Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
„Z okolnosti, že nezletilý byl předběžným opatřením předán do péče matky, vyplývá, že je to matka, která rozhoduje o tom, do jaké školy nezletilý nastoupí, neboť nástup dítěte do I. třídy je třeba považovat za běžnou záležitost.“
Toto je třetí z devíti výroků nominovaných do soutěže ŽBLEBT ROKU 2013. Plzeňská soudcovská trojice zřejmě myšlenkově zastydla v dobách svého dětství a mládí. V té době se Ivuška, Miluška a Karlíček učili, že vedoucí silou ve společnosti je komunistická strana, a zákon o rodině z roku 1963 konstruoval podobné postavení matek. Hovořil o „podpoře matky i dětí“ a ochraně a veškeré péči, kterou má společnost poskytovat mateřství. Nikoliv rodičovství (a už vůbec ne otcovství).
Dnes jsme ale naštěstí o několik desetiletí dále, čehož si tato trojice zřejmě nestačila všimnout. Proto neuškodí připomenout si znění zákona o rodině platné v roce 2013:
§ 34 odst. 1: Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
§ 49: Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud.
Výkon rodičovské zodpovědnosti tedy není závislý na tom, jak je stanovená forma péče o dítě. To je klíčové pravidlo. Forma péče v zásadě určuje „jen“ to, kolik času bude dítě trávit s tím kterým rodičem. Ne, že by to nebylo důležité, naopak. Osobní péče a výchova je nenahraditelná. Nicméně rodič, který má dítě v péči sebevětší podíl času, nemá právo o jeho záležitostech rozhodovat o nic více než druhý rodič. A když se ti dva na podstatných věcech neshodnou, konečné slovo nepatří rodiči s výlučnou péčí, ale soudu.
Ano, řada rodičů se v praktickém životě chová jinak – jako výluční vlastníci dítěte či naopak na svou rodičovskou zodpovědnost rezignují. Mnoho jich ani neví, co zákon říká. Nevědí to dokonce ani některé sociální pracovnice (možná někdy spíš nechtějí vědět). Vrcholem ignorace však je, když zákon neznají soudci.
Výběr vzdělávacího zařízení je přitom typickou ukázkou podstatného rozhodnutí v životě dítěte. Jaké by už pro něj mělo být důležitější? Možná právě kvůli ignoraci plzeňských soudců to do nového občanského zákoníku, účinného od roku 2014, jeho autoři raději výslovně napsali:
§ 865 odst. 1: Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.
§ 877 odst. 1: Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
§ 877 odst. 2: Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.
Doufejme tedy, že školení nového občanského zákoníku zanechá v hlavách plzeňských soudců alespoň nějakou stopu. KRAJSKÝ SOUD V PLZNI je totiž už dlouho proslulý dosti svérázným výkladem rodinného práva. Například tím, že aby mohl otec o potomka pečovat, musela by matka dítě ohrožovat na zdraví nebo na životě.
Krajské soudy hrají zásadní roli v rodinných sporech. Jako odvolací orgány jsou jejich konečnou instancí. Dovolání ve věcech péče o dítě není možné a ústavní stížnosti náš slavný ÚSTAVNÍ SOUD šmahem odmítá. Klíčovou roli krajských soudců však mnoho lidí nevnímá. Možná proto, že rozhodují v tříčlenném senátu a jsou tak méně „viditelní“, než kdejaká hloupá okresní soudkyně.
O to více mohou být nebezpeční lidským osudům.
Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst a hlasovat o nich ZDE.
11. 2. 2014 at 8:52
Proč pořád zdůraznovat katastrofální úroven Krajského soudu v PLZNI ? Vždyť úroveň Okresního soudu Frýdek Místek (zvlášt soudružka JUDr. Jana Niedobová) a Krajského soudu v Ostravě (Kristina Žídková) je horší ! Vždyť soudkyně na těchto soudech podporují tak težké zločiny jako je únos nezl dětí do ciziny a zcela ignorují to, že o přemístění dětí do ciziny by měl rozhodovat i otec. Tyto dva soudy zcela ignorují mezinárodní úmluvy ohledně únosů dětí do ciziny.! Soudkyně na těchto soudech ignorují platné zákony a úmluvy. A proč by ne, když jsou za svou špatně odváděnou práci nepostižitelné ? Soudkyně se svými nadstandardními platy se vysmívají nám, daňovým poplatníkům do obličeje.
11. 2. 2014 at 10:10
Oni číst umí, problém je v tom, že nechtějí rozhodovat podle zákona. Toto vyřeší jen trestní zodpovědnost a odvolatelnost soudců, nic jiného, protože soudci na § ať jsou jakékoliv, budou stejně dlabat.
11. 2. 2014 at 10:24
Přesně tak, není to o neznalosti zákona. Je to o tom, že souci a soudkyně mnohdy nechtějí rozhodovat, jak by dle zákona měly(i), ale s vědomím toho, že porušují zákon, rozhodují tak, jak sami chtějí. Postižitelnost takového nemravného a protizákonného jednání je takřka nulová.
11. 2. 2014 at 12:41
T R A P A C I nevyrovnaní…. Když se s Vámi nedá tak se nedá …
11. 2. 2014 at 14:38
Dano, mýlíte se. Je mi to líto.
11. 2. 2014 at 14:47
Trapáci? Milá dámo, je vidět, že jste naše soudy nezažila, nebo jste součást jejich aparátu. Nejen, že kašlou na platné zákony, ale popírají i zákony fyzikální. Případ, kdy podle soudce střela z pistole na dráze dlouhé metr vykroužila nádherné „S“ je více než názorným příkladem.
Vloupání, kdy dveře byly vylomeny i s kusem přilehlé zdi, komentoval jiný soudce frází „za použití mírného násilí…“. A takových prasáren se ve spisech dají najít tuny. Neblaze proslulý aktivista Fiala si před dvěma lety odseděl pět měsíců na tvrdo (2011) na základě rozsudku, vydaného letos (2014). Opravdu Vám tento stav justice připadá normální?
I v 50. letech jsme měli k právnímu státu blíž, než dnes – tehdy se soudci museli držet buď zákona, nebo usnesení strany. Dnes se nedrží ničeho – jsou „nezávislí“ a mají svůj „jiný právní názor“…
11. 2. 2014 at 14:52
Střelče, Dana bude asi soudkyně. A jinak souhlasím, že současná tzv. nezávislost soudců na platných zákonech má s právním státem společného méně než v 50tých letech.
11. 2. 2014 at 17:22
… možná je to jedna z těch tří moudrých hlav, která ignoruje zmíněné §. To je totiž v CZ ZCela běžné.
12. 2. 2014 at 8:11
Kdysi Jiří Kulhánek ve druhém dílu krváku Noční klub naznačil stěžejní otázku – „na čem jsou české soudy vlastně nezávislé?“Jistý advokát mi na ni tehdy odpověděl: „Na právu a spravedlnosti!“ Anonymnímu kolečku soudní mašinérie jsem toto tvrzení poslal (jako dotaz) rozšířené na znění „na právu, spravedlnosti a platných zákonech“. Odpověď mě lehce zaskočila – nebyl jsem obviněn z pohrdání soudem, jak jsem očekával (a jak je tu běžné), ale naopak z nemístného optimismu!
Takže se obávám, že bez násilných akcí se s naší justicí nic dít nebude. Vždyť i Ústavní soud se zjevně jmenuje „Ústavní“ jen proto, že si s ústavou vytírá pozadí podle politické potřeby.
12. 2. 2014 at 10:20
Střelče, je to opravdu tak: „české soudy jsou nezávislé na právu, spravedlnosti a platných zákonech“ a za svou špatnou práci jsou nepostižitelné.