PhDr. Tomáš Novák
–
Základní vymezení asertivních práv podala v časopise Právo a rodina č. 3/2011 Eva Petrová. Zmíněné „zdravé prosazování“ (tj. asertivita) je schopnost čelit něčemu, obhájit svá práva, prosadit svá přání, zájmy i cíle, umět říci bez agrese ne, najít kompromis, zachovat si sebeúctu a neatakovat ji ani u druhého. Teoreticky vzato je to vše jako stvořené mj. pro řešení otázek spojených s rozvodem.
V praxi bývá asertivní přístup realizován využíváním tzv. asertivních dovedností. Nejčastěji bývají uváděny následující:
- Prosazování oprávněného požadavku: Tzv. metoda přeskakující gramodesky. Klidně, nevzrušeně trvat na svém, opakovat to tak dlouho, až je nám vyhověno.
- Umění říkat ne: Jednoznačně, bez afektu odmítat to, co nechceme a trvat na tom. Zdůvodnění nutné není. Může jít o zrcadlový postup k předchozímu.
- Žádost o laskavost a realizace kompromisu: „Udělejte to prosím pro mne…“ Asertivní uspokojení má vyplývat z toho, že jsme zkusili požádat. Ne z toho, že nám bylo vyhověno. Protějšek má právo říci ne. Kompromis vychází z faktu, že spolupráce je úspěšnější než soupeření. Míra ústupků by měla být vyrovnaná.
- Sdělení kladných i záporných pocitů bez úzkosti a agrese. Sladění obsahu s tónem řeči.
- Volné informace: Informace a jasné vymezení o svých plánech, požadavcích, cílech, přáních.
- Sebeotevření: Sdělení jak prožívám určité stavy či situace. Např.: „Když děláš X v situaci Y, cítím se Z.“
- Vyrovnání se s oprávněnou kritikou jejím přijetím. Žádné výmluvy ale ani omluvy.
- Vyrovnání se s neoprávněnou kritikou tzv. otevřenými dveřmi. Opačná reakce než je obvyklé hledání toho, v čem se kritik mýlí. Hledáme naopak to, s čím s ním můžeme souhlasit. Např.: Kritik: Článek, který jste napsal, je plagiát.“ Neoprávněně kritizovaný: „Napsal jsem článek.“ Jak vidno, nehájí se, nevysvětluje. Jen hledá, s čím možno souhlasit. Variantou reakce tzv. zrcadlo: K: „Jsi lotr!“ NK: „Rozumím, považuješ mne za lotra“.
- Dotazování na negativa: Kritiku přijímáme a navíc vyžadujeme radu, jak chybu odstranit. Typický dotaz: „V čem dělám chybu?“ „Co bych měl udělat pro to, abys byl spokojen?“ „Co by se mělo změnit (dělat jinak)?“ Kritik tu je přirovnávám k citronu, jehož mačká ruka kritizovaného, který takto získává „šťávu“ – informace. Dotazováním lze snadno zjistit, zda kritik věci rozumí, nebo jen planě kritizuje.
- Asertivní konverzace: Využití informací od partnera, poskytnutí informací o sobě, kladení otázek směřujících k vyjasnění nejasností, nabídky kompromisu. Místo „mlácení prázdné slámy“ umění dialog ukončit.
Po nácviku a pokusech o uplatnění výše uvedených dovedností zjistíme, že asertivita rozhodně není samospasitelná. Vyžaduje totiž v lepším případě alespoň elementární spolupráci a korektnost všech zúčastněných. V horším případě je nutná nezávislost na protějšku. Tj. stav, kdy je nám jedno, zda dotyčný s námi souhlasí nebo ne. Podstatný je efekt, ne to, co si dotyčný o nás myslí. To není ideální stav pro situaci, kdy přestáváme být partnery, ale zůstáváme rodiči.
Laiky bývají nejvíce oceňovány asertivní techniky prosazení oprávněných požadavků a schopnost reagovat na neoprávněnou kritiku umlčením nespravedlivého kritika. Pro rozvodové domlouvání by to mělo být pravé požehnání. Praxe ovšem ukazuje mnohá úskalí.
Konfrontace dvou „gramodesek“:
A: Chci se setkat se synem.
B: Nejde to, je nemocný
A: Chci se setkat se synem.
B: Nejde to, je nemocný.
Tímto stylem by bylo možno pokračovat až do úplného vyčerpání obou. To samozřejmě asertivita nepodporuje. Korektním řešením by byl pro obě strany přijatelný kompromis, např. návštěva u lůžka či náhradní termín. Pokud se takové řešení nezdaří, doporučuje algoritmus patřičných dovedností přistoupit k tzv. konfrontační asertivitě. Tj. ke sdělení, co udělá v rámci platných zákonů A, pokud mu nebude vyhověno. Spor se tím v dané fázi spíše akceleruje, než tlumí.
Umlčení nespravedlivého kritika:
A: Jirka s tebou jít nemůže, protože když u tebe byl před týdnem, vrátil se domů nachlazený a také neměl čas připravit se do školy.
B: Jirka u mne byl před týdnem. To je fakt.
A: To byl, ale v jakém stavu se v neděli vrátil. Byl nemocný a unavený.
B: Jirka se v neděli vrátil.
A: No ještě aby se nevrátil… Ty se o něj prostě postarat neumíš!
B: Rozumím, máš dojem, že se o něj neumím postarat.
A: To není jen dojem. To jsou fakta. Bohužel jsi jeho otec, ale to samo o sobě ještě neznamená vše.
B: Jsem jeho otec, souhlasím.
A: Přestaň se mnou už konečně pořád souhlasit, nebo se s tebou přestanu bavit. Všechno jenom zesměšňuješ a komplikuješ.
B: Můj styk se synem je pro tebe komplikace…
Trvale argumentovat proti souhlasům či proti zrcadlu nelze. Ten, kdo je donucen zmlknout, ovšem obvykle upadá do značné tenze. V souladu s rčením „mlčet je možné, není ale možné nekomunikovat“ mnohdy připravuje pomstu.
Žádost o laskavost a realizace kompromisu
Techniky, mají-li se uskutečnit, vyžadují určitou vstřícnost obou stran. Ta ve vyhroceném konfliktu chybí. Podstatný zde je již zmíněný přístup „alespoň jsem to zkusil“. Za zmínku stojí výrok jednoho z otců, který se opakovaně bez většího úspěchu pokoušel o kontakt s dítětem. To trpělo tzv. traumatem zavrženého rodiče. Otec nerezignoval s odvoláním na rčení „kdo nehraje, nevyhraje“.
Sdělení kladných i záporných pocitů
Opět v psychické tenzi problematický postup. Uvádí se, že obsah sdělení je jen 30 % informace. 70 % připadá na neverbální sdělení. Mementem může v tomto směru být počin české překladatelky, která americkou příručku asertivity v doslovném překladu nazvanou „Když řeknu ne, mám pocity viny“ pojmenovala „Říkejte ne s úsměvem“. Myšleno je to jistě dobře, leč pochopeno to může být velmi špatně.
Dále se traduje, že počet pochval má být – pokud chceme protějšek ovlivnit k dobrému – trojnásobný oproti negativním sdělením. To se v rozvodové situaci podaří stěží. Nicméně i v krizi vztahu lze alespoň občas něco u druhého ocenit. Asertivní není čekat, až bude jasné, že si to protějšek zaslouží, ale naopak možnosti k pochvale aktivně vyhledávat. Povzbuzením může být i citace z jedné z učebnic asertivity: „Lidé jsou lepší, než vypadají na první pohled.“
Volné informace
Zdánlivě jednoduchá až banální technika v praxi překvapivě málo využívaná. Mnozí v zátěžové situaci místo toho, aby řekli „mám strach“, volí agresivní proud výčitek spojený s hledáním viníků.
Sebeotevření
Opět mimořádně cenný postup vyžadující alespoň elementární vzájemnou důvěru a schopnost náhledu. Dosadíme-li do již citované formulky „Když děláš X v situaci Y, cítím se Z“ lze například říci: „Když ti musím opakovaně připomínat, abys výživné platil přesně v určený termín, mám pocit, že ti na synovi nezáleží.“ Je rozdíl mezi tímto sdělením a pasivním mávnutím ruky a povzdechem typu „no jo…podnikatel, jezdí v Audi a platí o dva dny později“ eventuálně agresivním: „Kašleš na kluka a je ti jedno, jestli chcípne hlady.“
Přijetí oprávněné kritiky
Přijetí oprávněné kritiky patří mezi asertivní samozřejmosti. Vyžaduje jistou zralost. Coby opačné memento může být jednání klienta, který si vynutil vstup do probíhající konzultace s někým jiným. Prý mi musí říci něco velmi důležitého. Otevřel dveře do pracovny a pravil: „Pane doktore, hodně jsem o tom přemýšlel, ale teď mi to je jasné. Za všechno může moje žena.“
Dotazování na negativa
Dotazování na negativa vychází z názoru „informace jsou cenné zboží.“ V situaci, kdy v rámci rozvodové pře je „všechno špatně“, bývá již pozdě na podobné dotazy adresované druhé straně. Není od věci ptát se takto, pokud má druhý z rodičů výhrady k náplni našeho styku s dítětem nebo i k výchovnému působení na ně. Někdy jde skutečně jen o šikanu, ale někdy může mít (přinejmenším částečnou) pravdu.
Postup je velmi dobře použitelný při jednání s různými odbornými poradci. Ti nám mohou nezaujatě vysvětlit, jakým chováním si situaci komplikujeme, a tudíž co je třeba změnit.
Asertivní konverzace
Asertivní konverzace respektive její základní charakteristika byla naznačena výše. Zde dodáme konstatování „dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje“. Nemá smyslu znova a znova otevírat tzv. ověřená témata sporu. Pokud jsme se nedokázali desetkrát dohodnout a naopak jsme se vždy pohádali, po jedenácté to lepší nebude.
Selektivní ignorování
Vystihuje ji rčení „dáma to přejde“. Což samozřejmě platí i pro pány. Velmi asertivní a pro rozvodovou situaci jako stvořené je umění nevšímat si ojedinělých excesů a nevyhrocovat jejich rozmazáváním a zdůrazňováním situaci.
Asertivita někdy vhodná je. Jindy vhodná není. V rámci řešení rodinných sporů je využití asertivních technik jen omezené. V každém případě v podobné situaci stojí za promyšlení asertivní práva. Již ono základní „být sám sebe soudcem“ obsahuje prvek osobní svobody. My sami nejlépe víme, co jsme schopni tolerovat, co je ještě přijatelné a naopak co již přijatelné není. Není důvod naslouchat kategorickým radám okolí. Namátkou: „dej mu (jí) kufr za dveře, takových můžeš mít deset“. Samozřejmě nemusíme brát za bernou minci ani zdánlivě hestické: „nebije tě, peníze dává, tak na co si stěžuješ“. Naše chování nemusí být schvalováno každým v okolí. Jsme „specialisté na sebe sama“. Nikdo jiný o nás neví to, co o sobě a svých touhách, ale i idiosynkraziích víme my sami. Naše jednání může mít svoji vlastní logiku. Namátkou např. „muž 3 S“ – slušný, slabý, seriózní“ – může z povzdálí působit jako ideální partner. Přesto bývá opouštěn.
Nemusíme se omlouvat ani ospravedlňovat, neboť motivy lidských činů jsou složité, obtížně popsatelné a skryté. Místo ryzí pravdy bychom pak často nabízeli pouhé racionalizace. Máme právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za problémy druhých, byť i blízkých lidí. Nemusíme tudíž zachraňovat ty, které z různých důvodů zachránit nedokážeme. Namátkou třeba alkoholiky či gamblery. Máme právo na chybu, třeba i z naivity nebo nadměrné zátěže. Máme právo změnit názor. Kdysi jsme byli přesvědčeni, že v manželství setrváme, dokud nás smrt nerozdělí. A dnes může být vše jinak.
Co je nemorální, nemůže být asertivní. Kritériem pro to, co je a co není morální, může být desatero božích přikázání a platné zákony. Ne tedy to, co o své újmě bude považovat za morální příkaz váš /ex/partner, tchyně, soused atd. Základem asertivity není prosadit za každou cenu vždy a všude svou, ale jednat otevřeně, přiměřeně, s určitým nadhledem a přehledně. Mimochodem ironicky to nejde.
Literatura
Asertivita v manželství a v rodině
Převzato z webových stránek PhDr. Tomáše Nováka
Okomentovat