Miroslav Kapr
Že se právě na Sv. Valentýna koná happening o domácím násilí? To jistě není náhoda.
Dne 14.2.2013 byl obecně prospěšnou společností Pomoc v nouzi za účasti sokolovského intervenčního centra a azylového domu v Sokolově na schodech Domu kultury (Hornický dům) pořádán HAPPENING PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ.
MF Dnes na tuto akci 12.2 upozorňovala a jelikož jsem měl ten den cestu do Sokolova, tak jsem se této akce zúčastnil. MF Dnes vyslala fotografa Martina Stolaře a reportáž spáchala mladá, sympatická a jistě velmi ambiciózní spolupracovnice redakce Marie Benetková.
Po celou dobu trvání akce (asi 25 min.) jsem diskutoval s vedoucí intervenčního centra paní Evou Chalupníkovou Doležalovou o jejich a mém pohledu na domácí násilí, resp. o pohledu na prevenci tohoto negativního jevu.
Já jsem paní vedoucí povídal o faktech ze statistik, kdy násilí obecně páchají z 90 % lidé pocházející z tzv. neúplných rodin (což jsou v 90 % děti vyrůstající bez otců), a že prevenci spatřuji právě v nevměšování státu do chodu rodin (neboť rodiče staví proti sobě), a také v zavedení skutečné rovnoprávnosti obou rodičů při výchově dětí.
Paní vedoucí mně povídala o tom, že toto vše ví, ale že oni se snaží pomáhat obětem domácího násilí, přičemž přiznala, že je to až následek a nikoli příčina. A řekla mně i několik příkladů z jejich práce, kdy pomáhaly ženám a i prý několika mužům.
Takže veškerá prevence těchto organizací, které jsou placené ze státního rozpočtu, spočívá v pomáhání obětem domácího násilí. Rozumný a nezaujatý člověk jistě rychle pochopí, že to není žádná prevence, ale klouzání na módní vlně jakéhosi boje proti něčemu. Takže je to trvalá placená práce bez viditelného výsledku.
A ještě něco k té mladé novinářce – v páteční MF Dnes se o jistém diskutujícím na této akci vyjádřila doslova takto: “Do živé diskuse se na obranu psychicky týraných mužů s organizátorkami zapojil jeden z kolemjdoucích.” Onen kolemjdoucí jsem byl já, nebyl jsem kolemjdoucí a o psychicky týraných mužích jsem se paní vedoucí zmínil jedinou větou, což zabralo asi jednu minutu. Jinak jsem diskutoval o něčem jiném. A tak se ptám, co mladé novinářce bránilo se mne na cokoli zeptat? Že by slyšela něco, co nechce slyšet? Tímto způsobem “investigace” se ovšem ničeho nedosáhne a nic se nezmění!
Že by požadovaná neměnnost stávajícího systému byl hlavní důvod pořádání těchto huráakcí, čemuž bohužel svým přesvědčením a zaslepeností napomáhají i novináři a novinářky?
Převzato z KAPR.BLOG.IDNES.CZ
19. 2. 2013 at 17:56
Nechci být hnidopich, navíc sám osobně jsem velmi sebekritický
, (tak nemám co kecat). Ale vždy si všímám žen pořádajících takovéto akce. Viz. foto po otevření odkazu HAPPENING. Krásy děvčata zkrátka nepobraly. Velmi zřídka na takových akcích potkáte pohledná děvčata. Proč ? Možná jsou spokojená samy se sebou. Nepotřebují si léčit mindrák, že za to můžou ti hnusní chlapi ? Vesměs jsou tam zapkšklé, rozvedené, naštvané na sebe spíš, ale vinu házející na chlapy. Už ty ošklivky slyším. Ty hezké to mají lehčí, najdou si chlapa který je hýčká. A co chudinky my ? Za sekretářku nás taky nechcou a u pokladny v konzumu nás to nebaví. PROTOCHCEMEKVÓTYDO VEDOUCÍCHFUNKCÍVEFIRMÁCH!!!
19. 2. 2013 at 17:59
Přestože jsem dělal mezery, poslední věta se nějak pokazila. Za to můžou ty feministky
