Ing. Aleš Kalina
Každý člověk na svět přichází s určitými TALENTOVÝMI VLOHAMI, jejichž výroba je stále tajemstvím. První mozková buňka vznikla již 42. den po početí a od té doby jich vznikalo 9500 denně. Mozek si během tohoto procesu vývoje sestavil i pravidla vlastního rozvoje a jakým způsobem bude později nasávat data z okolí. Z genů přišla i pravidla pro operační systém mozku, v jehož kódu je i pokyn pro vytváření talentu.
Mozek jedince se rodí podle stejných genetických pravidel, přesto má každý jedinec jiný talent. Talent je něco jiného než ER a v mozku jej můžeme chápat jako synapse s velmi silnou vazbou, takže jedinec slyší vzruchy jdoucí přes tyto synapse mnohem silněji. Má tedy domnění, že je v dané oblasti lepší než druzí; vidí, slyší, cítí lepší detaily.
Talentové vlohy nejde vnutit ani se jim naučit. Jde o něco zatím zcela neprozkoumaného, co se v lidském mozku formuje nezávisle na okolí, kde dítě roste. Je to podobě jako s diamanty, nějak se formují, ale musíme je hledat. Zatím bylo popsáno 42 talentových složek a vždy jich osobně lidem najdu tak maximálně 5. Jejich vzájemnou kombinací a prioritarizací však vzniká bezpočet talentových nastavení jedince.
Jedním z důvodů depresivních stavů v dnešní společnosti je právě špatně zvolené zaměstnání. Jako malých se nás nikdo neptal, co chceme dělat, nikdo v nás nepodporoval tu správnou talentovou složku a naše sny spíše měly nálepku bláznovství a pošetilých výmyslů. Spousta z nás tak raději zakopala své touhy hluboko do země a smířila se s normální nezábavnou prací, normálním platem a normálním ustydajícím životem.
Hrůzné je, že náš rozvíjející se talent neničili cizí, ale ti nejbližší. Mnozí rodiče se snaží si ve svých dětech kompenzovat své vlastní nedodělky a neúspěchy. Nutí je dělat věci, které sami nezvládli a dokonce si přes své děti leští svá vlastní ega. Namísto rozvíjejícího talentu maličkých dochází k jeho potlačování. Jak by si mnozí mohli myslet, že talentové vlohy jsou v jednotě s dovednostmi rodičů, není tomu tak. Nemusí být pravdou, že pokud dědeček i otec byli zdatní truhláři, synek bude taky výborným truhlářem s citem pro surovinu a detail. Opak bývá pravdou. Syn má talent pro tenis či pro práva.
Nepoučení rodiče se velmi rychle dopustí osudové chyby při výchově a nátlakem přimějí syna, aby nešel cestou svých talentových vloh, ale cestou jejich vůle. Tak se chudák později ocitne v truhlárně namísto u vrchního soudu jako přední právník. Mozek takového jedince mu nedá spát a denně mu bude hlásit, že je na špatné cestě. Práce ho nebude bavit a při jejím vykonávání bude cítit pocity zmaru a vlastní zbytečnosti.
K podobným jevům potlačení může dojít nejen rodiči, ale i partnerem. Ten z postu lásky přiměje druhého partnera k opuštění své milované činnosti a k následování jeho představ. Jen si zkuste vzpomenout, kolik takových příběhů jste slyšeli. Žena s talentem pro vrcholový sport jej opustila a následovala svého partnera, aby si později bolestivě uvědomila, že vztah není nic moc, ale ona již ztratila léta. Nebo jiná žena s talentem pro balet a tanec se v zaslepenosti nechala přemluvit novým partnerem, aby svůj zájem opustila a trávila více času s ním, aby pak po čase vystřízlivěla a uvědomila si, že jí ujel vlak.
Znám člověka, který měl talentové vlohy motivátora, inovátora, vůdce a prokousávače. Doma mu ale bylo dáváno najevo, že nejdůležitějším faktorem nejsou jeho touhy, ale uspokojování vůle rodičů. Dělání toho, co se má, aby okolí nebylo pohoršeno, nedejbože aby si na něj někdo stěžoval. Jeho dětinské vynálezy byly neustále pod palbou matčiny kritiky, že vyrábí nesmysly a samé neužitečné věci.
Rodiče si přáli, aby jejich syn chodil pravidelně do zaměstnání, nikde nevyčníval, s nikým se nehádal, byl poklidným občanem hnijícího státu. Tak ho nastavili a vyslali do života. Co hlásil mozek tomuto muži v jeho čtyřicítce? „Měl bys motivovat jiné, hučet do nich, aby změnili svoji cestu a žili lépe!“ Kde se ale nacházel? V zaměstnání jako účetní. Ke komu mohl promlouvat? Maximálně tak do účetních knih či k číslům ve výsledovce.
Tento muž pod palbou svého vlastního mozku po několikatetých zkratech musel navštívit odbornou pomoc, aby pohlédl na svůj život z jiného úhlu. Aby si uvědomil, že ho mozek nabádá dobře a našel sílu vydat se na cestu následování svého talentu a ne na cestu zhmotňování rodičovských představ o něm.
Pokud jste již dospělí, zhodnoťte si svoji práci, abyste se v ní cítili dobře, na stupnici 0 až 10 alespoň nad 7,5. Pokud jste rodiče, pozorujte, co dítě baví, kde má přirozené touhy a co chce nejvíce dělat, a v tom jej podporujte.
Převzato z webu ALEŠ KALINA
3. 2. 2014 at 1:36
Skvělý článek. V tomto ohledu mám mnoho dobrých zkušeností, díky kterým již vím, že člověk musí věřit jdině sobě, neposlouchat co mu říkají jiní ať je to kdo chce a jít si svou cestou.
3. 2. 2014 at 11:56
Jo tyhle teorie mám „rád“ !!! Ve skutečnosti ti jako otci (zpravidla) určí cizí člověk v taláru, že se můžeš „stýkat“ se svým dítětem tolik a tolik hodin v měsíci ! Všechny teoriev tom případě jdou do haj….., zničené životy dětí, otců, prarodičů a i „majitelek“ dětí, které se pak přihlašují do podivných pořadů – hledá se táta a podobně.
3. 2. 2014 at 14:27
Často se stává, že talent se ponechaný sám sobě nerozvine a časem nenapravitelně zakrní prostě proto, že velmi talentovaní lidé si vystačí s tím, že jsou bez námahy lepší než většina ostatních. Jsou zcela přirozeně leniví. Ono totiž chce mít motivaci a talent jak rozvíjet svůj talent. Tady je tak důležitá rodičovská role, rozpoznat vlohy vlastního dítěte a najít způsob, jak je v něm účinně rozvíjet nebo i potlačovat nevhodný směr jejich rozvoje. Pdobně jako iluzionista manipulátor má podobný talent i dobrý kapsář. Mít dobré rodiče je pro dítě velká výhra.
3. 2. 2014 at 17:17
tak já sedim v něčem podobném jako truhlárna, a hodně jsem přemýšlel zda si dodělat VŠ. Ale co by mě čekalo??? dělat úředníka ve stání správě? lékaře v prohnilém státním zdravotnictví a nechávat lidi žrát farmaka abych se uživil? dělat právníka a vysvětlovat lidem že jsem jim nanic protože ta „hra“ nemá pravidla nebo se překrucují?
Ne radši budu osvč, je to svoboda,a blbců je v truhlárně i méně než na státních úřadech, v nemocnicích a soudech.
3. 2. 2014 at 23:21
🙂 Truhlárno, poměry v nemocnicích sice neznám, ale na soudech je to opravdu jeden blbec/blbka vedle druhého. Myslím si, že truhlář má u lidí, kteří už na soiudě byli, 1000000x větší úctu než soudkyně.
5. 2. 2014 at 8:45
Velmi hezký článek, k němu je dobré doplnit, že nikdy není pozdě změnit svůj pracovní život. Pravda v důchodu to jde už hůře, ale není to nemožné. Lidská vůle je silný zdroj pro změnu. Držím všem palce, co se pro ni odhodlají.
5. 2. 2014 at 13:36
Patřím k těm, kterýmbylo soudy zabráněno starat o své dítě. Nicméně možnosti vytvářet pro svého syna příležitosti, aby si jednou mohl vybrat svou životní cestu (nikoliv mu ji nutit a vnutit) jsem se nevzdal. Pravda syn u toho procesu-cesty bohužel nesmí být, což je samozřejmě zásadní, ale aspoň výsledek této cesty je schopen již zaznamenat. I pro moji cestu vrátit se zpět do automatizace a regulace, robotiky je toto
http://www.ez-robot.com/Community/Forum/posts.aspx?threadId=5156
vítaná příležitost něco začít měnit a přitom ukázat synovi jednu z možností, která se pro něj jednou může otevřít. Na počátku toho byl robot Wall-E – filmový hrdina, kterého si můj syn oblíbil. Kdo ví, co bude v její prostřední části
.