Martin Šorm
Vedu se svou budoucí ex-ženou spor o střídavou péči, příběh je šablonovitě podobný všemu, co se dá číst na webu Střídavka, navíc okořeněný 130 km vzdáleností.
Žena beze slova odstěhovala tři děti z domova a bez mého souhlasu jim změnila trvalé bydliště. Soudkyně zatímním opatřením souhlasila s tím, že děti se mohou do vydání rozhodnutí přestěhovat. Matka jim dosti drastickým způsobem změnila školku v půlce školního roku. Následník nyní půjde do první třídy, bohužel jinde než doma.
Protože manželka řekla, že děti se mě bojí, do rozhodnutí znalce (který již byl nařízen) mi soudkyně zamítá jakýkoliv styk s dětmi nad absolutně zoufalý jeden ošizený víkend za 14 dní. Pokud mi to nezamítne soudkyně, tak apelační soud to zamítne následně. Soudím se doslova o každou hodinu, abych mohl děti vidět, nadvakrát a s odvolačkou, kterou obvykle prohraji, právě jsem prohrál prázdniny. Matka neúprosně likviduje vše, co dětem dám, včetně například mobilního telefonu – takže mimo jiné již skoro rok nesmím s dětmi mluvit jinak, než že přijedou, ani je nesmím vidět nad rámec toho ostudného předběžného opatření.
Zkrat v hlavě mé budoucí exmanželky nastal v říjnu 2010. Trvalo dva měsíce, než soud vůbec nařídil jednání, pak ho nařídil do Prahy, kde bydlím, tam se manželka nedostavila, tak to soud přeložil zpátky do Jičína, kde bydlí ona. Tam se spis válel čtvrt roku, jediným úkonem bylo předběžko na víkendy – vše ostatní, Vánoce, jarní prázdniny, narozeniny dětí, jakákoliv dovolená, Velikonoce, svátky, … vše mi soud šmahem zamítá.
První stání bylo v březnu, po téměř půl roce. Soudkyně si na něj ale vyhradila málo času, takže nestihla ani předběžné výslechy, v půl čtvrté holt padla a odročila to o další měsíc. Druhé stání bylo v dubnu, soudkyně správně naznala, že znalec bude přiléhavý. Přesto jí trvalo další měsíc, než znalce jmenovala. Mezitím se již přiblížily prázdniny, dohoda žádná možná, takže jsem podal žádost o předběžko na aspoň část prázdnin. Manželka se do něj okamžitě odvolala, takže spis odjel k apelačnímu soudu (ten mi prázdniny zamítl).
Po neskutečných čtyřech měsících od rozhodnutí soudu, že bude znalec, se spis vrátil od apelačního soudu, a soudkyně ho “studuje”. Dělá to pečlivě, studuje ho už měsíc. Protože ale znalcovi mandatorně nařídila pracovat se spisem, znalec čeká na spis a nemůže nic dělat. Pak na to bude mít šest neděl.
TO UŽ BUDE ROK!!!!! Co děti žijí v zoufalých podmínkách a nesmějí mít tátu. Pak teprve se nařídí další jednání, etc., a ať se rozhodne cokoliv, stejně se do toho druhá strana odvolá. Mezitím děti začnou chodit do školy, ztrácejí kořeny a kamarády, začnou chodit do kroužků a klubů v místě dočasného bydliště, najdou si nové kamarády, a zvolna zapomínají, co to je doma.
Domnívám se tedy, že tento postup, který je sám o sobě legální a asi nikoli neobvyklý, porušuje moje ústavní práva na spravedlivý proces. Soud svým procesním způsobem předejmul budoucí rozhodnutí tak, že děti se vlastně již odstěhovaly – soudkyně se matky dokonce zeptala, zdali si děti zvykly – namísto aby se jí zeptala, proč se vlastně odstěhovaly.
Byl jsem bez rozsudku odsouzen k tomu, abych, přestože jsem rozvrat manželství nezavinil a ani si ho nepřeji, nesl veškeré náklady na dojíždění.
A čas plyne – a pokud mi někdo za deset, nebo byť jen za pět roků, až budou děti dávno navyklé jinde, budou mít kamarády a kroužky a spolužáky a kontakty v místě, potvrdí, že tenkrát jsem měl pravdu a že péče matky je pro děti zločin – už mi to bude celkem houby platné. Přitom porušení ústavních práv, že soud ZATÍM rozhodne, že děti se směly přestěhovat, a ZATÍM je svěří do péče matky, já se musím roky soudit na to, abych dal věci do normálu – a mezitím bude čím dál relativnější, co je to vlastně ten normál – mi připadá více než zjevné.
29. 8. 2011 at 12:06
Dobrý den,pane Zatřepálek možná i u stejné soudkyně,nebo její dcery.
Zkušenosti popsané v článku chybí našim politikům?U všech jsou naplněna práva jejich dětí na oba rodiče?A nebo se jen nechali vydírat majitelkami dětí a vše tedy jaksi funguje a to,že neplní tudíž svoji roli jim nevadí?Stejně svoje děti nevidí,protože táta má bejt v práci?Proč pořád ti fotrové votravujou,to se jim nechce makat asi.Myslí si i oni,tak jako většinová společnost navrstvená naší justicí určujícím matriarchátem při neshodě rodičů,že táta má nechat svůj rod lidem neštítíce se ničeho a najít si jiný rod?Jak se nečestným způsobem vychovává čestný človíček?To musejí opravdu být všechny zkušenosti nepřenosné?Já chci pro své dítě dobré politiky,takové,kteří jako dobrý herec nemusí projít fetem,aby mohl zahrát věrohodně feťáka,stačímu jen se dívat a vnímat!Když je tedy zrovna z rodiny,kde si navzájem pěkně všichni vyhovují.
30. 8. 2011 at 10:26
Otakare a Honzo – naprostý souhlas, Val – ono je to těžké, dělají z vás nepříčetného a do toho blázince vás stejně jednou dostanou a vo to jim de
, když odmítnete doma snášet peklo té hysterky, tak ji zde podpoří česká společnost žen, aby to peklo prováděla dále nejenom na vás, ale i na dětech…a vyhodnotí se to jako zájem dítěte, je mi k smíchu jak se stále všichni ohánějí láskou mateřskou apod…větší pokrytectví už kolikráte nenajdete 
celá společnost je postižena pokrytectvím…. 
30. 8. 2011 at 17:26
Drzim autorovi palce. Zneuziti institutu predbezneho opatreni takovymto zpusobem je velmi skandalni. Ktere soudy a soudkyne to soudily?
Predbezna opatreni by v zadnem pripade nemela legalizovat takoveto unosy a konzervovat je v dlouhodoby stav. Obavam se, ze dalsi jednani soudu a socialky bude ve stylu „deti uz si zvykly a v zajmu stability je nechame, tam kam je matka ukradla“.
No rad bych se spletl, rozhodne to nevzdavejte!!!
30. 8. 2011 at 22:23
Nemůžu to vůbec číst, co se děje, jak jsou otcové bezmocní, jak jim matky pomalu berou děti, postupně je odvykají až otec uslyší z úst vlastního dítěte, že už k němu nechce, že chce být s maminkou! Hrůza!! Matka pak s potěšením prohlásí, že dítě si vybralo a že ho musíme respektovat a že jen hájí zájmy dítěte, Pokud nebude dítě STEJNOU dobu u obou rodičů, nikdy se od něj nedovíme pravdu, kde a s kým chce žít!!
31. 8. 2011 at 9:20
Jitko – ano, bohužel takováto je realita a co se tu pak z dětí vychovává? Matka mi nyní sdělila po SMS? jestli nejsem spokojen s tím, že mohu se synem být ve středy 1x za 14 dní na 2 hodiny tak si mám stěžovat u paní soudkyně, která kope za matku…pokud se ti otče něco nelíbí tak si běž stěžovat na 5té nástupiště a hlavně plať to co já CHCI!!! Arogance, sobectví, alibizmus, lži – tyto vlastnosti milé dámy v těchto matkách jsou rozvíjeny a samozřejmě přenášeny na dítě….zkuste zapřemýšlet, z jak kvalitních partnerů si potom mohou VAŠE!!! děti vybírat v životě – ještě si všichni myslíte, že Vás se to netýká, těch, kteří mají tzv. spořádané rodiny – má máma si toto také myslela že jí se to netýká, ale opak je pravdou, její syn narazil na takovouto zrůdu a máma coby babička je bez druhého vnuka…zkuste se vžít do takovéto situace a „dále“ podporujte tyto „legální“ krádeže „matek zlatokopek“ – pozor tyto matky nejsou na hraně sociální chudoby…třeba tato konkrétní vlastní svůj luxusní byt a polovinu mnohamilionové nemovitosti = tomu se říká chudina – otce se rozhodla okrást o vše a vystěhovat pod most = přesně pro tyto „chudinky“, které se schovávají za živý štít „českých dětí“ jsou nastaveny současné „nesmyslné“ diskriminační a likvidační zákony, kterých ONY vehementně využívají…
31. 8. 2011 at 11:27
Chlape, myslím, že to není ani tak o zákonech – v zákonech není nic diskriminačního – ale je to o diskriminaci ze strany úředníků a institucí (soudy-soudkyně, OSPOD-sociální pracovnice). Jsou u nich zakořeněné předsudky, že „matka je vždy lepší rodič než otec“, že „dítě patří matce a otec musí platit“, nebo že „když se rozpadá/rozvádí vztah/manželství, nutně je na vině muž a proto mu dítě nedáme. Anebo, věřím tomu, že často se vědomě staví na stranu nejen nespravedlivého rozhodnutí, ale také se vědomě staví na stranu rozhodnutí, které je proti zájmu dítěte. Jedná se o něco, co si dovolím nazvat „pohlavní solidaritou“ (žena pomáhá ženě, ne dítěti či spravedlnosti). Samozřejmě, že by šlo upravit legislativu tak, aby se ztížilo tuhletu diskriminaci tak okatě a v takové míře uplatňovat, jenže i to je problém prosadit přes tu „pohlavní solidaritu“ (např. přes senátorky).
1. 9. 2011 at 9:10
Otakare, zajímalo by mě, jaký máte dnes vztah s matkou a zda jste jí někdy vytkl její jednání a žádal o vysvětlení.
Co se týká popisovaného případu – jak nemám rád násilí, tak v tomhle případě bych opravdu asi „matce“ pohrozil nehodou, pokud mi neumožní se s dětmi vídat častěji.
2. 9. 2011 at 21:53
Su na tom úplně stejně. Rok mi soudy nevypsali jediné jednání a pak prý už si děti u matky zvykly.Tohleto musíme prostřelit přes ÚS. Předběžné opatření nesmí nahrazovat konečné rozhodnutí ve věci, takže soud musí posuzovat, kde děti měly místo obvyklého pobytu před únosem a tam je navrátit. Děti nemohou doplácet na lenost soudkyní. Právo je na naší straně a máš-li zájem, pomůžem si. I kdybych měl skončit ve Štrasburku. detikrejcovy@kocourkov.org
2. 9. 2011 at 21:57
Přesně tak. S tímto je potřeba jít k Ústavnímu soudu a k ESLP do Štrasburku.
14. 9. 2011 at 1:08
bohužel, dokud soud nerozhodne alespoň prvoinstančně, procesní postup je sám o sobě ústavním soudem nenapadnutelný.