Bc. Veronika Hájková

Jsou rozvody, ke kterým partneři dojdou tak nějak setrvačností. Většinou se pak na všech záležitostech více či méně v klidu domluví a rozvedou se rychle a bez výčitek a scén.

Častější situace je ale ta, kdy je důvodem k rozvodu impulz ve formě nevěry a následně odchodu jednoho partnerů.

Rozvod se pak snadno může stát nástrojem pomsty a spustí emoční bouři. V tomto čase řešit dělení majetku a otázky ohledně péče o děti je velmi složité.

Zachovat odstup a ustát tlaky, které s sebou takto “vynucený” rozvod nese, je téměř nadlidský výkon.

• Raději nepodnikejte žádné právní kroky ohledně rozvodu v době, kdy s vámi cloumají emoce. Pokud budete řešit rozvod ve chvíli, kdy jste plni zloby, nenávisti a vzteku a pocitu křivdy, necháte se snadno vmanipulovat do vyostření konfliktu.

Nejednejte v afektu ani s pracovnicí OSPOD. Moc vám nepomůže, pokud se v jejím zápisu ze sociálního šetření objeví hodnocení jako „labilní až hysterické chování“. Pozor na věty typu: „Vykašlal se na mě i na děti, tak už je nikdy neuvidí!“ Mohou být při soudním jednání o svěření dětí do péče použity proti vám.

Jediné co skutečně rychle a bez výčitek vyřešte, jsou rodinné finance. Častým jevem v rozvodové bitvě bývá odklon rodinných úspor na jiné účty a rušení kreditních karet.

• To, jak se rozvedete, ovlivní váš další život. Je dobré si položit zásadní otázku: Proč se chci rozvést?

Rozvod je právní ukončení manželského svazku. Emoce vám u soudu nikdo nevyřeší. Takže pokud vaší motivací je pomsta, ublížení druhému, truc nebo dokonce snaha, jak získat partnera zpět, budete zklamáni. Rozvod zlomené srdce nevyléčí.

Až budete u soudu prát „špinavé prádlo“ a po nocích plakat na rameni kamarádce, můžete se cítit ještě mnohem, mnohem hůř.

V této chvíli nastupuje jednání pod vlivem nezvládnutých emocí a rodiče začnou manipulovat děti proti druhému rodiči. Rodič, který se cítí podvedený a opuštěný se přimkne k dítěti a chce ho získat na svoji stranu. Navíc s ním chce sdílet negativní emoce vůči partnerovi.

V rozvodových bitvách hrají často roli i rodinní příslušníci či ještě donedávna společní přátelé. Někteří se nechtějí do vašich záležitostí „montovat“ ani nechtějí chodit svědčit k soudu. A vy jim to můžete mít za zlé. Ti druzí vás mohou v hysterických scénách a citových výlevech podporovat a situaci tím vyhrocovat. Což také není ideální řešení.

Paradoxem je, že co nejrychlejší vyřešení sporu mezi rodiči přispěje k tomu, aby se konflikt nezhoršoval.

• Mám tedy pro vás ještě jednu skvělou radu. Pozor, je opravdu skvělá, i když se na ní klienti tváří „všelijak“. A tak vám jí tedy napíšu a vy si jí přečtěte v klidu a sami a zkuste jí přijít na chuť. Tato rada je: psycholog, manželský poradce, mediátor či kouč vám mohou pomoci tuto situaci zvládnout.

Ano – vím, že na tyto formy terapie se pohlíží jako na poslední zoufalý pokus, jak zachránit manželství. Přesto mohou zafungovat. Ale mohou vám pomoci i tehdy, když dojde k rozvodu. A to s tím nejtěžším, co na rozvodu je – konec partnerství při zachování rodičovských rolí. Bez toho, aby rozvodem začala nekonečná životní bitva. O děti.

Převzato z BLOGU VERONIKY HÁJKOVÉ