Ing. Tomáš Holek
Navazuji na předchozí články „Česko – ráj únoskyň dětí 1 až 3“. První článek této smutné série napsal skvělý táta a člověk, Mgr. Tomáš Jadlovský. Otec, kterému byl unesen syn do Španělska a který se ani u české a ani u španělské justice pomoci nedočkal. Takže nakonec udělal to úplně nejlepší, co zodpovědný táta může udělat: na nefungující justici se vykašlal a osud svého syna vzal do vlastních rukou.
Na první článek jsem navázal já, svým pokračováním o tom, jaký je Česko ráj zločinných únoskyň dětí v případě únosu mých dětí do Švédska. Je to zcela jasný případ nedovoleného a nezákonného zločinu – zadržování nezletilých českých dětí v cizině, a tak švédský soud logicky toto konání matky označil jako nezákonné a nařídil návrat dětí domů, do Česka k otci. Bohužel než se návrat dětí domů stačil uskutečnil, JUDr. Jana Niedobová tento zločin zlegalizovala schválením návrhu únoskyně na předběžné opatření. Můj poslední článek jsem napsal v roce 2013 před jednáním Krajského soudu v Ostravě.
Chováním soudkyní krajského soudu pod vedením Kristiny Žídkové jsem byl šokován a naprosto znechucen. Ani jsem nebyl schopen se k tomu znovu vracet a napsat další článek, i přesto, že jsem byl kontaktován některými čtenáři předchozích článků, které zajímalo pokračování kauzy. V posledních týdnech se ke mně ale dostalo agresívní a sprosté vyjádření soudkyně JUDr. Žídkové pro Ústavní soud. A i proto jsem se rozhodl pokračování o českém ráji pro únoskyně dětí napsat.
Posudek znalce z oboru psychologie, který byl proveden v létě 2013, kdy děti byly doma v Česku na prázdniny, byl velmi příznivý. Psychologické testy ukázaly, že jsem se svou rodičovskou roli plně ztotožněn a také že matka i otec znají své děti stejně (i přes dvouleté odloučení dětí od otce!). A posudek také ukázal na závažnou věc – postupné odcizování dětí otci, které se projevilo jako důsledek delšího odloučení dětí od otce. Situace se dala klasifikovat jako první etapa syndromu zavrženého rodiče, kdy se dítě k rodiči v jeho přítomnosti chová hezky, ale jinde už rodiče pomlouvá v souladu s tím, co je mu vštěpováno druhým rodičem. Ještě před posledním jednáním KS moje ex poslala děti do Česka na podzimní prázdniny ke svým rodičům na 9 dní, ale mně jako otci umožnila kontakt pouhý půlden! O tomto neakceptovatelném jednání matky jsem informoval soud ještě před samotným jednáním a na soud zaslal důkazy.
Když začínalo jednání na Krajském soudě, věřil jsem, že soud se bude zajímat o bránění v kontaktu s dětmi ze strany matky, že soud se bude zajímat o odcizování dětí otci, o to, jaké mám podmínky pro výchovu dětí. Hned na začátku jsem byl vyveden z omylu. Soudkyně Žídková, se mne s výsměvačným úsměvem na tváři zeptala: “V létě byly děti u vás. Jak jste s nimi mluvil?” “Nechápu otázku,” reagoval jsem. “Vaše děti žijí ve Švédsku, tak jak jste s nimi mluvil ? Švédsky? Anglicky?” S vítězoslavným úsměvem doplnila talárnice a uživala si, jak mne pokořuje. Ze spisu dobře věděla, že se jedná o české děti, že i matka je Češka. Věděla, že psycholog v létě s nimi mluvil česky. Ale prostě si jen vychutnávala otce, který chce své děti vychovávat a nesmíří se s jejich únosem do ciziny. Ani další otázky nesměřovaly ani k SZR, ani k podzimním prázdninám, ani k tomu, jak bych se o děti staral, když se vráti domů do ČR. Druhá soudkyně se mne zeptala, kolik platím měsíčně alimenty (pozn: to měla ve spise, který zřejmě ani nečetla) a jestli je platím pravidelně. Třetí soudkyně se mne ptala, jesli dětem posílám do ciziny balíčky. “Ano,” odpověděl jsem. “Jak často?” “Při různých příležitostech, jako Velikonoce, Den dětí nebo na narozeniny, které s nimi nemohu slavit společně,“ odpověděl jsem. “Co dětem posíláte?” pokračoval výslech otce. Jmenoval jsem věci, které dětem posílám – hračky, fotky, sladkosti. “Co bylo v posledním balíčku, který jste poslal?” zeptala se mne advokátka únoskyně dětí. Když jsem odpověděl, tak zvolala: “To bylo v předposledním balíčku. Co bylo v tom posledním?” V ten moment se mne zmocnil pocit, že nejsem u soudu, ale v nějakém ústavu pro choromyslné. Při pohledu na tři soudkyně přede mnou a na advokátku únoskyně jsem měl pocit, že jsem v nějakém blázinci. Soud, který měl zabývat únosem dětí matkou do ciziny, řešil, jaké otec platí alimenty a jaké balíčky dětem do ciziny posílá! Pak jsem ještě dostal dotazy, proč za svými dětmi nejezdím do místa jejich únosu.
Rozhodnutí soudu bylo, že děti byly ponechány v péči matky-únoskyně a Krajský soud udělil matce souhlas s přemístěním dětí do ciziny místo otce. V odůvodnění rozsudku se objevila lež, že otec změnil svůj postoj, když si matka našla v cizině přítele. To je samozřejmě neodůvodněný výmysl a lež soudkyň. Za prvé jsem svůj postoj ve vztahu ke svým dětem nikdy nezměnil. Za druhé důvod rozvodu a stěhování matky dětí do Švédska byl ten, že tam už měla milence/přítele. Nemohl jsem tedy postoj změnil poté, co si tam našla přítele.
Samozřejmě proti rozhodnutí KS jsem podal stížnost na Ústavní soud. A protože soud, který nechal moje děti v cizině, ani nestanovil kontakt dětí s otcem a vše nechal jen na zlovůli matky dětí, podal jsem na okresní soud svůj návrh na kontakt s dětmi, kde byly zahrnuty všechny prázdniny – podzimní, vánoční, zimní, velikonoční, letní. Když na tento návrh okresní soud 3 měsíce nereagoval, podal jsem stížnost na průtahy. Odpověd předsedy okresního soudu zněla, že se tím nemůže zabývat, protože spis je na Ústavním soudě v Brně. Tam spis ležel více než rok, než jsem byl vyzván, abych se vyjádřil k vyjádření matky dětí a vyjádření KS Ostrava. JUDr. Žídková se svém vyjádření psala takové lži jako: “Otec souhlasil s tím, že děti budou v cizině žít minimálně jeden rok.” Přitom jsem u soudu celou dobu prokazoval, že jsem pod nátlakem souhlasil, že v cizině děti budou s matkou maximálně po dobu jednoho školního roku a za podmínky, že mne budou jednou měsíčně navštěvovat! V té době zůstavaly stále žákyněmi ZŠ Paskov a měly se vrátit. JUDr. Žídková má v sobě navíc tolik sprostoty a hulvátství, že otce, kterému byly děti uneseny do ciziny, osočila, že za dětmi do ciziny nejezdí, protože to pro něj není komfortní. Přitom jsem u soudu vypověděl, že to není komfortní pro děti, když ve Švédsku mají být se mnou na nějaké ubytovně, zatímco doma v ČR mají své pokojíčky, kde mají své hračky, své hudební nástroje, svá zvířatka. Je smutné, že soudkyně únos dětí do ciziny a nerespektování otce dětí nepovažují vůbec za zločin. V celém soudním procesu jsem neslyšel žádnou výtku vůči matce-únoskyni, zatímco otec je zkoumán, zda dětem posílá balíčky a osočován, že za dětmi nelétá.
Dětská psycholožka doktorka Hurníková, s kterou situaci konzultuji, mi řekla, že pokud soud moje děti v cizině nechá, tak jejich vazba ke mně zákonitě upadne, i kdybych se snažil sebevíce. Na to člověk vlastně ani nemusí být psycholog, aby toto pochopil. A člověk ani nemusí být soudcem a nemusí znát zákony, mezinárodní úmluvy, Haagskou úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, na to, aby pochopil, že matka mých dětí spáchala neakceptovatelný zločin, exemplární sobecké svinstvo, které by nemělo být tolerováno nejen v zájmu otce, ale hlavně v zájmu dětí. Bohužel talárnice Okresního soudu Frýdek-Místek a Krajského soudu v Ostravě mají svůj specifický žebříček hodnot a zcela specifické názory na to, co je zločin a co je nebo není špatné. V dodržování zákonů je na tom naše “demokratická” justice hůře, než byla komunistická justice, která vlastní (i když zvrácené) zákony dodržovala a hájila! V dnešní ČR si talárnice na okresních a krajských soudech dělají, co se jim zlíbí, a spravedlnosti se vysmívají. A co na ta svinstva řekne Ústavní soud? Brzy uvidíme…
31. 3. 2015 at 23:45
p. Fiala byl zadržen…
http://www.k213.cz/Jiri-Fiala-zatcen
1. 4. 2015 at 16:33
Prosím dotazujte se na ministerstvu vnitra a ministerstvu spravedlností, kdy ing Jiřího Fialy pustí a co to má jako znamenat!
1. 4. 2015 at 19:10
Milí příznivci Jiřího Fialy, po celou dobu umíte jen házet špínu na ty, kdo se o něco snaží jinými způsoby než hulvátský Fiala, a když ho zavřou, přilezete -jako by nic – škemrat o pomoc. Jak typické.
1. 4. 2015 at 23:13
Já na nikoho špínu nehážu, to jen tak pro úplnst.
1. 4. 2015 at 23:16
Já na nikoho špínu nehážu, to jen tak pro úplnst.
3. 4. 2015 at 14:30
Chtěl bych rád podotknout několik faktu!
O žádnou pomoc neškemrám a co jsem sem napsal bylo pouze zdělení.
Je mě celkem jedno, co jste si s panem Fialou udělali a v budoucnu udělat hodláte. Skutečnost, že tlak který Fiala na justici klade je dobrý a i přes žabomýší války táhné stejnou káru tentíš směrem jako lidé ze střídavky, mě vede k podpoře boje za jeho propuštění. Vážený pane asi Hodino bo mě nenapadá, kdo jiný by toto mohl napsat. Věřte že kdyby se stal stejný osud Vám, tak stejně tak budu bojovat z Vaše práva! Stejně jako Fiala, Patera a jiní lidé, kteří se snaží něco dělat s naší opatrovnickou justici jsou u mě zafixovaní jako lide, kterých si vážím! Tedy buďte s pozdravem a zvaště zda zdělením tohoto rázu neškodíte těmto stránkám a hlavně střídavé péči jako takové. S pozdravem Josef Šálek
3. 4. 2015 at 15:38
Jiří Fiala je tedy ve vazbě v Praze-Ruzyni. Nepochybně má svůj styl práce, s ním všichni nemusejí souhlasit, nicméně výsledky jeho práce ukazují, že je účinný. Na státní moc vyvíjí soustavný a tvrdý tlak, co ji přivádí do defenzívy, kdy potom se dopouští chyb, za které pyká. Přirovnal bych to k hokejovému stylu Kanaďanů, kteerý jako vášniví hokejoví fanoušci a hráči známe – forčeking po celém hřišti od první do poslední minuty, napadání protivníka, hledání jeho slabin a ve vhodném momentě promyšlený útok.
Nechci mu samozřejmě stavět pomník a pět ódy, ale celou řadu vítězných soubojů abslovoval, vyhrál mnoho střídavých výchov, ochránil práva mnoha otců, to mu slouží ke cti. Domnívám se tudíž, že více razance a tvrdší postoj vůči našim soupeřům by neškodilo.
Aby mi bylo rozuměno, těmi soupeři nejsou matky. Ty jsou stejnou obětí feminacistického rozvodového systému jako otcové. Byť vždycky vyhrávají na celé čáře a byť získávájí pravidelně absolutně všechno (děti, majetek, peníze, státní dávky, výhody, atd.), šťastné nejsou.
3. 4. 2015 at 16:23
Přesné a výstížné pane Lubomíre Bouše. Jsem rád, že nejsem sám, kdo se ne tento problém dívá stejnýma očima. Dovolím si poznamenat, že uvěznění ing Jiřího Fialy je ke škodě všech! Tedy bych chtěl i na těchto stránkách požádat o podporu a třeba psaním na ministerstvo spravedlnosti o jeho propuštění. Domnívám se, že když dojde k narušení tlaku začne se opět více projevovat justiční zvůle, která je nám všem známa. Podporu člověka, který ač nevibíravím způsobem bojuje už několik let za střídavou péči, mě příjde jako přirozená samozřejmost. Stejně bych podporoval pana Hodiny, Patery, Mesznera atd. Jsou to lidé, kteří něco dělali pro nás otce dětí a tak si zaslouží podporu právě těch za které roky bojují! S pozdravem Josef Šálek
6. 4. 2015 at 7:46
Pokud člověk není spisovatel, tak se mu těžko podaří přenést do textu to neuvěřitelné hulváctví a aroganci soudkyň, které jako otec u soudu prožívá. Ale jsem rád, že na tento článek se mi ozval otec, který prožívá velmi podobný příběh a s těmi samými hanebnými soudkyněmi ! A je pravda, že kvůli špatně provedené „nezavislosti „soudů prožíváme v naší zemi totalilu a soudcokracii. Komunistická justice byla mnohem spravedlivější, protože soudila podle tehdy platných (i když špatných) zákonu. Dnešní justice je jen bahno a maras.
6. 4. 2015 at 10:03
Absolvoval jsem několik obecných kaus od okresní po nejvyšší úroveň. Výsledek ? Naprostá ztráta iluzí o právním a demokratickém státě. Justiční podvody, lži, překrucování objektivní reality, krytí kolegů, drzost, pohrdání jednotlivcem, zmanipulovávání důkazního řízení, pohrdání zákony a judikaturou, trapné výmluvy, vytrhování věcí ze souvislostí, psychické poruchy soudců, jednání za hranicí kriminality, atd. Pár jedinců je čestných a spravedlivých, ale ubývá jich…