Jürgen Rudolph

–

a) advokátů
b) odborů péče o dítě
c) poraden
d) soudních znalců
e) soudů rodinného práva

a) advokáti

Mezi lidmi, ale také mezi zaměstnanci účastných psychosociálních povolání a odborů péče o dítě, je tvrdošíjně zakořeněný předsudek, že čím konfliktnější a konflikt vyostřující je advokát v záležitostech dětí, tím větší dostane honorář. Opak je pravdou. Pokud dojde k úpravě, na které se shodnou všichni zainteresovaní – a především rodiče, již při prvním stání první instance, mají advokáti nárok na veškeré jim náležející odměny. Jakékoli další vysoce sporné soudní jednání s dodatečnými soudními termíny a četnými setkáními s mandanty, obsáhlá písemná korespondence atd. a s tím vším spojený stres tak představují jen ekonomické ztráty.

b) odbor péče o dítě

Když v případě nevyřešeného konfliktu zůstává situace mezi rodiči nadále sporná a v případě následného soudního rozhodnutí se dosavadní fronty ještě více zatvrdí, vyvstává pro pracovníky odboru péče o dítě takříkajíc dlouhodobá péče o tento konflikt – a to ať již z důvodu kritické situace samotných dětí, nebo z důvodů vyžadování asistence ze strany v konfliktu se nacházejících rodičů. Nadto musejí k dalším soudním jednáním soudu rodinného práva vyhotovovat písemné zprávy, které jsou často v momentě soudního jednání bezcenné. Vzhledem k tomu, že se v těchto zprávách cítí jeden rodič zpravidla poškozený, dostávají se odbory péče o dítě mezi znesvářené strany a jsou instrumentalizovány podle konkrétního sledovaného cíle jako odpůrci nebo pomocníci sporu. Tato role zamezuje odboru péče o dítě výkon jeho efektivní a především konflikt řešící práce.

c) poradny

V poradnách, a také na odborech péče o dítě, se většinou pracuje podle vlastních „domácích“ postupů, které nejsou nijak koordinovány s ostatními profesemi a institucemi, účastnícími se rodičovského konfliktu. Jelikož neexistuje žádný společný koncept s ostatními profesemi, jsou cíle často nejasné. Nadto se děti i rodiče hledající poradenství musí postavit do fronty, neboť čekací doby jsou dlouhé a nezřídka kdy dostanou první termín za tři měsíce nebo i za delší dobu, kdy už je v případě vysoce konfliktního sporu jeden z rodičů nedosažitelný apod.

d) soudní znalci

Soudem rodinného práva povolaní soudní znalci mají zpravidla vyhotovit takzvaný statutární znalecký posudek, který se omezuje na to, aby v případě rodičovského sporu o místo obvyklého pobytu dítěte zjistil pro ně toho více vhodného rodiče, resp. místo rodičů stanovil, zda a jaký bude styk dětí s rodiči. Existují soudci rodinného práva, kteří nemají ponětí ani o podkladech k vyhotovení takového znaleckého posudku, ani o rodinně-politických ideologiích jednotlivých soudních znalců. Ne málo soudců rodinného práva dokonce ani nerozlišuje mezi psychologem a psychiatrem.

Na druhou stranu přijímají mnozí soudní znalci – přestože prohlédnou nezkušenost takových soudců – vyhotovení znaleckých posudků, na něž nemají. Tento fenomén je pozorovatelný zvláště v případech, v nichž má být zjištěno pohlavní zneužívání. Soudní znalci, kteří nemají vzdělání ve výpověďní psychologii, tuto skutečnost často nezohledňují, a přesto vyhotoví znalecký posudek. Statutární znalecké posudky zpravidla podporují vyostření konfliktu, neboť připravují vítězství, resp. porážku konkrétního rodiče. Soudní znalci jsou tak z pohledu v konfliktu se nacházejících rodičů viděni často – stejně jako pracovníci odboru péče o dítě – v roli pomocníků nebo odpůrců, a tak se k nim i chovají.

e) soudy rodinného práva

Jelikož kromě soudů rodinného práva pracují i všechny ostatní instituce a profese účastnící se záležitostí dětí, jako jsou advokáti, odbory péče o dítě, poradny a soudní znalci od sebe v podstatě izolovaně, představuje soud rodinného práva – s možností soudního instančního postupu – jako hierarchická střecha konečnou. Po rozsudku soudu – i kdyby neznamenalo nebo nezpečetilo definitivní vyobcování jednoho z rodičů ze života dětí – se nerealizuje doprovodná rodinná soudní kontrola přijatých úprav, resp. úkolů, které často zdůvodňují takové rozhodnutí. Platí to i v případech, v nichž byl pro děti v rámci soudního řízení soudem povolaný procesní opatrovník („advokát dítěte“) – v budoucnu „procesní zástupce“, protože jeho úkoly končí nejpozději s ukončením soudního procesu. V praxi z toho vyplývá, že rozsudky soudu rodinného práva jsou často obcházeny rodičem majícím dítě v péči. Vzhledem k okolnosti, že soudními rozsudky v záležitostech týkajících se dětí jsou konflikty sice upravovány, ale nikdy se neřeší, zaznamenávají takové úpravy opakování soudních řízení, resp. jejich pokračování v dalších, vyšších soudních instancích.

Ukázka z knihy bývalého německého opatrovnického soudce Jürgena Rudolpha „Jsi moje dítě“ („Du bist mein Kind“)