• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůŽblebt roku 2019: Helena Válková
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Žblebt roku 2019: Helena Válková

18. února 2020
Helena Válková

Tomáš Jadlovský

–

„Istanbulská úmluva nemění postavení mužů a žen ve společnosti.“

 

V červenci loňského roku se na zpravodajském portálu iRozhlas objevil článek o Istanbulské úmluvě, který horoval pro její přijetí. Nikoliv překvapivě bylo v propagandistické erupci veřejnoprávního rozhlasu více názorů z řad politiky, státní správy, advokacie a feministických spolků pro její přijetí. Jediný názor proti byl vložen do úst katolické církvi, čímž se novinářka Dominika Píhová pokusila většinově ateistickou společnost vmanipulovat do pohledu, že vlastně kromě pár starých pánů z kostela všichni chápou, jak ten Istanbul potřebujeme pro svou lepší budoucnost.

Nejvíce argumentů pro Istanbul poskytla tehdejší vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně ANO Helena Válková. Bylo to ještě dlouho před její urválkovskou aférou, během které prozradila, že zatímco se disidenti komunistického režimu věnovali ochraně svých lidských práv, ona hájila na komunistické prokuratuře zase jiná lidská práva. Přesto už tehdy se dala zaznamenat v její povaze schopnost pozoruhodného názorového obratu, který vystihl přímo titulek Dominiky Píhové – že naše lidskoprávní bojovnice byla k Istanbulu nejdříve skeptická, ale potom začala bojovat za jeho ratifikaci. Podle článku za touto změnou stojí nový překlad dokumentu, který podle Válkové nahradil nadužívaný a příliš vágní a obecný termín gender a použil termín bližší zejména slovanským státům – tedy násilí založené na pohlaví, násilí na ženách, což se podle ní mnohem více blíží tomu, o čem úmluva je.

Tato změna v českém znění úmluvy možná potěšila jazykové puristy, ale pro většinu společnosti mi nepřipadá podstatná, Istanbul je nehledě na překlad stále stejným manipulativním dokumentem, podsouvajícím názor, že když už násilí, tak ženy jsou oběti a muži jsou pachatelé. Už samotný název Istanbulské úmluvy – Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí – si s nějakou cílovou rovností pohlaví příliš hlavu neláme, přitom by stačilo bojovat proti násilí obecně, bez jakéhokoliv pohlaví. A ještě dál jde preambule – členské státy odsuzují veškeré formy násilí na ženách a domácího násilí, jako kdyby násilí na mužích a dětech mimo domácnosti odsouzeníhodné nebylo. Dále si státy uvědomují, že násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži, které vedly k dominanci mužů nad ženami a k diskriminaci žen ze strany mužů, a bránily ženám v plném rozvoji, přestože i řada zrovna ne moc utlačených žen v historii mocensky stála nad muži a vesele posílala do válek umírat především je, například Marie Terezie, Kateřina II., z moderní doby třeba Margaret Thatcherová nebo Golda Meirová. Čím více se člověk do úmluvy začte, tím více si připadá jako v nějakém scénáři filmu Sexmise, členské státy si totiž uvědomují, že násilí na ženách je klíčovým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům. Pochopil bych, kdyby se psalo, že násilí některé ženy, stejně jako muže, zasáhlo, možná i vykolejilo z běžného života, ale že máme násilí jako klíčový společenský mechanismus k nadvládě mužů nad ženami, to už i komunistický třídní boj a vykořisťování musí blednout závistí, kam se dostala Evropa o pár desítek let později.

Snad ani není třeba statistik, abychom si řekli pár vět o nadvládě a podřízeném postavení pohlaví, o diskriminaci a plném rozvoji. Celou historii chodili na vojnu především muži, aniž by se jich většinou někdo ptal, jestli chtějí. Celou existenci důchodových systémů z nich ženy díky delšímu dožití vyčerpají více peněz než muži, totéž by se dalo říct o veřejném zdravotním pojištění. Až do druhé světové války existovalo většinou pravidlo, že děti po rozvodu zůstaly otci, a přesto muži této zákonem psané diskriminace téměř nevyužívali, rozvodovost až do první republiky byla kolem pár procent. Zato po druhé světové válce, kdy začala v porozvodovém opatrovnictví diskriminace mužů, rozvodovost vystřelila vzhůru až ke dnešní téměř polovině všech manželství, a většinou rozvod požadují ženy. Tady bych možná uvažoval o termínu klíčový mechanismus genderové diskriminace, ovšem ten se současné feministické propagandě nehodí, protože obětí jsou podle Istanbulu jedině ženy, tak musíme ve všech pádech skloňovat domnělé klíčově masové násilí na ženách včera, dnes i zítra, podle toho, jak dlouho se to bude hodit feministkám a jejich organizacím.

Úmluva dále bojuje mj. proti mrzačení genitálií, ale kdyby vás náhodou napadlo, že se tentokrát věnuje historicky rozšířenému mrzačení malých chlapců, tak nikoliv, protože členské státy si uvědomují, že zločiny spáchané ve jménu takzvané „cti“ a mrzačení genitálií představují závažná porušení lidských práv žen a dívek a hlavní překážku k dosažení rovnosti mezi ženami a muži. Nevzpomínám si, že by kdy v Evropě byla ženská obřízka nějakým masovým problémem, zato chlapecká obřízka se v historii aplikovala třeba v anglicky mluvícím světě ještě nedávno a u Židů a muslimů žijících v Evropě se používá dodnes. A kupodivu to Radě Evropy nevadí. Zato zločiny ze cti, nucené sňatky, porušování lidských práv během ozbrojených konfliktů, které postihuje civilní obyvatelstvo, zejména ženy, to všechno jsou takové aktuální hity, že na ně potřebujeme kontinentální úmluvu.

I když si o přizpůsobivosti paní Válkové jakémukoliv režimu či ideologii nedělám iluze – sloužila oddaně jak komunismu, tak nyní feminismu – tak přece jen při jejím právnickém vzdělání mne udivuje, že tyto do očí bijící rozdíly nevidí. Ještě by se dalo mávnout rukou nad tím, že státy by podle Istanbulu měly sypat peníze hlavně do feministických (ne)ziskovek, to se ostatně děje i dnes, ovšem pokud čl. 2 Úmluvy bez uzardění uvádí, že Při provádění ustanovení této Úmluvy budou smluvní strany věnovat zvláštní pozornost ženským obětem násilí založeného na pohlaví, tak snad člověk nemusí být právně zběhlý, aby si položil otázku, komu potom bude věnována menší pozornost, a jestli ta menší pozornost náhodou nezavání diskriminací. Na to si každý odpovězme sami. Jak by odpověděla při změně státní ideologie Helena Válková, si můžeme představit, prostě zrovna s výrazem vyjukané babičky hájila nějaká jiná lidská práva.

 

Zde je anketa, v níž můžete až do pátku 21. února hlasovat pro největší žblebt. Anketa je připojena ke každému komentáři, které publikujeme postupně v těchto týdnech.

Žblebt roku 2019

  • Jana Maláčová (23%, 25 Hlasy)
  • Romana Lužná (22%, 24 Hlasy)
  • Evropský parlament (20%, 22 Hlasy)
  • Marek Herman (19%, 21 Hlasy)
  • Helena Válková (10%, 11 Hlasy)
  • Martin Fendrych (6%, 6 Hlasy)

Počet hlasujících: 109

Nahrávání ... Nahrávání ...
Jít na přehled všech žblebtů
...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

Žblebt roku 2020: Jana Bernášková

Tomáš Herout – „Střídavá péče je v tomto směru podle mého názoru nesmysl. Možná je to spr ...

Naděje pro diskriminované tatínky při rozvodu existuje

Mgr. Tomáš Zdechovský – V Česku dochází k diskriminaci otců při rozvodu – opakovaně to ko ...

Umožní v Nizozemí vraždit postižené děti?!

Mgr. Tomáš Zdechovský – Na argumentu šikmou plochou je nejhorší to, že je většinou pravda ...

Vnitrostátní únosy dětí

Ing. Aleš Hodina, dr. h. c. – Pozdrav účastníkům dnes odpoledne pořádaného Pochodu za ukr ...

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Poradna: Výživné při střídavé péči

    2. března 2017

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Poradna: Změna trvalého pobytu

    24. října 2012
  • Když dcera dospívá

    15. ledna 2021

    Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3 ...

    14. ledna 2021

    Ústavní soud: Nelze dovodit žádné obecné právo stá ...

    13. ledna 2021

    Žblebt roku 2020: Jana Bernášková

    12. ledna 2021

Kalendář příspěvků

Leden 2021
Po Út St Čt Pá So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
« Pro    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Tomáš Jadlovský: Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, pouze styk
  • Cupet: Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, pouze styk
  • Lumír Balvín: Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3. část)
  • Tomáš Jadlovský: Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3. část)
  • Daniel Sedlák: Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3. část)

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (222)
  • Odborné články (243)
  • Vaše zkušenosti (163)
  • Fungování institucí (126)
  • Zahraniční zkušenosti (87)
  • Zákony, judikáty, vzory (102)
  • Výchova dětí (203)
  • Akce a aktivity (113)
  • Starší nezařazené (1 419)
  • Ostatní (3)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu