JUDr. Oldřiška Luňáčková
Při péči o nezletilé dítě ať již v rámci střídavé péče nebo výlučné péče s uskutečňováním styku s dítětem dochází často a pravidelně k předávání dítěte mezi rodiči navzájem a občas dojde ke sporu, zda za rodiče předávajícího či přebírajícího může dítě předat nebo převzít jiná osoba.
Pokud jeden z rodičů nebyl pravomocně soudem zbaven nebo omezen při výkonu své rodičovské odpovědnosti, což nelze předpokládat, pokud je dítě současně svěřeno do střídavé péče nebo je soudem stanovený styk rodiče s dítětem, je tento rodič plně zodpovědný za to, co se v době, kdy má dítě v péči (resp. stanovený styk s dítětem), s dítětem děje a jak je o něj postaráno. A to až do doby, než je dítě předáno druhému rodiči.
Pro doplnění uvádím, že k vyloučení či výraznému omezení styku rodiče s dítětem, když právo na osobní kontakt je elementární součástí rodičovské odpovědnosti, se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014, v bodě 29., takto: … schopnost daného rodiče zajistit jeho (dítěte) vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby není obvykle naplněno stejnou měrou například tehdy, pokud byl jeden z rodičů v blízké minulosti odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody, pokud se jeden z rodičů dopustil fyzického či psychického násilí na dotčeném dítěti či existuje prokazatelná „násilná historie“ tohoto rodiče ve vztahu k jiným dětem, pokud se jeden z rodičů prokazatelně dopustil domácího násilí na druhém z rodičů, pokud je jeden z rodičů závislý na drogách, alkoholu či silných lécích snižujících jeho motorické a psychologické schopnosti, pokud jeden z rodičů vede nezřízený život, či pokud má jeden z rodičů diagnostikovány závažné psychické problémy (ani v těchto případech však obvykle nelze vyloučit styk takového rodiče s dítětem zcela;..) …
V naprosté většině případů se rodiče, domáhající se péče nebo styku se svými dětmi, jakéhokoli obdobného jednání nedopouští, přesto některé soudy při rozhodování o rozsahu péče nebo styku s dítětem rozhodují tak, jako by byla rodičovská odpovědnost jednoho z rodičů omezena.
Jestliže tedy rodiči náleží rodičovská odpovědnost ve smyslu ustanovení § 865 a § 866 občanského zákoníku, považuji za možné, aby předala či převzala od druhého rodiče dítě jiná vhodná osoba, která je od tohoto rodiče tímto pověřena. Za situace, kdy je v rozhodnutí soudu stanoveno, že k předávání a k přebírání jsou povinni či oprávněni matka, otec, mělo by k tomu docházet spíše v mimořádných případech, nikoli pravidelně. Zdravý rozum velí upřednostnit v odůvodněných případech tuto variantu např. před nepřevzetím nebo nepředáním dítěte vůbec. Doporučuji však druhému rodiči předem sdělit, kdo bude dítě předávat nebo přebírat.
S daným tématem souvisí i jiná otázka, a to, zda rodič „ve svém čase“ péče nebo styku s dítětem může pověřit např. prarodiče nebo jinou vhodnou osobu, aby dítě např. vyzvedla ze školního či předškolního zařízení, odvedla či vyzvedla z mimoškolních aktivit, určitý čas nad ním vykonala dohled apod.
Diskuzi lze vést i o tom, zda v případě, že rodič, který v době, kdy je dítě svěřeno do jeho péče péči nebo právo styku s dítětem opakovaně a bez vážného důvodu (což je např. pobyt v nemocnici) převážně nevykonává a je s ním v osobním kontaktu méně času, než bylo lze v době rozhodování o péči či styku předpokládat, není pro dítě vhodnější, aby bylo více času v osobní péči rodiče druhého, který „svůj“ čas dítěti může a chce věnovat, než v péči jiné osoby než rodiče.
Občanský zákoník v ustanovení § 887 uvádí: Výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit jiné osobě. Výkon práva rodiče udržovat osobní styk s dítětem nepovažuji za totožné s pověřením rodiče třetí osoby k vykonání určitého jednotlivého jednání, které je jinak předmětem rodičovské odpovědnosti.
Osobní výkon styku rodiče s nezletilým dítětem nemůže rodič svěřit jiné osobě, to je již pojmově vyloučeno z povahy věci. Z ust. § 888 téhož zákona však plyne, že soud může určit podmínky styku, zejména místo styku a osoby, které se smějí nebo nesmějí styku účastnit. V důvodové zprávě k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je uvedeno: Obdobně může být určeno, že ke styku oprávněný rodič nemá být provázen např. některými členy své rodiny, a že se zejména nemůže – což plyne (jak již zmíněno) z povahy věci – dát zastoupit třeba svou matkou, tetou, sestrou nebo jejich mužskými protějšky.
Není-li ve výroku rozhodnutí soudu obsažena podmínka styku rodiče s dítětem, která by zastoupení rodiče jakkoli vylučovala, platí mezi rodiči a dětmi práva a povinnosti, vyplývající obecně z rodičovské odpovědnosti, a současně ustanovení § 881 občanského zákoníku, kde je výslovně uvedeno: Péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.
U naprosté většiny rodičů lze předpokládat, že svou rodičovskou odpovědnost vykonávají zodpovědně, ve prospěch svých dětí a nesvěří dítě osobě neznámé, nedůvěryhodné, neschopné se o dítě ve svěřené míře postarat. Dojde-li však mezi rodiči ke sporu, jež nejsou schopni vyřešit dohodou, záleží samozřejmě na individuálním posouzení konkrétní situace soudem, neboť v rámci vztahových záležitostí nelze vytvořit jednu šablonu, podle které by byly posuzovány bez výjimky všechny situace, bylo rozhodováno v nejlepším zájmu dítěte a zároveň naplněna práva každého z rodičů.
22. 2. 2017 at 1:20
Mimochodem, i pro nerovnovážnou úpravu předávání a pověřování dohledem by otcové a jejich právní zástupci měli tlačit na právní formu střídavou péčí, byť s nestejnou časovou dotací. Pak by tyto otázky zcela odpadly.
22. 2. 2017 at 1:26
Otec uvízl v dopravní zácpě, napsal matce sms, že přijede o pár minut později, a vědom si akurátnosti matky na čas ji navíc informoval, že v přesný čas předání dorazí převzít dítě prarodiče, aby matka nebyla omezena. Prarodiče dorazili přesně na vteřinu, matka dítě nepředala, že to není otec. Otec dorazil po pár minutách, matka dítě nepředala, protože přijel pozdě. Návrh soudu na výzvu matce na dodržování usnesení projednán se závěrem, že matka jednala v souladu se zákonem, takže matka se vyzývat ani oficiálně poučovat nebude, není důvod.
22. 2. 2017 at 21:56
To: Soudní praxe Muzu se zeptat, jak myslite to, ze navrh byl „projednan“? Nebyl podavam navrh na vykon rozhodnuti za nepredani kvuli predem avizovanemu zpozdeni o nekolik minut? Ze to bylo pouze „projednano“? Je z toho nejake usneseni, nebo jen zapis do protokolu, ze matka jednala dle zakona? A prosila bych blizsi oduvodneni toho jednani dle zakona. My mame situaci totoznou, ale zatim jeste nemame rozhodnuto, ze matka jednala zakonne, a chceme shromazdit agrumenty, proc nejednala. Uz jich mame dost, ale zajima nas Vas konkretni priklad. Diky.
22. 2. 2017 at 22:01
To ForU: Zeptejte se BG, na namitky (navrh na VR) matky nezletileho ditete, ze nepredava otec, ma BG s muzem potvrzene, ze mohou dite ze styku s otcem predavat prostrednictvim chůvy bez ucasti otce. Nam zase bylo receno soudkyni, ze netrva na striktnim vykladu prava osobniho styku, kdyby se otec treba po dobu 14ti denniho prazdninoveho styku rozhodl sverit dite na nekolik dni treba na nejaky tabor nebo prarodicum.
22. 2. 2017 at 23:46
2Vali: sejdou se dva právníci a dojdou ke třem právním názorům. Máme zákon, literu zákona, ducha zákona, výklady zákona, historická východiska právní úpravy, účel zákona a jeho smysl, soudní praxi a judikaturu, svévoli a zlovůli. A teď podle čeho bude konkrétní soudce rozhodovat…. Tady si můžeme teoretizovat, ale výsledkem bude, že to každý soudce v každém případě posoudí indivindi dle kvality bezprostředně předcházející soulože.
22. 2. 2017 at 23:49
2Vali: A to jsem ještě zapomněl na ústavní rámec a zájem dítěte. Těch směrů, ze kterých lze zpatlat odůvodnění čehokoliv, je požehnaně.
24. 2. 2017 at 10:10
Souhlasím s tím, že záleží na názoru konkrétního soudce, ale také na tom, jak je mu věc předkládána a zdůvodněna. A proto uveden poslední odstavec článku. Mám např. i zkušenost, že soudkyně v rámci jednání potvrdila, že MŠ postupovala chybně, podkud z důvodu nesouhlasu matky odmítla na začátku školního roku interně zapsat jako osobu oprávněnou dítě vyzvedávat přítelkyni otce, právě s ohledem na argumentaci, že jde o zodpovědnost otce, koho on v rámci své rodičovské odpovědnosti určí. Dítě bylo na základě dohody rodičů schválené soudem v té době ve výhradní péči matky.
28. 2. 2017 at 9:52
Ano, v některých případech se nezákonnosti projeví pozitivně. Ve vámi uváděném případě jde o to, že paní soudkyně evidentně vnímala styk jako rovnocenný péči, tedy její rozhodnutí o svěření dítěte matce a udělení práva styku bylo myšleno tak, že pečovat budou oba rodiče, ale platit jen jeden.
28. 2. 2017 at 10:32
HM, silné to tvrzení, nazývat nezákonností jiný výklad práva, než svůj vlastní … Nepřesvědčil jste mne, abych změnila názor na obsah pojmu rodičovská odpovědnost, a ze své praxe vím, že naopak lze přesvědčit soudy (ano, bohužel ne všechny) o výkladu uvedeného pojmu s argumenty v článku uvedenými. Pěkný den.
28. 2. 2017 at 12:03
Hm, pokud v zákoně § 887 o.z. je, že styk je právem osobním, které nelze svěřit jiné osobě, pak názor soudu, že k převzetí dítěte ke styku s oprávněnou osobou je oprávněna jakákoliv pověřená osoba, mi tou nezákonností docela smrdí… Ale jo, zákon je ohebný, součástí práva je i rozhodovací praxe….