Mark Ellis
Osm hlavních studií jednovaječných dvojčat v Austrálii, USA a Skandinávii v průběhu posledních dvou desetiletí dochází ke stejnému závěru: homosexuálové se takto nenarodili.
„V nejlepším případě je genetika menšinovým faktorem,“ říká Dr. Neil Whitehead, PhD. Whitehead pracoval pro vládu Nového Zélandu 24 let jako vědecký pracovník, pak strávil čtyři roky prací pro Spojené národy a Mezinárodní agenturu pro atomovou energii. Naposledy působil jako konzultant na japonských univerzitách pro účinky radioaktivního záření. Doktorát má z biochemie a statistiky.
Jednovaječná dvojčata mají stejné geny nebo DNA. Vyrůstají ve stejných prenatálních podmínkách. Kdyby homosexualita byla způsobena genetikou nebo prenatálními podmínkami a jedno dvojče bylo homosexuálem, druhé dvojče by jím mělo být také.
„Protože mají stejnou DNA, mělo by to být 100 %,“ poznamenává Dr. Whitehead. Ale studie ukazují něco jiného. „Jestliže jednovaječné dvojče je přitahováno stejným pohlavím, u druhého dvojčete je tomu tak jen asi v 11 % u mužů a 14 % u žen.“
Protože jednovaječná dvojčata jsou vždy geneticky stejná, homosexualita nemůže být geneticky určena. „Nikdo se nenarodil jako gay,“ poznamenává. „Dominantními vlivy, vytvářejícími homosexualitu u jednoho jednovaječného dvojčete a ne u druhého, musejí být faktory nastupující až po porodu.“
Dr. Whitehead má za to, že přitažlivost ke stejnému pohlaví je způsobena „nesdílenými faktory“, věcmi, které se staly jen jednomu dvojčeti a ne druhému, nebo individuální reakcí na nějakou událost, kterou zažilo pouze jedno z dvojčat.
Například jedno z dvojčat mohlo být vystaveno pornografii nebo sexuálnímu zneužívání, na rozdíl od druhého. Jedno z dvojčat může vnímat rodinné nebo školní prostředí a reagovat na něj odlišně od druhého. „Tyto individuální a osobité reakce na nahodilé události a na obecné životní podmínky jsou rozhodující,“ říká.
První velmi rozsáhlá, spolehlivá studie jednovaječných dvojčat byla provedena v Austrálii v roce 1991, následovala rozsáhlá americká studie kolem roku 1997. Pak Austrálie a USA provedly více studií na dvojčatech v roce 2000 a podle Dr. Whiteheada následovalo několik skandinávských studií.
„Registry dvojčat jsou základem moderních studií na dvojčatech. Dnes jsou velmi rozsáhlé a existují v mnoha zemích. Připravuje se gigantický evropský registr dvojčat s předpokládaným počtem 600 000 osob, ovšem jeden z největších existujících je v Austrálii, se záznamy o více než 25 000 dvojčat.“
Signifikantní studie dvojčat mezi adolescenty ukazuje dokonce ještě slabší genetickou korelaci. V roce 2002 Bearman a Brueckner studovali desítky tisíc dospívajících studentů v USA. Shoda v přitažlivosti ke stejnému pohlaví byla mezi identickými dvojčaty jen u 7,7 % mužů a 5,3 % žen – méně než oněch 11 % a 14 % v australské studii provedené Baileym a spolupracovníky.
Dr. Whitehead byl ve studiích jednovaječných dvojčat ohromen tím, jak nestabilní a proměnlivá může být sexuální orientace.
„Neutrální akademické výzkumy ukazují, že zde probíhá značná proměna. Asi polovina homosexuální/bisexuální populace (neovlivněná žádnou terapií) v průběhu života směřuje k heterosexualitě. Asi 3 % současné heterosexuální populace kdysi pevně věřila, že jsou homosexuální nebo bisexuální.“
„Sexuální orientace není pevně daná,“ poznamenává.
Ještě pozoruhodnější je, že většina změn nastává bez odborného poradenství nebo terapie. „Tyto změny nejsou navozené terapií, ale nastávají v životě „přirozeně“, některé velmi rychle,“ zaznamenal Dr. Whitehead. „Většina změn v sexuální orientaci je směrem k výlučné heterosexualitě.“
Počet lidí, kteří se posunuli směrem k výlučné heterosexualitě, je větší než aktuální počet bisexuálů a homosexuálů dohromady. Jinými slovy, ex-gayů je více než gayů.
Nestabilita je ještě výraznější mezi adolescenty, jak ukázala Bearmanova a Bruecknerova studie. „Zjistili, že pokud jsou lidé mezi 16 – 17 lety romanticky přitahováni ke stejnému pohlaví, téměř všichni do roka změní orientaci.“
„Ti autoři fandili homosexuálům a oni sami se vyjádřili, že jediná stabilita byla mezi heterosexuály, kteří jimi zůstali i po letech. Dospívající jsou zvláštní případ – obvykle mění předmět svého zájmu z roku na rok.“
Stále však přetrvává v lidovém povědomí mnoho mylných představ. Jmenovitě že homosexualita je dána geneticky – tak pevně zakořeněná v lidské identitě, že nemůže být změněna. „Akademici, kteří pracují v oboru, jsou nešťastní z toho, jak média toto téma zobrazují,“ poznamenává Dr. Whitehead. „Ale chtějí si stát za svými akademickými výzkumy a nezaplést se s aktivisty.“
Publikováno na HOLLANDDAVIS.COM, přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
12. 8. 2013 at 12:01
Odkaz na původní článek v případě překladu by měl být samozřejmostí. Stejně tak by mělo být samozřejmostí uvést zdroje (v tomto případě oné studie).
Navíc to, že homosexualita není geneticky dána nepovažuji za nějakou velkou novinku. Odborná diskuse se na to vede již několik let a jasný konsensus neexistuje. Stejně tak jako neexistuje schoda nad jasnou příčinou poruch osobnosti. Pravda bude ve všech případech někde uprostřed.
Co mi ale příjde nejpodstatnější je otázka „K čemu pomáhájí články o homosexualitě rodinné problematice a střídavé péči?“
13. 8. 2013 at 0:12
Tématu homosexuální odchylky se z důvodu, že se podílí na rozkladu rodiny, budeme i nadále věnovat.
13. 8. 2013 at 12:05
V homosexualismu naopak spatřuji objektivního spojence vsech realne utlačovaných a státem ponizovanych a diskriminovanych lidi, zejména rodičů mužského pohlaví. Čím více ústupků deviantum, tim spíše lze zadat ukončení diskriminace tatinků a poukazovat porad na lidska prava a nebojím se již nyní všude upozornit na podobnost s Romy a homosexuály, protoze tam se nikdo neodváži proti nim cokoli říci.