PhDr. Eduard Bakalář, CSc.
–
Úvodem
Poradnu pro otce jsem založil v r. 1992 v Praze 7. Později jsem ji přejmenoval na Poradnu pro rozvodové a porozvodové problémy s dětmi.
Poradna se zabývala dvěma okruhy problémů, a to:
1) v období před rozvodem je to svěření dítěte do výchovy
2) v období po rozvodu je to komplikace při styku s dítětem.
Za 11 let prošlo poradnou několik tisíc klientů, většinou otců. Konzultace probíhá nejméně jednu hodinu a její základní části jsou:
– zapíši základní data
– ptám se na jádro problému (“Řekněte to v jedné větě”)
– dotazuji se dál, naslouchám (klienti tím jsou nabiti)
– na závěr dávám rady: to nedělejte, to dělejte, prostudujte si to a to, kontaktujte toho a toho, ověřte si to a to, dokumentujte si to a to apod.
Ve svém sdělení chci nabídnout poznatky, které nikdo z přítomných nejspíše nemá. Dospěl jsem k nim pozorným nasloucháním jedné vrstvy naší populace, a to otcům v rozvodových a porozvodových potížích. Bylo jich na 3000 většinou lepších nebo alespoň průměrných povahových kvalit. Tyto poznatky vykrystalizovaly až po více letech naslouchání, které nebylo ředěno nebo neutralizováno námitkami či komentáři protistrany.
V podstatě jde o čtyři nové poznatky o jevech, s nimiž se setkáváme v oblasti partnerských vztahů. Z toho lze tři jevy vyložit pomocí evoluční psychologie a jeden jev lze lépe vyložit na základě motivu moci, i když se tímto motivem evoluční psychologie rovněž zabývá. Podrobnější popis a výklad jevů umožňuje i cílenější užití psychoterapie. Které jsou to jevy?
1. Muži před závazkem, před sňatkem, jen málo prověřuji svoji nastávající
V historii lidstva muži stále něco vyměňovali, nakupovali všechno možné , obchodovali se vším možným a činí tak stále: koně a jiná užitková zvířata, zbraně, výrobní prostředky, pozemky, domy, byty, auta, akcie apod. Občas jsme napáleni, ale ne příliš často, řekněme tak v 10-20 % případů. Máme vypracovány kontrolní prověřovací postupy, zveme znalce a radíme se s nimi.
Pokud „nakupujeme“ partnerku, nevěstu, pak si do toho nenecháme příliš mluvit. Nemáme však vypracovány žádné kontrolní postupy, mechanismy. U defektních partnerek/nevěst se mýlíme v mnohem vyšším procentu, řekněme v 80-90 %.
Jev vysvětluje evoluční psychologie tzv. strategií reprodukčního úspěchu. Konkrétně, muži málo prověřují své budoucí manželky. Např. jak nastávající vnímá manželství, jak vnímá narození dětí, jaký má vztah ke svým rodičům, jaká je matka, jaký je otec, jaký má nastávající vztah k práci, jaká je úroveň jejího psychického zdraví, jaký má vnitřní náboj hostility. Každá z uvedených osmi klíčových položek má své extrémy: velmi negativní a velmi pozitivní, samozřejmě s mezistupni. Pokud muži nějaké negativní signály vnímají, jsou přesvědčeni, že jde o okrajovou záležitost, případně, že se to časem napraví, zlepší…
Opakovaně se táži: „Sondoval jste něco blíže o manželce před sňatkem? Co vlastně bylo rozhodující, že jste jí nabídl sňatek?“
Dozvídám se: „Byla atraktivní, byla sexy, zajímala se o mé koníčky, začala se starat o mou domácnost …“ apod.
Prostor pro psychoterapeutické působení: domnívám se, že v rámci psychoterapie lze upozornit na tato slepá místa v mužské psychice. Navázat by měl nějaký výcvik v sondování a výcvik v asertivitě, neboť může být nutné říci ne, jsou-li kvality nastávající značně podprůměrné.
2. Manželčina nespokojenost, výčitky, kritika, pocity ukřivdění apod.
Uvedu citátem: „V průběhu přírodního výběru statisíců generací přežívaly v oněch drsných podmínkách spíše ty ženy, které dovedly své – nějak již zavázané – mužské protějšky přimět k tomu, aby ze sebe co nejvíce vydali. Dělaly to mj. i výčitkami, projevy nespojenosti a zklamání. Dnešní ženy jsou jejich přímými potomky a dělají totéž, ač to k přežití není již nezbytně nutné.“
I tento jev dovede vysvětlit evoluční psychologie. Etnika lovci-sběrači trvala přibližně 2 miliony let a vyčítání se vyplácelo: více zásob znamenalo i větší šanci na přežití. Do genofondu se rozšířily i mužské geny, nabádající k uposlechnutí a vyhovění kritizujícímu.
(V lidském genofondu je rozšířeno mnoho takových adaptačních mechanizmů. Tak např. jeden z takových mužských mechanizmů stejného rozšíření a intenzity je: postup v hiearchických organizacích církevních, vojenských, politických či jinak mocenských a následná expanse a války.)
Náboj výčitek, kritiky, hněvu apod. v hlubších vrstvách ženské psychiky je stále v pohotovosti a hlásí se ke slovu trvale (musí být přítomen sexuální partner). Zralá žena, vyrostlá v harmonických, zdravých poměrech užívá kontrolní příp. brzdné mechanizmy, sebereflexi, racio apod. Žena emočně nezralá, vyrostlá v nepříznivých podmínkách, nemá vypěstovány zmíněné kontrolní či brzdné mechanizmy těchto impulsů a projevuje je naplno.
Jevu si všimla řada jiných pozorovatelů, tak např. americký psycholog Herb Goldberg vypočítal celkem 19 tzv. vyčítacích pastí.
Ukázka:
Zaopatřování
Chceš-li dobře rodinu zaopatřit, pak musíš i dosti pracovat, budeš chodit domů pozdě a večer budeš unavený. Manželka ti bude vyčítat, že je ti práce milejší a že se o rodinu příliš nezajímáš…
Chceš-li se rodině více věnovat a odmítáš služební postup s ještě náročnější prací, pak ti manželka bude vyčítat, že málo vyděláváš a že ostatní jsou úspěšnější…
Psychoanalytici hovoří o tzv. Penis Neidu jako důvodu k ženské nespokojenosti.
Feministické autorky poukazují na patriarchát a údajný mužský útlak. K tomu mám osobní postřeh, a to, že nejvíce hubují (řvou) americké profesorky sociálních věd, které patří k nejprivilegovanějším vrstvám, co na naši Zemi v současnosti žijí.
Umělecký tento jev ztvárnil A. S. Puškin v pohádce O rybáři a rybce.
Jev je blíže popsán v knize Průvodce otcovstvím, v kapitole Historie jedné manželské potíže. Jsou tam i krátké životopisy velmi pracovitých manželů (Mozart, Tolstoj, Einstein), i s ukázkami permanentních výčitek od jejich manželek.
Prostor pro psychoterapeutické působení: Výklad mechanizmu klientům obou pohlaví. Žádoucí by bylo, kdyby si vyčítající ženy mohly – např. při psychodramatu – hlubinný zdroj výčitek „nahmatat“.
Zvýšením úrovně duševního zdraví, jinými slovy emocionálním dospíváním, se zlepší i kontrola popsaných impulsů.
Pokračování za týden
Okomentovat