PhDr. Dana Žáčková

–

Páry, které jsou ve vážném konfliktu, chtějí se rozvést, se bez dohody o úpravě s dětmi po rozvodu nemohou pohnout z místa. Nejlépe se rozvodová mediace daří těm párům, které pomoc vyhledají samy. Jsou silně motivovány společnou dohodu uzavřít a hledají přijatelné řešení. Méně motivovaní a méně informovaní bývají klienti, které do poradny pošle oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) nebo opatrovnický soud. Klienty na poradnu odkazují dokonce i právní zástupci znesvářených partnerů. Dnes se již v opatrovnickém řízení dává přednost rodičovské dohodě před striktním rozhodnutím soudce.

Příběh

Na doporučení OSPODu přišli do poradny manželé, on podnikatel, ona sociální pracovnice. Muž byl automechanik, jehož podnikání se mu zhroutilo. Začal pít. Manželka byla atraktivní, samostatná a aktivní. Měli šikovné děti, které úspěšně soutěžily ve skocích na trampolíně. Manželství se rozpadlo kvůli jeho pití a násilí, v opilosti ženu opakovaně zbil. Sociální pracovnice OSPODu je odkázala na mne, aby se pokusili domluvit, jak to bude s dětmi.

Jejich případ začal dost beznadějně. První konzultace probíhala odděleně, vztahy byly silně vyhrocené. Muž nebyl schopný pochopit, že si děti, poté, co byly svěřeny do péče ženy, nemůže vyzvedávat, kdy chce. Odmítal jakékoli dohody a vyhrožoval, že si děti bude brát i přes odpor manželky. Jednání s oběma bylo velmi emotivní. Na dohodu to nevypadalo. On neunesl, že zatímco se sám propadá ke dnu, jeho žena „jde nahoru“ a už s ním nechce být. Na druhou stranu žena připouštěla, že muž, když je střízlivý, je dobrým tátou. Měla jsem s nimi několik dramatických konzultací. Většinou jeden druhého pomlouvali, tzv. na sebe házeli špínu. Emoce při oddělených konzultacích musím vydržet, vyslechnout je, protože zklamání, dlouhodobé ponižování, žárlivost i násilí potřebují jeden i druhý ventilovat.

Po několika konzultacích přichází můj prostor pro vyjednávání: To, co se stalo, pro vás není příjemné, proto jste se rozhodli pro rozchod – jste schopni přijmout to, co se stalo, a při mediaci se k tomu nevracet? Mě teď nejvíc zajímá, co chcete pro své děti?

V oddělených konzultacích většinou slyším, že chtějí mít šťastné, vzdělané a spokojené děti. V tom je najednou shoda. A tady začíná moje pomoc při uzavírání rodičovských dohod. V tomto případě, i když to trvalo déle než obvykle, se nakonec dohodli na širokém styku otce s dětmi při dodržování přesně definovaných podmínek (otec je bude v určeném čase vyzvedávat po předchozím telefonátu s matkou, bude střízlivý a bude abstinovat po dobu péče o děti). Bude dodržovat další pravidla zaměřená na přípravu dětí do školy, bude informovat matku o zdravotních problémech dětí, pokud by nějaké nastaly v době návštěvy u něj tak, jak se postupně při mediaci dohodli. Kromě toho jsem oběma doporučila spolupráci s psychologem, aby zvládli v budoucnu bez hádek konstruktivní komunikaci o dětech.

Individuální jednání a společná mediace trvaly půldruhého měsíce. Sepsanou dohodu pak rodiče odnesli na OSPOD. Poté ji schválil i opatrovnický soud. Z OSPODu jsem se časem dozvěděla, že otec dohodu zatím dodržuje a situace se uklidnila.

Samozřejmě ne všechny případy končí takto. Často je zájem o dohodu bohužel jen formální a partneři se snaží nad sebou zvítězit. Neuvědomují si, že v těchto kauzách není vítězů, je jen poražených – a těmi bývají především děti. Bohužel takových případů je více než polovina.

Před poskytováním vlastní mediace se osvědčuje začínat individuálními konsultacemi, zejména je-li vztah mezi partnery vyhrocený. Často rodiče podávají jeden na druhého trestní oznámení všeho druhu – od daňových úniků, domácího násilí až po pohlavní zneužívání vlastního dítěte.

Po individuálních rozhovorech s nimi posoudím, zda je kauza vůbec k mediaci vhodná a jaká témata zvolit k prvnímu společnému setkání s oběma rodiči. Na první konzultaci se klient zpravidla chová, jak je zvyklý u soudu nebo na OSPODu. Snaží se znemožnit svého partnera, manžela, manželku jako rodiče, často i jako člověka. Dochází „k soutěži“ o to, kdo je lepší rodič. Mediátor zdůrazňuje, že není jeho úkolem ani cílem, aby hledal vinu a moralizoval jednoho či druhého partnera. Vždy je nutné zachovat k oběma rodičům rovný přístup. Je takřka nemožné vést rodiče k dohodě, když jednoho z nich vyhodnotíme pozitivně a druhého záporně. Zároveň je nutné vést klienta k tomu, aby alespoň částečně přijal odpovědnost za to, jakého vybral svému dítěti otce či matku. Když tento návrh najde odezvu u rodičů, tak je již poloviční šance, že se podaří dohodu uzavřít.

Na prvním setkání je třeba zjistit skutečnou zakázku klienta. Ne vždy to, co klienti deklarují, je skutečnou zakázkou. Je třeba zjistit, ověřit, zda jsou schopni kompromisu, bez něhož dohodu uzavřít nelze. Na začátku dostávají informaci, jak bude mediace probíhat.

Dnes, na rozdíl od let minulých, mají lidé děti většinou po letech známosti a společného bydlení a ve vyšším věku. Často platí hypotéky, vedou společné firmy, takže mají dostatek času se vzájemně poznat. Proto argumentace „změnil se, nesnáším ho, nemohu s ním vůbec komunikovat ani jako s rodičem našeho dítěte“ může zřídkakdy obstát. Na prvních, zpravidla velice emotivních, setkáních hledáme společně, čeho chtějí rodiče při výchově svého dítěte dosáhnout a co je spojuje. Na tom pak stavíme při společných mediačních konzultacích s oběma rodiči. Hovoříme i o tom, jak se situace bude vyvíjet, když dohodu neuzavřou.

K dohodě musí klient postupně dospět jako k nejlepšímu řešení. Zpravidla probíhají 3 až 4 sezení. Dohodu zpracujeme písemně. Rodiče ji pak předloží opatrovnickému soudu ke schválení. Někteří klienti se po dobré zkušenosti s mediací vracejí, řeší i nadále společnou komunikaci a porozvodová traumata. Někteří docházejí na terapii na některé z našich poradenských pracovišť.

V ČR je cca 250 000 neúplných rodin, z toho ve 43% jde o rozvedená manželství. Proto považuji 28 uzavřených a opatrovnickým soudem schválených rodičovských dohod za půldruhý rok existence rozvodové mediace v poradně za úspěch. Je to proces čím dál častěji komplikovaný nevypořádanými majetkovými vztahy mezi partnery. Klienti přicházejí se zakázkou dohody o výchově a výživě dětí, ale ve skutečnosti chtějí prostřednictvím dětí dosáhnout především svých majetkových požadavků.

Boj mezi rodiči může trvat i několik let, komunikace mezi nimi je složitá (někdy spolu nekomunikují vůbec). Proto je třeba s klienty pracovat dlouhodobě, trpělivě jim vysvětlovat, co je pro ně v dané situaci podstatné a nad co je třeba se povznést. Někteří rodiče si neuvědomují, resp. by nepřipustli, že vyhrocenými vzájemnými vztahy závažně poškozují sebe a své děti. Dlouhotrvajícím sporem děti psychicky týrají a způsobují jim tak i závažné zdravotní problémy. Pak pro děti shánějí odbornou pomoc pediatrů, psychiatrů a psychologů. Nejsou schopni si přiznat, že hlavní příčinou problémů jejich dětí je egoistické chování jich samých. Tak hazardují se zdravím svého dítěte, mrhají svou energií, časem a nemalými finančními částkami v touze po jakémsi „Pyrrhově vítězství“. Pokud se podaří dosáhnout toho, že je klient schopen sebereflexe, změnit svůj postoj, nic nebrání v tom, abychom začali pracovat na dohodě. Rodiče spolu začínají opět komunikovat, jsou schopni společně řešit problémy týkající se jejich dětí. Právě v zájmu dětí se podařilo uzavřít i několik dohod týkajících se majetkového vyrovnání. Je to nový prvek v naší práci, jejímž cílem pomáhat lidem, kteří složitě hledají cestu k dohodě. Samozřejmě ne vždy se to podaří. O to více nás těší, když se podaří vztahy mezi rodiči narovnat tak, aby byli pro děti tím nejpevnějším přístavem bezpečí.

Článek byl publikován v brožuře „50 let manželského a rodinného poradenství v Praze 1967–2017“, vydané Centrem sociálních služeb Praha