Jindřich Brož
Mýtus přirozenosti
Termín “mýtus přirozenosti”, který nejlépe charakterizuje základní stavební kámen celého feministického hnutí, jsem si vypůjčil od přední české feministky Evy Hauserové.
Aby feministky mohly se svými argumenty ospravedlňujícími feminismus uspět (vědouce, že za normálních okolností by neuspěly), pokusily se zrelativizovat to nejzákladnější – přirozenost. A to především přirozenost ve vztahu k vývoji kultury a společnosti. U feministek termín “přirozený” či “přirozenost” v podstatě neexistuje. Vše, co u ženy – tedy u toho, co znamená “být ženou” – chápeme jako přirozené, podle feministek přirozené není; je to pouze uměle vytvořená idea přirozenosti, která je podmíněna kulturními stereotypy.
Feministky nevěří, že odlišná biologická stavba těla ženy, a tím i jiná specializace v rámci lidského rodu, ovlivňuje plnění její pohlavní i kulturní role v rámci kultury a společnosti. Biologická odlišnost podle nich vůbec není důležitá (alespoň v rámci plnění kulturní role) a pohlavní role je pouze společenskou a kulturní kategorií. To podle feministek zapříčiňuje, že názory typu “muži jsou aktivní a ženy pasivní” nebo “muži chodí do práce a ženy zůstávají doma” nás ve společnosti připoutávají k mužským a ženským rolím; ty se během času spojí s mužskostí a ženskostí a zdají se být “přirozené”.
Jak jsme si však ukázali v první kapitole, pohlavní dimorfismus je u člověka velmi výrazný. Ženy jsou opravdu více vázány na rodinu a děti, o tom nemůže být pochyb, a muži jsou zase aktivnější mimo “hnízdo”. To je přirozený, evolucí vzniklý stav. Nelze tvrdit, že jde o stav nepřirozený, protože kdyby tomu tak bylo, neměl by z hlediska evoluce lidského rodu dlouhého trvání.
Relativizace “přirozenosti” však nezůstala pouze u společenských rolí. Feminismus se pokouší zrelativizovat i přirozenost vývoje celé lidské společnosti. Feministky uvádějí pro podpoření tohoto názoru jeden zajímavý příklad: představme si, že všechny knihy, filmy a obrazy, všechnu filosofii a náboženství vymyslily, napsaly a namalovaly kupříkladu Eskymačky; to by znamenalo, že celkové pojetí světa by bylo diametrálně odlišné od našeho současného vnímání, ale bylo by považováno za “přirozenou” normu. Ten, kdo by se pokusil prosazovat to vnímání světa, které je typické pro naši společnost, by se vlastně postavil mimo zažité normy a byl by považován za nenormálního. A přesně v této situaci se údajně nalézají feministky uvnitř světa stojícího na patriarchálním základě. To, co se považuje za normální, je stanoveno muži a ženy musí o své místo bojovat.
To zní velice hezky, ale feministky přehlédly jednu podstatnou skutečnost: všechny knihy, filmy a obrazy, všechnu filosofii a náboženství nevymyslily, nenapsaly a nenamalovaly Eskymačky. Uvedený názor však není tak irelevantní, jak by se mohlo na první pohled zdát (nehledě ovšem na skutečnost, že neplatí ani pro vztah k mužům – ale budiž). Kdybychom jej totiž dovedli do důsledků, mohli by si kupříkladu zloději stěžovat, že je společnost nenechá krást, ačkoli oni se na krádež dívají jinak, že normy jsou určovány pouze lidmi, kteří nekradou, a dožadovali by se změny zákonů. Může se to zdát poněkud přehnané, ale není. Šlo by pouze o logické vyústění situace, která by vznikla v případě, že by se zrelativizovaly normy a hodnoty společnosti. Kdybychom přijali vůdčí myšlenku feministek, nesporně by taková situace mohla časem nastat.
Snahou feministek tedy je v podstatě od základu popřít model společnosti, popřít její přirozený vývoj, nahradit přirozené normy normami novými, feministickými, a tak si otevřít pole působnosti, neboť kde neexistují přirozené normy nebo kde jsou nahrazeny novými, “spravedlivějšími”, je vše dovoleno – alespoň těm, kdo tyto “spravedlivější” normy vytvářejí.
2. 1. 2014 at 9:12
Řekl bych, že ty divé ženy zajímá a táhne boj samotný, že je to živí a baví. Musí vědět, že než by se jejich blouznění naplnilo, pokud vůbec, z nich samotných bude práchnivina, popel a čoud. To, že jde o boj samotný mnohem více než o cíle, kterých se má dosáhnut, nutně vede k nárůstu požadavků, za které se “bojuje”. Pokud se shodneme na tom, že hlavní nebezpečí je zde, pak v první řadě je třeba vymyslet, jak je odstřihnout od zdrojů. Ať si bojují, ale ze své peněženky. Co myslíte, o co by se rvaly především?
2. 1. 2014 at 12:19
Feminismus totalitu již zavedl na opatrovnických soudech. Tam žádné právo respektováno není. Platí tam jen totalitní pravidlo – matka má vždy pravdu a rozhodutí soudu musí být v její prospěch. A ženy toto dobře vědí. Proto iniciují tolik rozvodů, od kterých si slibují totální moc nad dětmi a také moc nad jejich otcem – ona rozhoduje, kdy mu “půjči” děti a ona dosáhne nepřiměřených finančních toků od otce svých dětí do své peněženky. Ony to vědí a tak toho zneužívají ….Je třeba udělat pořádek na soudech a OSPODech.
2. 1. 2014 at 15:55
A proč tedy většina voličů stále volí starou prognosticko-havlovskou partu, TOP09, ČSSD, KSČM,… dohromady 139 poslanců)? Ta žádnou změnu nechce. Spíše se zdá, že většina národa je spokojena se stavem věcí!
2. 1. 2014 at 21:20
Ďalšou ťažko diskriminovanou skupinou sú rozvedení muži (ich manželky boli napr. feministky, zlatokopky) a zmeniť stav možno, len ak sa postoj žien i mužov zmení od základov…
5. 1. 2014 at 14:08
Čtěte stránky http://www.elyna.wz.cz/tam možná pochopíte psychopatické chování matky vaších dětí. Proč v tom jak vám ublížit skrze děti jde přes mrtvoly a nezná soucit a svědomí.