Radim Lhoták
1. Protokol
1) Můžeme konstatovat, že hlavních cílů našeho záměru bylo již dosaženo. Minulé století se odvíjelo ve znamení rozkladu tradiční rodiny. K tomu nám dopomohli naši školení propagátoři rovnoprávnosti, feminismu a emancipace všeho druhu.
2) Žádné společenství nemůže dát lidem vědomí pevného základu a zázemí, pokud nepodléhá hierarchickému řádu. Tím méně rodina, má-li být zárukou existenční jistoty a nezávislosti všech jejích členů. Od věků platilo, že hlavou rodiny je otec. Bez vůdčí role nejzkušenějšího muže rodu podléhá každá rodina nesvárům a malicherným tahanicím. Nakonec se všichni rozprchnou a každý člen rodiny se vydá na bludnou pouť světem bez opory a potřebného zázemí.
3) Nebylo těžké lidem naočkovat touhu po bezbřehé libovůli a nekázni odpoutané od odpovědné otcovské vůle. Cílenou propagandou jsme svedli především ženy k tomu, aby se začaly považovat za rovnoprávné s muži. Za pomoci ženského hnutí jsme donutili svět uznat volební právo žen a jejich právo na začlenění do pracovního procesu společně s muži. Poté se již otevřela cesta k moci pro politické strany vedené našimi poradci k tomu, aby byla ze zákonů o rodině odstraněna otcovská moc.
4) Nástroji právního státu jsme ze společnosti odstranili vědomí přirozené spravedlnosti v hierarchickém řádu a ideami rovnoprávnosti, rovných příležitostí a ženské emancipace jsme připravili půdu k rozkladu nejprve velkých rodin, posléze pak i manželství. Přilákáním žen do zaměstnaneckých poměrů jsme v zájmu rovného ocenění jejich práce mohli snížit výdělky mužům a zrušit tak jejich roli živitele rodin. Tím padl poslední argument pro tradiční rodinné uspořádání.
5) Výsledek je impozantní. Do konce 20. století se podařilo srazit na kolena střední třídu, v níž je ukryta největší hrozba naší nadvládě nad světem.
6) Je třeba mít na paměti, že jedinec vytržený z rodinného svazku zůstává zcela bez opory a schopnosti postavit se jakémukoliv zotročení. Osamocen nemá ani sílu udržet si potřebné zdroje pro vlastní nezávislou obživu. Je zcela odkázán na trh práce a tím v našem područí. Proto znalosti a pevné přesvědčení o nezastupitelné funkci rodu a rodinného klanu se všemi jeho atributy, které jsme před veřejností tak úspěšně vyvrátili, musejí být vlastnictvím pouze naší elitní vrstvy pravých vládců a světových hospodářů. Jen tak bude naše moc neporazitelná.
7) Mezi efektivní nástroje pro demobilizaci lidu musíme počítat opatrovnické zákony a jejich důsledky. Pomocí nich jsme nejen zničili funkční rodinu, ale docela jsme vymazali práva otců a dali ženám do ruky nástroj pro uplatnění svých nejnižších pudů podněcovaných vlastní ješitností. Vyvolali jsme tak účinnou nenávist mezi pohlavími. Z muže udělali bezmocného otroka svých vyživovacích povinností bez nároku na pocit důležitosti a smyslu své otcovské role. Takoví muži již nemají sílu zabývat se ničím jiným, než starostí o to, jak seženou peníze na alimenty a vlastní existenci. Pokud se jejich příjmy zvyšovaly, zvyšovali jsme i jejich výživné. Tak jsme z nich učinili existenční trosky bez chuti zabývat se vyššími ideály a myšlenkami na spravedlivější společnost.
8) Podobně blahodárný efekt pro náš zájem měla činnost opatrovnické justice i ve vztahu k ženám. Ženy samoživitelky nebyly vesměs schopné ustát svoji osamocenou roli pěstounek a vychovatelek svých dětí. Ony samy stupňovaly svoji zášť vůči bývalým mužům a odíraly je o poslední sousto. Takto demoralizována byla takřka polovina populace neschopná alespoň pochopit, jaké s nimi máme záměry.
9) Rozklad tradiční rodiny měl velmi silný vliv především na střední třídu. Rozmělňování a dělení jejího majetku mezi znesvářené členy rodin nám velice pomohlo. Střední třída ztratila svoji dominantní ekonomickou funkci ve státě a uvolnila prostor velkým korporacím a korporátním elitám stojícím na naší straně. Jen tak se podařilo s využitím neschopných, chamtivých a do sebe zahleděných politiků sejmout z našich ramen daňovou zátěž a přenést ji na střední vrstvy, které již nebyly schopné odporu.
10) Je na místě hodnotit uplynulé období jako úspěch. Není však na místě uspokojit se s dosaženým stavem. Existuje nemalá část populace, která má dosud sílu, prostředky i morální odhodlání ustanovit se na základě svobodné existence nezávisle na našem systému odcizené reprodukce a individuální bezmoci. Ve společnosti zrají tradicionalistické nálady, ženy začínají zvažovat, nakolik byla jejich emancipace pro ně výhodná či nikoliv. Jedná se především o drobné podnikatele, úspěšné řemeslníky a samostatně hospodařící zemědělce.
11) Víme, nakolik námi inspirované vlády propagují volný trh, který nahrává predátorům a silným korporacím. Prostor pro uplatnění výše uvedených elementů se tím zužuje. Rovněž privatizace půdy a pozemků pod tlakem na zadlužené státy vede k postupnému převodu těchto zdrojů do našich rukou.
12) Víme, že cílená korupce politické moci a vytvoření nám podřízených politických korporací napříč politickými stranami nedává středním vrstvám žádnou možnost podílet se na státních zakázkách. Ty padají výlučně nám do klína a do rukou podnikatelů a jejich kapitálově silných skupin oddaných našemu záměru bipolární společnosti, kde většina bude odevzdaně sloužit nám a našim vyvoleným sympatizantům.
13) Víme, že stále větší část populace upadá do sféry spodiny. To však nestačí. V minulosti jsme vytvořili kapitalistický stát blahobytu, abychom dosáhli atomizace společnosti a porazili tábor kolektivně řízených socialistických států. Pouze vyšší úroveň blahobytu umožnila, aby se lidé přeorientovali na individualistický a egoistický přístup k vlastní existenci a tak se každý jedinec postavil do konkurence s každým druhým jedincem, kolegou v zaměstnání, se sousedem i vlastním bratrem.
14) Nyní je čas začít naše individualistické a bezprizorní ovce začít stříhat, oslabit jejich rubáš z hřejivé vlny, přitlačit je k zemi, aby žadonili o každé sousto a strachovali se o holou existenci. Jen tak nám budou ochotně sloužit vděčni za to, že jsme jim dali příležitost k odměně za jejich službu.
15) Není třeba se bát nepokojů. K těm samozřejmě dochází již dnes a budou sílit. Duchovní stav davu složeného z nemorální spodiny ovšem nemá nejmenší šanci najít cestu k lepší budoucnosti. Bez nás nenajdou ani schopné vůdce či smysluplné ideje. Budeme jim dále vymývat mozky za pomoci her, internetu a sdělovacích prostředků, předkládat falešné vzory sportovních, filmových a hudebních celebrit, tak jako dosud. Jejich zloba se obrátí nanejvýš proti těm, kdo za nás dělají špinavou práci. Ty snadno nahradíme, stejně jako úplatné politiky, které svrhnou. Namísto nich dosadíme politiky nové a posílíme jejich moc, protože dav si bude žádat autoritářské režimy vlády, u nichž bude naivně očekávat, že se vypořádají s korupcí.
2. Protokol
1) Od rozkladné role feminismu musíme postupně přecházet k dalším strategiím podkopávání svébytného sebevědomí lidu. Mezi tyto strategie patří propagace rovných příležitostí, rovná práva mužů, žen a dětí proti tradiční rodinné hierarchii a podpora úchylných typů sexuální orientace, jinými slovy: Genderové studie.
2) Čeká nás náročný úkol. Jde o to připravit rodinu o práva genetických rodičů na své děti. Od žen musíme přejít k dětským duším a využít jejich křehké a snadno manipulovatelné založení. Děti se dají ještě snáze využít pro naši věc, než ženy. Budeme však narážet na kritiku ze strany různých mravokárců a především matek, jimž jsme v nedávné době přiřkli výlučná opatrovnická práva na úkor otců. Nyní bychom jim je chtěli odebrat. Zde musíme postupovat obzvlášť obezřetně, skrytě a rafinovaně.
3) Přesto je třeba si uvědomit, že zákony a postupy, jimiž vyřízneme děti z jejich rodičovského lůna, povedou k definitivní deziluzi, atomizaci a morálnímu rozkladu všeho lidu. Budeme tak moci sami postupně převzít výchovu dětí a mládeže, aniž bychom byli závislí na vrtkavosti genetických rodičů. Ve výsledku již nám nebude nikdo a nic stát v cestě v našem záměru nastolení nového světového řádu a tolik potřebného zvrácení populační exploze.
4) Je nutné si stále připomínat, že máme před sebou dva hlavní cíle:
5) Především musíme udělat z valné většiny populace odevzdané bioroboty bez reálného názoru na vývoj společnosti. Ti nám budou sloužit bez toho, aby přemýšleli o lepším životním údělu. K tomu je budeme krmit promyšleně dávkovanými příděly konzumní stravy, která bude uspokojovat jejich krátkozraké a přízemní potřeby. Jedinou jejich ambicí musí být fyzická slast a rovné příležitosti k ukojení jejich žádostí. Za tím účelem budeme dále prohlubovat jejich nekulturnost konzumní zábavou za pomoci popkultury plné falešných hodnot, sexu, násilí a marnivosti.
6) Druhý hlavní cíl spočívá ve vědomí, že k zajištění naší trvalé nadvlády a luxusní existence stačí jedna desetina současné populace. Její dnešní počet je zcela nadbytečný. Navíc je nutné odpovědně uvážit, že z hlediska omezených zdrojů naší planety není dlouhodobě možné takový počet lidí uživit. Redukci populace na přijatelnou desetinu stávajícího stavu musíme mít stále před očima a tomu přizpůsobit naši vládu. Nemáme zatím k dispozici bezpečné nástroje přímé selekce porodnosti ani řízené úmrtnosti, i když naši vědci na tom usilovně pracují. Pokud ponecháme stranou válečnou genocidu, jediným účelným nástrojem regulace natality je nouze, řízený chaos a strach ze ztráty existenčního zajištění. V neposlední řadě potom rozrušení všech forem rodinných vazeb a rodinného zázemí.
7) Vyhlásili jsme konec státu blahobytu, konec sociálního státu. Aby lid byl ochoten snášet utrpení, jaké ho čeká, musí být složen z kulturně bezprizorních jedinců neschopných se sjednotit na společném postupu proti nám. K tomu vhodným způsobem formulujeme a uvádíme na veřejnost ideu občanské společnosti. Postupně z hlav lidí vymýtíme potřebu národní identity a národní pospolitosti. Občanská společnost musí být jedna, a to globální. Každý jedinec musí cítit, že je součástí kulturně neidentifikovatelného prostoru bez hranic. Pak nebude vědět, kam by se měl ve svých stížnostech odvolat, kde by měl hledat zastání.
8) Zároveň je důležité, aby mysl každého člověka ztratila genetický kontext. Odstraníme ze srdcí lidí rodovou paměť. Námi řízený světoobčan musí mít pocit, že neexistuje pevné zázemí jeho obživy, žádný přirozený společenský útvar, s nímž by se mohl identifikovat. Využijeme k tomu propracované teorie o universálním pojetí lidské přirozenosti. Žena, muž, gay, lesba, transsexuál, příslušník majoritní rasy či sociálně nepřizpůsobivé menšiny, to budou nadále pouhé genderové variace jedné lidské přirozenosti, různě získané stereotypy, které je možné změnit. Dítě budoucnosti musí vědět, že může být produktem libovolně zvrácené sociální konstelace. Hlouček homosexuálů bude pro něj totéž, co tradicí upevněná rodinná struktura.
9) Pocit moci je člověku dán skrze jeho vědomí příslušnosti k celku. Tak jako našim vlastním dětem vštěpujeme smysl pro odpovědnost k rodině, pro hrdé příslušenství k mocnému klanu vedenému nejmoudřejšími muži naší výjimečné třídy, tak v opačném gardu vléváme do myslí našich otroků čirou nevědomost o svém původu, zakotvení i smyslu existence.
10) Budeme nadále podporovat planá esoterická učení o universálním založení člověka, o božské esenci, skrze niž se osvícené lidské ego rozplyne v pozitivní energii lásky a smíření. O to nám jde, potlačit lidské ego a uvést ho v pochybnost o svých vlastních schopnostech pro nalezení míru ve vlastní duši. Kdo trpí nespokojeností, neklidem, zlobou či nouzí bude nadále uvržen do temnoty, vyloučen ze společenství těch osvícených, jimž patří blažená budoucnost. Lidé musí stále věřit, že jejich individuální neúspěch je dán jejich neschopností, jejich špatným ustrojením, negativním myšlením, jímž se sami ničí. Tak se vybije veškerá energie vzdoru těchto lidí v sebemrskačství.
3. Protokol
1) Dobře víme, nakolik nesmyslná je myšlenka rovnosti mezi lidmi. Každý jedinec je unikátním výtvorem přírody. Každý má jiné schopnosti a hodí se pro něco jiného. Promyšlený výběr uplatnění pro daného člověka je zásadní podmínkou jeho budoucí spokojenosti. Tento prostý fakt musí zůstat skryt před očima nám podřízeného davu. Jeho lidé musí naopak vnímat jakékoliv předurčení, ať se jedná o předurčení na základě pohlaví, rasy, původu či genetických schopností, jako nepřijatelné omezování svobody.
2) Naočkujeme lidem iluzi rovných příležitostí a odstranění genderových stereotypů. Zavedeme genderové studie do škol. Gender mainstreaming je již nyní přijat všemi vyspělými státy jako závazný program.
3) Nesmíme se nechat odradit zvráceností genderové politiky. Vymyté mozky našich poddaných to takto nechápou. Naopak, zavádění kvót a pokřivení zvykových pravidel pro uplatnění člověka v přirozených rolích vnímají jako akt spravedlnosti. Odstranění genderových nerovností je účinná agenda pro rozvrácení funkčních sociálních struktur. Získáme tak člověka plně odcizeného od všech mohutností a přírodních sil, jimiž by nám mohl konkurovat.
4) Obzvlášť důležité je odstranění genderových nerovností v rodině. Otec, matka, děti, všichni si budou nadále rovni jak ve svém významu, tak ve svých právech. Definitivně tak odstraníme výchovnou roli otce a matky v rodině. Vše bude věcí pouhého názoru a domluvy. Ve výsledku shledáme rodiny jako náhodná uskupení lidí bez jasné výchovné koncepce, bez úcty k autoritám, bez pochopení smyslu rodiny a pravých hodnot vzájemnosti, bez organické jednoty pospolitého celku.
5) Uzákoníme alternativní formy partnerství. Není účinnější způsob, jak ponížit význam manželského institutu, než mu postavit na roveň rozličné formy institucionalizovaného vztahu, jakým je registrované partnerství nezávislé na pohlaví.
6) Půjdeme ještě dál, vyprázdníme obsah samotného pojmu otec a matka. Nahradíme je pojmy opatrovník, opatrovnice, pěstounskou péčí a podobně. Zavedeme právo na rodičovství gay a lesbických párů. Tak docílíme toho, že příští generace již nebudou schopny vytvářet pevná rodinná společenství a stanou se z nich psanci bez pohlavní identity. Tak budou bloudit od jednoho partnera k druhému, od jednoho zaměstnání k jinému, od jednoho bydliště k dalšímu a sotva budou tušit, co se s nimi děje. Nedokážou pak ani nahlédnout cestu ven z jejich osamělosti a závislosti na otrockém systému.
7) Zmatením základních pojmů skrze jejich umělé odvozeniny, jako je například pojem aktivní otcovství nebo mateřská dovolená pro otce, odvedeme mladé rodiče od možnosti rozpoznat pravý význam otce a matky, mužnosti a ženskosti, mládí a dospělosti. Vytvoříme tak zženštilou a infantilní společnost, kde nezbude ani stopa po mužných ctnostech a ženské oddanosti. S takovou masou nedotvořených jedinců lze nakládat podle libosti.
8) Jak bylo již řečeno, při výběru povolání je pro každého člověka důležité, aby byl vzat v úvahu charakter jeho založení, jeho schopnosti, fyzické a duševní dispozice. Odstranění genderových nerovností při výběru povolání znamená pravý opak rozumného pohledu na věc. Nám však nejde o spokojenost člověka pramenící z jeho přirozeného uplatnění. My potřebujeme jeho flexibilitu, připravenost sloužit tam, kde ho zrovna potřebujeme.
9) Vedle nevyhraněných individuí ochotných brát plat za cokoliv je pro nás do budoucna výhodné zavést rovněž flexibilní formy práce, jako jsou částečné úvazky, sdílené úvazky, nebo práce z domova. Zabráníme tak organizaci zaměstnanců v odborech, konstituci silné zaměstnanecké opozice. Z takto prekérních zaměstnaneckých poměrů se lze snadno vyvázat.
4. Protokol
1) Zvláštní pozornost nyní věnujme poslední fázi likvidace rodiny jako takové. Jakkoliv se to může zdát nelidské, pro plné dosažení našich cílů je nutné využít děti jako poslední smysl rodinné pospolitosti. Není důvod k falešnému moralizování, protože převýchova populace je přímo závislá na tom, jak budeme zacházet s ještě nedospělou generací.
2) Není třeba připomínat, že dnešní rodiče ve stavu úpadku rodiny a honby za penězi poskytují dětem nedostačující, ne-li žádnou výchovu. Po pravdě není ani zřejmé, k jakému obrazu by je měli vychovávat. Vliv okolního prostředí má větší vliv na vývoj dětí, než vzor jejich vlastních rodičů, který zhusta plní spíše odstrašující funkci.
3) Je na místě zvažovat, jaké formy výchovy mládeže jsou do budoucna žádoucí. Jestliže eliminujeme význam genetických rodičů, musíme je nahradit něčím jiným, vhodnějším pro náš cíl.
4) Jsme svědky narůstajícího domácího násilí na dětech, dopadu nepřátelského domácího prostředí na jejich psychiku. Toho se budeme snažit využít.
5) Našim novým strategickým nástrojem je juvenilní justice. Jde o vyšší formu hájení práva dítěte, než dává opatrovnická justice. Jejím účelem je odejmout děti rodičům tam, kde pro to existuje vyšší zájem, než právo dítěte na své genetické rodiče.
6) Umožnili jsme uzákonit rodičovství gay a lesbických párů, uvolnili podmínky adopce v zájmu odstranění genderových stereotypů. To s sebou nutně přineslo potřebu omezit práva genetických rodičů ke svým dětem, aby byl zákon o rodině konsistentní. Nyní nám z právního hlediska již nic nebrání v tom, abychom odebírali děti genetickým rodičům, je-li k tomu důvod z hlediska ochrany dítěte před nevhodným zacházením. A vězte, že tam, kde dosud vládnou tradiční role otce a matky ve vztahu k jejich dětem, není těžké takový důvod nalézt. Zcela postačí tvrdost otce či přehnaná starostlivost matky.
7) K uplatnění moci juvenilní justice poslouží nově zřízené linky důvěry, kam mohou děti zavolat, kdykoliv se jim nelíbí postup rodičů k nim samotným. Získáme tak rovněž nečekaně otevřený zdroj informací o životě lidu.
8) Máme k dispozici pokročilé technologie kontroly nad chováním populace. Využijeme jich, abychom poskytli juvenilní justici dostatek informací pro její činnost. Na stole jsou již návrhy zákonů, jimiž může juvenilní justice nařídit instalovat do domu rodičů kamery v případě, že existuje podezření na jejich přestupky proti zákonu na ochranu dítěte. Je jen otázka času, kdy se nám je podaří prosadit v parlamentech všech moderních států.
9) Začíná nová éra naší moci, v níž nebude nikdo uchráněn před naším dohledem tím, že se uzavře v soukromí. Neváhejme toho využít, situace je dost zralá k tomu, abychom dostali výchovu mládeže plně pod kontrolu a zcela tak eliminovali vliv produktivní generace na vývoj společnosti.
10) Zkušenosti s počátky juvenilní justice jsou dobré. V některých státech byly odebrány děti svým rodičům až v tisíci případů celistvých rodin za rok. Nacházíme pro ně již nyní vhodnější opatrovníky. Do budoucna budeme řešit otázku internátní výchovy, kde budou děti v rukách školených vychovatelů.
11) Probíhá intenzivní příprava na státní sociální péči o dorost v řadách sloužícího lidu. Zavádíme nové sociálně pedagogické výukové obory na všech úrovních škol, abychom si připravili potřebné odborné zázemí. K tomu vracíme děti do zařízení pro péče o děti na dobu, kdy na ně rodiče nemají čas. Za tím účelem uvolňujeme investice na budování jeslí, mateřských škol a družin. Vše pod rouškou starostlivosti o zajištění rovných příležitostí mužů a žen.
12) Jak vidíte, nic neponecháváme náhodě. Vhodnou genderovou a sociální demagogií získáváme horlivé příznivce v řadách učitelů, studentů i vysokoškolských profesorů. Nakonec víme dobře, že tyto kádry vzešli z moderního školství. Nemají tudíž ani představu o skutečném vzdělání a mnozí z nich podléhají různým formám zvrhlosti, pro niž nacházejí v naší účelové propagandě pochopení.
13) Přes všechny úspěchy nás čeká ještě dlouhá cesta. Musíme se proto obrnit trpělivostí a nerozborným vědomím, že náš cíl je na dosah.
Převzato z LHOTAK.BLOG.IDNES.CZ
1. 8. 2013 at 10:21
autor geniálně zpracoval přesně moje myšlenky. Děkuji, gratuluji, svatá pravda! žijeme v tak neskutečné špíně, a geneticky se šlechtíme být šmejdi, neboť šmejdům se daří lépe a mají více dětí. poctivost, mravnost a slušnost se trestá