání společného jmění manželů a úpravě otázky bydlení po rozvodu.
– Požadovaná rychlost dosažení rozvodu musí být adekvátně vyvážena s nutností vyhnout se unáhleným rozhodnutím s příliš snadným výsledkem.
– Přínos notáře v rozvodovém řízení oproti soudnímu vyslovení rozvodu se omezuje na méně formální a neveřejné projednání návrhu. Rozvod bude i nadále stresovou událostí.
– Úvahy o zavedení notářských rozvodů by se měly vypořádat s tím, zda není dostupnější a vhodnější alternativa rozvodů vyslovených matričním úřadem obce.
Podmínky administrativních rozvodů de lege ferenda
– Pravomoc matričního úřadu přísluší dle posledního místa bydliště manželů.
– Manželé nemají společné nezletilé děti.
– Manželství trvalo alespoň jeden rok.
– Manželé uzavřeli a předkládají dohodu o vypořádání společného jmění manželů, výživném a úpravě bydlení po rozvodu s ověřenými podpisy.
– Platí možnost podat žádost osobně nebo online ( datová schránka, e-identita).
– Žádost musí být společná, nebo se k ní musí druhý manžel připojit.
– Ochranná lhůta mezi podáním žádosti a vydáním osvědčení o rozvodu trvá 60 dní, během ní může kterýkoliv z manželů vzít žádost zpět.
– Vydání osvědčení o rozvodu předchází osobní jednání s oběma manželi na matričním úřadu k ověření shodné společné vůle, lze případně spojit s vydáním osvědčení.
– Pokud vyvstanou pochybnosti o splnění zákonných podmínek pro administrativní rozvod, žádost bude neúplná nebo jeden z manželů změní stanovisko, řízení se zastavuje a manželé musí podat návrh na rozvod k soudu.
– Správní poplatek je ve stejné výši jako poplatek soudní, případně mírně ponížen jako motivační prvek pro podporu dohod.
Podmínky notářských rozvodů de lege ferenda
– Pravomoc notáře není omezena místní příslušností.
– Manželé nemají společné nezletilé děti.
– Manželství trvalo alespoň jeden rok.
– Manželé uzavřeli a předkládají dohodu o vypořádání společného jmění manželů, výživném a úpravě bydlení po rozvodu s ověřenými podpisy.
– Platí možnost podat žádost osobně nebo online ( datová schránka, e-identita).
– Žádost musí být společná, nebo se k ní musí druhý manžel připojit.
– Ochranná lhůta mezi podáním žádosti a vydáním osvědčení o rozvodu trvá 60 dní, během ní může kterýkoliv z manželů vzít žádost zpět.
– Sepisu notářského zápisu o rozvodu předchází osobní jednání s oběma manželi na notářském úřadě k ověření shodné společné vůle.
– Pokud vyvstanou pochybnosti o splnění zákonných podmínek pro notářský rozvod, žádost bude neúplná nebo jeden z manželů změní stanovisko, řízení se zastavuje
a manželé musí podat návrh na rozvod k soudu.
– Odměna notáře je ve stejné výši jako poplatek soudní, případně mírně ponížena jako motivační prvek pro podporu dohod.
Výše uvedené podmínky notářských a administrativních rozvodů jsou pouze jakýmsi rámcem pro další odbornou a možná i politickou diskuzi. Jako autorka této práce nejsem přesvědčena o nutnosti nebo naléhavosti zavedení alternativních forem rozvodu do českého právního řádu. Důvody byly předneseny výše. Nedomnívám se, že dojde k zásadnímu či citelnému odbřeměnění opatrovnické justice, neboťpříčiny zatížení opatrovnické justice tkví jinde. Současně se nedomnívám, že důvody pro zavedení notářských či administrativních rozvodů jsou natolik palčivé, aby bylo nutné přistoupit k natolik zásadní koncepční změně rozvodového práva. Naopak za vhodnou považuji reformu soudního rozvodu, tak aby tento lépe odpovídal požadavkům účastníků i justice. Současně mám za to, že je nutné zaměřit pozornost na odpovídající systém doprovodných služeb, které umožní snížit konfliktnost rozvodu a zajistí adekvátní ochranu dítěte prostřednictvím posilování porozvodového smíru jako základního cíle. Zcela zásadní reformy by měly proběhnout v oblasti kolizního opatrvnictví a zavedení odpovídajícího právního zastupování dítěte.
Notářský rozvod ve Francii, který sloužil jako výchozí bod pro úvahy o funkčnosti a budoucnosti české opatrovnické justice, je krokem, který je sice čistě teoreticky do českého právního řádu transponovatelný, ale jeho zavedení, ať již ve stejné, či obdobné podobě, jaká platí ve Francii, by neumožnila splnění cílů a výzev, před kterými česká opatrovnická justice a obecně česká opatrovnická agenda nyní stojí. Unifikační tendence navazující na proměnu společnosti napříč všemi evropskými státy ale budou samozřejmě působit dál a diskuze o zavedení notářských rozvodů do českého právního řádu zůstane dle mého tématem pro odbornou, politickou i širokou veřejnost i v následujících letech.
(613) Stanovisko Unie rodinných advokátů, č. 6/2019 k problematice zvané „rozvody u notáře“
(614) Ládlová nabízí také alternativu: Lépe se jako vhodný příslušný správní orgán k ukončování manželství jeví krajský úřad jako takový. Ustanovení § 67 odst. 1 písm. g) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích stanovuje, že „Krajský úřad vykonává přenesenou působnost s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny zastupitelstvu a radě nebo zvláštnímu orgánu. Krajský úřad… g) vykonává další působnosti svěřené mu zákonem.“ Pokud budeme tuto myšlenku dále rozvíjet, pravděpodobně můžeme předpokládat vznik speciálního odboru či oddělení, do jehož působnosti by rozvody spadaly, případně si dovedu představit, že by rozvody spadaly pod odbor správní a legislativní.“
(615) Ke stejným závěrům dospěly Ládlová a Diem My Tran.
(616) Zákon č. 301/2000 Sb., zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
Okomentovat