Stridavka.cz
–
Na těchto stránkách se dlouhodobě věnujeme tomu, jak je u nás aplikována – a často také překrucována – Cochemská praxe. Jejím průkopníkem u nás je soudce Vladimír Polák z Nového Jičína. Ten se vydal zřejmě na správnou cestu, když péče obou rodičů zde zůstává zachována už alespoň čtvrtině dětí (což je z celostátního pohledu bohužel vysoce nadprůměrné číslo). Naopak předseda mosteckého soudu Martin Beneš si z Cochemské praxe zatím vybral pouze tlak na dosažení dohody rodičů, ale to podstatné, tedy výsledky, nijak nevybočují z celostátního průměru. Jsou tak velmi vzdálené od toho, co prosazoval autor Cochemské praxe, německý soudce Jürgen Rudolph:
„Mezitím jsme od advokátů dostali informaci, že se to mezi všemi lidmi rozkřiklo, že nemá vůbec žádný smysl hledat jiného advokáta, když toho prvního chceme pověřit návrhem na výlučnou péči a on řekne, že to nejde, že to neprojde. … Tyto návrhy u nás nemáme, nemáme ani jeden návrh. Žádný advokát takový návrh nepodá, protože ví, že takováto úprava je zastaralá a nemá u soudu také žádnou šanci.“
Cochemskou praxí prý praktikuje od roku 2017 i předsedkyně Okresního soudu v Chrudimi Soňa Soukupová. Na webu Pardubického kraje najdeme její vyjádření:
„Líbí se mi základní myšlenka, že dítě má právo jak na zdravý vývoj, tak na spolupracující rodiče. … U většiny případů se nám daří nalézt účinné shody.“
Jak ovšem taková shoda na spolupráci rodičů u této soudkyně v praxi vypadá? V roce 2018 ze 34 kauz, které řešila, bylo dítě svěřeno téměř ve všech případech do výlučné péče matky (29 rozhodnutí). V 1 případu bylo dítě svěřeno do výlučné péče otce, ve 2 do společné péče a ve 2 do střídavé péče. Výsledkem práce této soudkyně je tedy jen asi desetina dětí, které zůstala péče obou rodičů.
To její kolegové, kteří se Cochemskou prací veřejně neohánějí, mají výsledky daleko lepší. Leoš Kastner svěřil dítě do péče obou rodičů ve 27 % případů, Jakub Jakubík ve 30 % případů a Pavel Esser ve 25 % případů.
Je třeba zmínit i to, že Česká advokátní komora se zabývala postupem Okresního soudu v Chrudimi, který pod záminkou Cochemské praxe posvětil nepřipuštění právního zástupce na jednání s rodiči. Tento postup označila jako protiprávní a v rozporu se zásadami Cochemské praxe.
Zatím to tedy vypadá, že ani v Chrudimi se nepraktikuje opravdový „Cochem“, ale spíše „Cochcem“, neboli „děláme si, co chcem“.
5. 6. 2019 at 13:20
„..Leoš Kastner svěřil dítě do péče obou rodičů ve 27 % případů, Jakub Jakubík ve 30 % případů a Pavel Esser ve 25 % případů….“
Jednoznacne palec nahoru,to uz mozna mohou byt cisla, kdy tatinkove nyni vazny zajem o vyrovnanou peci o deti po rozchodu maji. S tim jak se budou cisla takhle se zajmem potkavat – zvysi se i zajem, tatinci to nebudou vzdavat aniz by to zkusili (s vedomim 99% neuspechu pri nesouhlasu matky), cela spolecnost uvidi, ze je normalni, aby se i tatinek staral o deti (tak jako se uz davno srovnalo to co mohou delat zeny).
20. 7. 2019 at 15:01
Mohu potvrdit aktuální velice negativní zkušenost Cochemské praxe předsedkyně Soni Soukupové. V řízení byla po celou dobu upřednostňována matka, která požádala o rozvod. Soudkyně podpořila matku v řízení, aby dítě použila dále jako zbraň a bezdůvodně jí svěřila naše dítě do výhradní péče. Celé divadlo s poradnou jen protahovalo řízení. Matka do poradny přestala chodit ihned, co jí psycholožka podpořila v prosazování výchovy čistě matkou. K OSPODU Chrudim snad raději ani nebudu psát vyjádření. je to na poblití, jak spolek pár žen dokáže v Cochemu otce od dítěte zcela odstřihnout, jen na základě nepodložených smyšlených pohádek protistrany. Pokud vás toto někoho čeká, nezbývá nic jiného, než se modlit, aby váš případ dostal některý ze soudců. Odvolačka na kraji totiž v případě rozhodnutí předsedkyně jen slepě přepíše závěr, jelikož si přečte cíleně napsané závěry poradny a OSPODU. Proč má někdo zapotřebí takto ubližovat dětem nikdy nepochopím.