Mgr. Karel Půš

Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

„Volme střídavou péči jen u dětí odrostlejších. U těch nejmenších by měl vždy jeden z rodičů, jak se říká, ustoupit.“

Tak si říkám, kde ty „odborníky“ pro rozhovor v redakcích vlastně berou? Jestli někdo náhodně zapíchne prstem, v tomto případě do seznamu advokátů? Nebo se redaktorka poptala po kamarádkách, které se rozváděly: „Hele, Mončo, nedokázal by ten tvůj právník chvíli souvisle mluvit o střídavce a tvářit se, že tomu rozumí?“

Bohužel, zrovna tento advokát ze Sloupna tomu moc nerozumí. Chrlí svá „moudra“ podobně, jako blahé paměti pedagog a lobbista Marek Herman („Dejte dítě do deseti let mámě.“). Když se nad nimi jen trochu zamyslíme, je jasné, že jsou to jen ničím nepodložené bláboly.

Dokonce si i sám protiřečí. Svůj žblebt v rozhlasovém rozhovoru totiž hned doplnil takto: „Raději všem doporučuji, aby ta péče skončila u jednoho z rodičů. A druhý by měl mít co možná nejširší kontakt se svým dítětem nebo dětmi.“ Co je to ale ten „co možná nejširší kontakt“? Neumožňuje ho čistě náhodou právě ta zavrhovaná střídavá péče?

Pan advokát by také měl znát tak důležitou normu, jako je Úmluva o právech dítěte. Ta v článku 7 říká, že „Každé dítě… má od narození… pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.“ Právo na „jejich“ péči – ne jen „jeho“ nebo „její“. Takže právo na péči obou rodičů. A „od narození“, pane Půši – ne až když jsou podle vás „odrostlejší“.

Rozhovor s tímto právníkem je plný dalších žblebtů. Třeba že střídavá péče musí být vždy jedině půl na půl. Nebo že se o ní nikdy nedá uzavřít dohoda, vždy musí rozhodovat soud. Nemá smysl je teď víc rozpitvávat – komentář k nim najdete v dřívějším redakčním článku Střídavky.

Jen lituji rodiče, který se na takového advokáta obrátí v naivní víře, že mu s péčí o děti opravdu pomůže („To je přece ten z rádia!“). Připomíná mi jiného právníka, kterého jsem kdysi navštívil v Sokolově. Dostalo se mi od něj vskutku neocenitelné rady, ať na střídavku rovnou zapomenu. Že je to nesmysl, který sem přišel odněkud ze Skandinávie. A že je sice v zákoně, ale je to prý mrtvě narozené dítě…

Jenže to bylo v roce 2010. Když jsem o tom tenkrát napsal článek, myslel jsem si optimisticky, že takovým hloupým názorům už zvoní hrana. Asi ještě úplně ne. Ale přesto zůstávám optimistou. Protože skuteční odborníci, jako je třeba profesor Ptáček, dnes mluví o péči obou rodičů po rozvodu jako o naprosto samozřejmé věci. Ptáček pro ni používá termín „sdílené rodičovství“.

A co se týče právníků, podařilo se nám dát dohromady skupinu advokátů v různých městech, podporujících péči obou rodičů. Ti dnes lidem pomáhají v rámci Právních poraden Střídavky. Jen by bylo dobré, kdyby se redaktoři obraceli pro informace třeba na tyto nebo podobné odborníky, ne na nějaké neznalé mouly.

V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do soboty 20. února 2022. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu vždy v úterý (zde je jejich přehled).