RNDr. Pavel Rusý
–
„Ústavní princip, že zájmem dítěte je, aby bylo “především v péči obou rodičů”, plně zohledňuje i zákonná úprava styku rodiče s dítětem.“
Jde o výrok z odmítnutí ústavní stížnosti III.ÚS 1672/18, kde soudce zpravodaj Jiří Zemánek (na obrázku) neshledal porušení práv otce v případu, kdy dokonce obvodní soud nařídil předběžným opatřením střídavou péči po týdnu, jedenáctiletá dívenka si ji vyzkoušela a následně soudu sdělila, že jí to tak nevyhovuje, že je jí po mamince smutno, chce zůstat u matky a s otcem se jen stýkat, a to v sudém týdnu od středy do neděle, později již jen od čtvrtka do neděle. Z odůvodnění ale již není patrné, proč by dívka nemohla být u otce tři až čtyři dny v každém týdnu, když tato délka odloučení od matky jí vyhovovala a sama ji požadovala.
Tento názor byl podpořen i lékařskou zprávou Mgr. Heleny Kalousové, klinické psycholožky, která se vyjádřila tak, že zavedení střídavé péče je pro nezletilou velkou zátěží, a vzhledem k hypersenzitivitě dítěte, emočním blokům a nástupu puberty může pokračování tohoto trendu podpořit rozvoj neurotické reaktivity, která je již patrná. No známe ty zprávy psycholožek….
Jde o celkem běžný případ, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče bez aktivního zkoumání vhodnější úpravy střídavou péčí. Obvodní a nakonec i odvolací soud rozhodovaly mezi variantou klasické střídavé péče po týdnu nebo prodlouženého ob-víkendového styku. Nic mezi tím.
Zásadní je ale postoj odvolacího soudu k naplnění práva a zájmu dítěte být v péči obou rodičů, když odvolací soud odkázal na nález Jaromíra Jirsy IV. ÚS 1921/17. V tomto nálezu Jirsa negoval dřívější nadějné nálezy Ústavního soudu (např. I. ÚS 2482/13), které střídavou péči pojaly jako prioritní řešení. Přičemž jiné řešení musí být spíše důkladně odůvodněnou výjimkou, pokud oba rodiče mají zájem o péči a srovnatelně naplňují judikaturou daná kritéria (cituji: „pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.“). Přitom tento závěr formuloval Ústavní soud ještě k zákonu o rodině, který vyžadoval pro střídavou péči prokázání, že lépe naplňuje potřeby dítěte.
Jaromír Jirsa vyjádřil ve výše zmíněném nálezu názor, že: „Pojem „v péči obou rodičů“ nelze chápat jako paušalizaci (upřednostnění) střídavé péče jakožto základního východiska při rozhodování o výchově dětí. Naopak je nezbytné, aby obecné soudy vždy zohlednily ad hoc všechny okolnosti posuzované věci a rozhodly o formě péče v nejlepším zájmu dítěte – tak, aby byl podíl obou rodičů na péči a výchově dítěte zásadně rovnocenný, čehož nelze dosáhnout jen úpravou péče střídavé nebo společné, ale i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, avšak za současné odpovídající úpravy styku dítěte s druhým rodičem (úpravou „širokého“ styku).“ Tedy stručně řečeno, zajistit péči obou rodičů lze i vyloučením jednoho rodiče z péče.
Sám Ústavní soud přiznává, že významně korigoval svůj postoj ke střídavé péči. V usnesení I.ÚS 2496/17 uvádí soudce zpravodaj Tomáš Lichovník: „Svůj výchozí postoj ke střídavé péči jako „pravidlu“ Ústavní soud v dalších svých rozhodnutích dále významně korigoval. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ….“ Jak je možné, že Ústavní soud významně koriguje svůj právní názor vyslovený v nálezu jiným nálezem, když § 23 zákona o Ústavním soudu ukládá v takovém případě předložit věc plénu Ústavního soudu? („Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu.“)
Zatímco Jirsa ještě mluví o širokém styku jako ekvivalentu zajištění péče obou rodičů, v usnesení Jiřího Zemánka se už hovoří pouze o styku. A jak je dáno z Úmluvy o styku s dětmi, stykem je i poskytování informací o dítěti a dítěti o rodiči. Můžeme se tedy dočkat interpretace, že právo dítěte na péči obou rodičů je zajištěno i tím, pokud matka otci jednou za rok pošle informaci, že dítě je o rok starší.
Jak to tedy je s tou péčí obou rodičů? Je správná interpretace soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové, že zájem a právo dítěte na péči obou rodičů vede k prioritě střídavé péče, nebo je správný názor prezentovaný pány Jirsou, Lichovníkem, Zemánkem a dalšími, že pojem „v péči obou rodičů“ lze naplnit i úpravou styku při svěření dítěte do péče jednoho rodiče? Co by mělo být určující pro posouzení tohoto protikladného vnímání klíčového pojmu opatrovnického soudnictví?
K této otázce se vyjádřil zákonodárce v Důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku, k § 906 a § 907, kde zákonodárce uvádí: „Mluví-li se o péči obou rodičů, vždy se tím rozumí buď společná, nebo střídavá péče rodičů.“ Takže úmysl zákonodárce je jasný a striktně vymezen slůvkem „vždy“, tedy bezvýjimečně.
Skupina soudců Ústavního soudu tak vykládá zákon v protikladu se záměrem zákonodárce a jeho výslovným pokynem. Jde tedy o zjevné překročení pravomoci a kompetence Ústavního soudu, kdy si osobuje právo fakticky měnit zákonnou úpravu. Ano, jedním ze základních ústavních principů je nezávislost soudů. Tu ale nelze vykládat natolik extenzivně, že by soudci měli být nezávislí i na zákonech, zejména v situaci, kdy je zde jasný výklad zákonodárce. Jmenovaní soudci Ústavního soudu tak narušují ústavní pořádek tím, že jako jednotlivci mění vůli zákonodárce zvoleného pěti milióny voličů. K tomu se rovněž vyjadřuje nález I. ÚS 2482/13, když se zde uvádí: „Odpověď na tuto otázku do značné míry reflektuje náhled společnosti na výchovu dětí, a tudíž zde Ústavní soud přikládá značnou váhu postoji zákonodárce, jenž nejlépe odráží názory občanů České republiky.“ Jirsa a spol. ale postoj zákonodárce zcela převrací a tím ohýbá zákon. Staví se nad 5 miliónů voličů.
Můžeme pouze litovat, že se zde neuplatní Trestní zákoník z Německa, § 339: „Překrucování práva: Soudce, jiná úřední osoba nebo smírčí soudce, který se při projednávání nebo rozhodnutí v právní věci proviní překroucením práva ve prospěch nebo k újmě jedné strany, trestá se trestem odnětí svobody od jednoho roku do pěti let.“
Ačkoliv se dnešní žblebt může zdát ve srovnání s jinými méně očividně „blbý“, jeho důsledky pro rodinný život dětí a rodičů po rozpadu partnerského vztahu jsou extrémně nebezpečné a zničující.
Pro mě je tento výrok jasným adeptem na vítězství v anketě.
Přehled všech nominovaných žblebtů najdete zde.
Hlasování začalo 8. ledna a skončilo 28. února.
19. 2. 2019 at 9:45
Pro mne jsou vyroky ustavniho soudu vzdy jasnym kandidatem na vitezstvi. Nejsou vzdy „nejblbejsi, nejzblebtovatejsi“, ale suverenne jsou vzdy nejnebezpecnejsi. Opet, tento vyrok je v souladu s timto starsim clankem – https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/stridava-pece-nekonecny-pribeh-nejen-v-podani-ustavniho-soudu
kde se ustavni soud vyznava z „brani zpatecky“ pri posuzovani SP. Myslim ze duvodem je jasne politicke zadani. Takze US pousuzuje kazdy pripad jinak, nebot je individualni, u pripadu podobnych jako vejce vejci rozhodne jinak – nelze se pak divit bordelu panujicimu nize. Zajem ditete nadevse – ditete ktere casto ani nevideli, zatimco rodic se o nej mnoho let denne staral.
19. 2. 2019 at 10:25
Naprostý souhlas. Justiční mafie si moc dobře uvědomuje, že jasná pravidla pro všechny by znamenala její podstatnou redukci a odsun do sféry akademické činnosti, kde by se občas rozhodlo o nějakém azylantovi. Střídavá péče má v české lidskoprávní džungli smůlu, že je jedním z uměle udržovaných pseudoproblémů, které se musí stále dokola řešit a parazituje na tom celý rozvodový průmysl. Kdyby 90 % rodičů odešlo od okresního soudu se střídavkou nebo dohodou a matky by věděly, že žádné obstrukce a bláboly nepomohou, civilních soudců, advokátů a znaleckých šarlatánů by ubylo. A Ústavní soud není nic jiného než hlava této sebranky. Proto před pár lety vzbudili u českých otců naději, lidé se začali odvážněji soudit a teď už se brzdí, aby se nám pravidlo moc nezažilo a pořád se mohlo soudit a odvolávat a zkoumat a obhajovat a mediovat a peníze se posypou, protože za vlastní děti je každý obětuje.
24. 2. 2019 at 15:40
Promiňte, ale střídavá péče má v české lidskoprávní džungli tu smůlu, že se muži v ČR neumí jednotně ozvat. Kde je vlastně problém, si můžeme najít každý za sebe za předpokladu, že chceme něco změnit. A za sebe bych to klidně roztáhnul na celé soudnictví a policii. Jakkoliv jsou oblasti, kde to určitě funguje, těch oblastí, kde to nešlape je příliš mnoho na to, aby v součtu tvořily funkční a důvěryhodný celek.
To potom vyznívají reportáže nějakého Klímy o únosu v úplně jiném světle, když člověk bez nadsázky ví, že soudního znalce v oboru psychologie poplete i malé dítě, soudci do svých rozsudků místo snahy o spravedlnost projektují vlastní ideologický pohled a v situacích, kdy se slušní lidi snažili problémy řešit s pomocí příslušných institucí, se jim stát směje do obličeje. Jakkoliv je ten člověk bez diskuse pěkný gauner, tak je otázka, kdo je tady gauner větší. Když to video člověk s obecnými informacemi o fungování justice vidí, tak neví, na koho má dříve nadávat. Jestli na policii, soudy nebo únosce.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/patrali-jsme-kdo-je-unosce-ctyrlete-dcerky-a-proc-ho-policie-neumi-dopadnout-66464?seq-no=1&dop-ab-variant=&source=clanky-home
24. 2. 2019 at 22:23
Omlouvám se za tapetování, ale tohle si musíte přečíst. V ČR jsme na tom sice mizerně, ale očividně může být hůře.
https://www.psychologytoday.com/intl/blog/talking-about-trauma/201902/when-male-rape-victims-are-accountable-child-support
27. 2. 2019 at 4:24
Česká justice jeví se být už léta institucí nepoctivou, nemravnou, svévolnou, mafiánskou a veskrze NEDŮVĚRYHODNOU.
27. 2. 2019 at 14:39
2 Bruno: „..Jakkoliv je ten člověk bez diskuse pěkný gauner,….“
Pozor, presne takhle to funguje …na kazdem sprochu … No vsak neco vystourame. Vsichni krome matky rikaji jak je to vzorny otec a jak je u nej dcera rada, ze ji rozhodne netyra? Hmm.. a helemese, pletky se skiny, to bude pekny ptacek. A vyhrozoval s ukrajincema cloveku co mu nezaplatil strechu co mu delal (treba) a rozbil nos v hospode nekomu s kym se pohadal. Takze je to gauner, vidite to.
Media jsou mocna, a kdyz chce klima natocit reportaz o gaunerovi, co unesl dceru – gauner z nej taky bude 🙂 – misto aby se resilo jaky to je otec te dceri. Vsichni jsme uz cetli tak neuveritelne posudky „znalcu“, ze az hanba.
27. 2. 2019 at 16:05
To na jednu stranu určitě beru, ale pokud několika lidem nedodal služby, které slíbil, bavíme se o konkrétním problému. Pokud je z několika zdrojů ověřeno, že notoricky lže, tak taky nepůjde o výmysl. Na druhou stranu, co se péče týče, očividně dodržoval rozhodnutí soudu, dokud bylo smysluplné. Jakmile se po něm soudy začaly vozit, tak se s tím vypořádal po svém. Soudy se zkrátka dnes chovají gaunersky a s gaunery si zase poradí jenom gauner. Takže v tomhle směru to tak nějak beru. Slušný člověk, který by zvažoval gaunerovinu by měl zbytečné zábrany v některé oblasti a zbytečně by na to dojel.
Zkrátka je třeba být větší kurva. 🙂
Asi na to ještě nejsme dostatečně zvyklí… 🙂
27. 2. 2019 at 16:10
Co se znalců a soudů týče, tak ty ani neberu jako relevantní, dokud své rozhodnutí přímo mi (třeba formou novinového článku) náležitě neodůvodní. Je mi jasné, že jsou zde systémové problémy se znalci a někteří soudci se taky nechovají právě nejlépe. Takže ano, ten chlápek asi nebude právě dokonalý, ale státní orgány nejsou dokonalé určitě. 😉 A rozhodně je co zlepšovat.
28. 2. 2019 at 19:59
Je bohužel velmi pravděpodobné, že tímto nálezem se budou „zaklínat“ „antistřídavkové“ soudkyně obecných soudů při obhajobách svých usnesení omezujících styk převážně otců s dětmi.
Dle mého laického názoru ale udělal největší chybu otec, resp. i jeho právní zástupce že takovouto ústavní stížnost vůbec podali v kontextu posledních nálezů ÚS.
Neznám podrobnosti, ale otec dostal něco, co málokterý otec v ČR – už předběžným opatřením střídavou péči. Ve většině případů je institut předběžného opatření zneužívám k omezení styku dětí s jedním z rodičů, v převážné většině s otcem. Bohužel otci se nepodařilo si „naklonit“ dceru k tomu aby i ona sama vyrovnanou péči obou rodičů chtěla.
Co otec čekal? Že jedenáctileté dceři přikáže aby byla někde kde být nechce? Nebo že jí to přikáže soud potažmo Ústavní soud?
Ne toto se dalo bohužel čekat a tento otec jen „nahrál na smeč“ těmto soudcům ÚS, kteří z nějakých důvodů jsou proti střídavé péči obou rodičů. Citovaný výrok je velmi nebezpečný a pravděpodobně poškodí spoustu dětí a rodičů v ČR.
Všechny případy by měly být nejen obecnými soudy posuzovány individuálně a nepaušalizovat je a nezneužívat tyto výroky. Ale to je asi jen zbožné přání.
Ano, soudci a soudkyně nejen ÚS si vytváří své vlastní zákony a bohužel jsou v ČR nepostižitelní. Ale co s tím, jak z toho ven?
28. 2. 2019 at 21:27
Teorie je jasná. 🙂 Změnit názory ve společnosti a být ochoten za věc bojovat i za cenu omezení vlastního pohodlí a nesení zvýšených rizik. A taky se nebát podpořit ostatní. Otázkou ale je, jaká je praxe. Jak moc stojí muži a otcové obecně za těmi, kteří jsou soudy takto poškozeni? Do jaké míry se vzájemně podporují?