Ivan Georgiev
Milí čtenáři,
před téměř pěti lety se mému příteli rozpadl vztah, ve kterém se narodila dvě krásná a zdravá děvčátka. To by ještě v dnešní době nebylo ničím zvláštním. Zvláštní a nepochopitelné však pro mě bylo, jak se výrazně změnilo chování přítelovy manželky ve vztahu děti – otec. Nestačil jsem se divit, jakými způsoby dokáže matka svým chováním ubližovat otci jejich dcer. Jako nástroj programové pomsty vůči otci se staly právě jejich dcery. Pro muže-otce to byla nesmírná muka a dalo by se to považovat až za týrání, a to nejen otce, ale v první řadě jejich dcer. Strávili jsme spolu hodně času rozhovory, kdy jsme se snažili pochopit toto účelové a nesmyslné jednání matky. Bezúspěšně…
Před pár dny se u mě setkalo několik otců z mého okolí, kteří řeší přesně stejné problémy. Po rozpadu vztahu si manželky – matky uzurpoval právo výlučně rozhodovat o dětech a zaevidovaly si je do svého “obchodního” majetku ještě před tím, než vůbec o čemkoli rozhodl soud. Shodli jsme se na tom, že se jedná o programové a zřejmě podprahové chování matek, jejichž “rodová” genetika spouští nepochopitelné vnitřní procesy a jejich chování hraničí s patopsychologickými projevy, kdy jsou přesvědčeny, že nejlépe se za vlastní selhání pomstí otcům dětí tak, že si pro pomstu vyberou právě tu nejbezbrannější součást – vlastní děti. Pokud se k tomu ještě přidá nenávist a podpora příbuzenstva matky s nízkým intelektem, katastrofa je na světě.
Já jsem se svými dětmi strávil od května 2013, tedy po dobu tří let, pouze několik hodin, a to většinou za přítomnosti jejich matky, která nemá absolutně žádný zájem na normálním, přirozeném a klidném vztahu mezi dětmi a mnou. Mí rodiče ani to ne. A to ještě prosím neexistuje ani žádné rozhodnutí o svěření našich dětí jednomu z rodičů do rozvodu. V mých článcích na tomto blogu se budu věnovat zejména systému, který toto celé umožňuje, a na vlastních příkladech a oficiálních dokumentech, rozhodnutích, usneseních a vyrozuměních postupně zanalyzuji: absolutní zbytečnost OSPOD Senec, Zvolen (oddělení sociálně-právní ochrany dětí) spadající pod ÚPSVaR a v konkrétních řízeních policii, prokuraturu, soudy, orgány veřejné a státní správy, jednání matky a jejích příbuzných.
Budu postupně zveřejňovat dokumenty i se jmény jednotlivých zaměstnanců OSPOD, policie, prokuratury, soudců, zaměstnanců veřejné a státní správy, abych prokázal, v jakém právním marasmu a bahně se nachází tato společnost, kde tvrzení, že matka je vždy ta dobrá – otec je vždy ten špatný, je celospolečenský dogmatem. Kde o právu dětí na otce a o právu otce podílet se na výchově svých potomků rozhodují v 98 % případů ženy, samy frustrované ze svých vlastních životů…
Chci poděkovat zejména svým rodičům, blízkým přátelům, Mgr. Uhnákovi, MUDr. Žuborovi, za jejich pomoc a podporu při už více než tříletém tápání v bezmoci z toho, že právo u nás NEEXISTUJE, proti aroganci veřejné moci a udržení se nad úrovní morálního bahna této společnosti.
Pokud se mi nepodaří touto formou rozproudit celospolečenskou diskusi o prokazatelné genderové diskriminaci otců v řízeních, tak se alespoň vypíšu z tohoto tříletého psychického týrání, které mi zajišťuje matka mých dětí spolu s jejími příbuznými společně s výše uvedenými institucemi….
Smekám však alespoň pomyslný klobouk před všemi matkami, které umožňují svým dětem přirozený a zdravý vztah společných dětí s jejich biologickým otcem přesto, že jejich vlastní vzájemný vztah se rozpadl.
Převzato z DENNÍK N. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
23. 8. 2016 at 12:47
Preji hodne sil. A poprosila bych o odkaz na ten zminovany blog.
23. 8. 2016 at 16:42
To, co popisuje pan Georgiev velmi přesně odpovídá tomu, co prožívá řada otců v ČR – neakceptovatelné chování matky dětí a diskriminační chování soudů (také ve slušné společnosti neakceptovatelné). Bohužel se ukazuje, že rozproudit celospolečenskou diskusi o prokazatelné genderové diskriminaci otců v řízeních je těžké – není o to ve společnosti zájem, tzv. neziskové organizace mají zisky z údajné diskriminace a údajného týraní žen, odpovědné politiky to nezajímá dokud pro ně nebude politicky výhodné se na diskriminaci otců zviditelnit, a veřejnost, diskriminací otců nepostižena, tomu nevěří. A myslím si, NENÍ TŘEBA SMEKAT před matkami, které se chovají slušně a s respektem k otci svých dětí. Toto je přece přirozené chování. A stejně tak nesmekáme před lidmi, že se nechovají jako vrazi nebo násilníci, protože se je přirozené se nechovat jako vrah a násilník.
23. 8. 2016 at 21:11
Dřív bych říkal, ano, je třeba diskuze na toto téma. Dnes již vím – argumenty nikdo nechce slyšet, prostě si děcko vezměte vy a je.Ať žije hrdina pan Jadlovský!
25. 8. 2016 at 11:03
Jsem pro to, aby po rozchodu se zodpovedni a milujici tatínci dále podíleli na péči a vychove svých dětí stejně. Mámy, které jim to neumoznuji a mstí se tímto nízkým způsobem, přes děti existují bohužel 🙁 Ale není jich zas takové množství, jako otců, co se starat nechteji, což je další kámen úrazu naší doby. Je i mnoho matek, co jsou nuceny opustit s dětmi rodinu, vysloveně utéct, aby se uchranily před tyranem a DN. Je proto nutné posuzovat jednotlivé případy a nikoli plošne a automaticky zavádět SP. Kdybych si u tohoto pribehu neprecetla názor i druhé strany, přiklonila bych se k otci. Nic vsak není jen černé a bílé. A proto jsou soudy, které netvrdim, že vždy pracují dokonale, což je kapitola sama o sobě. Nemám právo se zde zastávat jedne,ci druhé strany. Maminka dle mého názoru dělá “sprajcy”, ale otec není tak bezúhonný člověk a dle popisu druhé strany, žena “utekla” k rodičům s dětmi, z důvodu, že manžel propadl hazardu a zastavil jim i střechu nad hlavou, část dluhu splácí nyní ona a tatínek na děti hradí a, 30 Euro a občas ani to ne. A po “strkanici” s tchánem, ho zmlátil. Za což byl odsouzen. Tyto informace jsou veřejné přístupné a otec se s nimi nijak netají. Na svém blogu dehonestuje matku i její rodiče, což klid rozhodně nezpůsobí. Prostě vždy k tomu A je i nějaké B.
27. 8. 2016 at 23:35
On nikdo není ideální a žádný z rodičů nemá právo kádrovat druhého, tedy sobě rovného rodiče a odstavovat ho od dětí. A pokud to dělá, veřejnou dehonestaci si plně zaslouží bez ohledu na to, zda i druhý rodič má nějaké škraloupy.
29. 8. 2016 at 13:18
tohle podepíšu, to sedí.
Shodli jsme se na tom, že se jedná o programové a zřejmě podprahové chování matek, jejichž “rodová” genetika spouští nepochopitelné vnitřní procesy a jejich chování hraničí s patopsychologickými projevy, kdy jsou přesvědčeny, že nejlépe se za vlastní selhání pomstí otcům dětí tak, že si pro pomstu vyberou právě tu nejbezbrannější součást – vlastní děti. Pokud se k tomu ještě přidá nenávist a podpora příbuzenstva matky s nízkým intelektem, katastrofa je na světě.