Petr Drozdík
V červnu letošního roku Ústavní soud změnil svůj postoj ke střídavé péči dětí po rozvodu manželství. Toto rozhodnutí vyvolalo bouřlivé diskuse, na jedné straně se většině otcům ulevilo, na straně druhé vnímají matky tento verdikt jako nástroj pro mstu.
Názorů kolem střídavé péče o nezletilé děti po rozvodu manželství je celá řada. Někteří rodinní psychologové tvrdí, že takzvaná „střídavka“ může být nástrojem pro vyřizování sporů mezi partnery. To ale může nastat i bez střídavé péče, a to například tím, že může matka dítě manipulovat, stavět proti otci, vsugerovávat myšlenku, že biologický otec již není součástí rodiny a že jej nahradil někdo jiný.
V některých případech se setkáváme i s tím, že si jeden z partnerů prostě dítě „kupuje“. Vyšší příjem a výživné, které v některých případech představuje třetí plat, mnohdy dává neuvěřitelné možnosti, jak dítě zahltit dárky, které ani za manželství obou rodičů nemělo. Najednou dítě může jezdit na tábory, má spoustu kroužků a nového značkového oblečení, tablet, notebook a další. Je to velmi mocný a účinný nástroj a otec mnohdy pro výši alimentů nemá možnost „dary“ nijak vyvážit vyvážit.
Děti mohou vnímat absenci jednoho z rodičů jako nezájem a s postupem času se třeba i odcizit a to si myslím, že v zájmu dětí rozhodně není. Názor, že v zájmu dítěte je především výživné, je sobecký. A co láska? Mateřská láska. Na tu jaksi soudy i úřady v posledních letech zapomínaly.
Střídavá péče je dle mého názoru rozumným řešením. Oba rodiče se tak mohou podílet na výchově a rozvoji svých dětí stejnou měrou. Při svěření dítěte do výhradní péče jen jednomu z rodičů dochází k tomu, že dotyčný má na dítě větší vliv a vsugerovává mu pouze své priority, priority druhého partnera jdou stranou.
Pokud se jedná o „standardní“ rozvod manželství, jehož důvodem jsou například partnerské neshody, a jeden z rodičů není například násilník, nevidím jediný důvod, proč výchovu dětí jednomu z rodičů zapírat. Oba společně dítě chtěli a oba rodiče by se tedy měli podílet stejnou měrou na výchově.
Za rozvod manželství mohou vždy oba partneři a není opravdu důležité, kdo má na rozvodu jaký podíl. V zájmu obou by měla zůstat maximální péče o dítě a snaha nenarušit vztah mezi otcem i matkou. Vezměme na vědomí, že už samotný rozvod obou rodičů je pro dítě velké trauma, se kterým se těžko vyrovnává.
Nesnažme se dětem vsugerovávat pocit, že rodičovská láska se dá vyjádřit penězi – je to sobecké.
Převzato z DROZDIK.BLOG.IDNES.CZ
26. 8. 2014 at 9:12
Společná, nebo střídavá péče po rozchodu/rozvodu v v hdoně státech EU. V USA mají střídavou péči od roku 1957. A všude s tím mají lepší zkušenosti než s péči jednoho rodiče. V Německu mají Cochemský model, kde výsledkem není SP, ale dohoda rodičů, která vyhovuje jak rodičům, tak dětem. Prvni ho zavedli v Porýni falc, dnes už se zavádí v ostatních spolkových zemí. Tento modle nutí rodiče k dohodě, pokud se rodič odmítá dohodnou v zájmu dětí, tak se mu odebírá rodičovská odpovědnost.
Vyjímky jsou pouze státy bývalého východního bloku, de to přirozeně zamrzlo, protože například u nás bylo ve staré ústavě zakotvena ochrana mateřství, dnes už je to naštěsti ochrana rodičovství. Celé je to daleko složitější než si myslíš, souvisí to s se společenskými změnami, bojem žen za rovnoprávnost, dlouletýmu pszchologickými studiemi o úloze rodičů (např. první byly o nezastupitelnosti matek, od konce sedmdesátých let už jsou studie dokazující nezastupitelnost otců). O tom že děti jsou taky lidé a mají nějaká práva se začalo přemýšlet až koncem sedmdesátých let a po deseti letech diskusí (právnici, psychologové a sociologové z různých zemí) vznikla Úmluva o právech dítěte (kde je jasně napsáno, že základním právem dítěte je znát a mít péči obou rodičů, o partnerech rodičů není v celé úmluvě ani zmínka)Zákony trošku zamrzly oproti stavu poznání v psychologii a sociologii. Např. NOZ i když hodně posílil práva dětí, tak to jak pojímá otcovství a mateřství vůbec neodpovídá současnosti, kdy již neplatí že matka je jistá, otec nejistý.
A můžu tě ujistit, že vím o tom, že kdzž ženy kdysi začaly pronikad do míst vyhrazených mužům, kde si muži mysleli, že na to ženy nemají tak muži protestovali úplně stejně(zde odakuzuji na rovporávnost, ale toto samzřejmě není jen o rovnoprávnosti mužů i žen). Jen prostě nastala doba, kdy padá mnoho mýtů a polopravd. Tak už to příjmi. Se střídavou péči je mnoho zkušeností, nevím estli jsou dobré, ale tyto zkušenosti jsou daleko lepší než s péčí jednoho
26. 8. 2014 at 10:16
Omlouvám se za ten výraz, ale přijdete mi tupá. Když je každé dítě jiné, tak s ním nelze nakládat jako s věcí a hlavně s každým stejně. Každé dítě má své pocity, nálady a dítě je citlivější než dospělí člověk. Máte velmi vyhraněné argumenty ..
Co se týče nějakých průzkumů a analýz, tak to většinou podstupují lidé, které jsou schopni se domluvit. Takže tyto výzkumy mohou být v některých ohledech zkreslené. Nejlepší by bylo se optat dětí, které v této péči vyrůstaly, někteří Vám poděkují, jiný Vás budou nenávidět! Skutečnost.
26. 8. 2014 at 11:30
Pro bezejmeného: Možná jsem tupá, nicméně asi jste mne špatně pochopil/a. Katka tady neustále omílá, že SP nelze uplatňovat plošně, já na to argumentuji, že ani výhradní péče by neměla být uplatňována plošně (jak to doposavad prakticky v ČR je) – viz poměr VP a SP v naší zemi. Každé dítě je jiné a určitě není SP vhodná v případech, kdy je jeden z rodičů, ať už otec nebo matka, alkoholikem, gamblerem, prostitutkou, násilníkem apod. V opačném případě, kdy oba rodiče mají s dítětem pěkný vztah, dítě samo má zájem být ve stejné míře s matkou i otcem apod., tak by SP být nařízena měla. V naší rodině (u mé sestřenice) se SP praktikuje již delší dobu a spokojenost na všech stranách.Naopak znám sourozence ve výhradní péči matky, kteří si přejí SP, protože jim taťka chybí, ale matka na to neslyší nebo spíše nechce slyšet. Důvody jsou prosté – díky VP může i nadále určitým způsobem řídit svému ex život a nechce o tuto možnost přijít, o alimentech psát není třeba, to je jasné snad každému. Mimochodem, píše se dospělý člověk a ne dospělí člověk.
26. 8. 2014 at 14:40
Zuzko: díky. Jen se obávám, že Katce toto jasné nikdy nebude (nebo spíš bude dělat, že jí to jasné není, protože pro matky jejího formátu, je to výhodnější).
28. 8. 2014 at 19:26
Zuzka: Děkuji za podporu.
28. 8. 2014 at 19:29
Karla: Paní Karlo, tohle je ale jiná situace. Já tady řeším situaci, kdy otec s dítětem vyrůstal a podílel se na výchově. Fáma, že jeden z rodičů nebude platit výživné je irelevantní, o výši výživného rozhodne vždy soud na základě poměrů obou rodičů.
28. 8. 2014 at 19:32
Tomáš Holek:Název článku byl zvolen proto, aby nebyl zaujatý.
28. 8. 2014 at 19:35
Jan, Marg:Honzo, beru to tak, že děti nezajímá kdo má větší podíl na rozvodu, děti řeší city rodičů, lásku a faleš či přetvářku.
28. 8. 2014 at 19:41
Stykač.:nemyslím si, sice peníze hýbou světem, ale někdy jde jen o banální pomstu, snahu dělat ze života peklo, například za rozvod, nebo, že jste už přestal být její loutkou.
29. 8. 2014 at 15:11
jasný, souhlas, většinou je to směs nízkých pohnutek, většinou ze strany ženy (msta, chtíč nadále ovládat a řídit bývalého, peníze, o ty jde majitelkám až na prvním místě, atd.).