Pavel Gálik
Již několik týdnů čtu web a internet a facebook s příspěvky o tom, jak nekompetentní jsou úřady a soudci. Dlouho mi vrtá hlavou, proč to tak je? Kde je zakopaný pes? Rozhodl jsem se na celý problém podívat i z jiné strany.
Co říkají statistiky?
Podíval jsem se na data ČSÚ. Hlavně sňatečnost, rozvodovost, věkové složení obyvatelstva a počet bezdětných žen. Když jsem si to dal do souvislostí, pochopil jsem podstatu problému. Budu rád, když mi mé závěry někdo vyvrátí.
Podle sčítání z roku 2012 máme v ČR asi 2,1 mil. dětí a mladistvých a asi 1,5 mil. nad 60 let. Zbývá 6,9 mil. obyvatel mezi 18 a 59 lety. Na tuto věkovou kategorii připadá 2,5 mil. uzavřených manželství a 1 mil. ukončených rozvodů. K tomu bych si troufl připočíst 1 mil. problémových rodin, které nefungují, ale mají dost „rozumu“, aby se nerozvedly. Z těchto údajů vyplývá, že minimálně 30 % obyvatel je z neúplných nebo nefunkčních rodin. Což znamená, že asi 3 mil. obyvatel ČR včetně dětí neví, jak vypadá fungující rodina.
Odkud jsou lidé, kteří o dětech rozhodují? Jaká je jejich realita rodiny?
Vezměme v úvahu, že soudci pochází velmi pravděpodobně z rodin právníků, které plánují většinou žádné nebo jedno dítě, protože upřednostňují kariéru. (Jsou výjimky, které mají i více dětí. Ať mi prominou.)
Tito jedináčci neznají sourozenecké vazby a úplnou rodinu a pak se dostávají do role právního zástupce a později soudce, kde bez jakékoliv povědomosti o úplné rodině, z důvodu chybějících vlastních životních zkušeností, rozhodují o osudu dětí, které v úplných rodinách vyrůstaly, a vytvářejí jim prostředí, ve kterém sami vyrůstali. Prostředí neúplné rodiny. A toto rozhodování dělají v dobré víře a věří, že je to v nejlepším zájmu dětí.
Válka nebo spolupráce? Jakou cestu volit?
Vím, že tato situace je hodná kritiky, ale kritika v tuto chvíli nic neřeší. Myslím, že spíše je třeba převzít roli učitelů, kteří budou učit soudce a pracovníky úřadů, jak vypadá rodina, a vysvětlí jim, že prostředí, ve kterém oni (pracovníci OSPOD a soudci) většinou vyrůstali, má do ideálu rodiny hodně daleko, nelze jej za úplnou rodinu považovat.
Tento způsob jednání stále naráží na bariéru neochoty soudců a příslušných pracovníků OSPOD přijmout skutečnost, že někteří nepoznali skutečné štěstí, skutečnou rodinnou pohodu, skutečnou rodičovskou lásku a respekt. Je to jako otevřít oči do Nové reality, o které nic nevím. Připustit, že jsem nekompetentní co se týká rodiny, protože o ní nic nevím. Připustit, že celé moje dětství jsem byl nebo byla ochuzena o cenné a hodnotné věci a city.
Kdo je pro děti z neúplných rodin vzorem pro život? Kde berou inspiraci?
Otec (soudce, právník, psycholog nebo jiný muž upřednostňující kariéru), který není věčně doma a na dítě nemá čas? Kde má dítě vzít vzor otce? Otec, který je příliš zaměstnán bojem o holé přežití, díky vysokým alimentů a obstrukcím ze všech stran? Kde má dítě brát vzor otce? Nebo budoucího manžela, partnera? Má dítě kontakt s otcem? Respektuje matka otce a mluví o něm pěkně?
Matka (soudkyně, právnička, psycholožka nebo jiná žena upřednostňující kariéru), která si raději zaplatí chůvu? Nebo matka, která nikdy nepracovala a jen se snažila udržet standard kapesným, pardon výživným, od otce? Kde má dítě brát vzor matky? Nebo budoucí manželky, partnerky? Má dítě kontakt s matkou? Respektuje otec matku a mluví o ní pěkně?
Pokud dítě nemá vzor muže a vzor ženy, pak si za vzor vezme to, co vidí ve svém okolí a ve své rodině, protože je to pro něj běžné a tudíž normální.
Jak vytvořit vzor muže, ženy a rodiny v dospělém člověku? Jde to vůbec?
Nejdříve si asi položí každý z nás otázku: Co je vlastně správné? Co je správná rodina? Jak to poznám? Vždyť jsem v rodině vyrůstal, tak vím, jak rodina vypadá! Vsadím se, že od 10 lidí budeme mít 10 různých odpovědí na tyto otázky a žádná se nebude plně shodovat. Myslím si, že to je jádro problému! Shoda. Shodneme se vůbec na něčem? Je něco, na čem se soudci, OSPOD, rodiče a děti shodnou? Co myslíte?
Myslím, že panuje shoda na tom, že je třeba jednat v nejlepším zájmu dítěte. Problém nastává v okamžiku, kdy se zeptáme každého zúčastněného: Co to je nejlepší zájem dítěte?! V tu chvíli se odpovědi rozejdou. Ale proč? Přece všichni jsme lidé. Všichni jsme vyrůstali přece v rodinách. Všichni jsme přece měli rodiče. Všichni jsme měli nějaké prarodiče.
Odpověď najdeme možná v další otázce: Kdo byl pro nás v dětství skutečným vzorem? Skuteční rodiče nebo někdo jiný?
Ale když se tak moc rozcházíme v názorech, jde vůbec najít něco, na čem se shodneme? Na čem můžeme začít stavět? Existuje jedna věc, na které se shodneme. V 99,9 % případů. Chceme to nejlepší pro sebe a své děti! Abychom žili dobře a naše děti taky.
Kde začít?
Začít spolu komunikovat. Začít se bavit o věcech, na kterých se shodneme. Chceme to nejlepší pro své děti? Skvěle! Tak pojďme si nadefinovat, co si pod tím představujeme. A oceňme každého soudce, pracovníka OSPOD, právníka, který má stejný názor jako my! Oceňme je a ukažme jim místa, kde se shodneme. Začněme budovat mír!
A přestaňme podporovat válku! Přestaňme ukazovat chyby a kritizovat! Válku a kritiku nikdo nechce. Lidi chtějí souhlas, ocenění, chválu, uznání.
Jak mám budovat mír uprostřed války?
Ocenit na každém rozhodnutí to, s čím souhlasím.To je to, co se musíme naučit. To je to, co jim musíme ukázat.
Například soudce nařídil jednání do měsíce od podání návrhu. Ocenil bych rychlost nařízení jednání. Mám k dispozici 20 rozhodnutí špatných a 1 dobré. Zveřejním to dobré a vyzdvihnu důvody, pro které rozhodnutí oceňuji a také jméno soudce, kterého oceňuji a dávám za vzor. Znám pracovníka OSPOD, který podporuje dialog mezi rodiči. Mohu ho ocenit a dávat za vzor, kterým se mohou ostatní řídit.
Můžeme se postavit do role učitelů, kteří hodnotí kladné stránky. Buďme tím vzorem pro ostatní a inspirujme je a ukažme jim cestu.
P.S.: Vždycky se dá něco udělat.
28. 2. 2014 at 13:16
Ano, Mrs. Štolbová je tím absurdním postojem velmi známá. Asi dle výrazu v její tváří také nepoznala štěstí a lásku a tak za to všichni platíme svými dětmi a v neposlední řadě i penězi. Přemýšlím, co bych na Štolbové našel kladného, abych to mohl vyzvednout ? Zkusím popřemýšlet a najít u ní pozitivní stránky a ty nakonec vyzvednout.
28. 2. 2014 at 16:33
Na janukovyčově židli sedí celý zmiňovaný ideologický senát, štolbová,krupová,píšová popř. sburešovou,který se živí odůvodňováním informací A bez informace B a tímto informace A mění smysl v opak.Jsou to oběti svých programátorů,zejména těch,které ze svého pohledu považují za nedotknutelné.V době,kdy si měly utvářet důvěru k rodičům,nebyl jeden,nebo oba přítomni.Takže jim to připadá normální,protože nic jiného nepoznaly a posílají autokratické programování dál úměrně své studijní paměti obsaženou v intelektu na úkor logiky.
Vidím tam dva hlavní důvody,proč jsou české děti odsouzeni v 95% k autokratickému vývojovému prostředí v matriarchátu-za prvé neztratit páku na slabé muže v tzv.úplných rodinách vydírajícím zranitelným prostředím přes děti a za druhé,celá cizopasící struktura se bojí přeorientovat na tzv.rozumné otce,kteří spáchali trestný čin opuštění dítěte v režimu 1:14-místo péče dle nadřazené mezinárodní úmluvy práv dětí na zmrzlinu a nazdar!
Sovětští poradci,kteří určovali co se budou učit a zejména jakým způsobem (paměťové drilování je pro pěšáka ideologie) učitelky matek Majitelek dětí a učitelky Majitelek dětí přepolarizovali celý český Masarykův národ.Kladné je vydáváno za záporné a naopak.
A v tomhle tady ryjem držkou v zemi i s dětmi.
28. 2. 2014 at 16:46
Na názor dětí má být brán u soudu zřetel:
http://www.novinky.cz/krimi/329000-us-vzkazal-justici-dite-neni-jen-objekt-o-kterem-rozhoduji-jini.html
1. 3. 2014 at 19:22
článek je dobrý ale pro společnost se silným sociálním cítětím, což rozhodně není české opatrovnictví…. dál už to není třeba myslímkomentovat neboť všichni moc dobře víme že apelů a dobrých příkladů co je dobré pro děti, rodinu, společnost a co nikoliv leží v opatrovnických spisech tuny a je to masově cíleně nerespektováno…
2. 3. 2014 at 9:52
Společnost s dobrým sociálním cítěním vzory nepotřebuje. Ale lidé s pokřiveným smyslem pro rodinu potřebují vzor, ne kritiku. Protože to, že dělají něco špatně, si uvědomují. Ale přesto dělají to nejlepší, co dovedou. A když se jim to nedaří, jsou zmatení. Proto potřebují vzor, aby jim ukázal cestu ven z jejich zmatku 🙂
2. 3. 2014 at 13:26
Pavle, souhlasím, že lidé s pokřiveným smyslem pro rodinu potřebují vzor, ne kritiku. Ano, ale myslím, že oni právě kvůli špatným vzorců chování, které v sobě mají si vůbec neuvědomují, že něco dělají špatně. Problém je,když pokřivený smysl pro rodinu mají lidí pracující ve veřejném sektoru na soudech a na OSPODEch. Tam je KRITIKA POTŘEBNÁ ! Pokud někdo dělá na těchto pozicích, tak by neměl mít zmatek v tom, co je správně a co je špatně. Já velmi rozumím tvé myšlence, vyzdvihovat a podporovat to dobré – tím to dobré posilujeme a kritikou špatného to špatné jen podráždíme a ničeho nedosáhneme. Ano, ale pokud se dívam na celou svou kauzu – na pí Niedobovou, pí Žídkovou, pí Zajcovou, tak tam opravdu není NIC, NIC,co by se dalo ocenit. Když se dívám na poslední rozsudek krajského soudu (Žídková), tak kroutím hlavou nad tím, že oceňuje matku v její péči o děti (zavlekla děti do ciziny, nestará se o logopedickou péči, o jejich mimoškolní činnost atd.) a naopak, otci výtýká, že se po třech letech (takto to natahovaly soudy) nesmířit s tím, že jeho děti byly zavlečeny do ciziny. Je třeba dělat něco proto, aby takoví lidé na soudechprostě nebyli !!! Zvrácený žebříček hodhot těchto postarších soudružek nezmění už nikdo. Ocenit tam není co a vzor dobrý tam již v tom věku nefunguje.
2. 3. 2014 at 14:03
Rozdíl mezi kritikou a vzorem je v jeho účinku. Kritiku člověk, jehož se týká, odmítne aniž by ji četl a bude pokračovat ve stejné destrukční aktivitě a zajetých kolejích právě proto, aby dokázal, že kritika je neoprávněná.
Naproti tomu vzor bude obdivovat i ten, proti kterému by směřovala případná kritika, protože se od něj může učit!
A mimochodem od JUDr. Žídkové mám celkem 6 rozhodnutí týkajících se mých dětí, ze kterých bych asi 4 označil jako odporující platným zákonům a předpisům ČR a také zdravému rozumu.
Přesto nebo právě proto i taková JUDr. Žídková potřebuje vzor. Její likvidace je náročná, zdlouhavá a problematická – naopak správná propagace vzorů a jejich vyzdvihování mezi nejlepší soudce by jimohlo motivovat k tomu, aby byla jako dobrý soudce také prezentována a to by ji mohlo motivovat ke změně na své osobnosti.
2. 3. 2014 at 16:59
Takhle to nefunguje,ony mají ukončenou osobnost a sami sijejí vývoj znovu neotevřou.Otevře je jen vnější neobyčejně silná (související s dětmi)okolnost,osobní tragická a nebo blízké tragické,nebo velká životní změna v jiném prostředí,než dosud žily.Třeba ztroskotání na ostrově.A soudkynědůchodkyně už vůbec nepřehodí profesní polaritu-nepřizná tu svojí tragédii,jak celej svůj život ničila jiné životy.Dál to silově doklepe ve smyslu flašinetu v úctě nezůčastněných osob.Do limitu tuším 70 let a nebo když zbude trafika zasloužilých přisluhovačů, tak dokavaď se tam dohrabe.Tam prostě žádnej limit není.
Soudci a soudkyně se dožívají velmi vysokého věku,ti žádné úzkosti o povaze našich dětí a povaze dětí našich předchůdců mezi kterými postavily zeď nemají.To jenom jejich vykořeněné a vykořistěné oběti.
Musí se změnit společenská poptávka natolik,aby se mladí za tohle styděli,staří už mají takové břemeno na sobě,že jak by sebou cukli,tak by je zavalilo.No a naše děti mezitím plní mentálně prorežimní televize s Majitelkami u Majitelek.Tak takhle tady žijem,to jsou češi.
Ještě by kolaborantům aparazitům stačilo mít se svým dítětem předškolního věku rok stykový režim,prospělo by to jejich dítěti (kvůli posunu v hlavě vývojového autokrata) a jim a českým dětem na které jejich rodiče neserou,-ale to není vzhledem k jejich věku reálné ani teoreticky.Pak by mohl přijít někdo stejně tak ideologicky chytrej jako oni a zeptal se jich,proč v tom vytěsněném režimu nepošlou radši své dítě na vejlet zkolektivizovat.To je prostě strašný,to je banda socialistických kamarádů,že bych pohrdal.
2. 3. 2014 at 17:40
Ještě jsem si vzpomněl v souvislosti vyzdvihování nejlepších soudců-ještě v roce 2007 byla na prvním místě Právníka roku JUDra lenka pavlová což je možný jen u nás a u sovětů a pozor! na třetím místě Doc.JUDra senta radvanová,roč.1929,podle které se všechny kované stabilní stavitelky stabilní zdi mezi rodičem a dětmi programovaly,poněvadž tato zasloužilá stavitelka stabilní zdi napsala povinný program (učebnici) pro studenty socialistických práv o tom,jak v zájmu československého dítěte je postrádat rodiče.Samozřejmě v jiné formě stravitelné pro stádo ve stejném smyslu.
4. 3. 2014 at 21:15
Pavle, píšeš, že od JUDr. Žídkové máš celkem 6 rozhodnutí týkajících se tvých dětí, ze kterých bys asi 4 označil jako odporující platným zákonům a předpisům ČR a také zdravému rozumu. Já osobně mám od JUDr. Žídkové celkem 3 rozhodnutí týkající se únosu mých dětí do ciziny a z nich 3 bych označil jako odporující platným zákonům, mezinárodním úmluvám a zdravému rozumu.Vím o dalším otci, který má jedno rozhodnutí JUDr. Žídkové, odporujícící platným zákonům, mezinárodním úmluvám a zdravému rozumu. To je celkem 8, cožje dost. Myslíš, že na Žídkovou nějak zapůsobí kladný vzor jiného soudce a diky němu začně soudit správně ? Ne. Na takové soudce jako je ona a JUDr. Niedobová musí být zaveden nějaký kontrolní mechanismus, který soudci nedovolí rozhodovat v rozporu s platným právem a mezinárodními úmluvami. Musí být zavedena postihnutelnost a odvolatelnost soudů. A jinak, samozřejmě souhlas, dobré příklady a vzory by se měly zveřejnovat. To čemu se dává energie, posiluje.Ale na zlo dobré slovo, dobrý příklad a pasivita neplatí. Se zlem se musí bojovat a ne mu ustupovat a dávat dobré příklady.